logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

IDA FORSTOVÁ

350 let na téže usedlosti

"K nejstarším selským rodům na jižní Šumavě patřili "Stiniové" (příjmení "Stini/Stiny" se odvozuje od křestního jména "Augustin" - pozn. překl.) z "Dlouhomostí" (tak se osadě i česky říkalo, německy "Langenbruck", dnešní Olšina podle přilehlého rybníka - pozn. překl.), soudní okres Horní Planá (v originále "Ger. Bz. Oberplan" - pozn. překl.).
Poněvadž můj otec, MUDr. Anton Stini (*13. června 1862 v Olšině /Langenbruck/, †26. října 1922 v Prachaticích - pozn. překl.), lékař v Prachaticích, pocházel právě z usedlosti čp. 5 v Olšině (po chalupě "beis Hable"), zajímala jsem se už odedávna o rodovou historii. Zesnulý pan ředitel měšťanské školy v Horní Plané Franz Fischer (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), kterého jsem v roce 1936 vyhledala a poprosila o pomoc v mém bádání, mi tehdy nalezl z hornoplánských matrik data týkající se Stiniova rodu. S výtahy z matriky farní obce Hodňov (v originále "aus dem Honetschläger Kirchenbuch" - pozn. překl.), které jsem už díky otcovým zápiskům vlastnila, měla jsem nyní v rukou úplnou posloupnost majitelů usedlosti "Stinihof" vulgo "Hablehof" čp. 5 v Olšině až do roku 1658, kdy je na něm zmiňován jistý Paul Stini.
Šťastná náhoda mne seznámila s jíným rodopisným badatelem jménem Friedrich Stiny z Gmündu, jehož předkové pocházeli rovněž z Olšiny a který vešel roku 1943 ve spojení s panem Dr. Karlem Tannichem (také on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), ředitelem archivu v Českém Krumlově (tehdy bylo město přejmenováno na "Krummau an der Moldau" - pozn. překl.). Velkým znalostem a úsilí pana Dr. Tannicha vděčíme za objev tak významných souvislostí, že bych je ráda uvedla v úryvcích (v originále ovšem psaných německy - pozn. překl.) z jednoho jeho dopisu, poněvadž by mohly zajímat mnoho Šumavanů, nosících příjmení Stini:

"Olšina (v originále "Langenbruck" - pozn. překl.) byla jednou ze vsí, náležejících zlatokorunskému klášteru (v originále "ein Dorf des Klosters Goldenkron" - pozn. překl.); teprve po zrušení kláštera připadla českokrumlovskému panství (v originále "an die Herrschaft Krummau" - pozn. překl.). V berní rule z roku 1653 je zaznamenán mezi rolníky té vsi i jistý Augustin Tomandl...
List, jenž nás zajímá, obsahuje pod nadpisem 'Stindl' tento text (v originále ovšem v dobové němčině - pozn. překl.):

'Dne 7. září roku 1624 (v originále "Anno 1624 den 7. September" - pozn. překl.) Augustin v Olšině (v originále "zu Langenbruck" - pozn. překl.) zemřel, po několika málo týdnech pak i jeho žena. Pozůstalost byla oceněna rychtářem a porotou (v originále "durch Richter und Geschworene" - pozn. překl.), dluhy byly vyrovnány a zbytek rozdělen mezi osiřelé dcery Marianku a Agnes. Marianka se provdala za Thomandla z Prakéře (v originále "von der Pragerstift" - jde o ves zaniklou po druhé světové válce pod jménem Pražačka - pozn. překl.) a ocenění shora uvedené usedlosti bylo přijato...'

Během roku 1624 je jako nový majitel usedlosti uváděn Thomandl, roku 1625 a v rocích následujících se píše Stindel, 1628 a 1629 Tomandl Stindel, 1631 a v rocích následujících Styndl nebo Stindl.

'Dne 17. března 1665 (v originále "1665 den 17. Martii" - pozn. překl.) zemřel Tomandl Stiny, svou pozůstalost, jak děti a sousedé udávají, předtím předal "per 250" svému synu Paulovi. Učinil tak proti všemu českému právu (v originále "wider alles recht der böhmischen rechten" - pozn. překl.) a právu našeho kláštera, ale v přítomnosti celé obce bez vědomí a vůle vrchnosti, takže také obec musí být potrestána.
Panu faráři musí Paul zaplatit "2 s 15 gr.", školmistrovi "24 kr.", hrobníkovi "12 kr.", dvěma dětem, totiž Simanlovi namísto hotovosti pár volků (v originále "ein paar Oexl" - pozn. překl.) a Doře 1 krávu, klášteru za "2 fl." obě siroty předány do péče. Trest má být dán majiteli usedlosti za nepatřičné předání domu, obec má s "20 fl." vystavit i jeden kus skotu (v originále "ein rindvieh stellen - pozn. překl.) Bernhard opat.'

V poznámkách o peněžním vyrovnání (v originále "in den Abstattungvernerken" - pozn. překl.) je v letech 1665 a 1668 majitel usedlosti zmiňován jen jako Paul, 1669 jako Paul Stindl, 1671 znovu jen jako Paul, 1672 Paul Stindl.

Ve třetí zlatokorunské pozemkové knize čteme pod nadpisem "Styndl ein ganzer Hof":

'Dne 18. března 1665 (v originále "1665 den 18. Martii" - pozn. překl.) předal Thomas Stiny "per 250" usedlost svému synu Paulovi' atd.

Pak následuje:

'Dne 22. června roku 1696 (v originále "anno 1696 den 22. junii" - pozn. překl.) pro svůj věk, dotčen byv Boží mocí, předal Paul Stiny dne 23. června 1696 plně vyplacenou usedlost "in summa 250" svému synu Gregerovi, při čemž si vymínil písemnou specifikaci ve dvou částech, v nichž 250 bude připsáno Gregerovi k věnu (v originále "zu einem heiratsgut"'atd. ‚Dne 4. června 1709 (v originále "1709 4. junii" - pozn. překl.) byly mu jeho otcem vyplacené pohřební výdaje odepsány, načež skonem Paula Stiniho dědí tito následující'...

Tolik výsledky mého bádání, Věřím, že Vám shora uvedené prokáže nejlepší služby do doby, než další výzkum přinese plné objasnění původu Vašich předků a příjmení Stini.
Toto příjmení není ničím jiným než zkrácenou podobou křestního jména Augustin (Augustin - Augustindl - Stindl - Stini). To "i" na konci je německou příponou podobně jako třeba u zkrácených tvarů "Matschi", "Prokschi" apod.
Toto odvození od křestního jména Augustin vybízí k předpokladu, že šumavské rodiny téhož příjmení mohou mít společný původ..."

Připojuji následně svůj seznam majitelů usedlosti "Stinihof" (místní jména jsou v překladu uváděna česká, v závorce za nimi i německá podoba - pozn. překl.):
Prvním známým majitelem byl tedy Augustin (†7. září 1624)
Dále to byl Thomandl, resp. Thomandl Stindl či Thomandl Stiny (cca 1605-1665), jehož manželkou byla Marianna, dcera Augustinova. Tři děti.
Následuje Paul Stini (1626-1701), jehož manželkou byla Regina (†1709). Šest dětí.
Dalším z majitelů byl Paulův syn Gregor Stini (1670-1712), jehož manželkou byla Gertraud, roz. Osenová (1671-1743) z Otic (Ottetstift). Pět dětí.
Poté se stal majitelem Sebastian Stini (1665-1701), jehož manželkou byla Agnes, roz. Payerlová (1673-1723) z Olšiny (Langenbruck). Čtyři děti.
Dále je to v řadě Matthias Stini (1704-?) a jeho manželka Barbara. Měli deset dětí.
Následuje Thomas Stini (1723-1788) s manželkou Magdalenou, roz. Sturaniovou z Maňavy (Deutschhaidl), se kterou měli tři děti. S druhou ženou Evou (příjmení ?) měl ještě pět dětí,).
Dědil Thomasův syn z prvního manželství Johann (1764-1837), jehož manželkou byla Maria Wagnerová ze stavení "Weberhaus" v Maňávce (Böhmisch Haidl). Dvě děti.
Dalším z majitelů byl Matthias (1793-1841), jehož manželka Marianne, roz. Schacherlová, pocházela ze stavení "Joslhaus" v Mladoňově (Plattetschlag). Sedm dětí.
Následuje Josef Stini (1833-1893), ženatý s Marií Therese Kindermannovou (1833-1895) ze stavení "Riedlhaus" v Hodňově (Honetschlag). Čtyři děti.
Po něm se stal majitelem Johann Stini (1859-1943), ženatý s Katharinou Hammerlindlovou z Mokré (Mugrau).
Posledním ze všech pak byl Franz Stini (1889-1963), ženatý s Aloisií Bürgsteinovou (1895-1949) ze Lštína (Irresdorf). Tři děti. Usedlost byla roku 1945 vyvlastněna.
Jména a data všech uvedených dětí majitelů jsou mi známa a ráda je sdělím případným zájemcům.

Ida Forstová, 3551 Bortshausen.


Glaube und Heimat, 1967, s. 525-527

O Idě Forstové se lze dočíst na webových stranách mnohé v textech jejího syna Reinharda Forsta o celém rodu Stiniových, které se nám podařilo spolu s několika vzácnými snímky získat neobyčejně ochotným prostřednictvím Zdeny Mrázkové z českokrumlovského Musea Fotoateliér Seidel. Vedle data Idina narození 27. června roku 1901 známe i den jejího skonu, jímž se stalo 4. září 1979 středohesenské maloměsto Biedenkopf. Pochována je však podle synova svědectví v Bortshausen po boku svého manžela Josefa Thomase Forsta, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže. Říše pominou, rody však trvají z mnoha důvodů i po vymření, věřme. "Své" statky si do hrobu tak jako tak ti lidé nevzali.

- - - - -
* Prachatice /Olšina / † Biedenkopf (HE) / † † Bortshausen (HE)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na snímku z roku 1916
Se svými třemi syny v roce 1965
Tatínek Anton stojí jako abiturient českokrumlovského gymnázia vzadu vpravo
Rodný dům čp. 113 v dnešní prachatické Poštovní ulici

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist