logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF KANGLER

O tanci zvaném "Flohbeutler"

S tím lidovým tancem, který byl opravdu náročný, poněvadž jde z větší části o skočný krok (i u vzdálené poměrně "české" obdoby se užívá pojmu "mazurka skočná" či "skočně provedená sousedská" - pozn. překl.), jsme (rozuměj s manželkou Annou Kanglerovou, i samostatně zastoupenou na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) získali první cenu (v originále "bekamen wir den ersten Preis im Volkstanz" - pozn. překl.). Diváci byli tak nadšeni, že jsme ho museli opakovat, měli jsme jen starost, aby se pod námi neprobořila chatrná prkenná podlaha, která se povážlivě houpala.


Hoam!, 2001, č. 2, s. 3-4

Rozpis závodů v alpské kombinaci na Kleti

Soutěž o Šumavskou putovní cenu (v originále "Böhmerwald-Wanderpreis" - pozn. překl.) ve sjezdu a slalomu (v alpské kombinaci) dne 9. února 1941 na Kleti (v originále "am Schöninger" - pozn. překl.).
Pořadatel: Národně socialistická tělovýchovná a sportovní obec (v originále "NS-Turn- und Sportgemeinde" - pozn. překl.) v Českých Budějovicích (protektorátní město přestalo užívat přívlastku České /v němčině "Böhmisch"/ až od října roku 1942 - pozn. překl.), lyžařský odbor (v originále "Fachsch. Schilauf" - pozn. překl.).
Soutěžní discipliny (v originále "Wettbewerbe" - pozn. překl.):
a) slalom s přibližně 180metrovým převýšením (sjet dvakrát),
b) sjezd s 530metrovým převýšením (vrchol - Krásetín /v originále "Krasetin" - pozn. překl.),
Toto pořadí muselo být zvoleno z technických důvodů.
Hodnocení podle zásad NSRL (tj. "NS-Reichsbund für Leibesübungen", česky by se řeklo "Národně socialistický říšský svaz pro tělesná cvičení" - pozn. překl.) uplatněno jen pro třídu mužů (v originále "nur für eine Klasse /Männer/" - pozn. překl.).
K účasti oprávněni jsou členové NSRL šumavských okresů "Budweis, Krummau und Kaplitz" (zatímco okres České Budějovice alespoň zčásti připadal k území tzv. protektorátu Čechy a Morava, zbylé dva okresy už náležely k "třetí Říši" - pozn. překl.).
Zápis se současným složením zápisného ve výši -,50 RM od každého z účastníků je třeba zařídit u příslušného okresního sportovního vedoucího do 7. února.
Budweis: zastupující Josefa Kanglera, okresní vedení NSDAP.
Krummau: Ernst Holzinger (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i samostatné zastoupení - pozn. překl.), adresa "Krummau an der Moldau, Latron 21".
Kaplitz: Wenzel Hausl, Kaplitz 151.
Přihláška by měla obsahovat: celé jméno (v originále "Vor- und Zuname" - pozn. překl.), data narození, příslušnost k určité formaci (v originále "Formationsangehörigkeit" - pozn. překl.), povolání a přesnou adresu.
Ustanovení týkající se Šumavské putovní ceny za sjezd a slalom, založené okresním vedoucím NSDAP a poslancem říšského sněmu Hansem Westenem (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže i - pozn. překl.) jsou vydána zvlášť.
Časový rozvrh:
8,18 hod. (neděle 9. února) odjezd z Českých Budějovic vlakem do Holubova (v originále "von Budweis mit dem Zug nach Holubau" - pozn. překl.) - výstup k vrcholu (rozuměj k vrcholu Kletě, kam ještě nevedla lanovka - pozn. překl.).
11 hod. výdej startovních čísel v chatě na vrcholu.
12 hod. začátek závodu ve slalomu pod vrcholem (dvojí průchod v obráceném pořadí).
15 hod. začátek závodu ve sjezdu.
17 hod. vyhlášení vítěze v Krásetíně.
18 hod. společný odjezd domů z Holubova.
Účast, pokud není potvrzena, se děje na vlastní nebezpečí. Stažení či odřeknutí účasti bude oznámeno v sobotu (8. února) v "Budweiser Zeitung".
V neděli 2. února se koná na Kleti trénink ve slalomu pod vedením Pg. (tj. "stranického soudruha" - pozn. překl.) Fritze Stegmanna (jde o otce Margarethe Hampelové (má na webových stranách Kohoutího kříže rovněž samostatné zastoupení - pozn. překl.). Odjezd vlakem v 11 hod. 15 minut. .


Budweiser Zeitung, 1941, č. 10, s. 11

P.S. Bizarní je, že Kanglerův podpis pod tímto textem je v českobudějovickém německém listě publikován zřejmě už po jeho povolání v roce 1940 na východní frontu do Finska, odkud mělo následovat válečné nasazení v roce 1941 v rámci "operace Barbarossa", tj. Hitlerova útoku na někdejší Sovětský Svaz, kde autora předchozího textu očekávalo roku 1944 při meandru řeky Bug těžké zranění. To jen abychom věděli, k čemu nacistický "sport" směřoval a k jakým "tělesným cvičením" vedl.

Josef Kangler se narodil v Českých Budějovicích na Linecké ulici č. 98 (na jeho místě dnešní Lidické ulici stojí panelový dům) dne 8. srpna 1912 a deset dnů nato mu kaplan Jan (v matrice "Johann") Klimeš v českobudějovické katedrále udělil svátost křtu. Chlapcův otec a jmenovec (*7. ledna 1880 v dolnorakouském městě Neunkirchen) sazeč německé nakladatelské firmy "Moldavia", byl synem neunkirchenského tesaře Johanna Kanglera (syna c.k. poštovního jezdce (v matrice "Postknecht") Josefa Kanglera a Anny, roz. Schwaighoferové) a jeho ženy Marie, roz. Schirnerové, dcery Josefa Schirnera (v matrice za příjmením dodatek "vulgo Tonibauer") a Marie, roz. Gutschlbauerové, ve všech záznamech neunkirchenské matriky bez údajů místopisných. Rodiče Josefa Kanglera "mladšího" se brali v Českých Budějovicích 1. června roku 1911. Ze záznamu oddací matriky vysvítá, že chlapcova matka Katharina (*29. září 1885 v Českých Budějovicích, Linecká ulice č. 70) byla dcerou českobudějovického továrního dělníka a pak i dílovedoucího Josefa Brože (v německy jinak psaném záznamu jsou česká příjmení psána česky), syna nádeníka Franze Brože a Kathariny, roz. Daňkové z Radonic (dnes jen místní část Dolního Bukovska), a Rosiny, dcery českobudějovického zedníka Thomase Blažka a Kathariny, roz. Novotné (v matrice "Novotný"). Maminčina kmotra Rosina Blaschko, choť hostinského na Linecké ulici č. 42 (Thomase Blaschko, už původně české příjmení mužovo užívala v jeho možná z obchodních důvodů jím trochu pozměněné. Synova kmotřička Antonie Hejlek byla ženou konduktéra s adresou rodného domu "našeho" Josefa Kanglera č. 98. Přípis křestního záznamu Josefa Kanglera "mladšího" nás ještě zpravuje o jeho vystoupení z církve 14. února 1940, což asi souvisí buď s jeho turnerskou hodností zvanou "Gemeinschaftsführer" nebo členstvím ve straně (rozuměj NSDAP). Když 27. prosince roku 2000 v Bavorsku zemřel, vyšel v krajanském časopise "Hoam!" nekrolog Armina Fechtera, rekapitulující životní dráhu zesnulého, rodáka z českobudějovické ulice, při níž dnes sídlí Jihočeská vědecká knihovna. Jakkoli po druhé světové válce změnila svůj název (dnes má přívlastek "Lidická") "Joka", jak Kanglerovi přátelé a známí přezdívali, by jistě o ní mohl leccos vyprávět. Jeho otec pocházel z města Neunkirchen nedaleko Vídně a na tovaryškých toulkách (německy se jim říká "auf der 'Walz') zakotvil v Českých Budějovicích, kde se stal knihtiskařem ve zdejším německém nakladatelství "Moldavia". Jeho ženou se stala zdejší rodačka Katharina (Kateřina) Brožová. Jejich prvorozený syn a otcův jmenovec vychodil v rodném městě obecnou školu a čtyři třídy zdejšího gymnázia. Chtěl se stát učitelem, což ovšem ztroskotalo na jeho rakouském státním občanství. Ve svých 16 letech tak nastoupil do učení v jednom papírnickém obchodě. Záhy se zapojil do německého turnerského hnutí a už jako sedmnáctiletý hoch užíval titulu "Jugendturnwart", odpovídajícího hodnosti náčelnické. Absolvoval tělocvičný kurs v Berlíně nedlouho a s podporou župního náčelníka ("Gauturnwart") profesora Minka (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) a turnerského kolegy Franze Hanna, který byl Kanglerovým přímým vzorem, se účastnil organizece mnoha zdejších tělocvičných a sportovních akcí. Do značné míry souvisely se vzestupem sudetoněmeckého politického hnutí, zvaného zprvu "Sudetendeutsche Heimatfront", později "Sudetendeutsche Partei". Henleinovci, jak se jejím příslušníkům říkalo, se stali vítězi demokratických voleb v první republice roku 1935 a získali si tři roky poté nemalé zásluhy na jejím rozbití. Válka přinesla Kanglerovi těžké zranění na východní frontě a poté, co jeho život doslova visel na vlásku, se až do května 1945 zásluhou svých přátel lékařů Dr. Hahna a Dr. Markgrafa vykřesal z nejhoršího ve vojenském lazaretu v rodných Českých Budějovicích. Město získalo zpět přívlastek "České" už 18. května posledního roku války a Kangler se "ztratil" na Šumavu, kde našel azyl v Ondřejově u rodiny své budoucí ženy Anny. S ní na podzim 1945 přešel hranici do bavorské obce Lackenhäuser pod hraniční horou Třístoličník, kde se jim postupně narodily tři děti. Založili v místě i skupinu mládeže, věnující se vedle sportu i lidovému tanci, zpěvu a ochotnickému divadlu. Spolek zvaný "Spiel- und Sportclub Dreieckmoar", nazvaný tak podle blízkého Trojmezí (Dreieckmark), získal v Grafenau i ocěnění v taneční soutěži, jak to popisuje jedna z textových ukázek. Roku 1948 se skupina proměnila v regulérní sportovní oddíl, pořádající horalské slavnosti i lyžařské soutěže, zvané "Bayerwald-Meisterchaften". Studená válka neúprosně oddělila vylidněnou Šumavu od Bavorského lesa. Kanglerovi teď zpívali i v kostelním sboru a na hudebním doprovodu mše svaté se podílel jako houslista i Josef Kangler, s mnoha jinými navrátilec do lůna katolické církve. V Lackenhäuser vznikl dům vyhnaných německých Šumavanů, nazvaný podle svého iniciátora Adolfa Webingera (také on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) "Adolf-Webinger-Haus". V obci vzniklo i veřejné koupaliště, první v celém zemském okrese Wolfstein a turistický kemp. Teprve s dorůstajícími dětmi se Kanglerovi přestěhovali za možností vyššího vzdělání svých ratolestí do města Bad Tölz a později do Angeru. Josef Kangler tam našel zaměstnání jako okresního vedoucí zdejší stavební spořitelny (Bausparkasse) a také uplatnění ve spolkovém hnutí jako předseda místní skupiny krajanského sdružení "Sudetendeutsche Landsmannschaft". Stal se i domovským rodáckým pověřencem "Heimatkreis für Budweis", působil ve spolkovém předsednictvu sdružení "Deutscher Böhmerwaldbund" (DBB), které kdysi v jeho rodných Českých Budějovicích vzniklo. Podporoval činnost jihotyrolských ochranných spolků a stál v čele angerského mužského pěveckého sboru. Stal se doslova duší příprav a vydání rodácké pamětní knihy "Budweis - Budweiser und Stritschitzer Sprachinsel" (1979). V roce 1994 byla oběma manželům Kanglerovým udělena jménem DBB medaile Josefa Tascheka (rovněž jeho jméno figuruje samostatným zastoupením na webových stranách Kohoutího kříže) za zásluhy o domov, tradici a společenství vyhnaných německých Šumavanů. Josef Kangler, středoevropský osud jednoho z mnoha se vším všudy... Zemřel v bavorském městě Anger 27. prosince roku 2000 a je pochován na tamním Lesním hřbitově (Waldfriedhof). Nad hrobem promluvili Eduard Kneissl, který byl autorem druhého z obou nekrologů v "Hoam!", dále Franz Payer, Horst Stiepani a Karl Halletz, ti tři naposledy zmínění všichni i samostatně zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže.

- - - - -
* České Budějovice / hora Kleť / Ondřejov / Lackenhäuser (BY) / hora Třístoličník / † † † Anger (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam křestní matriky dolnorakouského města Neunkirchen o narození otcově
"Mluvící" znak dolnorakouského města Neunkirchen, odkud pocházel jeho otec
Záznam českobudějovické oddací matriky o svatbě jeho rodičů
Záznam o jeho narození v českobudějovické matrice

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist