KARL WILTSCHKO
Jarmarky v Rožmberku nad Vltavou
Rožmberk nad Vltavou (v originále "Rosenberg" - pozn. překl.) měl výsadu pořádat 4 jarmarky ročně (jiná místa 2-3). Ten první z nich, "Sebastiani-Markt", se konal v lednu (přesněji podle někdejšího šumavského kalendáře /viz i ostatní data v závorkách/ 20. ledna - pozn. překl.), druhý na jaře (přesněji na sv. Vojtěcha /an Adalbert/ 23. dubna - pozn. překl.), třetí o zdejším posvícení (přesněji na svátek Jména Panny Marie /an Maria Namen/ 12. září - pozn. překl.) a čtvrtý na Mikuláše 6. prosince (kromě toho se konaly každou sobotu týdenní trhy /Wochenmärkte/ - pozn. překl.).
K těmto trhům byly pro umístění na náměstí podél silnice od Burocků (Seiler Bäcker) až k hospodě u Purtaufů na radnici k dispozici stánky. Jedním z těch, kdo pomáhali při jejich postavení, byl ševcovský mistr Lorenz Kern (otec Marie Kernové, i samostatně zastoupené na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). V den trhů vystavovali na nich své zboží obchodníci z celého okolí a přirozeně i ti místní.
Býval tu jeden obchodník až ze Slovenska, který s velkým modrým šátkem přes ramena nabízel v nespočtu pytlíčků koření a semen všeho druhu. Měl stánek vždycky před vchodem do hostince u Trösterů. Vedle něho míval prodejní místo kloboučník Hahn z Kaplice (v originále "aus Kaplitz" - pozn. překl.). Když si u něj nějaký sedlák pořídil nový klobouk, nasadil si ho na hlavu přes ten starý, aby ho nemusel nosit v ruce. Stálým prodejcem tu býval i hrnčířský mistr Lorenz Dobusch, který před svým domem (měl čp. 72 a na náměstí dosud stojí - pozn. překl.) nabízel zboží, pilně nakupované selkami, toužícími vybavit domácnost nějakou náhradou rozbitého či opotřebeného předmětu zejména kuchyňské provenience.
Oba výrobci dýmek Brunnerovi (jeden z nich byl otcem Fritze Brunnera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) z "Hintere Zeile" (část města, výraz "cejle", učívaný i v češtině, znamená řadu domů či ulici - pozn. překl.) a König (Domini) z Přízeře (v originále "aus Priesern" - pozn. překl.) měli tu ovšem rovněž stánky se svým zbožím. Pak na trhu nemohl chybět sedlář Projer se svými koňskými postroji a nejrůznějšími druhy uzd. Pro nás děti vévodil co do stálého zájmu cukrář Zarda a jeho kremrole a bezpočet jiných sladkostí. Zajímavým zjevem byl obchodník se stuhami, který nabízel zboží na pultíku, zavěšeném popruhy na vlastním břiše (v originále "Rosenberg" - pozn. překl.) a byly to věru potřeby nejrůznějšího druhu jako šle či podvazky, tkaničky do bot, ale vedle různých mašlí a stužek i jehly či zápalky. V malé postranní přihrádce pultíku míval náprstky a prsteny nevysoké ceny.
Nám dětem přímo učarovávaly pendreky z lékořice a svatojánský chlebíček. Líbil se naám i stánek výrobce hrábí s nejrůznějšími dřevěnými předměty domácího užití. Obchodníci textilem nabízeli látky s modrotiskem, jednobarevné i pestré zástěry, košile a šátky na hlavu. Ten posvícenský rej mám v paměti jako zdroj veselí a bod, k němuž se upínala naše očekávání během koloběhu roku.
Rosenberger Rundbrief, 2009, s. 11
Něco málo o fotbale
Počátkem třicátých let (rozuměj dvacátého století - pozn. překl.) přišel můj bratr Otto za svými kamarády v Rožmberku nad Vltavou s nápadem založit tady fotbalový klub. Návrh byl s nadšením přijat. Otto hrál už za svých učňovských let v Jablonci nad Nisou (v originále "in Gablonz" - pozn. překl.) v tamním juniorském mužstvu Fortuna Gablonz. Zřídilo se poté fotbalové hřiště za novou plovárnou (v originále "hinter der neuen Schwimmschule" - pozn. překl.), lajny na něm byly vyryty pomocí darovaných odřezků (v originále "mit gespendeten Sägespänen" - pozn. překl.) z Ebertovy pily. Z darovaných kmenů byly dvěma tesaři (Haas a Slapschi), kteří byli členy nastávajícího týmu, zbudovány branky.
Mužstvo tehdy sestávalo z následujících hráčů: Anton Pöschko, Fritz a Otto Wiltschkovi, Franz Tungl (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), Raimund Pollak, Otto a Ernst Schederovi, Rupert Slapschi, Otto Riepl, Hermann a Karl Haasovi, Franz Petermichl, Pepo Ratei (učeň z okolí Českých Budějovic). Snímek tohoto týmu visí v naší "domovské rodácké jizbě" (v originále "in der Heimatstube" - pozn. překl.) v rakouském Freistadtu. První dresy sestávaly z černých klotových trenýrek a bílých triček, resp. košil.
Dívčí mládež prokázala svou potřebnost a vyšila rožmberské růže (symbol města), které byly nato i našity na trička a košile. Také štulpny byly upleteny ženskýma rukama. Teprve později byly zakoupeny dresy, a to zeleno-bílé v barvách města Rožmberk nad Vltavou.
Zápasy se hrály se sousedními obcemi, ať už to byly Loučovice, Vyšší Brod, Český Krumlov, Větřní, Kaplice či Horní Dvořiště (v originále "Kienberg, Hohenfurth, Wettern-Pötschmühle, Kaplitz, Oberhaid-Hörschlag" - pozn. překl.). Otto a Raimund hráli tak až nápadně dobře, že je z Horního Dvořiště pozvali k hostování (bylo tam velice kvalitní mužstvo železničářů). Jezdilo se tam na kolech, často obsazených dvěma muži na jednom. Nebyl to nijaký veřejný dopravní prostředek, zato o legraci nebyla nouze.
Po válce se dresy díky mému bratru Ottovi dostaly do rakouského Schenkenfeldenu, kde jsme založili fotbalový klub a dresy byly vítaným darem do začátku.
Rosenberger Rundbrief, 2009, s. 5
Karl Wiltschko se narodil v Rožmberku nad Vltavou v domě čp. 47 8. dubna 1921 jako deváté z deseti dětí Franze a Marie Wiltschkových a jako starší bratr nejmladšího z nich Josefa Wiltlschko, který je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže, kde lze v obrazové příloze textové ukázky najít i záznam rodového katastru s údaji o rodičích i dětech. Chybička se vloudila jen u letopočtu narození matky Marie, roz. Dobuschové, která přišla na svět ve dnes zaniklém Dolním Přísahově nikoli 4. listopadu roku 1883, jak tam uvedeno, nýbrž roku 1881. To potvrzuje jak záznam vyšebrodské oddací matriky o tamní svatbě Karlových rodičů 9. února 1904, tak arch sčítání lidu z roku 1921 pro dům čp. 47 v Rožmberku nad Vltavou, kde ještě nejsou uvedeni později narození bratři Karl a Josef. Po měšťanské škole ve Vyšším Brodě se Karl vyučil malířem v severočeském Jablonci nad Nisou stejně jako předtím jeho starší bratr Otto, zmíněný v textové ukázce. Jako voják wehrmachtu byly jeho stanovištěm za druhé světové války Normanské ostrovy (Kanalinsel) v Lamanšském průlivu. Z pozdějšího ruského zajetí se vrátil do rakouského Schenkenfelden, kde se bratr Otto oženil už v roce 1943 a on se tam šest let poté seznámil se svou pozdější ženou Luise. Vzali se roku 1951. Po narození syna Geralda se stal Karl obchodním cestujícím. S bratrem Josefem a Alfredem Watzlem (rovněž samostatně zastoupeným na webových stranách Kohoutího kříže) se zasloužili o to, že do všech stran rozeseté spolurodáky přizvali ke každoročním setkáním v rakouském Freistadtu, městě, které nad vyhnanci z Rožmberka nad Vltavou a okolí převzalo patronát. Karl Wiltschko se velice angažoval i ve věci renovace farního kostela sv. Mikuláše ve svém rodišti. Ve Freistadtu byla zřízena i rodácká jizba, což si vyžádalo značné finanční náklady a časovou angažovanost. Zasloužilý Šumavan zemřel v rakouském Linci dne 9. října roku 2012 a byl tam i pochován.
- - - - -
* Rožmberk nad Vltavou / Vyšší Brod / † † † Linec (A)
