FRANZ XAVER VON SCHÖNWERTH
O Hejkalovi
Byli tři z Bärnau (v originále "ihrer Drey aus Bärnau" - pozn. překl.), ještě žijí a vydali se v noci nakrást si dřeva, přičemž vzali s sebou jedno děvče, aby dávalo pozor. Začali už podřezávat jeden buk, a jak byli vprostřed práce, přiběhlo to děvče a hlásilo, že tam od hory něco schází dolů. Ti muži se strojili k bitce, tu ale uslyšeli křik: Hemoann, Hemoann (jinde je popsána v knize podoba toho křiku jako "hoy, hoy - ha hay - ho ho" a odtud i jméno jeho původce "Hoymann", odpovídající českému "hejkal" - pozn. překl.), který se stále blížil a když vzhlédli, uviděli muže vysokého jako nějaký strom sestupovat od hory obrovitými kroky, jeden dlouhý za celých deset jiných (v originále "von denen Einer gleich zehn der Irigen war" - pozn. překl.). Měl v ruce nějakou hůl. Slyšet ho, jak kráčí, nebylo. Jeho oděv byl bíle a černě strakatý, kalhoty a plášť (v originále "Hosen und Goller" - pozn. překl.) jako by měl sešity dohromady. Obličej mu rozeznat nedokázali. Když k nim došela nedostal nijakou odpověď - to děsem celí oněměli - odbočil doprava a pořád vyrážel ten svůj křik. - Hrůza zahnala ty zloděje ještě téže zimní noci zpátky domů.
Textová ukázka (já se s ní potkal zásluhou digitálně přístupného sborníku ze symposia Národního parku Bavorský les, pochází z proslulé národopisné sbírky "Aus der Oberpfalz. Sitten und Sagen" (tj. "Z Horní Falce. Mravy a pověsti"), kterou ve třech svazcích vydal v letech 1857-1859 Franz Xaver von Schönwerth. Osobní šlechtický predikát vznikl z jeho občanského příjmení udělením Záslužného řádu bavorské koruny zřejmě právě na základě tohoto knižního díla, o němž se nikdo menší než Jakob Grimm (bratři Grimmové jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže) vyslovil, že nikde po celém Německu nebylo nic podobného sebráno obezřetněji, úplněji a se sluchem a citem tak jemným. Grimm dokonce měl v rozhovoru s bavorským králem Maxmiliánem II. dát najevo, že toliko Schönwerth by mohl být pokračovatelem v práci, kterou on se svým bratrem jako sběratelé německých pohádek a pověstí vykonali. Pověst o Hejkalovi, kterou mi často jako malému chlapci vyprávěl můj vlastibořský děda z matčiny strany Jan Komárek, není nijak výjimečná svým námětem přízraku, s nímž se může potkat lesní poutník. Byl považován za obdobu satanáše či bludné duše, toužící po vykoupení, sám Schönwerth v duchu německého romantismu v něm viděl přímo hlavního germánského boha Wotana či severského boha Freyra (třeba Švédové od něho odvozují svůj původ) s provázejícím jej zlatým kancem. Napadá přitom i "náš" Krakonoš, resp. Rýbrcoul (Rübezahl). Možná se někdo zeptá, proč pověst z okolí hornofalckého města Bärnau naproti Tachovu figuruje tu jako šumavská. Gustav Jungbauer (rovněž i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) ve své proslulé sbírce Böhmerwald-Sagen sice necituje Schönwertha v seznamu svých literárních pramenů, ale jednu pověst má situovánu také do Bärnau a ta se podobá jedné ze Schönwerthových takříkajíc jako vejce vejci svými "lesními štváči" (zvanými německy "die Holzhetzer"), které zastaví jen tři kříže, zanechávané za tím účelem dřevorubci na pařezech poražených stromů. Franz Xaver Schönwerth se narodil 16. července roku 1810 v bavorském městě Amberg (je to i rodiště českého "zimního krále" Fridricha Falckého) jako prvé z pěti dětí učitele kreslení na zdejším gymnáziu Josefu Schönwerthovi a jeho ženy Josefy, roz. Kirchbergerové. Studoval v Mnichově s tak skvělými referencemi, že se stal soukromým tajemníkem prince Maxmiliána, pozdějšího krále Maxmiliána II., po jeho nastoupení na bavorský trůn posléze i generálním tajemníkem královského ministerstva financí. To už bylo v padesátých letech devatenáctého století a Schönwerth začal pracovat na své folklorní sbírce. Nelze pominout, že se věnoval i bavorskému nářečí a také lidovému kroji. Roku 1866 byl zvolen prvým předsedou hornobavorského Historického sdružení (Historischer Verein von Oberbayern) a setrval v té funkci do roku 1875. Zemřel 24. května 1886 v Mnichově a je tam i pochován na Starém severním hřbitově. Ten hřbitov stál později v cestě plánované aleji k zamýšlenému sídlu Adolfa Hitlera v jeho předpokládaném stáří, a proto se tu roku 1939 přestalo pochovávat, byť v jednotlivých případech se tak dělo i nadále až do roku 1944. Bombardování Mnichova vedlo po válce k definitivnímu zastavení pohřebního provozu a dnes se areál podobá spíše tichému parku. I ten les má ovšem své přízraky a hlasy.
- - - - -
* Amberg (BY) / Bärnau (BY) / † † † Mnichov (BY)
