EMANUEL BAYER

Pokusy s novými druhy semen na schwarzenberském hospodářském dvoře ve Vondrově

Bylo pokusnému hospodářství na Vondrově (v originále "die Versuchswirtschaft zu Wondrow - pozn. překl.) příjemným zadáním přijmout z pověření c.k. ministerstva k výzkumnému pěstování na svých pozemcích druhy semen, dovezené z výstavy v Paříži (v originále "in Paris", zřejmě jde o první pařížskou světovou výstavu pod názvem "Exposition Universelle des produits de l'Agriculture, de l'Industrie et des Beaux-Arts de Paris 1855" za panování Napoleona III. - první světová výstava /"The Great Exhibition of the Works of Industry of All Nations"/ vůbec se ovšem konala v Londýně 1851, tj. 4 roky předtím - pozn. překl.) panem baronem von Riese-Stallburg (o rodu viz text Pavla Koblasy, o dotyčném šlechtici viz Wikipedia - pozn. překl.) a každému jednotlivému druhu vymezit na prostorné pokusné zahradě příslušnou parcelu.
Než budou probrány jednotlivosti zemědělské realizace (v originále "die Einzelheiten des Culturs-Aufführung" - pozn. překl.), je nezbytné krátce zmínit klimatické a hlavně půdní poměry zdejší končiny, poněvadž zejména ony při zemědělských pokusech se zahraničními semeny vykazují na ně a jejich buď příznivý, anebo škodlivý vliv, a tím ovšem i podstatně ovlivňují to, zda pokus uspěl či neuspěl.
Vondrov je rozložen širší svou stranou a tím i větší částí svých pozemků směrem k severozápadu na lehce stoupajícím pahorku, jenž je pak, obklopen velkými rybníky, do všech stran převážně rovinatý a od západu je vystaven prudkému náporu ostrého větru nad obrovitou zrcadlící hladinou rybníka Bezdrev (v originále "über den riesenhaften Teichspiegel Bestrew" - pozn. překl.). Škodlivému vlivu těchto ostře chladných větrných proudů je ovšem z větší části bráněno zakládáním kolosálních stromových stěn (v originále "die Anlage colossaler Baumwände", dnes bychom asi hovořili o větrolamech - pozn. překl.), které se mezi jednotlivými polnostmi a lučinami táhnou jako zelenající se hradby a jsou z velké části rovnoběžné se západní stranou objektu.
Půda či ornice o rozsahu přibližně 1500 měřic (v originále "der Boden oder die Ackerkrume r. 1500 Metzen", měřice = méně než 1/2 hektaru - pozn. překl.) se dělí do dvou hlavních částí. První část tvoří půda striktně jílovitá (v originále "ein strenger Lehmboden" - pozn. překl.), se 60% hlíny, cekem vzato plodná, ale těžká, jen někdy dobře udělatelná. Druhá menší část zůstává mimo úvah pro předložený účel; je to doslova sterilní štěrkoviště (v originále "ein steriler Schottengrund" - pozn. překl.), které při osmidílném pastvinářském hospodaření (v originále "in 8theiliger Koppelwirtschaft", tj. zejména v severním Německu užívané střídání pastvin a zoraných polí - pozn. překl.) podléhá postupnému zlepšení.
Je totiž hlavní zásadou tohoto hospodářského pokusného ústavu (v originále "ein Hauptgrundsatz dieser ökonomischen Versuchsanstalt" - pozn. překl.), že všechny sem dopravené cizozemské druhy semen budou pěstovány za stejných půdních poměrů jako ty domácí a nebudou jim přiznána nijaká zvýhodnění ať už všeobecně či naplněním zvláštních výjimečných a v jednotlivých případech nezbytných nároků jednotlivých rostlin.

Allgemeine land- und forstwirthschaftliche Zeitung, 1857, č. 37, s. 1

Textová ukázka je překladem úvodní pasáže v originále německého příspěvku Emanuela Bayera do renomovaného týdeníku "Allgemeine land- und Forstwirtschaftliche Zeitung", vydávaného ve Vídni c.k. "Landwirtschafts-Gesellschaft", v tomto případě s datem 11. září 1858 jako jeho úvodní článek na stranách 577-584 s četnými přehlednými tabulkami. Z textu je patrno, jak velmi záleželo odbornému personálu schwarzenberského dominia na zasazení veškeré vlastní činnosti do místních zeměpisných daností, a to i těch hospodářskému prospěchu ne právě příznivých. Právě z kamenité šumavské půdy nakonec vzešel i sám autor originálního textu. Narodil se ještě na sklonku 18. století, takříkajíc v předvečer napoleonských válek, které změnily a propojily svět, nikoli nutně a "revolučně" k lepšímu, v šumavském Frymburku (Friedberg) čp. 44 na Štědrý den, tj. 24. prosince 1790. Ve frymburské křestní matrice jsou jako jeho rodiče uvedeni Adalbert Pair a jeho žena Marie Anna, roz. Pairová (v matrice "Pair-in"), sezdaní tu v místním kostele 15. února téhož roku. Když 14. května 1793 "Maria Anna Bayrin" zřejmě po porodu jednoho z dětí zemřela, nastaly rodině těžké časy. Emanuelův otec se znovu oženil, prodal, co měl, a stal se nádeníkem "pod cizími střechami", jak píše Adolf Berger (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) v obsáhlém Bayerově životopise, jehož nadmíru květnatý text v českém překladu následuje.

Nekrolog

Adolf Berger

V městečku Frymburk, na levém břehu řeky Vltavy (v originále "am linken Moldauufer" - pozn. překl.) v jihozápadních Čechách přímo kypícím řemeslnou pílí, obchodem a zemědělským hospodařením, se narodil tkalci Adalbertu Bayerovi, muži požehnanému možná sice dětmi, nikoli však pozemskými statky, dne 24. prosince 1790 synek (podle data svatby rodičů v únoru téhož roku syn prvorozený - pozn. překl.). Byl to zřejmě vánoční dar přímo z nebes. Nuzná tkalcovská rodina byla obohacena o jednoho člena, prastará osada "krásného jména", na níž později dal později proslulý krajan (jde samozřejmě o Adalberta Stiftera - pozn. překl) dopadnout zjasňující třpyt poezie, o jednoho spoluobčana a katolická církev o jednoho Emanuela (jméno ve významu "Bůh s námi" - pozn. překl.), neboť právě tak byl novorozenec svátostně pokřtěn.
Naproti, na pravém vltavském břehu, se vypíná Svatotomášské pohoří, z jehož vrcholu shlíží na více než skromné tkalcovské stavení dole ruina Vítkova Hrádku, někdejšího sídla předků slavného rožmberského rodu (v originále "die Trümmer des Ahnherrensitzes der Rosenberge" - pozn. překl.), a do tónů ukolébavek ze rtů dobrotivé matky Marianny - rovněž chudé ženy odtud z Frymburka - se mísilo šumění zdejších lesů, nazývaných ostatně ústy Slovanů Šumava (v originále "im Munde der Slaven 'das sausende Gewässer' /'Šumava'/", tady ovšem jde o jazykový lapsus: šum se týká vskutku lesů, nikoli jen vod - pozn. překl.).
Bohužel měly Emanuelovi, který přišel na svět s hudbymilovnou duší, tóny mateřského hlasu brzy umlknout, neboť ta, jež ho nosila pod srdcem, mu byla vyrvána nelítostnou smrtí, a její místo zastoupila cizí žena. Mělo být však ještě hůře. Ztráty a nepřízeň poměrů donutily otce, aby prodal svůj skromný majetek a stal se nádeníkem pod cizími střechami. To samozřejmě nemohlo jeho syna už v útlém věku ušetřit odříkání a nouze.
Tu mu však v jeho opuštěnosti seslala Boží prozřetelnost záchranu v osobě bratra zesnulé Emanuelovy vlastní matky, pozdějšího kanovníka premonstrátského kláštera Schlägl pátera Friedricha Bayera (*14. srpna 1773 jako Laurenz Bayer /Pair/ ve Frymburku čp. 26, †18. dubna 1840 v Rohrbachu, kde byl i pochován - pozn. překl.), a tak lze říci, že přísloví "Gott verläßt keinen ehrlichen Deutschen" (tj. "Bůh neopouští žádného počestného Němce" - pozn. překl.) s obměnou "besonders keinen Friedberger und Böhmerwäldler" (tj. "zejména pak nikoho z těch, kdo jsou původem z Frymburka a ze Šumavy" - pozn. překl.) znovu, jak dokazují i mnohé novější analogické případy, prokázalo opětně svou oprávněnost. Jako obzvláštní štěstí lze ocenit, že Frymburk měl ve znamenitém Johannu Maxandtovi (má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) eminentního školmistra, učitele nižšího stupně a regenschoriho (v originále "als eminenten Schulmeister, Lehrerbildner und Chorregenten" - pozn. překl.). To od něho získal Emanuel elementární písemné a zároveň hudební vzdělání (v originále "den literar. Elementar- und zugleich Musikunterricht" - pozn. překl.), přičemž zejména zpěv se jemu i jiným stal nevyčerpatelným zdrojem radosti a "dobré vůle před Bohem i lidmi" (v originále "und des 'Wohlgefallens vot Gott und Menschen'" - pozn. překl.).
Právě díky svému strýci duchovnímu byl Bayer na podzim roku 1802 přijat do řad chlapeckého sboru "zpěváčků" kláštera Schlägl (v originále "als Chorsängerknabe im Stifte Schlägl" - pozn. překl.); nová přízeň osudu, která měla i tu výhodu, že vedle podstatné hudební výuky poskytovala dobrou přípravu pro budoucí gymnaziální studium, zahájené Bayerem na podzim 1804 v Linci. Tam nastoupil právě tehdy i jeden jiný frymburský chlapec, synek tamního pekaře a hostinského Andreas Baumgartner (rovněž on je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), také žák Maxandtův, a bylo to asi právě tam na latinské škole v Linci, kde se našly a v přátelském svazku spojily duše dvou chlapců, z nichž ten mladší z obou zemřel (Baumgartnerovi bylo souzeno žít v letech 1793-1865 - pozn. překl.) dříve a jeho vídeňský hrob uzavřel dráhu skvělejší a slávyplnější.
Tak se tedy Emanuel Bayer stal studentem; aniž by ovšem byl ušetřen toho, prokousat se obtížemi chudého žáka a aniž by musel šťastně ocenit, že mu volné místo u stolu (v originále "mittelst des Freitisches" - pozn. překl.), které mu jeho strýc vymohl v mnoha dobrých rodinách, pomohlo zvládnout existenci ohledně denní stravy. Během válečných let 1805-1809, které se zejména v Linci daly citelně zakusit, musel nadto sáhnout k získání prostředků soukromým učitelováním. Zůstal nicméně výtečným, nadmíru pilným a mravně neposkvrněným studentem, radostí svých učitelů a pýchou svých dobrodinců. S nemalým uspokojením a s teskně sladkou rozpomínkou se mohl v pozdějších letech ohlédnout za pozlacenou medailí - vítěznou tehdy trofej eminentního žáka, který ji směl nosit připjatou na hrudi i během prázdnin - poté, co mu zůstala v rukou jako trvalé svědectví mladistvých úsilí a jeho "Sitten guten Führung" (tj. "dobrého vedení mravů" - pozn. překl.), snad ale i jako vzor oněch vyšších veřejných ocenění v dobách pozdějších.
Naskytla se mu ovšem během jeho gymnaziálních studií i možnost uniknout nějak zápasům a odříkáním vlastní linecké existence, jmenovitě v roce 1809, kdy ho osud svedl s knížecím schwarzenberským ředitelem českokrumlovského panství a zároveň představeným tamějšího hospodářského institutu Ernestem Mayerem (i on má své i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), mužem mimořádně zdatným a vysoce ceněným (od císaře Františka I. v důsledku svých zásluh vyznamenaným zlatou medailí "s řetězem" - propůjčovanou tehdy opravdu velmi vzácně). Jen s těžkým srdcem oponoval pokušení přijmout Mayerovu nabídku, aby usiloval o vstup do knížecího hospodářského institutu, kde "řádné chovance" (v originále "wo der 'ordentlichen Zöglinge'" - pozn. překl.) čekala volná výuka a strava včetně bezplatného ubytování. Svědčí ovšem o nezvyklé povahové vážnosti a síle charakteru, jakož i o Bayerově žízni po vědění, že se tak lákavé vyhlídky zřekl a jí navzdory všem překážkám se rozhodl pro pokračování svých studií, k nimž chtěl připojit i filosofické discipliny. Následoval prostě jen svého génia.
Teprve v září 1811 se s ním setkáváme jako s kandidátem u přijímacích zkoušek do českokrumlovského hospodářského institutu. Bylo to tehdy jediné existující zemědělské učiliště svého druhu. Povoláno k životu roku 1801 v Českém Krumlově, oficiálním sídle panství největšího nejen ze schwarzenberských, nýbrž ze všech v Čechách vůbec a zároveň vévodské rezidenci, šlechetným a nezapomenutelným druhdy panujícím v originále "weil. reg." - pozn. překl.) knížetem Josefem zu Schwarzenberg "um für die weitläufigen fürstlichen Herrschaften in Böhmen geschickte und ausgebildete Beamte sowohl im ökonomischen, als auch im Rechnungssache und in ihrem moralischen Betragen nachzuziehen, zugleich aber auch, um den fürstl. Beamten und Dienern eine vortheilhafte Gelegenheit zu verschaffen, ihre Kinder mit sehr wenigen Auslagen in den ökonomischen Wissenschaften unterrichten lassen zu können" (tj. "aby pro rozsáhlá knížecí panství v Čechách dodávalo zdatné úředníky, vzdělané jak v hospodářských, tak i v účetních záležitostech, jakož vyspělé i v ohledu morálním, zároveň aby ale také poskytlo knížecímu úřednictvu a služebnictvu výhodnou příležitost dát vyučovat své děti za velmi nízkých hmotných nákladů v hospodářských vědách" - pozn. překl.), vzdělal tento ústav během své více než půlstoletí existence skutečně velké množství pilných a výtečných sil pro všechna administrativní odvětví velkých statků a až do chvíle, kdy musel ustoupit reformnímu tlaku nové doby, odpovídal jak svému intelektuálnímu, tak i morálnímu a praktickému účelu. Dotace byly vyměřeny pro 12 skutečných čili řádných chovanců a rodičům byla ponechána jen starosz o prádlo a oblečení jejich dětí. Potřební chovanci byli velkomyslným zakladatelem obmyšleni roční podporou. Kromě "řádných" chovanců byli k výuce připuštěni i mimořádní žáci či privatisté a externisté.
Během času však příliv těch naposledy zmíněných vzrostl do té míry, že musela nastoupit omezení. Pověst institutu byla natolik rozšířena a i dobře podložena, že synové nejlepších a nejváženějších rodin měli ctižádost být do něho přijati. Mezi privatisty se nacházeli i hraběcí a bohatí velkostatkářští synové. Celková doba studia obnášela tři ročníky a sestávala z kurzů obecné a speciální morálky, antropologie a společenského jednání (v originále "und Klugheitslehre'" - pozn. překl.), německého jazyka, obchodního styku, aritmetiky, algebry, geometrie, přírodozpytu, přírodopisu, chemie, architektury, zvěrolékařství, účetnictví, technologie a zemědělství v jeho nejrůznějších odvětvích, a sice nikoli dplomovanými profesory, nýbrž muži z praxe v rozličných sektorech administrativy a politické správy velké českokrumlovské domény, jejíž úřednictvo ve zvláštním ohledu odevždy krylo potřebu vyučujících institutu zejména z řad elity nejzkušenějších a vědecky nejvzdělanějších svých příslušníků. Později nacházíme mezi vyučujícími institutu jeho bývalé vynikající chovance, jako byl např. brzy po Bayerově nástupu přijatý Josef Kutschera (*13. srpna 1787 v Orlíku nad Vltavou, †25. července 1868 v Českém Krumlově - pozn. překl.), jako učitel i úředník skutečně eminentní muž, dřívější purkrabí a pozdější mnohaletý direktor téměř 22 čtverečních mílí velké českokrumlovské domény (1 čtvereční míle = 258, 999 ha - pozn. překl.), který své dny dovršil jako inspektor a knížecí schwarzenberský rada, pak i jako čestný konzistoriální rada v Českých Budějovicích (v originále "als Ehrenconsistorialrath von Budweis" - pozn. překl.) atd., jemuž se za mnohostranné zásluhy dostalo i vnějšího čestného uznání panovníkova. K výše uvedeným, v pozdější době ještě mnohokrát rozhojněným disciplinám přibyla v posledním ročním kurzu také praxe jak v kanceláři, tak ruku v ruce i na hospodářstvích a z účinně působících učebních prostředků lze uvést rozsáhlou knihovnu, fyzikální kabinet a sbírku botanických, zoologických, mineralogických modelů.
Jako jeden z nejvýtečnějších studentů lineckého lycea se Emanuel Bayer přihlásil k přijímací zkoušce na českokrumlovský institut, kterou složil dne 26. září 1811 s vynikajícím úspěchem, s tím nejlepší hodnocením charakterizujícím ho "als vortrefflich rücksichtlich der Talent und der sehr maturen moralischen Grundsätze, dann sehr ausgebildeten Fähigkeiten" (tj. "jako vynikající talent velmi zralých mravních zásad, jakož i velice rozvinutých schopností" - pozn. překl.) a doporučujícím ho nejen k přijetí, ale "nicht blos seines Alters wegen" (tj. "nejen snad kvůli jeho věku - pozn. překl.) - bylo mu tehdy už 20 let - "sondern auch als Kenner mehreren Sprachen, der Musik und der Zeichenkunst zum Senior der ersten Klasse vorgeschlagen, als welcher er dieser letzteren in Allem mit dem besten Beispiele vorangehen werde" (tj. "nýbrž navrhnout ho jako znalého hned několika jazyků, hudby a kreslířského umění za seniora první třídy, který by mohl kvůli tomu všemu právě zmíněnému sloužit jako nejlepší vzor" - pozn. překl.). Výčet kompetencí se zastavil na čísle 21 a mohl by být ještě rozsáhlejší, kdyby nebylo konkurence "mehrerer vortrefflichen Talente und in den Studien bereits vorgeschrittener Candidaten eines Anderen besonnen hätten" (tj. "mnoha vynikajících talentů a ve studiích už pokročilejších kandidátů" - pozn. překl.). Ještě jednu potíž bylo třeba odstranit; vyskytla se námitka, že "E. Bayer sei der Sohn eines fremden Leinwandhändlers und somit einer Unterstützung nicht bedürftig" (tj. "E. Bayer má snad být synem nějakého cizího obchodníka s plátnem a nepotřebuje tedy podpory" - pozn. překl.). Námitka byla ovšem opravena sdělením: "E. Bayer sei der Sohn eines armen Leinwebers aus dem Markte Friedberg, der bei größeren Unternehmern dieses Gewerbes gegen Taglohn arbeite und bei einer Anzahl von 6 Kindern gänzlich ausser Stande sei, seinen in jeder Hinsicht ausgezechneten Sohn im mindesten zu unterstützen" (tj. "E. Bayer je synem chudého tkalce z městyse Frymburk, který pracuje u větších podnikatelů v této živnosti jako pouhý nádeník a při počtu 6 dětí je zcela neschopen svého v každém ohledu výtečného syna byť i v nejmenší míře podporovat" - pozn. překl.). Mladý muž byl znovu co nejvřeleji doporučen lidumilnému knížeti a doporučení bylo také vyhověno.
V roce 1814 Bayer se skvělým úspěchem absolvoval tříleté studium na hospodářském institutu a dokonale oprávnil důvěru i všechno očekávání v něho kladené. Hospodářský institut byl tehdy nesporně ve fázi rozkvětu a jeho šlechetný knížecí zakladatel, podrobně obeznámený se vším, co se v něm dělo, ho střežil jako oko v hlavě. S plným nasazením působili i učitelé institutu a nemalé svědectví na jedné straně o jejich horlivosti, na druhé straně o jejich znalosti lidí poskytují charakteristiky absolventů, vystavované na konci každého učebního kurzu knížeti ve formě zpráv pro jeho informaci (v originále "zur Kenntnissnahme berichtlich" - pozn. překl.), O abiturientu Emanuelu Bayerovi se praví v tak řečeném listě "o chování" (v originále "in der Conditeliste" - pozn. překl.) následující: "Vorzügliche und mannigfaltig ausgebildete Geistesgaben. Es verbindet mit einer umfassende Vorbildung und ausgezeichneten Fähigkeiten einen eisernen Fleiß, weiß sich selbst in Nebenstunden nützlich zu beschäftigen, äußerst einen besondern Hang zur wissenschaftlichen Ausbildung, hat ein empfehlendes Aeußere; ist moralisch gut und zeichnet sich durch ein besonderes Zartgefühl für seine armen Eltern aus, die er schon als Student mit dem kargen Erwerbe seiner Conditionen unterstützte. Als einer der ausgezeichneten Zöglinge des Institutes verdient er bei seiner Anstellung eine besondere Rücksicht." (tj. "Vynikající a mnohostranně vyškolené dary ducha. Spojuje se v něm obsáhlé předběžné vzdělání s výtečnou schopností železné píle, dokáže se i v hodinách volna zabývat něčím užitečným, projevuje obzvláštní sklon k vědeckému vzdělání, má doporučeníhodný zevnějšek; je morálně na výši a vyznačuje se zvláštním jemnocitem vůči svým chudým rodičům, které podporoval ze skrovných výnosů svých kondicí. Jako jeden z výtečných chovanců zasluhuje si při svém umístění zvláštní ohled." - pozn. překl.) Tomuto ocenění nezbývá si více přát a druží se k němu i jiná příležitostná osvědčení. Emanuel Bayer a jeho jako jubilující hospodářský direktor dosud žijící, rovněž výtečný kolega (v originále "gleichfalls ausgezeichneter Commilitone" - pozn. překl.) Franz Kroh založili sbírku v českokrumlovském okolí většinou divoce se vyskytujících rostlin, utříděných podle Linného systému, kterou věnovali hospodářskému institutu darem. Tento herbář, sestávající z 280 kusů, vysoce ceněný "als das erste Andenken ehemaliger Institutszöglinge" (tj. "jako první památník někdejších chovanců institutu" - pozn. překl.), tvořil základ botanické sbírky ústavu. Tento dar byl zároveň dokumentem vděčné povahy obou chovanců a Bayer k němu připojil další důkaz tím, že se během svého očekávání (v originále "während seiner Expektanz" - pozn. překl.) na definitivní ustanovení nabídl řediteli Ernstu Mayerovi za informátora jeho synů. Jak velkou hodnotu přikládal Mayer této nabídce, vysvítá z jeho žádosti o knížecí svolení, v němž Bayerův krok vyzdvihuje "als eine ihm durch diesen seltenen jungen Mann erwiesene und schatzbare Gnade" (tj. "jako jemu tímto vzácným mladíkem prokázanou a vysoce ceněnou milost" - pozn. překl.), s poznámkou ve formě dobrozdání: "dass dieser hoffnungsvolle und im höchsten Grade moralische Mensch eine Anstellung in Krumau erhalten sollte, weil er daselbst neben seinen Berufgeschäften eine volle Ausbildung erreichen und einst bei dem Institute sehr nützliche Dienste leisten könnte" (tj. "že tento nadějný a v nejvyšší míře morální člověk by měl v Krumlově získat nějaké místo, poněvadž vedle své profese dosáhl plného všeobecného vzdělání a mohl by jednou institutu prokázat velmi užitečné služby" - pozn. překl.). -
Ta poslední poznámka byla prorockého významu a došla později i svého naplnění; co se však Bayerova umístění týče, bylo realizováno v roce 1815, a to v Českém Krumlově při berním úřadě. Doména tak velkolepého rozsahu jako českokrumlovská nabízela jak v čistě ekonomických a účetnických oborech (v originále "bei den rein ökonomischen und kameralistischen Fächern" - pozn. překl.), tak při veřejných úřadech, v daňovém a dopravním systému, v justici a v politické správě mladým schopným lidem dobrou školu k úspěšnému a mnohostrannému zdokonalení v činnostech a postupové poměry byly zcela uspořádány ve smyslu této praktické mnohostrannosti. Elita sil byla v každém případě soustředěna na direktorátu panství, Sensorium commune, kde se sbíhala všechna vlákna řízení a kde brzy nabyl svého umístění i Emanuel Bayer.
Počátkem dvacátých let dospěl na českokrumlovském panství ke svému řešení velkolepý úkol, tj. pokračování, resp. dokončení už koncem předchozího století v národohospodářském zájmu (v originále "in national-ökonomischen Interesse" - pozn. překl.) započatého dalekosáhlého díla, které k sobě už pro svou odvahu obracelo zaslouženou pozornost nejširších kruhů pod označením "knížecí schwarzenberský plavební kanál" (v originále "unter den Namen des 'fürstl. Schwarzenberg'sche Schwemmkanals'" - pozn. překl.). Jako podniku vysoce důležitému se mu nemohl vyhnout nijaký hovor zejména četných návštěvníků Šumavy (v originále "und noch von keinem Touristen im Böhmerwalde unbesprochen geblieben ist - pozn. překl.). Také autor výstižného a barvitého cyklu příspěvků pod názven "Skizzen aus dem Böhmerwalde" (uveřejňovaného hned v několika ročnících "Mittheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen" /přesněji vzato od 2. do 10. ročníku /!/ tohoto listu, z něhož ostatně pochází i tato textová ukázka /víme, že autorem byl Friedrich Lauseker, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže/ - pozn. překl.) píše o plavebním kanálu se živoucí názorností jako o "nenápadném příkopu" nejvyšší důležitosti /v originále "bezeichnet 'den unscheinbaren Graben' als ein Werk der höchsten Wichtigkeit" - pozn. překl.). I monografie "Der Böhmerwald" Wenziga a Krejčího (z roku 1860, oba autoři mají rovněž své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) zmiňuje kanál hned v několika případech jako "höchst merkwürdig" (tj. "vysoce pozoruhodný" - pozn. překl.), jinde "als ein Denkmal der erlauschten Hauses Schwarzenberg neben anderen von demselben im engeren und weiteren Vaterlande gesetzten Denkmälern bezeichnet, welches dem Flügelschlage der dahinstürmenden Zeit die längsten Jahrhunderte kühn zu widerstehen vermag" (tj. "jako památník osvíceného schwarzenberského domu, který vedle jiných jím zbudovaných může směle vzdorovat tlukotu křídel dlouhých bouřlivě pádících staletí" - pozn. překl.). Johann Gottfried Sommer ve své publikaci "Topographie von Böhmen (1X. díl /1841/, s. 228nn.) píše také o tomto plavebním kanále, který už zaznamenává celá malá literatura. Už v roce 1790 obdržel kníže zu Schwarzenberg jako majitel českokrumlovského dominia císařské privilegium pro plavení dřeva po řece Mihele (v originále "auf dem Mühelflusse" - pozn. překl.) na dobu 30 let. Tato lhúta uběhla v roce 1820. Když dne 5, dubna 1821 došlo k obnovení privilegia, stalo se tak s uložením povinnosti dále provozovat plavební kanál v českokrumlovských pralesích (v originále "in den Krumauer Urwäldern" - pozn. překl.), zřídit při ůstí Mihely do Dunaje (v originále "bei der Ausmündung der Mühel in die Donau" - pozn. překl.) rechle (v originále "Holzrechen", výraz, který odkazuje na počítání dřeva jako účel zařízení - pozn. překl.) a podporovat umístění plavebního dřeva kláštera Schlägl na zřízeném složišti (v originále "auf den Ausländeplatz" - pozn. překl.). Tehdy došlo realizace i odvážné a velkolepé dílo proražení tunelu o délce 221 sáhů (1 sáh = 1,896484 m - pozn. překl.) žulovou skálou. Nemalé těžkosti připravila při dalším budování kanálu a zařizování plavby jednání s místními usedlíky (v originále "mit den Anrainern" - pozn. překl.), jejichž odpor se často stupňoval až k ničení zbudovaných plavebních zařízení. Za to, že byly potíže postupně překonávány, že snahy o odškodnění vedly k prospěšným kompromisům a plavba dřeva byla posléze uvedena do ustálených poměrů, lze děkovat obzvláštnímu taktu a moudře smířlivému postoji Bayerovu, jenž byl pověřen jednáními a od roku 1821 i samostatným vedením plavebního provozu. Plných 13 let obstarával tento tak odpovědný a obtížný úkol s nejlepším zdarem, když vyvolal v život mnohá účelná zařízení trvalého významu. Vedle tohoto úkolu nesměly ovšem ležet ladem ostatní kancelářské záležitosti tak rozlehlého panství jako to českokrumlovské - a po boku tak činorodého purkrabího jako byl tehdy Kutschera, to nebyly závazky nijak nepatrné - jež od roku 1831 vyřizoval Bayer už ve funkci adjunkta purkrabského úřadu.
V tomto postavení byl zřejmě designovaným Kutscherovým nástupcem v této významné roli. A v roce 1835 ke zmíněnému povýšení na direktora panství poté, co krátký čas předsedal jako administrátor purkrabskému úřadu. Jak už samo jméno naznačuje, je úřad purkrabího prastarého původu. V daleké minulosti byli purkrabí nejen strážci a obránci jim svěřených hradů a zámků, nýbrž i vlastními správci dotyčným hradem chráněných statků. Přibližně od 17. století se říkalo představeným panství hejtmani (v originále "nannte man die Herrschaftsvorstände Hauptmänner" - pozn. překl.) - či také vrchní hejtmani (v originále "oder auch Oberhauptleute" - pozn. překl.), což mělo být zřejmě reminiscencí na dřívější válečnický charakter úřadu purkrabího. Později vystupovali takoví vrchní úředníci a posléze direktoři v čele administrativy statků a historický purkrabí byl už toliko bezprostředním vedoucím čistě hospodářských záležitostí poté, co všemi politickými a veřejnými věcmi pověřený vrchní úředník či direktor hospodářským zájmům nebyl už výhradně schopen dostát (v originále "nicht mehr ausschliesslich zu genügen vermochte" - pozn. překl.). Naproti tomu byl purkrabí ve všech nastalých případech ale také zástupcem direktora. V Českém Krumlově bylo s úřadem purkrabího spojeno vrchní vedení všech ve vlastní režii provozovaných hospodářských dvorů (Český Krumlov jich měl celkem jednadvacet) a ovčínů (těchto, ať už hlavních, kmenových, pak i filiálních, bylo v Českém Krumlově na 13 a zušlechťování ovcí v nich dosáhlo vysokého stupně dokonalosti); dále stavební hospodářství (v originále "Bauökonomie" - pozn. překl.) ve svých rozličných odvětvích, kontrola pozemkových nájmů (v originále "Controle der Grundverpachtung" - pozn. překl.) včetně jí připadajícího referátu, evidence a revize panského pozemkového majetku, profesura zemědělské nauky na českokrumlovském hospodářském institutu, styk s Vlastensko-hospodářskou společností (v originále "mit der patr.-ökonom. Gesellschaft", celý její název /existovala v letech 1788-1882 a předtím měla české označení "Společnost rolnictví a svobodných umění v království Českém" /!/, podle katalogu starých tisků Národního muzea německy zněl "K.k. patriotisch-ökonomische Gesellschaft im Königreich Böhmen", česky "C.k. Vlastensko-hospodářská společnost v království Českém" - jak z obou označení vyplývá, má tu přívlastek co do významu "vlastenství" výrazně nadnárodní povahu - pozn. překl.) a "Schafzüchtervereine in Böhmen" (česky "Spolek pro chov ovcí v Čechách", také "Ovčácká jednota" /!/ - pozn. překl.) a konečně příležitostné zastupování v asociaci s představeným panství (v originále "die eventuelle Stellvertretung des Herrschaftsvorstandes in Verbindung" - pozn. překl.); vskutku dost povinností, aby si mohly nárokovat veškerou činorodou sílu a inteligenci zkušeného muže. Jak jeho působení v purkrabském úřadě vůbec, tak jeho učitelské aktivity v oboru zemědělských nauk na hospodářském institutu, jehož referentem a vrchním účetním zároveň byl, provázel požehnaný zdar. Důkladný teoretik zároveň praktik, mnohostranně vzdělaný, důvěrně seznámený s odbornou literaturou cizích zemí, zejména pak Anglie a Francie, která díky němu docházela překladu a tisku, přitom s darem dobrého přednesu, přitahoval početné, v důležitých úřadech až dosud působící správní úředníky a zemědělské hospodáře a zajistil si tak nehynoucí památku, opravňující předpovědi jeho dřívějších učitelů. Vrátil tak českokrumlovskému hospodářskému institutu duchovně s lichvářským úrokem (tj. "lichvářský" zde čteme ve významu "bohatě, vysoce zúročený" - pozn. překl.) to, co od něho sám dříve přijal. V roce 1831 zmíněná už "C.k. Vlastensko-hospodářská společnost v království Českém" vyzvala prostřednictvím svého proslulého prezidenta hraběte Kašpara von Sternberg (i on je na webových stranách Kohoutího kříže samostatně zastoupen - pozn. překl.)‚ českokrumlovský hospodářský institut k zasílání periodických zemědělských a meteorologických zpráv, následkem čehož putovaly z Prahy do Českého Krumlova fyzikální nástroje, shodné s těmi na pražském astronomickém ústavu, nepřestal být Krumov meteorologickou a zemědělskou pozorovací stanicí a purkrabí Bayer mužem přesně naplňujícím povinnosti s tím spojené. V tomto bodě se prokázal být důstojným soudruhem svého vysoce učeného přítele Baumgartnera a my víme, že od Bayera tak pocházejí ty nejpřesnější meteorologická pozorování, která zasílal z Českého Krulova až do koce svého úředního působení, snad až do konce svého života vůbec, díky čemuž se stal i činným členem c.k. ústředního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus ve Vídni (v originále "k.k. Centralanstalt für Meteorologie und Erdmagnetismus zu Wien" - pozn. překl.). - Na plenárním zasedání dne 20. listopadu 1836 jmenovala "C.k. Vlastensko-hospodářská společnost v království Českém" profesora Emanuela Bayera svým dopisujícím členem a hrabě Kašpar von Sternberg dal o tom velice lichotivým prezidiálním dopisem důkaz veřejného ocenění jeho znalostí a zásluh. Stejně tak se Bayer stal i aktivním členem už rovněž zmíněného "Spolku pro chov ovcí v Čechách". Členem obou právě uvedených organizací stejně jako ovocnářského sdružení pro Čechy (v originále "auch des pomologischen Vereins für Böhmen" - pozn. překl.) byl i někdejší vysoce zasloužilý ředitel českokrumlovského panství Josef Kutschera, zároveň i ředitel tamního hospodářského institutu. Týž náležel mezi členy "C.k. Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přírodovědy a vlastivědy (v originále "K.k. mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung der Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde" - pozn. překl.).
V tomto krásném okruhu působení se pohyboval Emanuel Bayer se stálým neúnavným zápalem do roku 1844, kdy ho důvěra jeho knížete povolala na ještě vyšší stupeň tím, že by od 1. června 1844 jmenován ředitelem velké a významné šumavské domény Vimperk (v originále "zum Direktor der großen und wichtigen Böhmerwald-Domäne Winterberg" -pozn. překl.). V knížecím rozhodnutí ze 7. května 1844, které se toho týká, je výslovně uvedeno: "dass Bayer's bisher in Geschäften bewiesene Gewandtheit, so wie seine Kenntnusse und sein Diensteifer erwarten lassen, er werde in dem neuen, nicht bloss angedehnten, sondern wegen Ausgleichung der mit mehreren Unterthanen der Herrschaft obwaltenden Differenzen wichtigen Wirkungskreise mit kluger Umsicht und erwünschten Erfolge das dienstliche Interesse zu fördern bestrebt seyn." (tj, "že Bayerem až dosud prokázaná obratnost, stejně jako jeho znalosti a jeho služební horlivost dají očekávat rozumný a obezřetný přístup k vyrovnání trvajících rozporů mnoha poddaných panství ve významných okruzích působnosti a dosažení žádoucího úspěchu ve služebním zájmu" - pozn. překl.). - Této uznalé výzvě nemohl Bayer oponovat; s těžkým srdcem se ovšem loučil s milovaným Českým Krumlovem, kde tak dlouho žil a působil, kde se těšil tak obecné příchylnosti a úctě a kde právě začátkem roku 1844, tj. 13. ledna, pochoval do zdejšího hrobu svou tak záhy zesnulou životní družku Claru, roz. Greiplovou z Frymburka, tedy spolurodačku, s níž byl sezdán od 7. února 1825. Po boku této milé, prosté a nenáročné, vůči nuzným a trpícím účastné, přitom vůči všem veselé a přívětivé, křesťansky smýšlející ženy, dcery počestného měšťana a obchodníka s plátnem ve Frymburku (Greiplových rodokmen viz v obrazové příloze Bärbl Greiplové na webových stranách Kohoutího kříže, zde i text o celé rodině v textové ukázce z díla Petruse Dolzera, z něhož vysvítá, že Clara byla starší sestrou mladistvého idolu Adalberta Stiftera Fanny Greiplové /*28. července 1808 ve Frymburku, †16. září 1839 jako Franziska Fleischhandelová ve Welsu/ - pozn. překl.), prožil Emanuel Bayer krásné a šťastné dny. Byla stejně tak milující manželkou jako něžnou matkou svých 5 dětí, které mají nyní postrádat jejího vedení, kterého by ještě tolik potřebovaly. Teď se ovšem všecičko rázem změnilo! Bayer se měl rozloučit s milým Krumlovem, kde požíval vzácné vážnosti, kde byl pro svůj krásný, lahodně tklivý a líbezný tenor, tak často při církevních slavnostech slýchaný hlas tak ctěn a kde při různých slavnostních příležitostech dával k lepšímu své veršované prology! Povinnost mu však velela přinést novou oběť - a on následoval jejího volání.
Jeho nové, vyšší postavení nebylo ovšem bez trnů. Aby to bylo učiněno zřejmým, je třeba vědět, že vimperské panství zabíralo za vrchnostenských časů (viz k tomu blíže Wikipedia - pozn. překl.) prostor o ploše 74/10 metrů čtverečních s jedním vrchnostenské ochraně podléhajícím městem (v originále "mit einem schutzunterthänigen Stadt" - pozn. překl.), jedním vrchnostenské ochraně podléhajícím městysem (v originále "mit einem schutzunterthänigen Markte" - pozn. překl.), jedním poddanským městysem a 99 vesnicemi (v originále "1 unteth.Markte und 99 Dörfern" - pozn. překl.), kde žilo dohromady 17 tisíc obyvatel. Z areálu 35043 jiter 322 čtverečních sáhů náleželo 24086 jiter 1364 čtverečních sáhů lesu (v originále "dem Waldstande" - pozn. překl.), zbylá plocha panství se řadí k různým hospodářským odvětvím s výjimkou 228 jiter neproduktivní půdy, kterou tvoří především bažiny a slatě (v originále "Sümpfe und Moore /Filze/" - pozn. překl.). Největší potíž ke zdolání spočívala v konečném vyřešení letitého a trvajícího, všechny úřady a instance zaměstnávajícího, pokoutnými advokáty a provokatéry živeného sporu s množinou 18 tzv. "dominikálních obcí" kvůli neoprávněným, občas hrubými excesy a násilnostmi provázeným vlastnickým nárokům. Jen rozvážnému, moudrému a smířlivému chování muže jako byl Bayer mohlo dojít k utlumení tak předrážděných drsných nátur, k zahájení a konečnému uzavření dohod. Přišla pohnutá léta 1848 a 1849; co by se mohlo všechno stát bez přítomnosti a konejšivého, uklidňujícího chování ředitele Bayera při styku s obyvatelstvem, nejednomu vlivu a štvaní vystaveným zejména na samé bavorské hranici! Bayer musel nejen zaklínat zdejší bouři, ale získal si zvláštní zásluhy i o klid sousedních domén. Když se v roce 1850 jednalo o předání záležitostí nově utvořeným úřadům (v originále "an die neucreirten Behörden" - pozn. překl.), byl Bayer schopen zvládnout to v nejlepším pořádku. Mohl se však s klidem ohlédnout nazpět i po výsledném úhrnu svého ostatního působení, na své úsilí o církev a školu, na své jiné humanitární aktivity, mj. třeba zřízení zaopatřovacího ústavu pro nemocné neschopné finanční úhrady ve Vimperku; v Kunžvartu (v originále "in Kuschwarda" - pozn. překl.) k životu povolaná škola pro jemné předení lnu (v originále "Fein-Flachsspinnschule" - pozn. překl.) s bezplatnou výukou a zaměstnáváním chudých dětí; podpora výstavby silnic a zřizování stromových, odvodnění a kultivace mnoha set jiter zdraví škodlivých a vegetací neužitečných pastvin u Kunžvartu, spolupráce při oceňování katastrů atd. Tak mnohostranné činnosti a tak bohatým zásluhám nemohlo chybět uznání ze strany nejrůznějších úřadů jak světských, tak církevních, vyšších i nižších, neméně však také ze strany vysokomyslného knížecího zaměstnavatele, konečně pak ze strany jeho spolupracovníků a tedy svědků jeho humánního, ušlechtilého a spravedlivého působení a v posledku samozřejmě i ze strany někdejších poddaných. Vimperské úřednictvo ho překvapilo předáním stříbrného čestného poháru. O několik let později a už na jiném místě určení Bayerova měla být uznání jeho zásluh v doslovném slova smyslu nasazena koruna, a to nejvyšší poctou panovníkovou (v originále "durch die allerhöchste Huld des Monarchen" - pozn. překl.). Bylo vyhrazeno českobudějovickému c.k. krajskému prezidentovi svobodnému pánu Josefu von Schrenk auf Notzing und Egmarting, aby dne 24. července roku 1854 připjal na hruď zlatý záslužný kříž s korunou muži, v němž vedle tolikeré lojality, patriotiosmu a plamenné služební horlivosti, vedle tolikeré nejpoctivější vůle a vytrvalého úsilí bytovalo tolik věrnosti a oddanosti, pokory a skromnosti, tolik přívětivé dobroty a opravdové zbožnosti.
Bayer už se tehdy nacházel v Hluboké nad Vltavou (v originále "in Frauenberg" - pozn. překl.), kam byl v roce 1850 (od 1. března tr.) vyslán jako ředitel panství svým knížetem, který uměl ocenit plnou hodnotu tohoto muže. Na této stejně velké jako krásné doméně, před rokem 1848 7-7 čtverečních metrů (v originále "7-7 Qu.-M.", 7.7 metrů = 0.0077 kilometrů - pozn. překl.) zabírající, 2 poddanské městyse, 1 vrchnostenské ochraně podléhající městys, 68 celých a 9 dělených vsí ve 32 katastrálních obcích čítající na areálu 30482 jiter 351 čtverečních sáhů obnášejícím kynulo Bayerovi nové pole působnosti a práce, při čemž nechyběly ovšem ani velké obtíže. Ty vyplývaly zejména z přechodu naturálního hospodářství na peněžní po zrušení roboty, z adoptování (v originále "aus der Adoptierung", českým výrazem by mohlo být i "osvojení" - pozn. překl.) nového hospodářského systému vším, co s tím souviselo; z úpravy a zrušení služebností, zajištění vlastnických práv panství a jeho hranic, zvláště však z provedení tolika staveb při hospodářských objektech a k tomu z pokračování tolikerých nákladů si žádající velkolepé a skvělé stavby zámku (viz k tomu "Der Böhmerwald" Wenziga a Krejčího s.336nn.) vedle založení k ní přiléhajícího nového, nesrovnatelně krásného parku. To platí i obdělávání luk a pastvin s účelu odpovídajícím odvodňováním či zavodňováním, zakládání ovocnářských školek, zmlazování a zušlechťování ras užitkového a tažného dobytka, zřizování hřebčínů atd.. Při všech těchto aktivitách zářila direktorovi na cestu neúnavná a myšlenkově bohatá tvůrčí vášeň jeho knížecího vládce a nebylo právě snadné při tom činorodém náporu zdolávat všechna překážky a nástrahy kritického údobí. Když si i tak v pokročilém už věku, pracovními záležitostmi zcela zaneprázdněný muž přece jen našel čas holdovat ušlechtilé hudební múze, účastnit se činnosti odborných zemědělských sdružení a věnovat se psaní pro odborné časopisy, svědčí to o bohatém fondu jeho duševních sil.
Tato energií oplývající vůle a radost z činného působení mohla být zlomena toliko nějakou bolestnou událostí. Byla jí dne 3. dubna 1867 smrt (v 57 letech věku na selhání plic - pozn. překl.) jeho druhé, 24. listopadu 1844 s ním sezdané choti Emilie, dcery c.k. majora v.v. Franze Becka. Bylo štěstím, že starost o výchovu jeho 5 potomků při manželově vytížení ve Vimperku připadla ve velké míře právě této mnohostranně vzdělané, vysove bnadané ženě, která byla osiřelým dětem vynikající matkou, zastávající s plnou rozvahou a taktem společnou domácnost. Poté, co nedlouho předtím pochoval své u něho bydlící a v nejněžnější péči opatrované ženiny rodiče, zasáhla ho nyní ztráta milované životní družky jako zničující úder. Dolehla na něho nyní i tíže jeho 77 let, z nichž 52 let věnoval činné službě, a opanovalo ho přání po tichém ústraní. Rozhodl se proto svého vznešeného zaměstnavatele požádat o odchod na penzi, čemuž také bylo "in Anerkennung seiner langjährigen, dem fürstl. Hause mit unbescholtener Treue und Ergebenheit geleisteten, mit Umsicht und rastlloser Thätigkeit gepaarten vorzüglichen Dienste mit Verĺeihung seines vollen Geld- und Natuŕaliengehaltes zum Pensionsbezuge" (tj. "v uznání jeho dlouholeté, knížecímu domu s bezúhonnou věrností a oddaností konanou, s obezřetností a neúnavnou činorodostí spjatou vynikající službou propůjčením plné finanční i naturální mzdy v penzijním důchodu" - pozn. překl.) vyhověno. Tak se tedy Emanuel Bayer rozloučil s jemu tak vzácným a drahým okruhem svého působení! Než ale zcela strhl poslední most spojující ho s ním, vyprosil si, "um seinen bereits früher erworbenen Zeugnissen auch eines über sein 17jähriges Wirken in Frauenberg hinzufügen und desselbe seinen Kindern als ehrendes Andenken und als Beweis treuer Pflichterfüllung hinterlassen zu können, eine Prüfung seiner Amtirung durch sämmtliche Administrationszweige" (tj. "aby k jeho už dříve nabytým vysvědčením bylo připojeno i nějaké o jeho 17letém působení v Hluboké nad Vltavou a tím je jeho dětem moci zanechat jako čestnou památku a důkaz věrného plnění povinností, test jeho úřadování ve všech odvětvích administrativy" - pozn. překl.) a označil knížecího hospodářského radu Franze Kutscheru (nyní knížecího dvorního radu a šéfa ústřední kanceláře) - jednoho ze svých vynikajících někdejších žáků - jako vyšetřujícího komisaře (v originále "als Untersuchuns-Commissär" - pozn. překl.). Tato s největší důkladností a svědomitostí široce pojatá "enquete" může vyznít pro Bayera jen maximálně čestným absolutoriem.
S hlubokým steskem, provázeným však výmluvnými svědectvími upřímného a vděčného ocenění (jako bylo mj. krásné album hlubockých hospodářských a lesnických úředníků, pak i patronátního duchovenstva a také čestné občanství někdejšího vrchnostenské ochraně podléhajícího městyse Podhrad), řekl Hluboké "Lebewohl" a stáhl se do rodinného kruhu svého zdatného zetě, schopného knížecího inženýra Rodlera (jde o Ferdinanda Rodlera (1825-1895), správce nájemných pozemků panství Krumlov v letech 1873-1895, bratra DolzerWilibalda Rodlera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) v Českém Krumlově, tam, kde před více než jedním lidským věkem započal svou ctihodnou úřední kariéru. Tady, na svých oblíbených místech, směl nyní po životě naplněném prací užívat jeho podvečer v tom nejhlubším míru; stále ještě si však nedopřával nijakého opravdového klidu. Už od časného rána bylo ho vidět za psacím stolem, neboť s neúnavnou pozorností sledoval zemědělská hnutí doma i v zahraničí, zejména pak v Anglii a ve Francii, a následně svěřoval papíru své bohaté zkušenosti vlastní. Jeho literární pozůstalost rozhodně neztrácí na významu. Ani v tomto pokojném azylu neměl však být osmdesátník ušetřen těžkých ran osudu. Znovu to byla smrt milovaných blízkých: v září 1870 skon jeho 8letého vnuka Emanuela Rodlera a už v říjnu téhož roku odchod teprve 38 let starého vlastního syna Josefa Bayera, správce knížecího schwarzenberského cukrovaru v Protivíně (v originále "in Protiwin" - pozn. překl.), události, jež ho sklíčily natolik hluboce, že se jeho už dlouho trvajícím žaludečním potížím daly vyvinout v katastrofální závěr. Bylo to však milované dítě - totiž jeho dcera Marie Rodlerová - v jejíž náruči po dlouhém bodavě bolestném utrpení dne 25. ledna 1871 jeho šlechetná duše vydechla naposledy. Všeobecná účast provázela tohoto vzácného, veskrze zdatného a ryzího, věrného a spolehlivého, přitom až ostýchavě skromného a nenáročného muže cestou ke hrobu. Spočívá v něm po boku své první ženy Clary. Nikdo nemůže zvednout nějakou námitku proti tomu, že zde ocitujeme v Herderově překladu moudré úsloví Sa'dího (Šejch Abú Abdilláh Mušarifuddín ben Muslih Širází, známý jako Sa'dí, persky سعدی, /kolem 1210, Šíráz - kolem 1291, tamtéž/ byl perský středověký básník, mistr didaktické poezie):

"Ein verständig nützlicher Mann ist die guldene Münze,
Wo sie erscheint, kennt Jeder den köstlichen Werth.
Stand und Geburt dagegen sind die aus Leder geprägtem
Uiber die Grenze hinaus gilt sie, was eben sie ist."
(tj. "Muž moudrý a užitečný je jako zlatá mince,
kdekoli zjeví se, zná její hodnotu každý.
Stav a původ oproti tomu jsou pouhou koženou ražbou,
jež i přes hranice platí jen tím, co jí rovno jest." - pozn. překl.)

Jakkoli nebylo Emanuelu Bayerovi zrovna dopřáno dosáhnout skvělé výše svého přítele z mládí Baumgartnera, září jeho jméno nemenším leskem ve zlaté knize cti rodného Frymburka a tím i Němců z Čech (v originále "im goldenen Ehrenbuche Friedberg's, und somit der - Deutsch-Böhmen" - pozn. překl.).

Mitttheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen (1874), s. 167-176

P.S. Adolf Berger připomíná v záhlaví tohoto obsáhlého životopisného pojednání tři roky starý nekrolog listu "Krumauer Intelligenzblatt", zveřejněný v 6. čísle ročníku 1871 tohoto "mladého lokálního listu" (v originále "ein junges Localblatt") a opřený o místní znalost, čímž se stal Bergerem přiznaně inspirativní i pro jeho vlastní vývody. Přiznávám, že i mně byla podnětem k zařazení Emanuela Bayera mezi velevýznamné Šumavany zmínka Gottfrieda Uhliga von Uhlenau (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže) o jeho skonu v roce 1871 v témže periodiku, tj. v "Krumauer Intelligenzblatt". Vedlo to posléze i k patřičné opravě Bayerova hesla v Biografickém slovníku českých zemí, za jehož přípravou stojí Historický ústav Akademie věd České republiky.

- - - - -
* Frymburk / Schlägl (A) / Český Krumlov / Vimperk / Hluboká nad Vltavou / dvůr Vondrov, Hluboká nad Vltavou / † † † Český Krumlov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

zobrazit všechny přílohy