FRANZ SCHUSTER
Péče o zdraví u nás doma na Šumavě
Peníze tu byly vzácné a nikdo neměl žádné zdravotní pojištění, takže doktor se přivolávala až v případě nejvyšší nouze.
Při menších poraněních posloužil malý kousek ustřiženého lněného plátna, ovázaný nití. Pokud rána silněji krvácela, došlo se na půdu, sebral se tam kus pavučiny a vložil do otevřené rány k zastavení krve. Při čerstvém poranění mnozí doporučovali se na ně vymočit. Na hnisající ránu se přikládal list jitrocele předtím rozmačkaný.
Proti horečnatým onemocněním se vaříval lipový čaj nebo čaj s rumem. Ke kloktání se bral čaj ze šalvěje, kromě toho se obkládal krk horkými bramborovými řízky (heiße Kartoffelschnitzel). Proti kašli se mazala prsa vepřovým sádlem.
Chřipka, zánět pohrudnice a zápal plic se zaháněly křenem (Meerrettich, lidově Krenwickel). Křenový kořen se nastrouhal a s mlékem a vodou smíchal na těsto, které se vyválelo a přikládala na hrudník. Dětem s vysokou horečkou se přikládaly na holeně obvazy s ředěným octem.
Silné bolesti uší se zaháněly hovězím lojem, který se pomocí lžíce nakapával do ušního otvoru. Mnohdy se tam zaváděl i stroužek česneku či pár kapek kafrového oleje.
Světoznámým léčivým prostředkem byla alpa francovka (v originále Franzbranntwein - pozn. překl.). Užívala se proti bolestem zubů, hlavy, žaludku, horních i dolních končetin jako mazání zevně. Hojně posloužily i listy křenu, které se zavazovaly šátkem kolem čela.
Problémem bylo trhání zubů. Bolavý zub se omotal pevnou nití, jejíž klubko se pak připevnilo na kliku dveří a ty se prudce zabouchly. Buď zub vypadl, anebo zůstal vězet v dásni. V případech nouze se chodívalo do Dolního Kaltenbachu (lidově se tam říkalo "Hütten", dnes část Nových Hutí zvaná "U Studeného potoka" - pozn. překl.), kde "Grafn Nazi" (tj. Náci Gráfů, při čemž Náci, Nácíček je vlastně důvěrnou podobou křestního jména Ignác, tj. Hynek - pozn. překl.) svými kleštěmi příčinu bolesti rázně odstranil.
Když si někdo podvrtnul kotník či zlomil klíční kost, šlo se na Vydří Most (Bruckhäuser) při Horské Kvildě (Innergefild), kde místní "Boarichter" (tj. lidový léčitel, doslovným překladem "napravovač nohou" - pozn. překl.) Fronzn Hannes (asi jako "Honza Franců" - pozn. překl.) zlomeninu napravil. Pomazal hadřík bílou mastí a ovázal přes něj kus tuhé lepenky (Pappendeckel). Na menší zlomeniny se zase patřilo zajít k Joachimstalerovi.
Pokud byl někdo těžce nemocen a po několika dnech se nedostavovalo nijaké zlepšení, zbýval lékař. Koncem první světové války vypukla 1918 prudká epidemie španělské chřipky, na níž zahynulo mnoho lidí. K "doktorovi" se donesla moč, podle které se měla nemoc určit. Nebyl žádný telefon, takže se k lékaři muselo dojít. Do Kaltenbachu (dnes Nové Hutě) chodili pak za nemocnými Dr. Kunz z Kvildy (Außergefild), z Vimperka (Winterberg) Dr. Stanger, Dr. Sorger, později Dr. Hoser, Dr. Finger. Aby bylo na doktora, musel se často i prodat kus dobytka. Nikoli ojedinělou diagnózou bylo zauzlení střev. Ve skutečnosti šlo většinou o perforaci žaludku, žlučníku nebo slepého střeva. Při opravdu těžkých onemocněních se mnozí dostali až do Strakonic či dokonce do Prahy, převážně ovšem do Vimperka a Volyně. Kojenecká úmrtnost byla pro poruchy výživy mimořádně vysoká. Vyskytovalo se hojně případů křivice (rachitis či také "andělská nemoc", v originále "Englische Krankheit" - pozn. překl.). Takto postiženým dětem nebyla věnována nijaká péče.
Přes to všechno vyrůstalo u nás mnoho zdravých mladých lidí, silných a krásných na těle i na duchu.
Samy porody se odbývaly většinou bez komplikací. Tu a tam docházelo ovšem k těžkým krvácením, někdy i ke smrti matky či dítěte. Porodní asistentky neměly vzdělání jako dnes, hygiena byla velmi omezená, takže v šestinedělí docházelo k výskytu horečky omladnic, na níž ženy umíraly. Stávalo se dokonce, že ženy porodily v lese a dokázaly ještě dojít s novorozencem v náruči domů. Šestinedělkám se podával čaj ze senesových listů s projímacími účinky a posilující smetanová polévka. Masa se měly vystříhat, poněvadž panovala domněnka, že způsobuje horečky. Kojenci byli vesměs tišeni matčiným prsem, často dokonce ještě když už uměli běhat a žádali si mléka z prsu takřka jako tele od krávy.
Jinak se kojencům strčil do pusy cumel (v originále "Tut" - pozn. překl.), to byl lněný pytlíček s žemlemi namočenými předtím v mléce a cukru. Potom se krmilo dítě už krupicovou kaší, kterou matka nejprve vlastními ústy ochutnala a pak podávala teprve dítěti lžičkou. Proti křivici se kojenci zavinovali do peřinky s velice dlouhou ovinovací stuhou, aby nožičky nevyrostly křivé. Přesto byla rachitis nejrozšířenější dětskou nemocí. Děti nosily, děvčata i chlapci bez rozdílu, dlouhé košilky. Když se do nich pomočily, oschly na vzduchu samy. I dětská obrna se občas vyskytovala. Proti jejím pozdním následkům (spastická mozková obrna) se dále nic nepodnikalo. I spalničky, spála či úplavice se nechávaly bez léčení, i když především u poslední ze jmenovaných chorob docházelo přirozeně i k případům úmrtí.
Kaltenbach - Heimat im Böhmerwald(1980), s. 294-295
Zemřel na srdeční selhání 13. února 1981 v bavorském Konnersrreuthu při návštěvě u svého bratra Josefa Schustera. Tři dny nato byly tělesné ostatky převezeny do Gundelfingen, kde se 18. února sešly při jejich uložení do hrobu stovky smutečních hostů. Byl to "jejich doktor Schuster", jehož pochovávali. Mši sloužil i páter Bruno Nowotny, nebožtíkův spolurodák, po několik let i spolu se mnou letní obyvatel fary v Nových Hutích, kde se Franz Schuster 6. prosince 1910 v chalupě čp. 24 narodil jako třetí z devíti dětí početné rodiny zedníka a muzikanta Heinricha Schustera a jeho ženy Emilie, roz. Randakové. Otec byl v letech 1914-1921 v ruském válečném zajetí, odkud se vrátil z Vladivostoku československou lodí Legie do vlasti, která ovšem od 28. října 1918 neposkytovala rodině doma na Šumavě nijakou podporu. Po vychození školy v rodné obci odešel čtrnáctiletý Franz v roce 1924 na českokrumlovské "humanistické" německé gymnázium, kde 1932 i maturoval. Následovala studia mediciny na pražské německé univerzitě, při nichž se živil prací v univerzitním fyziologickém ústavu a na univerzitní klinice. V červnu 1939 promoval na doktora mediciny a dva měsíce nato byl povolán do německého wehrmachtu, s nímž prodělal válečná tažení v Polsku, Jugoslávii i v Rusku a který opustil 1945 s četnými vyznamenáními (Sudetenmedaille, Železný kříž I a II, Verwundetenabzeichen in Silber, Kubanschild a Nahkampfspange) jako štábní lékař. Od té doby provozoval lékařskou praxi v Gundelfingen, kde se 1946 také oženil a Almou, roz. Nusserovou. Manželství zůstalo bez dětí. Do gundelfingenského hrobu mu prý spolurodák Franz Peter (i on je stejně jako Fritz Hoser a Bruno Nowotny zastoupen na stránkách Kohoutího kříže) vhodil za rakví hrst země ze hřbitova v rodném Kaltenbachu.
- - - - -
* Nové Hutě / Český Krumlov / † Konnersreuth (BY) / † † Gundelfingen (BY)
