EMMERICH ZDIARSKY
Úvod ke knize o městě Budějovicích
Od roku 1375, kdy městský písař mistr Mikuláš (v originále Nicolaus) zakoupil a započal vést nejstarší městskou knihu, bohužel dnes dávno ztracenou, bylo o našem domovském městě vydáno mnoho spisů a knih. Nebylo by tedy snad ani důvodu, psát knihu novou a rozmnožovat ještě o ni tu řadu prací, poskytujících poučení a osvětu (v originále "Aufklärung"). Není tomu tak ovšem. Existují totiž důvody, které si vydání nové knihy o městě (v originále "eines neuen Stadtbuches") žádají. Mezi nimi by měla asi ta okolnost, že až dosud chybí lidově napsané poučení o městě (v originále "volkstümlich geschriebene Stadtkunde"), platit za důvod nejlepší.
Nemalých přípravných prací bylo třeba k tomu, aby vznikla domovská pamětní kniha (v originále "Heimatsbuch"), odpovídající tomuto účelu, poněvadž vedle těžkostí spojených s výběrem toho nejdůležitějšího z přemíry materiálu, jenž je k dispozici, šlo o to, ze spletité historické látky vyvést pevnou, uchopitelnou dějovou nit. Podařilo se to nakonec a autoři vycházejí v ústrety ctěnému čtenářskému světu s nadějí, že mu podávají do rukou dobrou lidovou knihu.
A tak se vydej na cestu, milé dítko města (v originále "liebes Stadtkind"), a v pozdrav podej i ty ruku mnoha a mnoha přátelům!
| Budějovice (Budweis), měsíce dubna (April) roku 1904. | Autoři. |
Všeobecnosti
"Královské svobodné horní a krajské město Budějovice" leží v úrodné "Budějovické pánvi" ("Budweiser Ebene"), obklopené výběžky Šumavy (Böhmerwald) a Českomoravské vrchoviny ("der böhmisch-mährische Höhenzug"), a sice na soutoku Vltavy (Moldau) a Malše (Maltsch) v nadmořské výšce 392.482 metrů (nádraží). Vltava, jako nejvýznamnější z vodních toků ve městě, má tady průměrnou šířku 35 metrů, průměrnou hloubku 1,34 metru a průměrnou rychlost 1,742 metru. Tím je způsobilá k voroplavbě. Podnebí je ve všeobecnosti příznivé už tím, že vrchy obklopující rovinu s městem zeslabují a umenšují škodlivé působení větru. Letní teplota dosahuje maxima kolem +32 stupňů Celsia, zimní teplota kolem -24 stupňů Celsia. Průměrná roční teplota činí +8,5 stupňů Celsia a průměrný tlak vzduchu 752 mm. Deklinační magnetka má severovýchodní odchylku kolem 9 stupňů.
Následuje popis rozdělení města, národnostního složení jeho obyvatel, historie atd., pro náš účel však zcela postačí konstatování, že město je "obklopeno výběžky Šumavy". Autoři to mysleli vážně už proto, že budějovický jazykový ostrov byl bez šumavského zázemí prostě nemyslitelný. Jeden z autorů knihy, jejíž úvod jste v překladu právě přečetli, tam na Šumavě ostatně učitelsky působil. Byl to vodňanský rodák Wilibald Böhm, figurující ostatně rovněž na stránkách Kohoutího kříže, který téhož roku 1904 německy psanou brožuru, razící sám pojem "šumavská literatura" (Böhmerwaldliteratur). Ten druhý z obou však byl pravým "dítkem města", tj. "Budweiserem" bez bázně a hany. Narodil se tu 26. října 1873 ještě jako Emmerich Zďarsky otci Karlu Zďarskému a jeho ženě Marii, rozené Pouchové (v knihách evidence obyvatel je ovšem psáno Poucha) v České ulici (Böhmgasse) a jméno mu bylo úředně změněno na Zdiarsky teprve 22. dubna 1891 v necelých jeho 18 letech. V rodném městě navštěvoval nejprve obecnou školu, pak tři třídy německého gymnázia (jednu hned dvakrát) a poté německý učitelský ústav. Oženil se tu s Aloisií, rozenou Hattanovou, dcerou učitele na zdejší "komunálce" Antona Hattana, a měli spolu 3 syny, narozené v letech 1901-1905. Roku 1899 nastoupil Emmerich Zdiarsky první učitelské místo na škole v Nové ulici. Alespoň podle té knihy, z níž úvod pochází a která nese jméno Stadt Budweis - Eine Orts- und Volkskunde, mohlo by se zdát, že nic neohrožuje poklid města se stále rostoucí českou většinou, ale s německou správou. Jenže se valem blížila prvá světová válka, z níž náš autor odešel roku 1915 už více než čtyřicetiletý z rodných Budějovic na východní frontu do Volyně (Wolhynien). V té druhé už mu sice jako sedmdesátníkovi téměř další vojenská služba nehrozila, jako budějovický Němec však musel skončit po porážce Říše ve sběrném táboře. Bylo to naproti nádraží v Hluboké nad Vltavou-Zámostí, odkud byl sice předán 3. září s diagnózou "marasmus" do všeobecné okresní nemocnice, už před koncem téhož měsíce ještě se ale do "lágru" vrátil a 23. října 1945 tam tři dny před svými dvaasedmdesátinami zahynul. Pohřben byl na hřbitově v Hosíně. Bylo mi tenkrát pět let a jeden den a deklinační magnetka se ve znova Českých Budějovicích sotva nějak výrazněji odchýlila jinak než tehdy na počátku století roku 1904. Naše životy začaly však nabírat směr, v němž pro lidi jako Emmerich Zdiarsky nejen snad v jeho rodném městě nebylo už místa. I s tím příjmením je potíž: vnuk Emmerichův, žijící dosud v Českých Budějovicích, byl po válce donucen "komunisty", jak se mi v lednu 2005 svěřil, psát se už jen s háčkem a čárkou. Někde v polích za Hosínem směrem k Zámostí má podle něho dodnes stát pomníček, připomínající tragickou smrt dědovu. "Zabili ho Němci," dodává. Inu, i tak se to dá povědět!
- - - - -
* České Budějovice / † Vývarka, Hluboká nad Vltavou-Zámostí / † † Hosín
