JOHANN HÖFFERL
Bojím se, ale neklesám na duchu
Ich fürchte mich, aber ich verzage nicht!
Tato věta byla, alespoň podle strany 186 německy psané pamětní knihy obce Horní Planá (Oberplan) z let 1924-1935, mottem odpovědi nového hornoplánského děkana Johanna Höfferla na opravdu slavnostní přivítání zdejších obyvatel, konané 18. prosince roku 1932 před Stifterovým rodným domem. Dne 13. května téhož roku tu o půl čtvrté ráno, jak pamětní kniha akurátně zaznamenává, zemřel osmdesátiletý Mons. Matthäus Höfferl, předchozí zdejší děkan a k tomu strýc svého nástupce. Oba pocházeli z Velkého Ratmírova (Großrammerschlag), fara Lodhéřov (Riegerschlag) na Jindřichohradecku. Matthäus Höfferl přišel na svět ve Velkém Ratmírově 21. září 1852 jako syn Josepha Höfferla a jeho ženy Marie, roz. Schneiderové. Měl bratra Thomase, jemuž se 28. října 1883 rovněž ve Velkém Ratmírově narodil syn Johann. Novorozencova babička z otcovy strany je v matrice psána jako dcera Josepha Schneidera, obecního hajného (Gemeindeheger) v Holletschlagu, což je místní jméno záhadné natolik, že je v Johannově křestním záznamu podtrženo a doleji připsáno "Heinrichschlag", což by byla dnešní Jindřiš. Je dost nepravděpodobné, že by kněz v obou případech, 1852 i 1883 špatně slyšel a zapsal místní jméno, nejsoucí jinak opravdu nikde k nalezení. Johannova matka Barbara byla dcerou Johanna Wallische, rolníka a pozdějšího výminkáře ve Velkém Ratmírově čp. 8, kam se její muž zřejmě přiženil z čp. 10 a kde se jim chlapec Johann také narodil. Elisabeth, Johannova babička z matčiny strany, byla roz. Wendaová z Gatterschlagu (Kačlehy) čp. 22. Pohřeb Mons. Matthäuse Höfferla v Horní Plané byl podle svědectví kronikářova, který podle vlastního vyjádření den před nebožtíkovým skonem u něho po dvě hodiny dlel, velkou událostí za nejnádhernějšího počasí a tisícihlavé účasti věřících. Slavnostní požehnání uděloval českobudějovický kanovník Mons.Dr. Johannes Praschl za asistence 24 kněží a působivá slova rozloučení pronesl v hornoplánském kostele misionář z Kájova páter Kemmerich. Administrátorem byl až do příchodu nového děkana zmíněného už 18. prosince 1932 P. Ottomar Rausch (Praschl i Rausch jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže), který pak z Horní Plané odešel do Chvalšin (Kalsching). Johann Höfferl už v Horní Plané působil jako kaplan od 1. ledna 1923 do 4. května 1926. Onoho prosincového dne roku 1932 ho sem podle zprávy listu Budweiser Zeitung z Chvalšin přivezl za doprovodu vikáře pátera Heinricha (i on má na stránkách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení) z Hořic na Šumavě (Höritz) "knížecí schwarzenberský automobil". Už v přifařené Hůrce (Stuben) ho vítaly školní děti, hasičský sbor a místní odbor Bund der deutschen Landjugend s hudbou. V samotné Horní Plané to byl starosta obce Rudolf Zach, členové místní školní rady, zástupci veškerých zdejších spolků s prapory, žactvo s učitelským sborem obecné školy i měšťanky, zástupci Bund der deutschen Landjugend z Bližší Lhoty (Vorderstift) a Jelma (Melm) a na sta lidí čítající zástup před Stifterovým rodným domem opět za zvuků místní kapely. V kostele prý nebylo jediného volného místa. O dalším působení nového děkana ostatně svědčí překlad následující pasáže z farní kroniky, psané možná už jím samotným:
Z hornoplánské farní kroniky
1933 od 3. srpna do 29. října proběhla obnova interiéru děkanského kostela. Byl v zájmu slohové věrnosti očištěn od rušivých příkras. V jeho gotické části byly objeveny překrásné, nádherně zachovalé malby, které byly na popud konzervátora Státního památkového úřadu Dr. Karla Kühna z Prahy a ředitele knížecího schwarzenberského archivu v Českém Krumlově Dr. Karla Tannicha (rovněž samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) zbaveny sedmi až osmi vrstev vápenné omítky a ve veškeré svěžesti svých barev, vyžadující jen opravdu nepatrného oživení, zasvítily znovu pro potěchu současníků i budoucích generací. Malby gotických klenebních polí kostelního stropu v gotických základních barvách žluté, červené a zelené jsou v pojetí a barevném odstínu staršího data, bohatě však zdobeny renesančními motivy, geniálně volně provedeny rukou neznámého malíře a zpodobující plody fíků, vinné révy, melounů, ale také tykví a granátových jablek, často s plným užitím fantazie, dosahající přitom až k hlavicím opěrných sloupů a vznosných žeber. Ty jsou z pálených cihel podrženy v přiléhavé šedi a na kamenném svorníku při vrcholu klenby nacházíme pětilistou růži a erb českokrumlovského Viléma z Rožmberka (1552-1592), jehož záliba v okázalosti a nádheře pronikla až do poddanských kostelů a jenž ve svém ediktu z 10. června 1583 přímo žádal zvelebení katolické bohoslužby. Tím také lze právě tento rok určit jako termín vzniku zmíněných maleb a secco (tj. na suchou omítku - pozn. překl.). Podloubí při hlavním vchodu nalevo (v originále "die Bogengänge beim Haupteingang links" - pozn. překl.) nesou ozdobné malby zelených úponků jiného malíře v renesančním provedení s gotickým základním tónem z nějakého dřívějšího časového období. Zpodobení nějakého biskupa s románskou pastýřskou berlou je ryze raně gotické s románskými názvuky. Jiné klenební pole nese obraz hradu a hradní věže s cimbuřím, nějakého panovníka s žezlem a dvou dívek v předsíni s baldachýnem, ještě jiné šlechtice s dalšími čtyřmi osobami, scény z dějin rodu Rožmberků. Krásná Madona a svatá Kateřina z Alexandrie, mučednice (†307) na předním opěrném sloupu ze stejného časového období kolem roku 1530 je nádhernou ukázkou starého malířství, opravdovou vzácností.
R. Essl, Oberplan - der Geburtsort Adalbert Stifters (1993), s. 67
Zbývá smutný konec příběhu z Horní Plané. Podle jedněch pramenů byl Johann Höfferl za války zprvu vězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde 24. listopadu i zahynul (viz seznam Märtyrer für Christus, sestavený Ackermann-Gemeinde der Diözese Würzburg). Podle jiných (viz One-Step Webpages by Stephen P. Morse) byl od 29. srpna 1940 v koncentračním táboře Sachsenhausen, odkud přišel do koncentračního tábora Dachau, kde už 21. listopadu roku 1940 zemřel. Bojím se, že ten příběh už ledaskomu mnoho neříká, ale neklesám na mysli.
- - - - -
* Velký Ratmírov / České Budějovice / Horní Planá / Chvalšiny / † Dachau (BY)
