HANS KASPARAK
Vánoční hra z Michlovy Hutě*
Na genealogických stránkách GenWiki najdeme v oddíle Weitere Literatur (jak následné vysvětlení dovozuje, jde většinou o strojopisné záznamy, které se nedočkaly knižní podoby a jejichž originální exempláře byly zaslány Šumavskému muzeu (Böhmerwaldmuseum) v Pasově (Passau), eventuelní kopie pak jsou uloženy v archivu "domovského muzea" města Vimperk (Heimatmuseum Winterberg im Böhmerwald) v bavorském městě Freyung) i tento řádek:
Kasparek, Hans (Aufgezeichnet 1984): Christkindlspiel aus Helmbach im Böhmerwald (Helmbacher/Michelhüter - Christkindelspiel)
Poněvadž jde zřejmě o obdobu jiných vánočních her ze Šumavy (v úplném znění je jedna z nich na webových stranách Kohoutího kříže u jména Karl Josef Pimmer, plnotextovým vyhledáváním je ovšem možné najít spoustu jiných odvolávek, počínajíce hořickými pašijovými hrami, uváděnými Hrou o narození Krista / Christkindlspiel), i kdybychom znali její "helmbašskou" podobu, nemohli bychom ji tu opětně uvést celou. Pátrejme zato po osobě muže, od něhož záznam pochází... Podle sčítání lidu z roku 1921 žila na chalupě v Helmbachu (dnes Michlova Huť a Velký Dům, i německy se někdy rozlišuje Michlhütte a Helmbach, ve sčítacích dokumentech ovšem nikoli) čp. 11 rodina Ferdinanda Kasparaka a jeho ženy Amalie se dvěma tehdy syny Ferdinandem a Johannem. Johann (Hans) se podle sčítacího archu narodil v Helmbachu dne 19.května 1917. Kasparakova rodina bydlila spolu s Hermannem a Marií Pauleovými a jejich dětmi, jejich příbuznými, poněvadž ze záznamu křestní matriky farní obce Nový Svět (Neugebäu) o narození Ferdinanda Kasparaka v Pokových Hutích (Pockhütte či Bockhütte), části Kaltenbachu (dnes Nové Hutě, tehdy ještě bez farního kostela) dne 24. února 1887 se dovídáme, že se tu v rodné Ferdinandově obci konala už v "kaltenbašském" farním kostele (farní expozitura Nového Světa vznikla v Kaltenbachu v roce 1904, od roku 1905 byly při ní vedeny i matriky) dne 6. února 1911 jeho svatba s Amalií Pauleovou, sestrou už zmíněné Marie Pauleové, roz. Pauleové (*5. dubna 1873 v Helmbachu), manželky Hermanna Pauleho (*24. srpna 1860 v Helmbachu). Když Ferdinand Kasparak 19. ledna 1964 v Münsteru skonal, je Amalia (*1. července 1889 v Helmbachu, †12. dubna 1970 v Münsteru) uvedena na parte v krajanském měsíčníku "Hoam!" mezi pozůstalými na prvém místě, na jednom z dalších pak i Hans Kasparak se svou chotí Helene, roz. Bormacherovou. Na webu Myheritage jsou Ferdinand i Amalia psáni s příjmením Kasparek. Teprve plnotextovým vyhledávačem všech ročníků časopisu "Böhmerwäldler Heimatbrief" se podařilo dohledat další stopy Hanse Kasparaka, tedy nikoli Kaspareka, a to včetně nekrologu. Když 29. prosince roku 1992 po dlouhé nemoci v Münsteru, spolková země Severní Porýní-Vestfálsko, skonal a byl 5. ledna následujícího roku na hřbitově v městské části Mecklenbeck pochován, objevilo se na stránkách zmíněného už krajanského měsíčníku několik řádek o jeho životě a zásluhách, oceněných i listinou a čestným darem sdružení "Heimatkreis Prachatitz". Jako třináctiletý přesídlil se svými rodiči do Jablonce nad Nisou, na šumavský rodný kout však nikdy nezapomněl. Vedle vydání textu "helmbašské" vánoční hry shromáždil v brožuře "Helmbach und die Glashütte" své časopisecké příspěvky z let 1958-1983 a doprovodil je dopisem, jehož překlad tvoří naši textovou ukázku.
Z průvodního dopisu k publikaci "Helmbach und die Glashütte"
Jen vybledlé vzpomínky mám na rodnou ves s tak nesporně mimořádným významem v dřívějších staletích. Cítím se povinován shromáždit texty a fotografie o malé osadě Helmbach - Michlova Huť (v originále "Helmbach - 'die Michelhütte'" - pozn. překl.) s přibližně jen 28 domy (podle Wikipedia, která podotýká, že některé zdroje uvádějí, že zde byl již v 17. stol. vyráběn český křišťál, je tu v roce 2011 evidováno 16 adres a 16 trvale žijících obyvatel - pozn. překl.) a po mnoho let tak činím. Při hledání jsem objevil i ve starších číslech krajanského časopisu mnoho informací, které tu chci v jednoduché podobě přiblížit těm, kdo v této místní komunitě vyrostli, jakož i jejich potomkům, pokud si v dnešním životním chvatu, při nesnadném zápase o existenci a uprostřed okolností těm někdejším vzdálených najdou ještě vůbec čas na informace o domově, ne-li zrovna svém, tedy svých předků. Těch několik málo písemností, fotografií, dopisů a jiných dokladů, které si některé rodiny při vyhnání s tak nepatrným množstvím zavazadel často jen náhodně stačily v rozrušení urvat ze zabaveného soukromí a zachránit pak i za lágrových "odvšivení" /v originále "bei den 'Filzungen' in den Lagern" - pozn. překl.), dřímá někde v skrytu. Shromáždit tyto jednotlivé a roztroušené originály za použití dnešních technických možností včetně nahrávek nářečních výpovědí či zdokonalujících kopií někdy i porušených listinných dokumentů znamenalo zachránit svědectví pamětníků jako obtížný, ale naléhavý a spěšný úkol naší generace. Ta by měl předat to, co se zachovalo, nové generaci v naději, že nahlédne domov předků v jeho skutečných historických a hospodářských souvislostech a nikoli v podání politicky zfalšovaném (v originále "in seiner wirklichen und nicht politisch verfälschten Form" - pozn. překl.).
Ptám se teď sám sebe, proč se mým vlastním domovem nestaly třeba Krkonoše či Jizerské hory, které jsem v mládí s kamarády důkladně proputoval. Byly to rozhovory mých rodičů už v cizině o rodných končinách, o Šumavě a jejích lidech, které mi teprve zdaleka daly pochopit sílu a přitažlivost toho, oč jsme byli připraveni? Moji příbuzní píší z USA: ta pouta jsou tenká, ale zpřetrhat je nelze! Nejen mladá generace nese vinu na ztrátě povědomí o domově a vazeb k němu, na tomto myšlenkovém odvratu. To naše pokolení musí vynaložit těžké úsilí mu zabránit v postupu. Díky!
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1983, s. 416
- - - - -
* Michlova Huť / † Münster (NRW) / † † Mecklenbeck, Münster (NRW)
