FELIX TOFT
O starých zlatých časech ve Volarech a kdo tam v nich tenkrát žil
Ceny, které se platily za potraviny a poskytnutou práci, to označení "staré zlaté časy" věru opravňují. Roku 1685 stála ve Volarech (Wallern) 1 libra hovězího masa 2 a půl krejcaru (dále jen kr.), téže ceny bylo i maso vepřové a skopové; 1 vůl se prodával za 14 zlatých (dále jen zl., v originále "fl."), 1 tele za pouhý 1 zl. 50 kr. Tak stála dále třeba taková 1 kachna 7 kr., 1 podsvinče 18 až 21 kr., 1 slepice 7 kr., 1 mladý kohoutek 4 kr., 1 husa 16 kr., 1 žejdlík sádla 6 kr., 1 kopa vajec 15 kr., 1 jehně 30 kr., 1 zajíc 18 kr., 1 kapoun 15 kr., 1 osrdí (tj. plíce, játra a srdce poraženého dobytka) 6 kr., 1 korec ovsa 48 kr., 1 svíce 1 kr., 1 soudek piva i s poplatkem za dovoz 7 zl. 44 kr. Tesař či zedník míval denní mzdu 15 kr. Obecní kovář si počítal např. za dva páry dveřních závěsů včetně 32 hřebíků 15 kr., za jednu pěší posílku do Krumlova platila obec 6 kr., za posílku do Prachatic hned krejcary dva! - Škoda, že už jsou pryč ty časy!
O usedlosti obyvatel Volar (měly tenkrát za vlády Eggenberků dohromady 175 řádných měšťanů) vypovídá snad nejlépe skutečnost, že dnes, po 240 letech (text publikován v roce 1911 - pozn. překl.), se ve městě najdou docela táž příjmení jako tehdy dávno.
Už za oněch časů existovaly ve Volarech rodiny s příjmením (zachováno abecední pořadí originálu, byť je místy podivně zpřeházeno - pozn. překl.) Achatz, Behmb (Böhm), Bauer, Eßl, Fürst, Friedl, Geier, Graf, Gallner, Hafner, Haselsteiner, Jungwirt, Jandl, Ilk, Kiemann, Kindermacher (Kindermann), Koller, Lichtnecker, Mager, Meindl, Mathe, Merwald, Nusko, Piebl, Praxl, Pinsker, Riepl, Ritter, Rothbauer, Stiepane, Sauheitl, Sixl, Stini, Salzer, Sitter, Stadtler, Schilhansl, Stögbauer, Sterner, Schraml, Schiestl, Veitl (Veith), Waldbauer, Weltlich, Zaunbauer aj. Příjmení Denkh, Dötzl, Ratz aj. se už vyskytují jako označení "po domě", příjmení jako Tanzer, Andraschko, Pranghofer, Wasinger, Artinger, Lepschy, Kernstock atp. jsou velice používána v okolí Volar. Trochu nezvyklými příjmeními z oněch dob jsou Artner, Bunzenberger, Creyer, Dröpl, Deibler, Eyrich, Edelsberger, Eckerl, Frinkl, Floreiter, Heyweck (Hajek), Heigl, Hänsl, Keintz, Krois, Krämer, Litzelhammer, Melzner, Mösseltaler, Pumerl, Preyer (Bräuer), Pierner, Ropschwoller, Poxhändl (to příjmení je velice rozšířeno v okolí města Postoloprty /Postelberg/), Perchele, Siml, Schaber, Schöpl, Schenpeck (poslední ratolestí této rodiny byla "Schönbeck Mali" /Máli Schönbecková/ z domu čp. 6), Schartner, Stietku, Temlmeyer, Trapar, Wicho, Wenisch, Wursthuber.
To byla snad zčásti příjmení přistěhovalých rodin, jako byli radní a soudní sluhové, vysloužilí vojáci, kteří tu byli usedlí jen načas a brzy se opět vystěhovali. Některé z těch posledně jmenovaných rodin vymřely však teprve v nejnovější době. Mnohé, velice mnohé se za těch 240 let ve Volarech změnilo a "blahorodí" ("wohledle") i "prozíraví" ("vorsichtige") páni radní oněch dávných časů by asi užasle potřásali svými tak "obezřelými" ("wohlweise") hlavami, kdyby mohli spatřit Volary dnes. - A jak asi budou vyhlížet za dalších 240 let?
Die Stadt Wallern im Böhmerwald (2004), s. 39
To je znění posledního z úryvků textu, který vyšel v Südböhmische Volkszeitung z 15. a 22. ledna 1911 a je podepsán jménem Felix Toft. Byl to prvý ředitel chlapecké, obecné a měšťanské školy ve Volarech od roku 1900, pocházel z Lipence (Lippenz) u Loun (proto v textu zřejmě i ta zmínka o Postoloprtech), (dnes je Lipenec jednou ze tří částí obce Lipno v okrese Louny, podle německého záznamu lipenecké křestní matriky (farnost Opočno, v záhlaví svazku "die Taufmatrik der Pfarre Oppotschna für di Gemeinde Lippenz") se narodil 20. listopadu roku 1864 v 10 hodin večer v Lipenci čp. 71 a den nato byl pokřtěn (zřejmě ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Opočně, lipenecký kostel sv. Václava je toliko filiální). Novorozencův otec Anton Toft, syn krejčovského mistra v Lipenci čp. 71 Jakoba Tofta a jeho ženy Kathariny, roz. Kellerové, učitelské dcery z Března (Priesen) v okrese Postoloprty (Postelberg), je v matrice uveden jako zednický tovaryš (v matrice "Maurergeselle"), chlapcova matka Anna, roz. Großová, byla dcerou chalupníka (v matrice "Chalupner") v Levonicích (Lewanitz) čp. 9 na postoloprtském okrese (dnes okr. Louny) Josefa Gruße a Anny, roz. Krausové, selské dcery z Třeskonic (dnes část obce Tuchořice v okrese Louny) v tehdejším okrese Žatec (Saaz). S manželkou Annou, roz. Zenkerovou z Hory Svaté Kateřiny (*2. dubna 1871) měli dceru Marii a syna Rudolfa. Roku 1911 byl jmenován okresním školním inspektorem v Tachově (Tachau), roku 1926 byl pak penzionován, ale z veřejného života neodešel. V letech 1931-1938 zasedal v tachovské městské radě jako náměstek starosty. Zemřel v Tachově 19. března 1946 a byl tu i pochován. Jeho věta na konci je však provázena otazníkem větším než jednotlivý z lidských osudů.
- - - - -
* Lipenec, Lipno / Volary / † † † Tachov
