GERHARD STEPPES-MICHEL
O sobě
Narodil jsem se dne 12. února roku 1923 v Ústí nad Labem (v originále "in Aussig" - pozn. překl.), kde byl můj otec stavitelem a moje matka mu vedla domácnost (v originále "mein Vater war Baumeister, meine Mutter Hausfrau" - pozn. překl.). Mladá léta jsem prožíval v jakési samozřejmé harmonii, dokonce jsem před obecnou školou navštěvoval i mateřinku.
Třeba říci, že v době. Kdy jsem přišel na svět, bylo Ústí nad Labem téměř ryze německé město. Žilo v něm 63 tisíc obyvatel a později následkem připojení Střekova (v originále "nach dr Eingemeindung von Schreckenstein" - pozn. překl.) vzrostl jejich počet na 80 tisíc, z čehož na Čechy připadalo pouhých 5 procent. Vedle německé převahy tu bylo i více Židů než Čechů. Ústí nad Labem bylo i sídlem velkých uhlobaronů Weinmanna a Petscheka, vlastníků velkých hnědouhelných dolů.
Jak to bylo u městských dětí obvyklé, zapojoval jsem se už záhy do aktivní činnosti zdejších spolků a v ústeckém Turnvereinu jsem se seznámil s o rok starším hochem, se kterým jsem se přátelil až do jeho smrti. Zejména veslování na rychlých štíhlých plavidlech zdejšího veslařského klubu mi dělalo velkou radost.
Poté, co jsem absolvoval čtvrtou třídu, vstoupil jsem pak do ústecké vyšší reálky (podle dnešních měřítek šlo o gymnázium s přírodovědeckým a matematickým zaměřením). Vedle našeho gymnázia existovalo i gymnázium české a já jsem s jeho českými žáky velice dobře vycházel. Horší to bylo teprve poté, co český Sokol jako protivník Turnvereinu získával stále větší vliv. Sokolové často provokovali a docházelo k potyčkám, kde z "německé" strany byli jejich účastníky většinou nikoli místní, ale odjinud přišlí turneři.
Můj strýc, bratr mého otce, byl mým kmotrem a mohl být označován za malíře amatéra (maloval např. kulisy k vánočním betlémům). To díky němu jsem se dostal s malováním poprvé do styku. Poněvadž strýc se věnoval akvarelu a tempeře (většinou s krycí bělobou), brzy jsem se s těmito technikami blízce obeznámil, poněvadž mě brával k sobě a směl jsem si u něho takříkajíc sáhnout do barev (v originále "in die Farben greifen" - pozn. překl.). Panovala mezi námi značná harmonie. Už v obecné škole bývaly moje kresby vyvěšovány a vystavovány, na státní reálce nás pak učil kreslení profesor Patzak, který mi věnoval velikou péči ohledně akvarelu a pastelu, také v mosaice.
Zažil jsem v roce 1938 obsazování pohraničních území wehrmachtem. Sudetští Němci projevovali nad jejich odtržením obrovské nadšení, poněvadž předchozí období považovali za český útlak plný opravdových represálií. Jásot ovšem netrval déle než čtvrt roku díky tomu, že Němci ze "staré Říše" (v originále "die Altreichdeutschen" - pozn. překl.) obsazovali všechno svými lidmi, ať už to bylo na úřadech nebo na železnici, nehledě na příchod gestapa a SS a zábor židovských vil předáky NSDAP.
Pak se také začalo tlumeným hovorem (v originále "hinter vorgehaltener Hand" - pozn. překl.) proslýchat, že ten či onen člověk zmizel. Ty větší kapacity, jako třeba uhlobaroni, stačili včas zmizet do Anglie. Ti menší ohrožení museli zůstat a odnesli to naplno. Ačkoli jsem v Ústí žádné pogromy nezažil, věděl jsem přesto, měl jsem hodně židovských spolužáků, že už je neuvidím. Můj kamarád ze sousedství Gerd Weinmann, syn známého zdejšího lékaře, byl už taky pryč, prý byli všichni v zahraničí. Od mého strýce jsem se dověděl o požárech synagog za tak řečené říšské křišťálové noci.
Roku 1939 byl pak obsazen i zbytek českých zemí (v originále "die 'Resttschechei' besetzt wurde" - pozn. překl.). To už nadšení jaksi upláchlo (v originále "bereits verflogen" - pozn. překl.). Mnozí říkali: "Hitler bedeutet Krieg" (tj. "Hitler znamená válku" - pozn. překl.). Byla také rozpuštěna všechna německá sportovní sdružení a začleněna následně do říšského svazu pro tělesná cvičení (v originále "in den 'Reichsbund für Leibesübungen'" - pozn. překl.). U nás šel život dál, moji rodiče byli značně nepolitičtí, otec se jako stavitel zabýval svou prací a o tyhle věci se staral relativně málo.
Musel jsem povinně do Hitlerjugend (v originále "pflichtgemäß zur HJ" - pozn. překl.) a přihlásil jsem se do "Marine HJ", odkud se skutečně chodilo k námořnictvu. Mluvilo se tam o válečných lodích a jejich vybavení. Po celou dobu jsem tam ani pak na vojně neslyšel slova o politice. Politika byla u námořnictva tabu. Dostal jsem se za války na minolovku 146 (v originále "auf den Sperrbrecher 146" - pozn. překl.) a zbrázdil s ní moře. Neměli jsme nijaké útočné úkoly, jen obranné vlastně, zejména ohledně ochrany našich lodí před minami a leteckými útoky.
Konec války jsem zažil v norském městě Ålesund. Tam nás zastihlo hlášení, že 9. května 1945 v 0,00 mají být zastaveny jakékoli bojové akce.
Pak se proslechlo, že byla založena organizace na odklízení min, tzv. GMSA, které byla podřízena i "Minenräumdienst Norwegen", k níž jsem patřil. Zůstali jsme na palubě a měli jsme jasný úkol, považovaný z mé strany za samozřejmý. Odklízeli jsme miny vlastně jako celou dobu předtím do konce roku 1945.
Když jsem v lednu 1946 od starosty města Dillingen an der Donau dostal zprávu, že moje snoubenka Lisa je tam hlášena, rozhodl jsem se opustit palubu (v originále "abzumustern" - pozn. překl.). Byl jsem propuštěn ze služby a vydal jsem se na cestu do Dillingen. Setkal jsem se tam s celou Lisinou rodinou.
Byl jsem pak imatrikulován na filosoficko-teologické vysoké škole (v originále "an der philosophisch theologischen Hochschule" - pozn. překl.) v Dillingen s poměrně mnoha studenty z Pruska. Jednoho dne, bylo to ve druhém semestru, přišel za mnou jeden kolega a povídá: "Du, pass auf, ich habe gehört, im Finanzamt stellen sie Leute für den gehobenen Dienst, Voraussetzung ist Abitur." (tj. "Poslyš, prý na finančním úřadě zaměstnávají lidi do vyšší služby, podmínkou je maturita." - pozn. překl.). Byl jsem tam přijat.
Následkem těžkého onemocnění jsem však nebyl schopen nijaké služby. Můj lékař mi sdělil, že pokud tady zůstanu, nikdy se neuzdravím. Musím se odstěhovat někam jinam, nejlíp do Bavorského lesa, tamní klima mi prý udělá dobře (v originále "da passt das Klima für Sie" - pozn. překl.).
Vládní rada Kästele byl personálním referentem v Mnichově (v originále "in München" - pozn. překl.) a když slyšel, že chci odejít do Bavorského lesa, zachoval se velice vstřícně, protože do Bavorského lesa nikdo dobrovolně směřovat nehodlal. Když jsem pak personálnímu referentovi a sekretářce sdělil, že bych rád do městyse Schönberg (v dnešním dolnobavorském zemském okrese Freyung-Grafenau - pozn. překl.), vrtěli oba hlavou, poněvadž to bylo jediné místo, které nemělo migrační uzávěru (v originále "der keinen Zugangschluss hatte" - pozn. překl.). Dna 10. ledna roku 1950 po třech měsících nemoci, jsem v Schönbergu nastoupil do služby. 12. února 2022 jsem tu mohl oslavit své 99. narozeniny. Mými dalšími štacemi ve finanční správě bylo přednostenské místo ve Viechtachu a později na finančním úřadě v Grafenau.
Umělecky jsem i nadále činný a poprvé jsem měl svá díla vystavit v rámci tradiční akce "Zwieseler Buntspecht". V roce 1966 jsme pak založili sdružení "Bayerwaldkreisů, jehož jednatelem jsem se stal a vytrval v něm až do roku 1997, kdy sdružení zaniklo. Jeho zakládajícími členy byli Eller Hermann, Josef Fruth, Rupert Kamm, Konrad Klotz, Oskar Lange, Karl Mader, Gerhard Michel, Erica Steppesová a Hans Wölfel (kromě samotného Steppese-Michela jsou na webových stranách Kohoutího křížek samostatně zastoupeni i Fruth a Steppesová, která se stala Michelovi adoptivní matkou - pozn. překl.).
Der Böhmerwald, 2022, č. 2, s. 22-25
Co dodat? Gerhard Steppes-Michel byl v roce 1983 vyznamenán za svou uměleckou práci Spolkovým záslužným křížem, 1994 Kulturní cenou okresu Freyung-Grafenau, 1996 Kulturní cenou sdružení Bayerischer Waldverein a 2005 Medailí Adalberta Stiftera Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Poněvadž je stejně jako Stifter nejen malířem, nýbrž i naším krajanem. V roce 2023 oslavil 100. narozeniny, stále maluje a vystavovuje.
- - - - -
* Ústí nad Labem / Schönberg (BY) / Viechtach (BY) / Grafenau (BY)
