KAREL GRÜNER
Jako by tu zůstala zhmotnělá bolest loučení a hrůza všeho, co se událo
Boleticko – krajina zapomenuté Šumavy (2021), s. 113
Tou větou nadepsal vzácný kolega Jindřich Špinar jeden ze snímků Karla Grünera ze vsi Lazec (německy Losnitz) u Kájova (Gojau), jehož je nyní součástí, po odchodu jejích německých obyvatel. Věta pochází z knihy "Neztrácejte naději" (Kostelní Vydří 1995) českoněmeckého autora Aloise Františka Kratochvíla, který je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže. U ostatních tří fotografií použil Špinar citací z nepřekonatelného díla Jaroslava Durycha (1886-1962). Letopočet Durychova úmrtí se čirou hrou náhod shoduje s rokem úmrtí autora snímků (přesné datum nám není známo). Zato na archu sčítání lidu z roku 1921 nacházíme mezi členy rodiny okresního tajemníka Antonína Grünera (všechny národnosti české) v domě čp. 53 na Linecké ulici v Českém Krumlově na posledním místě tehdy jedenáctiletého Karla Grünera s datem příchodu na svět 13. března roku 1910. Jeho starší sestrou byla podle téhož dokumentu Vlastislava Grünerová, pozdější matka Othmara Hankeho, rovněž samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže. Podle záznamu českokrumlovské křestní matriky byl jeho otec Antonín synem mlynáře Jana Grünera ve Slavětíně (městys v okr. Louny) čp. 62 a jeho ženy Marie, roz. Labohé z Veltěže (dnes osada obce Zdiby v okr. Praha-východ), matka Albina, narozená v Lounech (Laun) pak dcerou nájemce dvora v Líšťanech (v matrice "v Leštanech", obec v okr. Louny) čp. 1 Františka Göhla a Kateříny, roz. Tiboldové z Kounova (tehdy okr. Žatec /Saaz/, dnes okr. Rakovník). Kmotrem chlapcovým se stal obchodník v Nymburce Karel Grüner, který se nechal zastupovat českokrumlovskou porodní bábou Marií Geigantovou. Národnosti se tu mísily jako apoštolové na orloji. Karel žil v Praze a živil se jako grafik. Vedle toho se věnoval i malbě a fotografování. Během druhé světové války byl internován ve městě Ilsenburg v severním Harcu (dnes spolková země Sasko-Anhaltsko), kde byla tehdy umístěna filiálka koncentračního tábora Dora-Mittelbau. Po válce zůstal v Československu. Byl ženat s Annou Somolovou, sestrou svého švagra. Kupodivu už v padesátých letech směl cestovat do Německa a Rakouska. Manželství zůstalo bezdětné, Grüner skonal v 52 letech věku na srdeční chorobu. Díky jeho českým přátelům se zachovaly i snímky Grünerova ateliéru, na tisíce jeho vlastních fotografií si uchovalo vysokou dokumentární hodnotu a mnoho z nich je součástí serveru "Historische Datenbank Österreich", odkud byly přejaty i do knihy o Boleticku. Už na počátku tohoto textu zmíněné čtyři snímky zachycují exteriér a interiéry opuštěného stavení v roce 1946, do něhož se zřejmě dalo vejít bez potíží, což se nedá říci o pocitech, které vyvolávají i po letech.
- - - - -
* Český Krumlov / Lazec, Kájov / † † † Praha
