FRANZ KHEMETER

Projev k oslavám 600 let města Krumlova

Velevážení pánové!
Městská rada byla dnes sezvána ke slavnostnímu zasedání. Koná se v rámci jiných oslavných akcí, které pořádáme u příležitosti 600. jubilea města.
Vysvětlení, proč tuto slavnost chceme mít okázalejší ve srovnání s těmi předešlými, zejména uvedením historické jubilejní hry, spočívá především ve vzácné výjimečnosti chvíle, která je jejím podnětem. Hned tady se cítím povinen díkem. Pro nás nejsměrodatnějším důvodem uspořádat slavnost okázaleji byla okolnost, že naše krásné město, velebené a oslavované básníky i výtvarnými umělci, je ve veřejnosti stále ještě příliš málo známo a ceněno.
Budoucnost německé Šumavy záleží z větší míry v tom, zda se proud cizineckého ruchu konečně přelije také sem do našich údolí (v originále "auch endlich in unsere Täler ergieße" - pozn. překl.). Tak slouží tato naše slavnost dobrému účelu, totiž podpoře našeho cizineckého ruchu.
Význam slavnosti pro pozdvižení cestovního ruchu byl uznán i vládou, poněvadž přispěla na naši žádost k uhrazení jejích nákladů částkou 2000 K a Jeho Excelence pan místodržící věnoval zcela spontánně z prostředků, které má k dispozici, částku 1000 K. Skutečně štědrým způsobem podpořila uskutečnění slavnosti nejvyšší knížecí rodina schwarzenberská. Také pan Dr. Mikosch přispěl k jejímu konání obnosem 100 K.
Rád tu plním svou povinnost vyslovit na tomto místě náležitý dík Jeho Jasnosti panujícímu knížeti Adolfu Josefu zu Schwarzenberg, Jeho Jasnosti dědičnému princi Janu Nepomuku zu Schwarzenberg, Jeho Excelenci panu ministru veřejných prací Augustu Rittovi, Jeho Excelenci panu místodržícímu v Čechách Karlu hraběti Coudenhove a panu Dr. Mikoschovi za zájem nám prokázaný a za účinnou podporu a prosím také vás, abyste na znamení díku povstali. (Celé shromáždění se zvedá.) Děkuji vám. - Nám zástupcům obce, kteří jsme se shromáždili na tomto ctihodném místě, snad přísluší při této příležitosti ohlédnutí na 600 let minulosti, abychom z nich pochopili význam naší přítomnosti a nabyli ponětí o směru, jímž by se měla ubírat naše budoucnost.
Moji pánové, Krumlov (v originále "Krummau" - pozn. překl.) se za 600 let své existence nestal nijakým velkoměstem. Zůstal skromným provinčním městem. Příčiny této skutečnosti spočívají v uzavřené zástavbě, nevhodné kvalitě stavebních pozemků jsoucích k dispozici a spojitosti většiny z nich s velkými majetkovými državami duchovními i světskými. Ani žádné světoborné události se neodehrály ve zdech Krumlova, které naopak zůstaly dobrotivým osudem ušetřeny jakékoli válečné pohromy. Bavorští osídlenci z okolí Pasova (Passau), kteří následovali hlasu Vítkovců (Witigonen) a vytvořili základ městského obyvatelstva, domohli se brzy, vybaveni od Rožmberků (Rosenberger) výsadami a právy a také jinak v každém ohledu zvýhodňováni, obstojného blahobytu ("zu einen mäßigen Wohlstand). Obchod a řemesla kvetla a dosáhla rozmanitosti, kterou můžeme tehdejším časům závidět. To charakteristické na našem městě bylo však a zůstalo jeho němectví ("war und blieb aber das Deutschtum"). Založeno německými knížecími rody a německými osídlenci na samé jazykové hranici, dokázalo se ubránit nejen tajnému kladení záškodných min ze strany národnostního nepřítele, nýbrž i jeho otevřeným útokům. Jakkoli pak ztratila v 15. a 16. století německá řeč svou dosud panující převahu ve veřejném životě, jádro měšťanstva zůstalo německým v jazyce i mravu, ve svém žití i bytí ("im Handel und Wandel") a energickému primátorovi Matthiasi Höderlemu ze Schattenbergu bylo vlastně pak jen dopřáno dobýt vnějšího uznání a platnosti faktickému stavu věcí.
Krumlov tedy svému národnímu poslání coby opora germánství vůči slovanské záplavě ("als Bollwerk des Germanentums wider die slavische Hochflut") v minulosti plně dostál. Sebeurčení měšťanstva na poli jeho vlastních sociálních zájmů bylo ovšem po celou dobu trvání feudální nadvlády přirozeně redukováno na jakési minimum.
Teprve plod událostí roku 1848, tj. obecní zákon (Gemeindegesetz) z roku 1849, vytvořil nové možnosti rozvoje i v této oblasti. Německým městům Rakouska připadl velký úkol udržet a rozmnožit panující převahu německé kultury v tomto státě Němci založeném ("in diesem von Deutschen gegründten Staate"). A že být Němcem znamená být svobodným člověkem ("deutsch sein heißt frei sein"), mohou dostát německá města svému úkolu jen tehdy, budou-li skutečnými hrady občanské a politické svobody ("wenn sie zu wirklichen Burgen der bürgerlichen und politischen Freiheit wurden"). Tou půdou ovšem toliko, na níž tyto ideály mohou dozrát, je hospodářský pokrok, je hmotně i duchovně vysoce vyspělý měšťanský stav.
Jen pomalu se měšťanstvo dobralo pochopení těch náhle vytvořených nových poměrů a užitku, který mu z nich kyne, takže tradice starých časů jsou dodnes citelné.
Ano, Krumlov zůstal německým, pevněji a sevřeněji než kdy předtím stojí to město a jeho obyvatelé vyzbrojeno a připraveno k rozhodnému boji s národnostním nepřítelem, stejně pevně a sevřeně dokáže pak hájit své svobodné smýšlení ("ihre freiheitliche Gesinnung"). Hospodářský život však - to musíme otevřeně přiznat - utrpěl dlouhou periodu stagnace ("lange Periode des Stillstandes"). Stagnace pak není pro všechny formy života ničím jiným než krokem nazpět. Když nyní v posledních letech nastoupil obrat k lepšímu, když se Krumlov ve všech oblastech komunálního života odhodlal k čerstvému pohybu, je to, moji pánové, naše vlastní zásluha, zásluha nynějšího městského zastupitelstva. Nestydím se to tady prohlásit a činím tak s pocitem hrdého zadostiučinění.
Úspěchy, které připadají na náš vrub i to, oč ještě usilujeme, jsou asi stále většinou jen předpokladem hospodářského vzestupu, vytvořit je a dobýt bylo však nezbytností, která byla v dřívějších letech málo oceňována.
Jakkoli ovšem bylo mnoho dobrého vykonáno a uvedeno v život, je stále ještě, toho jsme si my všichni vědomi, více toho, co je nám třeba vykonat a oč je třeba usilovat, aby bylo konečně dosaženo cíle. Ten cíl je před námi jasný a nepochybný: německý, svobodný, šťastný Krumlov!
Kéž tomu dá Bůh!

Unsere Heimat : Die Stadt Krummau an der Moldau im Böhmerwald (1992), s. 24-28

Text projevu krumlovského starosty, jak byl otištěn 15. října 1909 ve 42. čísle 31. ročníku listu Deutsche Böhmerwald-Zeitung (předtím Deutsch-österreichische Volks-Zeitung), byl ještě po téměř sto letech přetištěn celý v krajanském "heimatbuchu", odkud je také přeložen do češtiny. Jeho autor Franz Khemeter se narodil 4. října 1845 a v Českém Krumlově skonal 4. listopadu už za nové republiky roku 1924. Dva dny nato, tj. 6. listopadu 1924, byl v rodném městě i pochován na hřbitově Panny Marie (Sankt Maria). Mistr sklenářský, jak uvádí jeho nekrolog na místě prvém, císařský rada, nositel rytířského kříže řádu císaře Františka Josefa I. (1907), od roku 1906 i čestný měšťan budějovický, starostoval Krumlovu v letech 1904-1918, tedy až do dnů převratu, který musel být ve městě dotvrzen pozdějším vojenským zásahem československého vojska. V červnu 1919 se pak na ustavující schůzi nového městského zastupitelstva stal starostou archivář Dr. Karl Tannich (i on je jedním z autorů zastoupených na internetových stranách Kohoutího kříže). Ten Khemeterův projev má svou nevyvratitelnou historickou logiku v tom, že zrada svobodomyslných ideálů (ty byly v očích nejen šumavských Němců popřeny ovšem už republikou, neuznávající pro ně zásadu národního sebeurčení, na které sama vznikla) přinesla nakonec ve svých důsledcích skutečně po dvojí prohrané válce zánik krumlovského němectví. Zánik Rakouska mezi oběma těmi válkami byl stejně logickou jeho předehrou. Dobové stranické ostny a protifeudální výpady se tu jeví pouhými detaily celkového obrazu jednoho středoevropského města, jehož proměna a pád zřejmě musely nastat, abychom je mohli chápat tváří v tvář všem dnešním možnostem nového jeho vzestupu v rámci celků ještě širších - a snad i ještě ohroženějších - než byly všechny staré říše. Stojí snad zato uvést ještě do historické paměti Krumlova jiného Franze Khemetera z téhož rodu sklenářů a brusičů skla, kteří jsou tu známi už od předminulého století. Franz Khemeter mladší, nejspíše starostův vnuk, zemřel 1985 v Rakousku, kde měl v Linci-Kleinmünchen vlastní malý podnik Glas-Khemeter. Vidíme toho muže na snímku v krajanském časopise Hoam!, kde napsal jeho nekrolog sám Erich Hans, při vztyčování památníku vyhnanců v Lackenhäuser pod Třístoličníkem (Dreisesselberg), které technicky a dopravně pomáhal zajišťovat. Tam u toho sousoší, vytvořeného sochařkou Bertou Klementovou a odlitého v hornorakouském Sankt Florian, vzpomeňme také jména krumlovských Khemeterů.

- - - - -
* Český Krumlov / † † † Český Krumlov