FRANZ HEROLD
Länger als ein tiefes Buch... Länger als ein tiefes Buch Lebt ein Lied oft, lebt ein Spruch, Schwebt mit lichten Falterflügel Über der Berühmten Hügel. |
Déle než hluboká kniha... Déle než hluboká kniha žije píseň, verš se míhá v letu motýlů, víc slovy se jas vrchů nevypoví. |
P.S. Toto čtyřverší cituje z Herolda Josef Mühlberger ve svých Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen 1900-1939. |
|
Wald und Volk In ein Kirchlein trat ich ein, Hört in deutscher Zunge singen Die Gemeinde im Verein Ihrer Andacht Opfer bringen. War ein alter Kirchensang Noch aus früher Väter Tagen Himmelan ein Sehnsuchtklang Und ein mutig irdisch Wagen. Männerstimmen, dunkel, schwer, Frauenstimmen, hoch und helle, Aus der Herzen Tiefe her Brauste Welle hin um Welle. Wie der Wurzeln dicht Geflecht In der Erde dunklen Räumen Ein naturgeeint Geschlecht Treibt empor in tausend Bäumen. Die im Kampf um Luft und Licht Einsam in die Höhe steigen, Fühlen sich verschlungen dicht In den Wipfeln und den Zweigen. Deutsches Volk, das fremd sich schied Krankend an der Zwietracht Wurme, Braustest du in einem Lied Wie der Wald erbraust im Sturme! |
Les a lid V kostelík kdys vstoupil jsem, celá obec rodnou řečí modlit se a zpívat sem přišla k Boha slávě větší. Věru starý zpěv to byl, jak ho už praotci pěli, k nebi stoupal ze všech sil toužný i pozemsky smělý. Ženské hlasy jeden jas, mužské hlasy basů plných, z hloubi srdce kolem nás šuměly po vlnách vlny. Jak hustá spleť kořenů pevně tkvících v temné zemi, silný les výš do kmenů svorně žene kmeny všemi. V boji o světlo a vzduch strom se rve i osaměle, ale korun, větví kruh citem pospolně lne v celek. Lide můj, cos rozdělen červem sváru, kéž tě spojí šum těch lesů, přijde den, jak on v bouři zpívat k boji! |
Der Waldbrunnen, 1924, s. 154 |
|
Es hilft dir keiner... Es hilft dir keiner, wie er heißt, Es hilft dir nur der eig'ne Geist, Zu retten dich vom Bösen, Du musst dich selbst erlösen, Musst selbst mit deinem Kreuze gehn, Musst sterben und musst auferstehn. |
Nikdo tě nespasí... Nikdo tě nespasí, ví Bůh, jenom tvůj vlastní pevný duch. Od všeho zla to on tě brání, vykoupí ze jha umírání. Každému je s křížem se brát, zemřít a opět zmrtvýchvstát. |
Budweiser Zeitung, 1922, č. 42, s. 3 |
|
Die Kraft, wohl ballt die Faust sie auch... Die Kraft, wohl ballt die Faust sie auch Mit festgeschloss'nen Munde, Dann brennt ihr Feuer ohne Rauch, Aber im tiefsten Grunde, Wie ohne Zorn, so ohne Schuld Als stille Flamme der Geduld. |
Síla, jež ruku sevře v pěst... Síla, jež ruku sevře v pěst a semkne i tvá ústa, hoří jak chladný plamen hvězd hluboko v tebe vrůstá. Bez hněvu, bez viny plá v nás jak tichý, trpělivý jas. |
Budweiser Zeitung, 1922, č. 19, s. 2 |
|
Když se 15. února 1924 dožil autor těchto veršů, které dosti věrně zachycují osudovou tíži situace Němců v nové republice "národa československého", totiž básník a středoškolský profesor Dr. Franz Herold své sedmdesátky, nepozdravil ho, ostatně rovněž v Budweiser Zeitung, šumavskou nářeční básní nikdo jiný než Zephyrin Zettl. Zde její text a můj pokus o překlad: |
|
Da Wetabam Bon Grenzstoa' steht a' Wetabam, schaut weithi' übern Wold. Wenns sturmt und kracht, der rührt sih kam: Da B o d n gibt eahm sein Holt! Zun eahm hi' schmuckt sih d jung Schoar, wöi um a' Gluckhenn d Bruat. Er lernt eah's Stoarksa' in da Gfoahr und holts in treua Huat. Wenn wild ah s Weta niedageht, mir fürchtma net sein Gwolt, solong a' Wetabam noh steht - wöi D u - in deutschn Wold! |
Ošlehaný strom Při hranici stojí ten strom, co jen je klidu v něm! Nechví se, hledí do pohrom, tkví d o m a kořenem! Mladý zástup má kolkolem, učí ho nezbýt sil. Co synci tíhnou za otcem, z očí je nespustil, když nečas zuří, nedá spát a strachem moří dnes - T y s ten strom! Zřím ho odolat a s ním i rodný les! |
Byl rodákem z České Lípy (Böhmisch-Leipa) jako třeba Hugo Salus, ale za učitelského působení v Budějovicích (Budweis) nezůstal jistě bez vlivu ani na své šumavské žáky. Učil němčinu, zeměpis a dějepis, od roku 1883 v Praze, pak ve Vídni, kde 12. srpna 1943 i zemřel. Urna s jeho popelem je uložena na vídeňském Centrálním hřbitově. Byl jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších básníků z Čech, jak to o něm alespoň píše Josef Mühlberger ve svých nedocenitelných Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen 1900-1939. Patřil ke generaci Friedricha Adlera, přítele a překladatele Jaroslava Vrchlického. Poslední z Heroldových básnických sbírek, vydaná deset let před smrtí svého autora, nese příznačný název Stimmen und Gestalten des Waldes. Kdyby věděl, co se s tím německočeským či českoněmeckým lesem má všechno poté stát!
- - - - -
* Česká Lípa / České Budějovice/ † † † Vídeň (A)