logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ FINK

Langenbruck na Šumavě

Nářečně: Laungabrugg
Česky: Dlouhé Mosty, od roku 1918 Olšina
V jedné listině z českokrumlovského (v originále "Krummauer" - pozn. překl.) archivu s datem 8. září 1332, na níž je přivěšena starobylá pečeť města České Budějovice (v originále "das älteste Siegel der Stadt Budweis" - pozn. překl.), je zmíněn jistý Konradus de Ols. Poněvadž jde o hornoplánskou záležitost (v originále "um eine Oberplaner Angelegenheit" - pozn. překl.), mohl by tento Konrád měl přídomek "z Olšiny" (v originále "dürfte dieser Konrad aus Langenbruck gewesen sein" - pozn. překl.). To české místní jméno odvozuje osada od potoka Olšina (v originále "nach dem Bach Olsch" - pozn. překl.), přitékajícího sem od Jablonce (v originále "von Ogfolderhaid" - pozn. překl.). Pravděpodobně patřila osada ke statku Mokrá (v originále "zum Gut Mugrau" - pozn. překl.). Vilém z Rožmberka (v originále "Wilhelm von Rosenberg" je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) vyměnil v roce 1568 Olšinu (v listině psáno "pagum Olaxinam seu Langbruck" - pozn. překl.) se zlatokorunským klášterem (v originále "mit dem Kloster Goldenkron" - pozn. překl.) za ves Lhota Hluboká u Českého Krumlova (v originále "das Dorf Lhota Hluboka bei Krummau" - pozn. překl.). Později ta ves dostala jméno Nový Dvůr (v originále "später heft diesel Dorf Neuhof" - pozn. překl.). V Olšině měl klášter Zlatá Koruna jeden z prvních rybníků v jižních Čechách (v originále "einen der ersten Deiche Südböhmens" - pozn. překl.).
Co se týče počátků zdejšího osídlení, lze předpokládat, že k nim došlo ve 13. století. Roku 1445 nacházíme v listinných dokladech označení Olssina, stejně tak v letech 1458, 1536, 1574, v roce 1603 však už Langenbruck, stejně tak roku 1609. Později se vynořuje toto jméno stále znovu v rozličných pravopisných podobách. Roku 1653 je tu zmiňováno sedm domů. Poněvadž onen 132, 6 hektarů velký rybník existoval už před rokem 1456, získala ves německé a dříve i české jméno od dlouhé hráze na jižní straně rybníka. Dlouhá hráz, označovaná dříve i jako most, byla nespornou dominantou a zárukou existence osady.
Osada, která měla plošnou rozlohu 455 hektarů a ležela 732 metrů vysoko nad hladinou mořskou, se dá charakterizovat jako sídliště "návesního typu" (v originále "als Platzdorf" - pozn. překl.). Jádro osady sestává z třetiny zdejších stavení. Sídliště o čtyřech staveních včetně mlýna leží na svahu hráze při západní straně rybníka. Na východní straně hráze (v originále "an östlicher Seite des Dammes" - pozn. překl.) se rozkládá další část vsi o pěti staveních včetně rybářské bašty, domů Finkových, Gabrielových, Mathisových a Seidlových (v originále "mit dem Teichhaus, den Anwesen Fink, Gabriel, Mathis und Seidl" - pozn. překl.), zvaná také "Vorstadt" či "Krejzl" (= vrcholek, horní konec stromu). Asi 1 a půl kilometru od jádra osady leží na jih od rybníka její část, nazývaná Jägertal (na dnešní mapě Myslivecké Údolí - pozn. překl.). Další stavení (Krautsieder, Stremer) stála ve směru na Hodňov (v originále "Honetschlag" - pozn. překl.) a směrem na Olšov (v originále "Olschhof", na místě zaniklé vsi nacházíme dnes přírodní rezervaci Olšov - pozn. překl.) stavení zvaná rovněž kdysi podle někdejších majitelů (Schnelzer, Koch, Fischbäck).

Zeměpisná poloha
Osada leží ve střední části Šumavy (v originále "im mittlreren Teil des Böhmerwaldes" - pozn. překl.). Vzdušnou čarou je to 16 kilometrů na západ od Českého Krumlova (v originále "von Krummau" - pozn. překl.), železniční trať odtud obnáší 27 kilometrů. Od Horní Plané (v originále "von Oberplan" - pozn. překl.), rodiště největšího a nejznámějšího básníka Šumavy Adalberta Stiftera (ten má ovšem i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), je to vzdušnou čarou 4 kilometry či po silnici 7 kilometrů. Ves leží v údolí potoka Olšiny (v originále "im Tal der Olsch" - pozn. překl.), který sem plyne z vrchů u Jablonce a protéká údolím od severu k jihu. Vrchu na západ ode vsi se tu říkalo Rembsn Berg, dále tu nacházíme vrchy kolem Hodňova (v originále "Honetschläger Berge" - pozn. překl.), na východě pak vrchy při samotě Nußdorf (dnes zaniklá Ořechovka - pozn. překl.) a vsi Mokrá (v originále "und Mugrau" - pozn. překl.) jakož kolem Květušína (v originále "sowie die Quitoschinger Berge" - pozn. překl.). Krajinu kolem osady a rybníka lze vůbec označit za kopcovitou až hornatou. Výška vrchů se pohybuje od 800 do 900 metrů. V této souvislosti nutno připomenout, že všechny tyto vrchy jsou porostlé lesem, převážně tvořeným smrky a jedlemi (v originále "mit Fichten und Tannen" - pozn. překl.).

Lesy kolem osady
Zdejší lesy lze označit za smíšené (v originále "als Mischwald" - pozn. překl.). Největší podíl v nich mají smrky, ale nacházíme tu i jedle, borovice, břízy, jasany, jilmy a různé druhy křovin. Největší souvislé lesní území se rozprostírá východně od osady a sahá od někdejšího Olšova a Ořechovky až do Květušína. Také k jihu však k Mysliveckému Údolí a ke Žlábku (v originále "gegen Jägertal und Rindles" - pozn. překl.) nacházíme větší lesní porosty.


Langenbruck im Böhmerwald (1986), s. 6-7

Franz Fink se podle sdělení jeho syna Reinholda (samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže), kterého jsem požádal o pomoc nevěda vlastně zprvu, že jde o službu synovskou, narodil dne 20. října roku 1932 na Olšině (předložka "na" se v češtině užívá pro místa výše položená), kde na stavení čp. 16 spatřil 18. října 1904 světlo světa jeho otec a jmenovec Franz Fink a kde předtím hospodařil i děd Emmanuel se svou ženou Catharinou, roz. Kerschaglovou ze zaniklého dnes Javoří (Michetschlag) a praděd Mathias se svou ženou Theresií, roz. Krihovou z Mokré. Franz Fink "mladší" navštěvoval obecnou školu v Hodňově a měšťanku v Českém Krumlově, 15. srpna roku 1946 byl jako ani ne čtrnáctiletý z domova "odsunut" a už v Německu se vyučil klempířem a instalatérem (tovaryšskou zkoušku složil v roce 1950), po usazení v bádensko-württemberském městě Fellbach působil v různých průmyslových podnicích, od počátku šedesátých let dvacátého století už jako mistr a dílovedoucí. Z manželství s Theresií, roz. Geyerovou ze zcela dnes zaniklé vsi Ostrá Hora (Scharfberg) vzešel už zmíněný syn Reinhold. V roce 1952, kdy se mu jediný syn narodil, spoluzaložil Franz Fink ve Fellbachu místní skupinu Böhmerwaldjugend, rok nato v rámci "Heimatgruppe der Böhmerwäldler" skupinu Heimatgruppe Felbbach, jejímž se stal v letech 1950-1965 a 1967-1993 předsedou. Působil na zemské a celostátní úrovni i ve sdružení Deutscher Böhmerwaldbund (DBB). Byl po vyškolení na zemské hasičské škole velitelem fellbašské hasičské jednoty. Město Fellbach mu udělilo za zásluhy čestnou plaketu, spolková země Bádensko-Württembersko v roce 1993 čestnou jehlici. Franz Fink vydal v roce 1986 dokumentaci o rodné vsi pod názvem "Langenbruck im Böhmerwald", devět let nato roku 1995 dokumentaci o rodné vsi manželčině pod názvem "Scharfberg im Böhmerwald", v témže roce 1995 pak rozsáhlou kroniku místní skupiny DBB ve Fellbachu za léta 1952-1995. Zemřel nečekaně ve vinařském městě Fellbach dne 15. srpna 1999 a na místním hřbitově Kleinfeldfriedhof do země poměrně daleko od rodné Šumavy, oplakáván manželkou, synem a jeho ženou, jakož vnoučaty Helgou, Gudrun a Rolandem. Neboť život šumí dál, jako voda a víno.

- - - - -
* Olšina / Hodňov / Český Krumlov / † † † Fellbach (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na snímku z "Jakobitreffen" roku 1953 vpředu uprostřed s diplomem za vítezství ve střelecké soutěži
V roce 1973 s manželkou Theresií a synem Reinholdem
S krajany z Olšiny při Sudetoněmeckém dnu 1987
V roce 1993 byl vyznamenán starostou Fellbachu za kulturní činnost

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist