JOHANN TUSCHL
Milovaný Spasitel Vám to jednou tisíckrát vynahradí
"Der liebe Heiland wird es Ihnen einmal tausendfach vergelten."
Glaube und Heimat, 1951, č. 11, s. 7
P.S. Tak zní ta věta v dopise Gabriela Geista z textu Josefa Pscheidla (pseudonym "Webersepp", Josef Pscheidl /Webersepp/ i Gabriel Geist mají i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) jako reakce na Geistovo pozvání, určené katechetu Tuschlovi na Schenkenberg (Na Radosti) u Vimperka. Katecheta Johann Tuschl je vlastně už podrobně "ošetřen" ve zmíněném textu o šiřiteli katolického tisku Gabrielu Geistovi na stránkách Kohoutího kříže. Poněvadž je onen text doprovázen i Tuschlovou podobenkou, užíváme pasáž z něj opakovaně jako historicky významný doklad o hned několika momentech nejen jeho duchovních aktivit se Šumavou nerozlučně spojených. Ten, kdo místo "Na Radosti" zná, nemůže se divit. Na základě křestní matriky farní obce Brloh, kam jeho rodný Jaronín církevně přísluší, nelze přesné datum Tuschlova narození doložit, poněvadž je digitálně nedostupná. Čerpáme je z archu sčítání lidu v Hrabicích a ze seznamu ve vyhnanství zesnulých německých kněží českobudějovické diecéze, jak byl otištěn v nedocenitelném časopise "Glaube und Heimat" (uzavřel bohužel tři čtvrtě století své existence v roce 2024) roku 1973 (č. 22, s. 938).
O jednom šlechetném katechetovi
Webersepp
Ten se narodil roku 1872 (správně by mělo být 25. února 1873 - pozn. překl.) jako syn knížecího schwarzenberského hajného v Jaroníně (v originále "als Sohn eines fürstlichen Waldhegers /.../ in Jaronin" - pozn. překl.), strávil nějaký čas i na "Waltersruhe" u Křenova (v originále "auf der 'Waltersruhe' bei Krenau', rozuměj kapli Svatého kříže a hrobku prince Waltera von Schwarzenberg /žil v letech 1839-1841, místo bylo proto česky zváno i 'Walterova hrobka'/ v parku u loveckého zámku Červený Dvůr /Rotenhof/ - pozn. překl.), kde ztratil své dobré rodiče. Dobrodinci mu umožnili pokračovat ve studiu na českokrumlovském gymnáziu, kde navázal vřelý přátelský vztah s Petrem Dolzerem (i Petrus Dolzer je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), pozdějším děkanem ve Frymburku. Vysvěcen na kněze v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.) dne 17. července roku 1896, byl nejprve kaplanem v Rychnově nad Malší (v originále "in Reichenau /Maltsch/" - pozn. překl.) a pak na měšťanské škole v Českých Budějovicích, pro nemoc se však brzy rozloučil s aktivní duchovní službou a musel vystačit s velice skrovným důchodem. Dne 1. ledna 1909 nastoupil jako "Messeleser" ke konání mší svatých na idylicky položený Schenkenberg, kde ho nouze přiměla pěstovat s úspěchem i včelařství, později přesídlil do Hrabic (v originále "nach Rabitz" - pozn. překl.), odkud ještě každou neděli stačil zajet na Schenkenberg k zaopatření pravidelné bohoslužby. Jedinečná byla jeho pohostinnost, skromnost a ochota pomoci, především však jeho hluboká zbožnost. A s tímto svatosti blízkým knězem spojoval Gabriela Geista niterný přátelský vztah, jak to vyplývá z jeho dopisů a jak to mohou stvrdit jeho spolubratří a ostatní přátelé. "Je samozřejmé, že vzpomínám Vaší důstojnosti v modlitbách; mám přece v Hrabicích domov, kde je Vaše důstojnost té dobroty a stále znovu mne sem zve; milovaný Spasitel Vám to jednou tisíckráte vynahradí." Tady byly domlouvány plány apoštolských výprav bratra Gabriela; tady se nacházel "alte Martl", daleko známý výminkář Wilhelm Stadlbauer (také on je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) ze vsi Leimsgrub (dnešní Hliniště - pozn. překl.), jakmile jen se bratr Gabriel objevil a pak klábosili tito tři muži o radostech a strastech říše Boží na Zemi, o budoucích věcech podle starých proroctví, o mystických důkazech Boží milosti, o blaženostech, které vychutná toliko srdce, které se bezvýhradně Bohu odevzdá. A to, co se tu probralo, zachytila pilná kněžská ruka natrvalo těsnopisem a je nám to dnes vedle množství originálních dopisů k dispozici jako pramen tohoto životopisu v diecézním oběžníku (rozuměj krajanský časopis "Glaube und Heimat" - pozn. překl.). Snad se dá později snést ještě mnohé, aby bylo možno dosíci hlubšího vhledu do duchovní velikosti bratra Gabriela. Zlaté jubileum svého kněžství mohl pan katecheta oslavit 17. července 1946 ještě ve Vimperku (v originále "in Winterberg" - pozn. překl.); na den sv. Anny i jeho postihl osud vysídlencův; po mnoha oklikách se dostal do Pasova (v originále "nach Passau" - pozn. překl.); tady byl kalich jeho utrpení naplněn až po okraj; zákeřná krční choroba vedla krátce po jím spolupořádaných svatých exerciciích dne 1. září 1946 k nejvýš bolestnému odchodu. V kněžském hrobě na innstadtském hřbitově (rozuměj ve městě Pasov - pozn. překl.) dřímá katecheta Tuschl v Pánu svůj pokojný sen (v originále "im Frieden des Herrn" - pozn. překl.)!
Glaube und Heimat, 1951, č. 11, s. 7
- - - - -
* Jaronín / Červený Dvůr / Český Krumlov / České Budějovice / Rychnov nad Malší / Na Radosti, Vimperk / Hrabice / Vimperk / † † † Pasov (BY)
