JOSEF FRUTH
|
Gipfelkreuz Hoch vom Gipfel ragt das Zeichen der Erlösung! - Davon weichen die Dämonen in den Stürmen. Glocken von den fernen Türmen senden Klänge, zu erreichen mit dem Lob das Gipfelzeichen. |
Kříž na vrcholu Vysoko tam na vrcholu Vykupitel sráží dolů démony a tříští blesky. Zvony zdáli, podnebeský hlahol s šumem lesů spolu chválí ten kříž na vrcholu. |
|
Waldromanze Ein alter Rabe heiser schreit und fliegt zu Nest. In Wipfeln saust der Nachtwind durch die Einsamkeit. Der Vogelchor im Schweigen haust. Im Dämmern über Felsgestein, graubärtig hängt der Tann herein. Das Spiegelgold des Mondes lockt im Quellengrund. Beim Wurzelmahr im Unterholz die Eule hockt. Hier schlingt die Nacht ihr schwarzes Haar weich um den Wanderer, sie spinnt ihn ein, bis sie sein Herz gewinnt. |
Lesní romance "Krá", starý havran zakřičí a letí k hnízdu. Vítr z hor si hude v nočním jehličí. Mlčky v něm spí teď ptačí sbor. To ze skal utonulých v tmách rous jedlí visí na dosah. Až na dno tůní láká níž měsíční stříbro. V kořání sovu tam dřepět uvidíš. Noc sama k tobě naklání černý vlas, ovíjí jím prudce poutníka, chce mít jeho srdce. |
|
Der Bayerwald, 1970, s. 165 |
|
|
Nun stört die große Einsamkeit kaum eines Rehes flüchtiger Huf, kein Rabe mehr, kein Häher schreit, am Waldrand mehr kein Hirtenruf. Hoch steigt ein Stern, der Abend graut und Wind in schwarzen Wipfeln rauscht. Am Quell, in der Gestalt vertraut, sitzt Pan als Wurzelmann und lauscht... Waldeinsamkeit |
Lesní samota To osamění neruší nadzemsky lehký srnčí skok, sojčí křik, havran na duši, pastýřův dávno zašlý krok. Hvězda zas stoupá nad obzor, ve větru tmavne lesu tvář. U pramene jak lidský tvor sedí Pan, starý kořínkář... |
|
(Februar 1993) |
|
|
Der Heidenstein Urgestein, der Gottheit errichtet in grauer Vorzeit einst als Altar, lagert in Zeichen hoch aufgeschichtet zum Opfer einer gläubigen Schar. Dunkle Fragen versunkener Zeiten weben noch dort im Geheimnis fort. In den Sternen steht vieles geschrieben, darüber auch ein Zauberwort. |
Obětní kámen u Horních Světlých Hor Dávnému božstvu tu kámen ční jak oltář slunce z šera pravěku. Čtu v jeho deskách skrytá znamení, jaká jen skála vydá člověku. Jí tážu se a tážu zas a zas, tajemství k zemi však pevně lne. Jak ve hvězdách psáno i v ní o nás kdesi je slovo kouzelné. |
|
Böhmerwäldler Jahrbuch 1993, s. 139 |
|
|
Tato báseň jako by byla ilustrována v šumavském kalendáři připojeným snímkem skutečného záhadného skalního útvaru u Horních Světlých Hor, jenž tento veršový text zřejmě inspiroval, o kterém kdysi psal v českobudějovickém Waldheimatu Matthäus Danner a který zachytil básníkův syn Gunther Fruth v okolním lese dnes podstatně neprostupnějším, než tu byl v dobách, kdy podobný záběr zdobil obrazovou publikaci Grüner deutscher Böhmerwald s texty Hanse Watzlika. Ten pohled kdysi prý zdaleka patrného holého místa hřebene Skalního hřbetu, dnes na mapě označeného neužívaným místním jménem Homole, se musil vrýt navždy do paměti každému, kdo ho spatřil byť jen v zátiší domova v knize ve svých rukou. |
|
|
Herbstliche Schatten In das letzte Leuchten fallen braune Blätter; alles gaben uns die Gärten. - Winde ballen Wolken, Schnee verkünden Raben. Erde webt ihr Tuch zu Ende; Nebel grau verdämmern. Schreiben hoch am Himmel dunkle Hände? Heimatlose Schatten treiben... |
Podzimní stíny Do posledních svitů padá hnědé listí k zemi spící. Rozlétly se po zahradách vrány, sníh už slibující. Z posledního kraj teď přede do mlh písmena a slova. Putují po nebi bledém šeré stíny bez domova... |
|
Grafenauer Anzeiger, 15.10. 1994, s. 53 |
|
|
Quellen und Wälder Uralte Quellen, verwunschene Wälder, brausende Orgel, Windharfe zugleich. Wasser erschallen; Waldwipfel wogen; Stimmen der Geister, von Schwermut durchzogen, bannen die Seele in ihren Bereich. Heilige Quellen, uralte Wälder wissen um Ursprung und Heimkehr zugleich. |
Prameny a lesy Prameny dávné, okouzlené lesy, varhany hřmící, harfy větrné, tryskají vody, zhloubi lesy šumí: hlasu duchů jen stesk snad porozumí a duši přesilou svou zahrne. Svaté prameny, staré věrné lesy - počátek, návrat do tmy pod drnem. |
|
Die Entwurzelten Von der Heimat vertrieben durch eine dunkle Schuld, was ist uns da geblieben? Entsagen und Geduld. Uns blieben nur zum Plagen zwei Hände um das Brot... Dem fremdem Acker klagen die Lippen keine Not. Sie pressen sich zusammen, ist es der Ahnen Stolz? Uns blieben ihre Namen; wir sind der Heimat Samen vom alten Wurzelholz. Gehört im armen Winkel uns auch nicht Haus und Rind der angestammte Heimat Geister bei uns sind. |
Ti vykořenění Z domova vysídleni pro vinu přetemnou, zbyla nám v utrpení jen tíha rukou dvou. Dřina jim neublíží, jde víc než o chleba. Nebudem cizím k tíži, soucit nám netřeba. Rty semknem, hrdě mlčí v nás hrdý starý kmen. Už jména za nás ručí, kraj otců dál v nich zvučí ryze, hloub na kořen. Tam, v chudém koutu světa, už nic nepatří nám. Po čem však není veta je duch té země sám. |
|
Hoam!, 1960, č. 9, s. 10 |
|
|
P.S. Jedna z ranějších Fruthových básní hovoří o Šumavanech se zvláštním ztotožněním. |
|
|
Abendstunde Weiße Wolken ändern läufend ihr Gesicht; Gold an ihren Ränder glänzt im letzten Licht. |
Večerní hodina V běhu svoji tvář bílé mraky mění: vroubívá je zář zlatá do setmění. |
|
Gewässer Wasser, quellende Wasser, Perlen im Fall - Wasser, rauschende Wasser werden Kristall. Quellen der Tiefen vom Zauberberg jubeln und klagen wie in den Sagen Nixe und Zwerg. |
Vody Pramen, perlivá voda, proud, vodopád - Křišťál, šumící křišťál se z vody má stát. Co jen vod chová čarovný vrch! Křepčí a lají jak v temných bájích bludičky z mlh. |
|
Der Bayerwald-Bote, 6.1.1998, s. 8 |
|
|
Vergessen im Böhmerwald Im Böhmerwald liegen die Ahnen begraben von dir noch und mir, die Grabsteine mahnen in Distel und Dorn uns, Zigeunerknaben spielen dort manchmal; sonst ist gemieden die Stätten belassen Seelen im Frieden. Verlorene Wälder und weise Raben und Quellen wissen, die uns noch laben, um sie, die wir im Einst vergessen... Heimat und Freunde, wer kann sie ermessen? |
Zapomněli jsme je na Šumavě Na Šumavě leží předci pochováni, tvoji i moji, kříže v pusté pláni, v bodláčí, hloží, snad jen halekání romských dětí tu zní. Chrání pevně však pokoj hrobů odlehlost té země. Ztracené lesy, moudří havrani, prameny ztichlé v černočerné tmáni tam zůstaly a my je zapomněli... Domov a blízcí - což jsme bez nich celí? |
|
Böhmerwäldler Jahrbuch 1995, s. 140 |
|
|
Winternacht Tief duckt sich zum Turm hin das Dörflein im Sturm. Der Weg ist verweht, den nun keiner mehr geht. Von Schneesturm umtost, fällt der Vogel im Frost; verloren im Schnee irren Hase und Reh. Wo noch einsamer Schein, spähn die Toten hinein, die von niemand bedacht in gespenstischer Nacht. |
Zimní noc Hřmí bouře zpodnebes, choulí se k věži ves. Je sama v závějích, všudy jen sníh a sníh. Tuhé sem dolů střás ptáky vichr a mráz;. zůstává ledný trn v zbloudilé stopě srn. Jak stíny, tichý řad, jdou mrtví k nám se hřát a slídí o pomoc rej přízraků a noc. |
|
Der Bayerwald, 1994, č. 4, s. 7 |
|
Po předcích z matčiny strany byl vlastně "z českého", jmenovitě z Oberlichtbuchet, jak se německy nazývaly dnes zcela zaniklé Horní Světlé Hory (to naší vinou z nich zůstalo jen to překrásné české jméno a ve starých německých průvodcích údaje o podivných, na skalnatých hřbetech s alpskými výhledy rozmístěných skupinách "pohanských" kamenů, zvaných také slunovratovými, mezi nimiž se prý slunce zastaví právě v den letního slunovratu). Narodil se však 31. července 1910 v bavorském Fürstenecku, kde působil nejen jako uznávaný malíř a grafik (ilustroval i některá díla Hanse Watzlika), ale také jako literát, jehož tvorba výtvarná i slovesná se vracela znovu a znovu k tématice onoho lesa, který už Stifter nazval Českobavorským a kterému my říkáme Šumava. Tím vším byl duchovním spřízněncem velkého snivce Alfreda Kubina, s nímž sdílel vášeň "filosoficky domýšlet věci do konce". Nám bude asi připomínat i Bohuslava Reynka podtexty svých až biblických varování na pozadí venkovského roku. Filmový dokument o Fruthově díle nese výmluvný název podle jedné z jeho krátkých básnických próz Im Bann der Wälder. Podobně pojmenoval ostatně i svou snad nejvýznamnější knihu Über dem Urgrund der Wälder, vyšlou už ve trojím vydání. Byl i mistrem umění navýsost šumavského, tj. podmalby na skle. Roku 1991 získal Šumavskou kulturní cenu Böhmerwaldbundu. Jeho poslední větší prací byl grafický cyklus o Mojžíšovi- snad už v něm zahlédl zaslíbenou zemi. Zemřel 21. července 1994 v rodném Fürstenecku, z "knížat" šumavské poezie věru jeden z posledních.
- - - - -
* Fürsteneck (BY) / Horní Světlé Hory / † Fürsteneck (BY)
