EBERHARD WINTER
Z vánočního dopisu*
Stále ještě denně sloužím mši svatou přes srdeční slabost a obtíže s dechem...
Tak to alespoň sděluje pisatel listu, datovaného ve Štědrý den roku 1953 v rakouském klášteře Heiligenkreuz a posílajícího odtud zároveň všem svým bývalým vyhnaným strýčickým farníkům přání dobrého a Bohem požehnaného nového roku 1954 ("allen Stritschitzer Pfarrangehörigen ein gesundes und gottgesegnetes Neujahr 1954"). Vyšebrodský cisterciák Eberhard Winter působil ve Strýčicích od roku 1919 až do konce války. Nějaký čas strávil pak v mateřském klášteře ve Vyšším Brodě, odkud byl 17. července 1946 spolu se šesti jinými tamními řádovými kněžími vysídlen do Rakouska. Heiligenkreuz se stal šumavskému rodákovi stal druhým domovem. Jako jeden z tolika tamních Winterů spatřil světlo světa v Nicově (Nitzau) dne 8. května roku 1874 a následujícího dne byl v místním kostele sv. Martina i pokřtěn jménem Johann Nepomuk. Jeho otec Adalbert Winter, rolník na tamní usedlosti čp. 18, byl manželským synem Mathiase Webera a jeho ženy Barbary, roz. Ketzerové ze Žlíbku (Rindlau), okres Sušice (Schüttenhofen). Novorozencova matka Maria byla pak manželskou dcerou Antona Webera z Nicova čp. 6 a Marie (v matrice psáno "Amaria", tj. snad Anna Maria?), roz. Gerhartové, z Dolních Dvorců (Unterhöfen), panství Tuškov (Duschowitz), jak se tehdy postaru rozlišovalo. Mladý Jan Nepomuk Winter studoval nejprve na německém státním gymnáziu v Českých Budějovicích (Budweis) a 8. července 1894 vstoupil do vyšebrodského kláštera řádu cisterciáků. 23. července 1899 byl vysvěcen na kněze a nastoupil jako mladý kaplan do služby nejprve v Boršově nad Vltavou (Payreschau), pak v Přídolí (Priethal), v Rožmitále na Šumavě (Rosenthal), v Horním Dvořišti (Oberhaid) a posléze "po převratu" od roku 1919, jak už zmíněno, ve Strýčicích. Po vysídlení žil sice nepřerušeně v Heiligenkreuz, už třiasedmdesátiletý však si přibral v letech 1947-1950 pravidelnou nedělní bohoslužbu ve filiálním kostele obce Sparbach, dnes součásti katastru městyse Hinterbrühl ve Vídeňském lese (Wienerwald), známé svým přírodním parkem, založeným knížaty z Liechtensteinu a nejstarším v Rakousku vůbec. Po roce 1950 konal pak v domovském klášteře funkci zpovědníka. Už jako mladý kněz býval spolkově činný a míval často projevy v katolických sdruženích jako byl Katholischer Bauernbund či referáty v rámci akce Týdny venkovských žen (Landfrauenwochen) ještě ve vyšebrodském klášteře. Roku 1955 o Velikonocích došlo u něho před dovršením 81 let věku k chrlení krve následkem prasklé žíly v oblasti hrtanu. Po lékařském zákroku došlo k uklidnění a starý kněz mohl pokračoval v denním čtení mše svaté, jak by navyklý. Skonal 29. března 1957 v nedožitých třiaosmdesáti letech a 1. dubna byl za účasti devíti ještě žijících vyšebrodských spolubratří slavnostně pochován na klášterním hřbitově. Převor P. Nikolaus Lonsing (zastoupený i samostatně na webových stránkách Kohoutího kříže) poděkoval po pohřbu za přijetí, jehož se po válce kněžím z Vyššího Brodu v Rakousku dostalo. V Heiligenkreuz už předtím zesnuli a byli pochováni roku 1952 P. Viktorin Panhölzl a roku 1955 P. Alberik Sauer. Nesli s sebou svědectví oběti Kristovy.
- - - - -
* Nicov / České Budějovice / Vyšší Brod / Boršov nad Vltavou / Přídolí / Rožmitál / Horní Dvořiště / Strýčice / † † † Heiligenkreuz (A)
