WALTER SÜKA (SIKA)
Tak bývalo kdysi
Hojná Voda (Heilbrunn), ta kdysi tak půvabná osada na úpatí Vysoké (Hochwald) a Kraví hory (Kuhberg), měla už od svého založení vždycky několik zvláštností.
Dovední skláři hotovili v obou skelných hutích na Vilémově Hoře (Wilhelmsberg), jak se místo kdysi jmenovalo, nejprve ve Starých a pak i v Nových Hutích (v originále "in Althütten und dann in Neuhütten", dnes z osad zbývá jen pár rekreačních chalup - pozn. překl.) žádané skleněné zboží, které bylo všude vysoce ceněno a obdivováno.
Po objevu léčivé vody se starali ve dvou zdejších lázních, té "horní" i "dolní", dobří lazebníci (v originále "gute Bademeister" - pozn. překl.) o uzdravení mnoha hostí, kteří místo (zvané česky Hojná /tj. "hojivá"/ Voda právě proto - pozn. překl.) rádi vyhledávali a nacházeli zde mnohou úlevu od svých neduhů.
V kronice jsou zmiňováni i dva místní houslaři, Johannes Kastl a Matthias Schwarz. Opatřovali muzikanty okolních míst svými kvalitními nástroji.
V roce 1773 měla Hojná Voda za obyvatele i jednoho řezbáře jménem Wenzel Mayer, který dodal do zdejšího kostela sv. Anny jeden mariánský oltář (v originále "einen Frauenaltar" - pozn. překl.) a vyřezal několik figur svatých.
Po vyhašení sklářských hutí a zániku lázní odešlo z Hojné Vody množství jejích někdejších obyvatel. Ti, kdo zůstali, žili ve značné skromnosti a chudobě. Mladí lidé a muži musili i nadále hledat práci v průmyslových oblastech severních Čech, jen v zimě pak bývaly rodiny pohromadě. Ženy a děti horlivě sbíraly během letních měsíců klestí pro chladný a dlouhý zimní čas. Kolem stolu se pak v teplé světnici sesedala celá rodina při šití nitěných knoflíků.
Vynalézavé, bystré hlavy bývaly vždycky tu v Hojné Vodě. Tak sestrojil truhlářský mistr Peter Wipplinger ve své dílně parní stroj, který poháněl všechno jeho nářadí, jako pásovou a kruhovou pilu, hoblovku i vrtačku. Byla to malá místní senzace!
Obchodník Karl Schachner vyráběl sladovou kávu. V jedné části sklepa stála malá železná kamna, do nichž byla vbudována dutá koule. Tu Schachner plnil zrním, téměř denně seděl po celé hodiny na své nízké stoličce a pozvolna točil klikou. Pražená sladová káva nacházela dobrý odbyt.
Paní Streblowová provozovala sklad materiálu pro hotovení nitěných knoflíků, zejména kovových kroužků různých velikostí, nití i modrých, tuhých kartek pro našívání knoflíků už hotových. Jakou radost jen měli obyvatelé Hojné Vody a okolních míst, když si usilovnou prací mohli vydělat alespoň pár korun na živobytí!
Blízko kostela bydlil válečný invalida a někdejší kostelník Dominik Fiedler. Za pěkného počasí sedával před svým domkem na "Hoazelbank" (tj. "lavička před domem" - pozn. překl.) a struhákem hotovil střešní šindele. Pan Zettel vymyslil něco ještě onačejšího. Pořídil si soustruh, dal si zasílat v bednách škeble perlorodek a soustruhoval z nich krásné perleťové knoflíky všemožných velikostí. Jeho pomocníci Mathias Brantner a Viktor Fröstl, ale i jiní našli tu práci v nelehké době.
V někdejším "obchodním domě" Schachner (v originále "Kaufhaus Schachner" - pozn. překl.) blízko kostela zřídil Julius Schachner, tehdy bytem v dolnorakouské Weitře, tzv. "Tamperierstube" (zřejmě nářeční zkomolenina slova "Tamburierstube", tj. "vyšívárna", přičemž slovo "tambur" v odborné textilní terminologii označuje "buben" /srovnej "tambor" = bubeník!/ textilního stroje - pozn. překl.). Od rána do večera bzučela kola deseti až patnácti strojů (říká se jim i česky "tamburovací stroje" či "vyšívací stroje s řetízkovým stehem" - pozn. překl.). Několik žen tu nalezlo výdělek.
V témže domě otevřely obě Schachnerovy dcery Sofie a Rosa vegetariánskou jídelnu. Letní hosté se tu rádi stavívali.
Radost měli v Hojné Vodě i z rodiny Deberovy. Paní Deberová provozovala v Horní Stropnici (Strobnitz) malý krámek se zeleninou a ovocem. Večer pak klusával unavený bělouš, který táhl naložený vozík s nákladem zeleniny a ovoce, zvolna příkrou venkovskou silnicí nahoru k Hojné Vodě. Hospodyně už vyčkávaly před domovními dveřmi a nakupovaly na příští den.
V zimě pletly ženy a dívky za dlouhých večerů mnoho vlněného oblečení, o jemnější pletené zboží, zejména o punčochy a ponožky, se pak starala Theresia Haberlová se svým ručním pletacím strojem.
Znám byl i malý Spindler Franz. Ačkoli se nevyučil nijakému řemeslu, zhotovoval ve své sklepní dílně různé výrobky ze dřeva. Malé i velké škopky, kádě, trakaře, vozová kola, kolovrátky, ba dokonce i lyže a sáně všeho druhu byly velice žádány.
Nouze a hlad daly mnohému stát se i pytlákem. Jeden takový byl dopaden a zastřelen při pytlačení blízko dolnorakouského Lauterbachu. Tomu malému kusu lesa, kde se tak stalo, se dodnes říká "Zierlingerschlagl".
Také místní spolek spiritistů míval v Hojné Vodě svá noční sezení. Vyvolávány byly hlasy zemřelých, dřevěný stolek bez kovových hřebíků se vznášel ve vzduchu či posouval z místa. Předpovězeno bylo dokonce hromadné úmrtí a přichystáno za tím účelem asi osm rakví. K očekávané události ovšem nedošlo.
Radost a žal se střídaly navzájem. Píle obyvatel však přinášela Hojné Vodě vždy nový vzestup. Vyhnání německého obyvatelstva bylo jejím hořkým koncem.
Glaube und Heimat, 1997, č. 7, s. 59-60
Vzpomínka na MUDr. Oskara Steinera
Vysoce ceněn někdejšími obyvateli - krutě pronásledován osudem
Johann Willensdorfer z Dobré Vody u Nových Hradů (v originále Brünnl, stejně jsou uvedena německy i všechna místní jména v textu - pozn. překl.) si vzpomíná na svá chlapecká léta kolem roku 1930, jak následuje.
Lékař MUDr. Oskar Steiner byl povahově klidný muž středně velké, spíše tělnaté postavy. Jako lékař se těšil plné důvěře všeho obyvatelstva už proto, že v Dobré Vodě nebyla nijaká lékárna ani drogerie. Všechny léky i masti pocházely od doktora. Okruh jeho medicinského působení byl velmi rozsáhlý. Dobrá Voda, Schlagles (dnes zaniklé Paseky - pozn. překl.), Rauhenschlag (dnes Chlupatá Ves, v letech 1950-1993 přechodně Meziluží - pozn. překl.), Reichenau (dnes Rychnov u Nových Hradů - pozn. překl.), Sacherles (dnes Kamenná - pozn. překl.), Sonnberg (dnes Žumberk - pozn. překl.), Zweiendorf (dnes Svébohy - pozn. překl.), Buschendorf (dnes Božejov - pozn. překl.) na jedné straně - Hojná Voda, Althütten (dnes zčásti zaniklé Staré Hutě - pozn. překl.), Neuhütten (dnes zcela zaniklé Nové Hutě - pozn. překl.), Luggau (dnes zaniklý Lukov - pozn. překl.), Mühlberg (dnes zaniklý Mlýnský Vrch - pozn. překl.), Schwarzthal (dnes Černé Údolí - pozn. překl.), Goldentisch (dnes zaniklá Zlatá Ktiš - pozn. překl.), Theresiendorf (dnes Pohorská Ves - pozn. překl.) a Luschnitz (dnes zčásti zaniklá Lužnice - pozn. překl.) na straně druhé, byly takříkajíc "jeho", patřily k jeho oblasti lékařské péče.
Nemocný poslal obvykle za doktorem posla a ten byl zase doktorovým autem vzat zpátky k sobě domů.
Byt a ordinace byly v prvním patře velké rezidence. Z přízemí tam vedla dvě široká dřevěná schodiště a celá východní půle budovy sloužila doktorovi za obydlí. Ordinaci tvořila jedna malá, úzká místnost, hned nalevo od vchodových dveří. Dovnitř vedly dvojité dveře. Před jediným oknem stálo velké červenou plyší potažené křeslo s opěradlem pro ruce. Vytržení zubu stálo osm korun. Když byl zkažený zub v horní čelisti, bylo třeba usednout do velkého křesla, vězel-li v dolní čelisti, čekalo místo na nízké stoličce. Čekárna, malá dřevěná přepážka, byla hned při dveřích a nabízela prostor osmi až deseti pacientům. Žádné pevně stanovené ordinační hodiny neexistovaly, pan doktor byl stále k dispozici a dělal všechno sám. Jen při kostních zlomeninách asistovala "paní doktorová" (v originále "Frau Doktor" - pozn. překl.).
Dobrý vztah "našich" k rodině doktora Steinera se vytvořil už za života mého otce, který zemřel v roce 1922. Tatínek byl stižen chorobou ledvin. Doktor mu předepsal přísnou dietu, kterou ale otec s výslovným poukazem "co mi chutná, to mi přece nemůže škodit" nijak nedodržoval. Následovala mozková mrtvice a konec v jednapadesáti letech věku. Můj tatínek byl švec a doktor Steiner s rodinou jeho dobří zákazníci.
Doktor byl mezi lidmi velice oblíben. Přišel do Dobré Vody někdy kolem roku 1900 a za první světové války byl primářem vojenského lazaretu v Enns (hornorakouské město na stejnojmenné řece /česky zvané Enže/, tvořící hranici mezi Horními a Dolními Rakousy - pozn. překl.). V jeho lékařské praxi stála péče a pomoc nemocným vždy na předním místě. Teprve, když byli zase opravdu zdraví, přišel jim od něho účet. Mnohý bohatý sedlák tak leckdy uhradil účet za nějakého chudáka. Na zápal plic, který byl u nás častým zjevem, málokdy někdo zemřel.
Mně osobně zachránil náš doktor život, když mi bylo 15 let a byl jsem učněm v konzumu na Hojné Vodě. Krvácení z ledvin (nefroragie - pozn. překl.) mě upoutalo na lože od 8. prosince roku 1936 až do půle května následujícího roku. Dobrotivý doktor mě kurýroval přírodními léčivými prostředky, jako horkými pytlíky s ovsem podávanými coby obklady v bederní oblasti zad, kde jsou ledviny uloženy, nahřátými cihlami pod chodidla - průběžně a stále nanovo. Směl jsem jíst jen ovoce a pít černý čaj. Vážil jsem 30 kilogramů, když jsem v půli května poprvé vstal z postele. Směl jsem i potom jíst jen nesolená jídla - než jsem musil narukovat k wehrmachtu.
Ještě dnes jsem doktorovi zavázán vděčností a pln úcty myslívám na toho dobrého člověka. Jako venkovský lékař ručil za všechno v okolí. Nejbližší lékárna byla v Nových Hradech (Gratzen), nejbližší sanitní auto v Budějovicích (Budweis). Všechno zajišťoval náš doktor sám. V případě nakažlivé nemoci, jako byla třeba spála, musela se místnost "vymýt" (v originále "verpicken" - pozn. překl.) a vysířit, zase pod doktorovým dohledem.
MUDr. Oskar Steiner byl Žid a jeho děti - Otto, Fredi a Edith - "položidé" (rozuměj podle zvrhlých norimberských rasových zákonů - pozn. překl.). Chvatně přesídlil před Hitlerovým záborem (v originále "vor dem Hitlers Einmarsch", rozuměj pomnichovským vstupem wehrmachtu do pohraničních území, připojených k nacistické "Říši" - pozn. překl.) i se svou rodinou do Trhových Svinů (Schweinitz). Velmi padoušsky se k němu zachovali někteří lidé. Krátce nato (po zavedení vyhlazovacích rasových zákonů i v nově utvořeném "Protektorátu Čechy a Morava" - pozn. překl.) byly odvlečeny z Trhových Svinů i jeho tři děti a přišly pravděpodobně jako jejich rodiče o život v nějakém koncentračním táboře. Jakou bolestí a utrpením musil asi projít ten ušlechtilý člověk. Jeho hrob se nachází na židovském hřbitově v Českých Budějovicích.
Glaube und Heimat, 1998, č. 3, s. 6
Walter Süka (v nekrologu psán příjmením Sika) se narodil 25. srpna 1917 v Hojné Vodě jako syn zdejšího řídícího učitele Johanna Süky. "Židovská" vzpomínka Johanna Willensdorfera, kterou Süka zaslal do krajanského měsíčníku pod vlastním jménem, je bohužel něčím v písemnostech "šumavských" Němců spíše zcela ojedinělým. Po záchvatech mrtvice 17. března roku 2000 a pak i 3. července 2001 byl Süka trvale ochromen a odkázán na nemocniční pobyt (v roce 2002 je uváděna jako jeho adresa pečovatelský domov ve Weitře), za něhož už jen zápasil s dechem a nebyl schopen řeči. Zemřel 15. února 2003 v rakouském Gmündu. Truchlila po něm tehdy dcera, snacha a vnuk, jakož i Anni Charwatová, která o něho obětavě pečovala po smrti jeho ženy a syna. Ne, na mnohé věci světa věru nijaká šumavská "hojná" voda nezabírá.
- - - - -
* Hojná Voda / Dobrá Voda u Nových Hradů / † † † Gmünd (A)
