ELFRIEDE HOLZINGEROVÁ
Něco o mém narození
Moje maminka (Pauline Esslová, narozená 7. března roku 1904 na adrese "Grafitwerk N. 46" a pokřtěná 10. března v kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie v Černé v Pošumaví /Schwarzbach/ tamním farářem Aloisem Winterem - pozn. překl.) byla šestou ratolestí rodiny Wenzla Essla, obdařené celkem osmi dětmi. Dědeček (Wenzl Essl se podle matriky farní obce Polná na Šumavě /Stein/ narodil ve dnes zaniklých Dolních Brzoticích /Böhmdorf/ čp. 9 na Štědrý den roku 1858 a téhož data byl v polenském kostele sv. Martina tamním farářem Emanuelem Rothem i pokřtěn, zemřel pak podle přípisu v křestní matrice 15. července 1940 "in Auwerk" podle sdělení, jež poskytl "Standesamt Oberplan" v tehdy už "říšské" Horní Plané - pozn. překl.) byl zaměstnán v tuhových dolech knížete Schwarzenberga jako kočí se dvěma koňmi (na webových stránkách Kohoutího kříže je o něm zmínka v textech Stefanie Machacekové /ta si, nevím proč, vzpomíná, že se jmenoval "Jakub", v obrazové příloze, podle níž si na něho vzpomněla, je tam i se jménem "Essl, Walter", což by se už vztahovalo k Wenzlovu synovi /*1912/, při jehož narození je otec Wenzl v křestní matrice označen jako "Kutscher", tj. kočí, zachycen na fotografii/ a Reinharda Pachnera, jehož maminka Franziska, roz. Esslová, byla mladší sestrou Paulininou, s níž se v letech 1939-1940 vydaly hledat místo daleko od domova /v tehdy už také "říšském" Ústí nad Labem, zvaném už tehdy jen "Aussig/, v Berlíně, ve Vídni i ve Schwarzwaldu - pozn. překl.). Otec byl zaměstnán v konzumu jako prodavač. Když se dověděl, že je maminka se mnou v jiném stavu, opustil zemi. Mamince bylo tenkrát teprve 18 let. Pracovala v domácnosti Dr. Jileka (MUDr. Georg Jilek byl v Černé v Pošumaví obvodním lékařem - pozn. překl.) a starala se i o jeho koně. Ty doktor potřeboval k cestám za četnými svými pacienty (jak víme z webových stránek Glöckelberg.at, prohlížel i ve škole dnes zaniklé Zvonkové tamní dětskou drobotinu - pozn. překl.). V den mého narození měl zuřit na Hůrce (v originále "auf der Stuben" - pozn. překl.) velký požár. Když se otec dověděl, že je matka těhotná, chtěl sebe a mou matku zastřelit, poněvadž to byla pro rodinu velká hanba. Moje maminka poklekla před dědečkem (tomu bylo tenkrát téměř 65 let - pozn. překl.) a řekla mu, že se půjde utopit do Vltavy (v originále "dass sie in die Moldau gehen werde" - pozn. překl.), aby se děd jejího dítěte nestal vrahem a sebevrahem. Nato jí vzal dědeček do náruče se slovy, že se o dítě postará a vychová ho. Nemusí se jít topit do Vltavy. Byla jsem pak dědečkův miláček, byla jsem mu velice oddaná a spávala jsem jen u něho. Narodila jsem se 23. března roku 1923.
Hoam!, 2006, č. 1, s. 71
Zásluhou Ingrid Feilové, i samostatně zastoupené na webových stranách Kohoutího kříže, se veřejnosti dostalo v německém originále tohoto kusu "šumavského" životního osudu, výslovně se souhlasem té, která jí svědectví o sobě poskytla. Víme o Elfriede Holzingerové i to, že žila po válce v rakouském Gmundenu a měla manžela Ernsta. Krajanský list Sudetenpost připomínal březnové narozeniny rodačky "aus Schwarzbach-Stuben", tj. z Černé v Pošumaví-Hůrky - naposledy ovšem v roce 2004 tehdy jednaosmdesátileté. Její výpověď má však širší "šumavskou" cenu sama o sobě. Datum a místo jejího úmrtí nám zůstává neznámé, v gmundenské knize zemřelých její záznam není.
- - - - -
* Černá v Pošumaví
