HEINRICH SWOBODA

Der Schmaus im Pfarrhause

Der Pfarrhof in dem Kirchdorf Lerchenschlag
Sah heute wieder einen guten Tag,
Denn emsig dreht beim Herde Mamsell Ries
Ein prächtig-feistes Saugschwein an dem Spieß.
Auch Margareth, des Stall's Beherrscherin,
War schon frühzeitig in der Küche d'rin,
Und spickt die Knödel, säuert den Salat,
Wie es Hochwürden selbst befohlen hat. -

Die Tafel ist gedeckt, und auch das Bier
Schäumt in den Gläsern wie Malvasier
Just Glocke zwölf - da treten ehrsam ein
Zu dem mit Lorbeerreis geschmücktem Schwein
Der Pfarrer mit dem Lehrer und Kaplan,
Wie sie das wohl des Oeftern schon getan.
Der Pfarrer spricht andächtig das Gebet,
Wie das sich alleweil von selbst versteht,
Wenn auf dem Tisch der Braten paradiert
Und Aug und Nasen weidlich delectiert.
Die fromme Zunft vergisst auf ihre Pflicht
(Das weiß man) auch bei solchem Anlass nicht.

Der Pfarrer saß am Tische obenan,
Der Lehrer links, zur Rechten der Kaplan,
Und, halb verdeckt von einem Rosenstrauch,
Nahm unten Platz, nach Sitte und Gebrauch,
Die Jungfer Ries, die noch gar manches Jahr
Nach ihrem Alter nicht kanonisch war.

Und also hub der fromme Pfarrer an:
"Das Wort der Bibel ist kein leerer Wahn.
D'rum lasset uns anjetzt durch einen Spruch
Aus diesem heiligsten, allweisen Buch
Bezeichnen und bestimmen unsre Wahl,
Was Jedem zukommt von dem Liebesmahl. -
Denn hat der Mensch sein Tagewerk vollbracht,
In Lieb' des Nächsten und des Herrn gedacht,
Da mag es dann wohl auch kein Frevel sein,
Zu laben sich an einem kleinen Schwein. - "

Und nun vernehmt das Wort, das nie vergeht,
Sowie es in dem Buch der Bücher steht:
'Der Petrus hieb dem Malchus ab das Ohr!'
D'rauf zog er salbungsvoll das Messer vor
Und schnitt dem reschen Ferkel klipp und klapp
Die beiden Löffel von dem Schädel ab.
Und auf den Teller legt er dann den Schmaus
Und isst vergnügt und trinkt sein Gläschen aus.

Nun kam die Reihe an den Herrn Kaplan:
"Die Bibel ist fürwahr kein leerer Wahn,
Denn es enthält das dicke, heil'ge Buch,
Nicht blos für Pfarrherrn einen weisen Spruch.
'Herodias das Haupt Johannis nahm
Und legts auf eine Schüssel!' - Also kam
Der Kopf des Schweines dem Herrn Pater zu,
Der ihn zernagt mit großer Seelenruh'. -

Der Lehrer aber, sonst nicht bibelfest,
Ein Weilchen auf das Sprüchlein warten läßt,
Und siehe! Pfarrer, Köchin und Kaplan -
Sie hatten stille Schadenfreude d'ran. -
Doch endlich kommt der Geist auch über ihn
Und sagt ihm ein Citat nach seinem Sinn.
'Den Leichnam nahmen sie von seinem Ort
Und trugen ihn sodann in Leinwand fort!'
Gesagt, getan. Die Serviette schlägt
Der Lehrer um den Rumpf des Schweins und trägt
Das ganze Reststück (noch genießbar warm)
Zu seinem lieben Weib heim unter Arm.
Der Köchin aber ließ mit Schelmenblick
Er von des Pfarrers Schwein den Schwanz zurück!

D'rum sei ein Jeder fürder auf der Hut,
Weil auch die Bibel mehr, als gut ist, tut!

Farský hodokvas

Lerchenschlag jméno má ta dobrá ves,
kde na faře to zase voní dnes,
slečna se točí kolem horkých kamen
a se selátkem na rožni je amen.
I Markétka, jež chlívek obstarává,
už odrána teď vaří, marná sláva,
špikuje knedle, salát kyselí,
jak velebný pán káže k neděli. -

Je prostřeno a pivo na stole
se pění ve sklenicích kolkolem,
když dvanáct odbíjí - tu vchází sem
k prasátku věnčenému vavřínem
pan farář, kaplan i pan učitel,
jak častěji už tomu osud chtěl.
Farář modlitbu předříkává zbožnou,
jak snad to ani není jinak možno,
pečínka na stůl jde pak v plné kráse,
oko i nos se předem na ní pase.
Zbožný cech už se málem zapomíná,
taková příležitost, to je jiná.

Pan farář sedí samozřejmě v čele,
napravo kaplana má, vlevo učitele,
zpola zakryta vázou plnou růží
slečna Riesová k té trojce se druží,
naproti knězi sedá jako vždycky,
její věk věru není kanonický.

Tu zbožný farář pozvedne svůj hlas:
"Ba, slovo Písma není klam a špás.
Proto nám dáno si z té knihy brát
pár moudrých slov nyní i napořád
k posezení tu u našeho stolu,
jak se to patří v lásce všechněm spolu. -
Když totiž člověk skončí denní dílo,
jak je bližním i Pánu Bohu milo,
pak není hříchem snad na oplátku
posilnit se na malém prasátku. - "

A dál si bere slovo, prvý z nich,
jak stojí provždy psáno v Knize knih:
'Petr usekl ucho Malchovi!'
Vytáhne ostrý nástroj kovový
a nože břitem rázem šmik a fik
má sele pryč dva slechy v jeden mžik.
Na talíři se pochoutka jen chví,
plné hrdlo svlaží mok pěnivý.

Teď pan kaplan je druhý na řadě:
"Bibli věru chci vzít si k poradě,
neboť obsažné a mocné Písmo svaté
je pramenem moudrosti přebohaté.
'Herodias dotančí a má přání:
Janovu hlavu na míse!' - Co brání
pak páterovi, samá pohoda,
prasečí lebku že si ohlodá?

Učitel ale, v Bibli nijak jistý,
jako by váhal, pátral v duchu listy,
a hleďme! Ti tři kolem škodolibě
těší se zřejmě kantorově chybě. -
Konečně i ten z paměti cos loví
a zacituje z Bible svými slovy:
'To mrtvé tělo než pak odsud vzali
a odnesli, dřív v plátno ovázali.'
Jak řekl, učinil. Do šátku zabalil
kantor trup selete, co ještě zbyl
a celé to nese neomaleně
za tepla pěkně domů vlastní ženě.
Kuchařince přec malý dílek přál -
selecí ocásek tu ponechal!

Dej každý pozor (báseň říci chce),
je v Bibli ještě víc, než dobré je!

Der Böhmerwald, 1903, č. 1, s. 58-59

Satira ze "Slavičí Lhoty" (fiktivní "Lerchenschlag", doslova ovšem "slavičí tlukot") tu bezpochyby tne rovnou do živého. Nepochybně je autorem těch veršů německý liberál, o jehož životě a díle se můžeme docela podrobně poučit jak ze soudobých spisovatelských lexikonů (zmíním třeba dvojdílný "Deutsch-österreichisches Künstler- und Schriftsteller-Lexikon" Hermanna Clemense Kosela z roku 1902), tak z brožury Wilibalda Böhma (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) "Die Böhmerwaldschriftsteller der Gegenwart" (1904), kde se v podstatě opakuje odvážné tvrzení, že "Heinrich Swoboda, zpočátku vystupující pod pseudonymem 'Freiwart von der Mies', je nesporně jedním z nejpřednějších spisovatelů na Šumavě vůbec a může být chvalně jmenován jak co do kvantity, tak co do kvality svých děl vedle takového Adalberta Stiftera či Josefa Ranka". Podle Böhma je Swoboda, který "ovládá všechny oblasti poezie, tendenčním básníkem v nejlepším slova smyslu, svobodymilovným duchem, který s charakteristickou zálibou činí feudální a klerikální panstvo a jeho národní bezpohlavnost terčem svých jemně procítěných literárních výpadů." Narodil se v Tachově (Tachau) dne 3. ledna roku 1837 a poté, co maturoval na gymnáziu v Chebu (Eger), vyučil se u svého otce¨, tachovského lékárníka a poštmistra Heinricha Swobody staršího, farmaceutické teorii a praxi. Následovala léta vandrovní, ze západních Rakous vedoucí do vévodství Gotha, pak v letech 1860-1861 snad celým Německem a zejména Harcem křížem krážem, přes Hamburk a Šlesvicko-Holštýnsko do Švédska, aby se v roce 1862 od břehů jezera Mälaren vydal za poznáním jižních krajin do chorvatského Záhřebu. "Nesnesitelné tamní poměry", píše Böhm, "a také stesk po domově ho přivedly nazpět sem do Aše (Asch), kde poznal láskyhodnou a vzdělanou dámu jménem Sophie Charlotte Krausová, s níž se na podzim roku 1865 oženil." Sňatkem se hmotně osamostatnil a poté, co mu zemřel otec, přesídlil v roce 1869 do rodného Tachova a převzal po zesnulém jeho lékárnu i poštmistrovský úřad. Dva roky nato se stal poslancem zemského sněmu a na podzim téhož roku 1871 tachovským purkmistrem. Město Tachov si dodnes připomíná Swobodův plodný přínos svému rozvoji. V roce 1885 a 1891 byl opakovaně zvolen do říšské rady, kde se nejprve připojil k tzv. Německému klubu (Deutscher Klub), později k tzv. Spojené německé levici (Vereinigte Deutsche Linke), hájící projekt liberálního Rakouska s jednotným německým státním jazykem (to proti Stremayerovým a Taaffeovým jazykovým nařízením z roku 1880, jimž byl Čechům až do zániku mocnářství 1918 zaručen úřední styk v českém jazyce také v krajích Čech s německou převahou). Heinrich Swoboda skonal v rodném Tachově dne 24. února roku 1910 údajně z rozrušení nad zprávou o odstoupení ministra-krajana Dr. Gustava Schreinera dva dny předtím. Zpráva o úmrtí ve vídeňském listu Reichspost připomíná že "poštmistr z Tachova" psal i básně, z nichž jedna, plná ostrých odsudků antisemitismu, vzbudila prý kdysi značný rozruch. Kdyby tak purkmistr Swoboda věděl, jaké hrůzy jeho i tak už dost liberální Rakousko v nadcházejícím století ještě potkají!

- - - - -
* Tachov / † † † Tachov