JOSEF KÖFERL
|
D' letzt Nacht dahoa Die letza Nacht im Vodahaus! Marg'n fröih gäiht 's in di Welt hinaus U z'rissen wea(d)n di schönsten Band - Koan Mensch kennt mi in fremma Land. Wöi wia(r)ds mia(r) göih(n) draß in da Welt Wou hunnattausend Fall'n san gstellt? Wou mancha is gilganz vadur(b)m, Sa(n) äialicha Nouma g'stur(b)m? O Häuserl, wou ma(n) Wöigherl stand, Wou pfllegt mi hout di Moudahand, Da Voda mia(r) gout Läirn ge(b)m, Du bleibst mia(r) theua 's ganza Leb)m! I will mi plaug'n, sua viel i koa(n), U imma blei(b)m a brava Moa(n) Va heut bis za mein letzan To, Dös ho i gschwua(r)n ban Eltangro(b). |
Poslední noc doma Sem doma dnes noc poslední! Do světa, až se rozední, se vydám, pouta zpřetrhám ta nejkrasší, a budu sám všady tam v světě vždycky víc, kde pastí číhá statisíc, kde mnohej docela vše zhatil a svoje dobrý méno ztratil. Tady moje kolíbka stála, maminky ruka hladívala, tady mě táta učíval, co životem si nesu dál. Seč můžu, co jen schopen sem chci zvostat dobrym člověkem. Vod teďka do konce svejch let! Nad našich hrobem vodpřisáh sem naposled. |
|
Slovníček: letza = poslední, Vodahaus = otcovský dům, marg'n fröih = zítra ráno, gäiht 's = jde se, u z'rissen wea(d)n = a zpřetrhána budou, fremma = cizí, wöi wia(r)ds mia(r) göih(n) = jak se mi povede, is vadur(b)m = je zkažen, sa(n) äialicha Nouma = své počestné jméno, své jméno a čest, ma(n) Wöigherl = moje kolébka, Moudahand = matčina ruka, Voda = otec, gout Läirn = dobré učení, theua = drahé, vzácné, plaug'n = usilovat, plahočit se, sua viel i koa(n) = nakolik umím, Moa(n) = muž, člověk, To = den, dös ho i gschwua(r)n ban Eltangro(b) = to jsem přísahal u hrobu rodičů. |
|
|
P.S. Adolf Hauffen ve svém textu, týkajícím se Köferlových veršů, připomíná, že nebyly dosud tištěny. |
|
|
D' neu Welt Wos is dös öitza für a Welt! Wea(r) denkt oa(n) unnan Herrgott mäia? All's rennt u schreit u rappt nau Geld, Vakaft dafüa(r) sa(n) bisserl Äia. Ma(n) wechselt d' Far(b), redt wöi ma 's will; Da Geldsack is 's neumodi G'wissen. - Ba Schlechtigkeiten schweigt ma(n) still, Die Waurat owa wia(r)d zarrissen. An dumma Üawan haißt ma(n) g'scheit U larnt bazeiten 's Kröichen, 's Bucken, Reich' Lumpen san die bravsten Leut', Die Kloin san dau zan Pflaug'n, zan Drucken. In Raifen g'legt wia(r)d 's Menschenherz Reat fest, dass gspüa(r)t nua(r) koa(n) d' Abarma. Wos kümmat dös a fremma Schmerz! Wea(r) wia(r)d si schea(r)n nua(r) um die Arma? Üms aigna "I" draht si die Welt, Üm Bauch u Putz, üm Glanz u Schimma; U tracht wia(r)d oinzi nua(r) nau Geld Gäiht 's Schöi(n) u 's Heili a in Trümma. |
Ten novej svět Co s tim světem se děje dnes! Kdo na Boha by myslil více? Jen nikam nelez bez peněz, čest prodej za hrst čočovice. Barvy se mění, všade žvást a prkenice nad svědomí. Kdekdo tak zticha umí krást a nade pravdou hůl se zlomí. Hloupost se chválí zas a zas, všickni se před ní hrbí, plazí. Bohatejm lumpum přeje čas a drobný lidi ke dnu srazí. Bez milosti a pevně tak bezcitnost lidský srdce svírá. Co je nám bližní ubožák, hlavně ať místa neubírá! O vlastní Já se točí svět, o plný břicho, pejchu běží; pro mamon krásu nevidět a co jen svatý, v troskách leží. |
|
Der Böhmerwald, 1904, s. 457 |
|
Slovníček: öitza = nyní, mäia = více, rappt nau Geld = blázní po penězích, bisserl Äia = trochu cti, Waurat = pravda, owa = ale, Kröichen = plazení, Pflaug'n = trápení, Abarma = slitování, si schearn = starat se, I = já, Schimma = třpyt, Trümma = trosky.
Narodil se 20. září 1845 v městečku Lauterbach (i česky se mu tenkrát říkalo Litrbachy) ve Slavkovském, tenkrát Císařském lese (Kaiserwald). Rodná obec byla se všemi okolními srovnána se zemí více než sto let nato roku 1948 za dělostřeleckého cvičení ve vojenském prostoru, který tu vznikl, kupodivu nakrátko, po vyhnání původních obyvatel. Bizarní je, že zanikla pod novým názvem Čistá, od lidí i všeho, co k nim patří. Josef Köferl v rodných místech 1. prosince roku 1918 i skonal, jako by tušil, že už jej tady nic lepšího nečeká. Po studiích na německém učitelském ústavu v Praze působil sice od roku 1865 v Tachově (Tachau), následkem těžké a vleklé choroby však musil odejít dvaatřicet let nato do penze. Nářeční báseň zde uvedenou poslal v každém případě do Peterova měsíčníku Der Böhmerwald ještě z Tachova. Téhož roku, kdy tam vyšla, pojal ho Wilibald Böhm ve své českobudějovické brožuře Die Böhmerwaldschriftsteller der Gegenwart (1904) mezi šumavské básníky, zatím jen po autorově prvotině Herbstblumen. Očekávána byla vbrzku sbírka druhá a třetí (když ovšem svazek Herbstblumen vyšel už posmrtně roku 1927 v Mariánských Lázních /Marienbad/ nákladem Egerländer Verlag H. Lerch s podtitulem Gedichte im Egerländer Dialekte podruhé, bylo tu uvedeno opětovaně, že jde o svazek prvý). Böhm o něm píše, že je i dobrým prozaikem, rovněž prý autorem historických, pedagogických a přírodovědných článků. Jeho obsáhlá monografie Tachovska pod názvem Der politische Bezirk Tachau (1890) vyšla s dodatkem Supplement zur Heimatkunde des politischen Bezirks Tachau (1895) ještě roku 1985 v obnoveném vydání. Má více než 860 stran. Jakkoli je ta kniha cenná především tím, že se popisovaný kraj na pomezí Šumavy a Českého lesa změnil doslova k nepoznání, v Köferlově básni je svět o to víc podobný tomu našemu - ale ovšemže jde o podobnost čistě, opravdu čistočistě náhodnou.
- - - - -
* Město Čistá / Tachov / † † † Město Čistá
