IGNAZ CELY
50 let místní skupiny sdružení Deutscher Böhmerwaldbund ve Fefrech
Pan řídící učitel Ignaz Cely, jednatel místní skupiny DBB, vylíčil přehledným způsobem požehnané působení skupiny během 50 let její existence (rozuměj léta 1885-1935 - pozn. překl.). Poukázal na úspěchy hodné ocenění zejména v kulturním, ale i v zemědělském ohledu, přičemž vyzdvihl zejména snahy o povznesení zdejších ovocnářských aktivit. Vzpomněl rovněž všech zesnulých činovníků a členů spolkové skupiny, jejichž někdejší úsilí označil za příkladné. Závěrem se obrátil na všechny přítomné s prosbou, aby jako dosud spolupůsobili ve prospěch a k užitku (v originále "zu Nutz und Frommen" - pozn. překl.) naší milované lesní domoviny.
Budweiser Zeitung, 1935, č. 31, s. 8
Ten projev k dispozici nemáme, jde ovšem spíše o dosah a přesah činnosti sdružení, které vzniklo v roce 1884 v jihočeské metropoli, blízko níž se mluvčí a jednatel "feferské" místní skupiny ostatně také narodil. Přišel na svět dne 14. února roku 1897 v i dnes samostatné obci Adamov (německy Adamstadt, také Adamstädtel, dříve i Adamsdorf, česky dříve i Malé či Ungnadovské Hory /německy Klein Bergstadt/), jejíž vznik souvisí s místní těžbou stříbra a v 16. století byl jí dokonce zásluhou Adama II. z Hradce (místní jméno Adamov se však odvozuje od Adama Ungnada ze Suneku /von Sonnegg/, luteránského šlechtice štýrského původu, majitele panství Hluboká /Frauenberg/ a zdejších dolů) u císaře Rudolfa II. vymožen dodnes užívaný městský znak (stalo se tak 7. února 1595 německy psanou listinou). Chlapcův otec a jmenovec, ševcovský mistr Ignaz Celý (matrika uvádí příjmení otce i syna s čárkou nad posledním z písmen) byl synem Franze Celýho, majitele adamovského domu čp. 36 (i rodného stavení vnukova), a jeho ženy Marie Anny, roz. Schafařové z Adamova čp. 17, chlapcova matka Antonia byla pak dcerou Josefa Markgrafa, krejčího v blízkém Rudolfově (Rudolfstadt) čp. 127, a Franzisky, roz. Exelové z Rudolfova čp. 18. V rodné obci strávil Ignaz Celý "mladší" spolu s o rok starším bratrem Felixem dětství a mládí, navštěvoval v sousedním Rudolfově obecnou školu, následně pak v Českých Budějovicích německou měšťanku a po ní i německý učitelský ústav. Jen několik málo dní po první zkoušce učitelské způsobilosti byl v listopadu roku 1915 povolán k c.k. rakouské armádě a bojoval v jejích řadách, naposled jako praporčík (Fähnrich), tj. důstojnický čekatel, na ruské frontě a pak ve dnes italských Dolomitech, kde zmíněný už bratr Felix bohužel padl. Brzy po válce byl novými československými úřady převzat do školské služby a bylo mu přidělen učitelský post ve Fefrech (dnes Libínské Sedlo) u Prachatic. Sloužil tu od roku 1919 až do roku 1945, tedy více než čtvrt století. Po smrti svých předchůdců Karla Hofera a Viktora Zimmera (oba mají svá samostatná zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže se stal Ignaz Cely řídícím učitelem feferské dvojtřídky. Jak to bylo ještě za jeho časů obvyklé, věnoval se mnoha jiným aktivitám ve veřejném i církevním životě už vzhledem ke svému hluboce náboženskému založení. V místním kostele sv. Anny účinkoval jako zpěvák, sbormistr i hráč na harmonium a zapojil do hudebního doprovodu bohoslužeb i tři své dcery Irmgard, Gertraud a Waltraud (Gerti a Traudi byla dvojčata). Když se tu častěji v neděli mše nesloužila, vyrazil i s rodinou do 4 kilometry vzdálených Prachatic. Za nacistického panování mu za jeho angažovanost v tomto směru hrozila jako učiteli i "převýchova" v koncentračním táboře. Cely se však stejně zásadovým projevoval i předtím vůči československým úřadům předtím, třeba jako slavnostní řečník při odhalení feferského památníku padlým. Byl obecním písařem a pomocníkem starosty i obyvatel při vyřizování úředních záležitostí, byl náměstkem náčelníka místního hasičského sboru a při mnoha požárech i osobně zasahoval. V srpnu roku 1920 se ještě v Rudolfově oženil s tamní rodačkou Marií Kumpfmüllerovou (1900-1976), jejíž matka Barbora, roz. Krygerová, pocházela z blízkých Hůr (Hurr). Byl vzorným otcem rodiny a vědělo se o něm, že za sněžných zim, na Fefrech jistě nikoli ojedinělých, sjel s dvojčaty na saních k prachatické měšťance a v osm už byl nahoře ve své škole zpátky. Všechny 3 jeho dcery se ne zrovna náhodou staly všechny učitelkami. Pohostinnost Celych rodiny byla pověstná a jejich světnice prý často nestačila pojmout letní i zimní poutníky a lyžaře. Po vyhnání se ocitli rodiče i tři dcery v Dommelstadl, dnes místní části obce Neustadt am Inn v dolnobavorském zemském okrese Pasov (Passau). Ignaz Cely tam ještě v letech 1947-1962 mohl pokračovat v práci učitele a posléze i ředitele místní školy. V 65 letech odešel na penzi a přestěhoval se se ženou k dceři Waltraud, provd. Holzapfelové, do Pasova. Skonal 7. března 1986 téměř devadesátiletý a je pochován v Dommelstadl po boku deset let před ním zemřelé ženy Marie. Na pohřbu se prý sešlo mnoho jeho někdejších žáků i tam ze sedla hory Libín, té milované lesní domoviny.
- - - - -
* Adamov / Rudolfov / České Budějovice / Libínské Sedlo / Prachatice / † Pasov (BY) / † † Dommelstadl, Neuburg am Inn (BY)
