JOSEF FREUDENTHALER
Čechy a Morava se staly říšským protektorátem
Naše nádherná otčina (v originále "unsere herrliche Vaterland" se stala opět větší. Vůdce se na žádost českého prezidenta Háchy postavil země Čechy a Moravu pod ochranu Říše. Dne 16. března 1939 Vůdce podepsal na Pražském hradě historický výnos o Protektorátu Čechy a Morava. S bezpříkladným nadšením děkovali Vůdci naši nyní osvobození bratři a sestry na jeho cestě říšským protektorátem (taková cesta se ovšem nekonala, Hitler se jen 17. března projel Brnem v otevřeném automobilu a odcestoval pak do Vídně - pozn. překl.). Slovenský národ vyhlásil nezávislost. Nový slovenský stát se podřídil ochraně Vůdcově. Umělý útvar zvaný Česko-Slovensko (jemuž tolikráte holdovaly - otázkou je, nakolik upřímně - předchozí strany téže školní kroniky - pozn. překl.) Vůdcovým činem konečně zmizel.
Kronika německé obecné školy Malšín 1922-1942
P.S. Je bizarní, že téměř stejným úvodním obratem, tj. oč větší je "naše nádherná otčina", komentuje jedna z autorových učitelských nástupkyň (muži odcházeli jeden za druhým do války) zábor Polska, kde si na podzim 1939 "podali ruce němečtí a ruští vojáci ve jménu rozdělení zájmových sfér", jak záznam pokračuje a Stalin tak Hitlerovi poskytl volnou ruku k útoku na Západ, vlastně k celé druhé světové válce.
Seznam někdejších obyvatel Německého Benešova, který mi kdysi laskavě poskytl Johann Franz Klentzky, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, situuje Josefa Freudenthalera do benešovského stavení čp. 21, bývalé truhlárny v místní části zvané Niederthal. Uvádí se tam ovšem nepřesná a chybná data jak narození, tak úmrtí dotyčného. Ta správná bylo třeba najít v kronice německé obecné školy v Malšíně a v nekonečných seznamech válečných obětí. Narodil se tedy, jak víme z malšínské kroniky (benešovské matriky nejsou dosud pro období nás interesující digitálně přístupné) 13. ledna roku 1905. Na archu sčítání lidu z roku 1921, kdy čtyři roky studoval na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích (maturoval na něm v roce 1924), nacházíme ve stavení čp. 226 jiné z časových souvislostí nepřipadá v úvahu) jen ovdovělou už matku Annu, jejího manželského syna Johanna (*26. dubna 1906) a nemanželskou dceru Marii (*3. dubna 1898 ovšem ještě před matčinou svatbou s místním sedlářem Aloisem Freudenthalerem /padl snad v první světové válce, v benešovské úmrtní matrice, dostupné až do roku 1931, ho nenacházíme/ jako její nemanželské dítě /sama Anna, *10. dubna 1870, byla dcerou Jakoba Mikolasche z Německého Benešova čp. 100 /syna Bernarda Mikolasche, měšťana tamtéž, a Sofie, roz. Gubitzerové ze dnes zaniklé vsi Obec /Obst/ čp. 12/ a jeho manželky Anny, dcery rolníka ve dnes rovněž zcela zaniklé Klepné /Kleppen/ čp. 30 Ignaze Wurzingera a Marie Anny, roz. Glaserové z Kuří /Hermannschlag/čp. 39). Annina dcera Maria, provd. Mikolaschová, byla podle už zmíněného seznamu obyvatel Německého Benešova majitelkou rovněž už zmíněného stavení čp. 226 (dnes už je ho v obci marno hledat) v době, kdy už v něm nebydlila. Josef Freudenthaler navštěvoval osm let šestitřídku v rodné obci, poté dvě třídy kaplické měšťanky a 4 ročníky německého učitelského ústavu v Českých Budějovicích, na kterém maturoval 16. června roku 1924. Dne 30. dubna 1931 tu složil i zkoušku učitelské způsobilosti pro obecné školy. To už však měl za sebou od 1. října 1927 do 28. března 1929 absolvovanou povinnou vojenskou službu v československé armádě. Třetí den po jejím skončení (já naopak šel na vojnu 3 dny po svatbě v roce 1963, kdy jsem absolvoval tzv. Pedagogický institut /měl jméno jak jinak než po sovětském vzoru/) nastoupil 1. dubna 1929 na německou obecnou školu v Dobré Vodě u Nových Hradů (Brünnl), kde ovšem setrval jen do konce školního roku a od 1. září téhož letopočtu 1929 už trvale působil v Malšíně (Malsching). Už 1. září 1935 tam byl ustanoven zastupujícím řídícím učitelem za onemocnělého Hanse Rundensteinera (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže), který se ovšem k výkonu své funkce vrátil 4. února 1936. Zastupujícím řídícím učitelem se pak stal znovu ve školním roce 1938/39, ovšem už jako řádný "Oberlehrer", byl těsně před začátkem války 28. srpna 1939 povolán k wehrmachtu a školní rok 1939/1940 už začal učitelský sbor pracovat pod vedením Johanna Freibüchlera, jehož pověření skončilo hned 28. září 1939 rovněž povoláním do války. Vedení školy se ujala učitelka Marie Foschumová. Jak to stojí o několik stran předtím na stránkách kroniky v hesle, které bylo vyhlášeno i v Německém Benešově mottem celého školního roku:
"Führer befiehl, wir folgen!"
(tj. "Vůdče poruč, my následujeme!" - pozn. překl.)
Další Freudenthalerův osud mi pomohl určit až obsáhlý s pověstnou německou důkladností provedený seznam válečných obětí. V tom soupise nacházíme jméno "našeho" padlého i s přesným datem narození v Německém Benešově (jak řekl svého času Miloš Zeman, prezident Beneš, jehož příjmení mi ten do roku 1948 Německý Benešov bezděky připomněl, sudetské Němce do války neposlal) i Josefa Freudenthalera, který byl uložen spolu s mnoha jinými bojovníky (wehrmachtu a jeho spojenců i Rudé armády) od blízkého Volgogradu na velkoryse pojatém hřbitově nad řekou Rossoška. Datum úmrtí: 20. srpna 1842, věk: 37 let. Generál Zima ještě nepřišel, ale tentýž s kosou byl spolehlivě po ruce a hlavně:"Naše nádherná otčina je zase o něco větší"...
- - - - -
* Benešov nad Černou / Kaplice / České Budějovice / Dobrá Voda u Nových Hradů /Malšín / † † † Rossoška (RUS)
