ALOIS BIENERT

Obrazová výprava do Stifterovy šumavské domoviny

Šumava / Böhmerwald
Zřícenina hradu Vítkův Kámen u Frymburka /Die Burgruine Wittinghausen bei Friedberg
Klášter Vyšší Brod při řece Vltavě /Stift Hohenfurth an der Moldau
Na výšině u Svatého Tomáše / Auf der Höhe von St. Thoma
Rožmberk nad Vltavou / Rosenberg an der Moldau
Lesní mýtina /Waldblöße
Město rodu Vítkoviců Český Krumlov / Die Witigonenstadt Krummau
Stromový pahýl /Baumstumpf
Hornoplánský rodný dům Adalberta Stiftera / Oberplan, Adalbert Stifters Geburtshaus
Na břehu Plešného jezera /Am Gestade de Plöckensteinsees
Plešné jezero / Der Plöckensteinsee
Boží muka při cestě u Volar, umělecky vyřezaná z jednoho jediného stromového kmene / Wegmarterl bei Wallern, kunstvoll aus einem Baumstamm geschnitzt
Volary, šumavské město alpského rázu / Wallern, die Alpenstadt des Böhmerwaldes

Mein Böhmerwald, 1956, č. 2, s. 15-37

P.S. Originální názvy jednotlivých kreseb jsou uvedeny stejně jako i v následující textové ukázce za lomítkem až po svém překladu do češtiny.

Putování Šumavou v kresbách

Český Krumlov, perla na vltavském břehu / Krummau, die Perle am Moldaustrand
Český Krumlov, pohled ke starému městu / Krummau, Blick zur Altstadt
Český Krumlov, partie při řece Vltavě / Krummau, Moldaupartiedie Perle am Moldaustrand
Český Krumlov, v zámeckém parku / Krummau, im Schlosspark
Zadní Hamr u Horní Plané / Hinterhammer bei Oberplan
Zimní krajina u Horní Plané / Winterlandschaft bei Oberplan
Prachatice, Dolní brána s freskou / Prachatitz, das untere Tor mit dem Freskenbildnis
V pralese na Boubíně / Im Kubaniurwald
Selská kaple na horní Šumavě s umrlčími prkny / Bauernkapelle im oberen Wald mit Totenbretrtern
Radnice v Kašperských Horách / Bergreichenstein, Rathaus
Hrad Kašperk u Kašperských Hor / Bergreichenstein, die Karlsburg
Sušice /Schüttenhofen
Železná Ruda / Eisenstein
Zasněžená pazderna / Verschneite "Hoarstubn"
Javorské jezero / Arbersee

Mein Böhmerwald, 1956, č. 3-4, s. 39-69

Třeba asi dodat, že každá z Bienertem přímo nesignovaných či naopak pečlivě signovaných kreseb je vlastně jen ilustrací k ukázkám z děl šumavských "klasiků", zastoupených vesměs i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, ať už je to Andreas Hartauer, Ottokar Kernstock, Karl Franz Leppa, Karl Hans Mally, Herbert von Marouschek, Alois Milz, Sepp Skalitzky, Adalbert Stifter, Anton Wallner, Hans Watzlik, Walter Zettl, Zephyrin Zettl, Viktor Ernst Zimmer i lidových písní, často i s notami či v nářečí. Tvoří tak zejména kreslířovou zásluhou z obou "příloh" krajanského časopisu "Mein Böhmerwald", vydávaného v padesátých letech dvacátého století ve Vídni, jakousi potenciální bibliofilii. Alois Bienert se narodil v šumavském Stožci (Tusset) čp. 20 dne 17. listopadu roku 1886 (den nato ho v kostele sv. Anny v Českých Žlebech /Böhmisch Röhren/ pokřtil tamní kooperátor Julius Laštůvka /rodák z Českých Budějovic, zemřel na souchotě ve věku 51 let jako "kaplan na odpočinku" 14. listopadu 1912 v rodném městě a byl pochován na hřbitově u sv. Otýlie/) jako nemanželské dítě Anny Bienertové, dcery tamního hostinského Johanna Bienerta a Sophie, roz. Schusterové z Kvildy (Außergefild). Ze záznamu kvildské oddací matriky o tamní svatbě jejích rodičů se dovídáme, že ženich Johann Bienert (*8. března 1830 v Horní Chřibské) byl synem Antona Bienerta, řešetáře z Horní Chřibské (Oberkriebitz) čp. 73 na Děčínsku (syna Thaddäuse Bienerta a Anny, roz. Dörreové, a tím pádem i bratra proslulého modravského "fabrikanta" Franze Josefa Bienerta (1788-1866), zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), a jeho ženy Veroniky, roz. Bucheltové z Dolní Chřibské (Niederkriebitz). Nevěsta Sophie Schusterová (*5. května 1835 na Kvildě čp. 4) pak byla dcerou kvildského krejčovského mistra Stefana Schustera a Elisabeth, roz. Klostermannové z Horské Kvildy (Innergefild). Tomu říkám šumavský rodokmen! Alois Bienert "aus Tusset" byl v roce 1902 žákem 4. třídy státní reálky v Českých Budějovicích, jak to dosvědčuje její výroční zpráva. Po první světové válce žil jako diplomovaný architekt a kreslíř v Rakousku. Skonal roku 1963 ve štýrském městě Leoben (v podivném znaku, platném už od středověku, má město pštrosa s podkovou v zobáku a v pravém pařátu), kde působil řadu let jako vedoucí městského stavebního úřadu. Víme to i ze zprávy krajanského listu Sudetenpost (č. 16 z 23. srpna 1963, kde se píše o ztrátě, jakou utrpělo jeho skonem v Leoben-Göss (Göss je jižní městskou částí Leobenu) vídeňské krajanské sdružení "Hans-Watzlik-Gemeinde", jakož i o tom, jak je prý znám "každému německému Šumavanovi" právě svými kresbami v někdejším vídeňském časopise (vycházel do roku 1956) "Mein Böhmerwald".