LUDWIG BAIER

Die Anzünderin

In Humwold hot si' wos neugs zuatrog'n,
hiazt muass i enks dazähl'n,
do häumts va Humwold d' Aunzendarin
an Buargamoasta g'wählt.
In Humwold is a Neuikeit,
döi Hearn, döi haumt 's nit kennt,
und a Mensch mit sieb'nundzwoanzig Joahr,
döi hot sieb'nmol aunzennt.

G'söiss'n is 's neun Wouch'n
In Pisek in Strofhaus;
Döi Hea(r)n, döi haumt 's nit kennt,
Söi loss'nt 's wiedar aus.
Und wia sie is z' Haus kummen,
Döi Leut, döi sand recht g'rennt,
Sie füa(r)cht'nt ihn schaun wieda,
Sie haumt glaubt, sie hot aunzennt.

Žhářka

Co se vám v Chlumu přihodilo,
povědět vám chci při chvíli,
že chlumskou starostkou si zrovna,
považte, žhářku zvolili.
Tuhletu chlumskou novinu,
páni, tu měli byste znát,
člověk, let sedmadvacet je mu,
a zapálil už sedumkrát.

Poseděla si devět neděl
v trestnici písecký,
páni, tu měli byste znát,
pustit musej šecky.
Jak příde domu, lidi
nestačej utíkat,
bojej se, že pálit znova
bude, kdo pálí rád.

G. Jungbauer, Volksdichtung aus dem Böhmerwalde, s. 103-104

Slovníček: hot zuatrog'n = přihodilo se, muß i enks dazähln = musím vám vyprávět, Hearn = pánové(od soudu), loss'nt aus = propustili, sand g'rennt = utíkali, füarcht'nt schaun = báli se uvidět.

Nevím, zda nás prvé dvě sloky té písně strašlivé o žhářce, která se v Chlumu (Humwald) blízko Pěkné (Schönau) stala starostkou, stačily přesvědčit, že šlo vlastně o to nejlepší řešení. V každém případě ujišťuje Gustav Jungbauer v doprovodném textu, že i následující sloky postrádají logického řazení a ačkoli slyšel tu píseň mnohokrát, zpívaly se za sebou právě tak a nejinak. Lidový básník Ludwig Baier s ní a s jinými jí podobnými sjezdil přesto celou centrální Šumavu od Českých Žlebů a Lenory až po Polnou a Hořice - co jen tam tenkrát žilo lidí! - a za doprovodu kytary, harfy či bombardonu si v nich dobíral jízlivou notou bodré sousedy s jedním okem krátkozrakým a druhým po oční operaci nevidoucím skoro vůbec. Jak už to bývá, viděl nejspíš dál než všichni ostatní. Kolik celých vsí a krajin bylo srovnáno se zemí i bez ohně od dob, co se právě v Chlumu, o kterém zpíval, 2. září 1842 na chalupě čp. 22 narodil a zemřel 23. dubna 1914, tedy krátce předtím, než vypukla první světová válka. Na staré fotografii ho vidíme v darovaném železničářském úboru, jehož si zřejmě považoval, jediný syn selské rodiny, který odmítl převzít zděděné jmění, zřekl se ho ve prospěch sestřin (jak mě přátelsky upozornil Raimund Paleczek, mnichovský generální tajemník významné krajanské organizace Ackermann-Gemeinde, provdala se Baierova sestra Johanna /1835-1860/ za jeho praděda, lesního hajného Karla Paleczeka ze Stožce /Tusset/) a žil z hudby na jakémsi předčasném výminku, celník Rousseau těch rodných končin, šumavský prorok. Neboť všechno v tom osudném století mělo ztratit cenu, jen píseň zůstala.

- - - - -
* Chlum / Pěkná / † Chlum