JOHANN CZERMAK
Zlaté srdce v drsné skořápce
Dobrodinec lidstva! Není snad krásnějšího, chvalnějšího titulu! Najde se sice dost lidí, kteří si na ten titul chtějí osobovat nárok, bohužel však jen málo těch, kdo si jej skutečně zaslouží. A oněch málo, kdo si získali ve velkém či v malém o lidstvo, zejména pak o jeho nuznou, strádající část, nějakou zásluhu, by byli zřejmě i ti poslední, kdo by chtěli být nazýváni "dobrodinci lidstva".
Böhmwind (1989), s. 213
To jen na ukázku první odstavec větší "kalendářové" povídky o "lékaři chudých" v "rychle rostoucím továrním městě", za který by mohl být klidně považován i Vimperk (Winterberg) přelomu devatenáctého a dvacátého století (v próze má město fiktivní jméno Ludwigshausen), kde byl autor redaktorem proslulých Steinbrenerových kalendářů. Řekněme rovnou jejich německé verze, poněvadž jazykových mutací bylo mnoho a každá z nic se musila starat o autory vlastní. V roce 1891 se sice stal Rupert Steinbrener po svém otci a zakladateli světoznámé tradice druhým šéfem rodinného vydavatelství, ale jako "Kalendermann" nemohl už rozsah úkolů spojených s tvorbou kalendářů zvládnout, a tak bylo pro ten účel zřízeno místo redaktora, německy zvaného "Schriftleiter". Jako první je zastával Vinzenz Pragner ze Štýrského Hradce (Graz) v letech 1891-1892, po něm v letech 1892-1896 Franz Xaver Reitterer (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) a od roku 1896 pak právě Johann Czermak. Narodil se 26. listopadu roku 1873 ve stavení železničního hlídače čp. 26 v Sonntagbergu (jako rodiště bývá uváděno Rosenau /am Sonntagberg/), okres Amstetten, diecéze Sankt Pölten, otci Wenzelu Czermakovi, který tu působil jako zdejší "vechtr", pardon: "Bahnwächter", matka Magdalena, roz. Woldřichová, pocházela ze šumavských Stach (Stachau) čp. 86. Psal zřejmě i prózu, také pod pseudonymy Rabitzer, J.C. Conrad či E. von Sonnenwald. Právě ten prvý z uvedených pseudonymů mne dovedl až k matričnímu záznamu o jeho svatbě dne 16. října 1900 v děkanském chrámu ve Vimperku s Mathildou Puhane z Hrabic (Rabitz) čp. 32, kde byl nevěstin otec Rudolf Puhane tesařem a hostinským. Nevěstina matka Josefa byla roz. Jungwirthová z Volenic čp. 5, okr. Strakonice. Svědkem na Czermakově svatbě byl sám "Kalendermann" č. 1 Johann Steinbrener, "Buchdrucker N.C./tj. 'numerus conscriptionis'/ 3, Winterberg", jak si hrdě připsal za jméno. Roku 1916 narukoval Czermak už jako třiačtyřicetiletý otec rodiny do běsu první světové války a stačil "na ni" ještě zemřít na loži špitálu dnes ukrajinského Lvova (kdysi Lemberg v rakouské Haliči /Galizien/) 9. prosince roku 1918 jako "Landsturmleutnant", tj. "poručík domobrany". V letech 1916-1918 převzal po něm funkci Josef Rammel, od roku 1918 pak byl redaktorem vimperských kalendářů Alois Macho, rodem ze šumavského Křišťanova (Christianberg, oba jsou samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže). V "pamětních listech" nakladatelství Steinbrener za léta 1875-1925 jsou vypočtena i jména autorů německých kalendářových povídek, které se v nich během té doby objevily. Všichni by měli být součástí těchto webových stran a mnozí i jsou, poněvadž to oni reprezentovali opravdovou německy psanou "šumavskou" literaturu pro německy hovořící Šumavany, mající ji často doma jako tu jedinou. Proto jistě zařadili "Hanse" Czermaka vydavatelé "vimperské" antologie Böhmwind i roku 1989 mezi ty "své". A i naše, pokud jsme součástí lidstva: to přece měly za ctižádost vimperské kalendáře kdysi oslovit.
- - - - -
* Rosenau (A) / Vimperk / † † † Lvov (U)
