KASPAR HERMANN KÜNIGL VON EHRENBURG UND WARTH
Germánie v roce světa před Kristovým narozením 3963 (20)
Prvý časový úsek od roku světa 3871 (112 před Kristovým narozením) až po rok 3983 (narození Krista) podle Petaviova výpočtu
Markomani
Rok světa před Kristovým narozením (v originále "J.d.W.v.Chr.Geb.=Jahr der Welt vor Christi Geburt) 3963 - 20 přitáhli v čele se svým vůdcem Marobudem do Čech, vyhnali Bóje
a založili Markomanskou říši.
Jde o úvodní odstavec díla formátu 25x40 cm celým titulem nazvaného "Germanien oder Tabellarische Uebersicht der germanischen Völker seit ihrer Bekanntwerdung, und der von ihnen gegründeten Staaten bis Ende des Jahres 1821" a vydaného v Praze už ve třetím vydání roku 1824 tiskem c.k. dvorní knihtiskárny ("k.k. Hofdruckerey"). Toho roku dne 28. dubna zemřel podle zprávy listu K.k. priv. Prager Zeitung v Praze-Staré Město čp. 391 (v roce 1904 do secesní podoby přestavěný dům "U Dörflerů" v ulici Na Příkopech) na tzv. hrudní vodnatelnost (v originále "Brustwassersucht", jinak česky "voda na plicích") v nedožitých 79 letech věku pan Kaspar Hermann Künigl hrabě von Ehrenburg svobodný pán zu Warth. Narodil se dne 18. listopadu roku 1745, a to, alespoň věříme-li informacím na webu Ahnenforschung.Net Forum, na zámku ve Lnářích (Schlüsselburg) v Prácheňském kraji hraběti Sebastianu Franzi Küniglovi (1720-1783) a jeho ženě Marii Therese, roz. Czernin von Chudenitz (1724-1800), kteří se toho roku 1745 dne 23. ledna brali. V témže roce 1745 prodali ovšem Küniglovi Lnáře hrabatům Sweerts-Sporckům a koupili zámek Bezděkov nedaleko Klatov, kde Karl Hermann nejen vyrůstal (mnohem později tu část svého dětství prožil i Svatopluk Čech), nýbrž kde pak i žil se svou první manželkou (vzal si ji za ženu 16. června 1778) Marií Theresií, dcerou Christopha hraběte von Clam a Aloisie Emerencie hraběnky Colonna von Fels. Umřela mu na Bezděkově ani ne šestačtyřicetiletá 3. srpna roku 1799 a pouhých šestnácte dnů nato ji na onen svět následoval rovněž tady pobývající a dodnes pozoruhodný spisovatel Christian Heinrich Spiess, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže. Už 3. května 1801 (viz o tom záznam v bezděkovské oddací matrice) se hrabě Kaspar Hermann Künigl oženil znovu se Sophií ovdovělou Körnerovou, roz. Bauerovou von Bayreuth (1750-1817), z Prahy, kde následně působil i skonal. Z prvního manželství měl dceru Theresii (1779-1855), provdanou v roce 1801 za hraběte Vinzenze von Morzin. Už otec Kaspara Hermanna, hrabě Sebastian Franz Künigl, hejtman panského stavu v Prácheňském kraji a královský hejtman v Klatovech, je označován za "otce svobodného zednářství v Čechách". Stejně jako on byl i jeho syn členem tak řečené "létající" či "putovní" lóže (francouzsky "loge volante", německy "Wanderloge") Sincereté (tj. Upřímnost), založené původně v Litoměřicích, ale později usazené v Klatovech. Vedle své činnosti v tomto směru zanechal po sobě Kaspar Hermann Künigl trvalou památku v budově Stavovského (Nosticova) divadla, jehož architektonickou podobu (základní kámen byl položen 7. června 1781) inspiroval (spojujeme si to divadlo s premiérou "opery oper" Dona Giovanniho /1787/ svobodného zednáře Wolfganga Amadea Mozarta /1756-1791/). Jako velmistr lóže "U tří korunovaných hvězd" dal Künigl hlavní podnět k založení sirotčince na Novém Městě pražském (1773), nazvaném podle patrona zednářů sv. Jana Křtitele. Roku 1784 byl velmistrem lóže "U devíti hvězd", 7. prosince 1786 pak byl podle spisu "Freimaurerei-Begebenheiten in Prag vom Jahre 1786" otevřen jeho zásluhou (stalo se tak u příležitosti pražské návštěvy císaře Josefa II.) Pražský ústav pro hluchoněmé, jehož správní radě následně i předsedal. Zednářství v Küniglově životopise ustupuje do pozadí ostatně i v souvislosti s "dobrovolným" zánikem pražských lóží po roce 1794, aby už nebylo hnutí podezíráno z "jakobínství". K textové ukázce z jeho díla jen malá poznámka: Bójové, vyhnaní Markomany z Čech, nebyli sice Germány, nýbrž Kelty, po svém přechodu Šumavy na západ však dali základ (spolu s později sem rovněž přešlými Markomany) kmenovému svazu Bajuvarů, dnešních Bavorů. Nevíme, proč zmínku právě o "českých" Markomanech dal do čela svého spisu o Germánii (natož proč tak zdůraznil "čas světa" podle francouzského jezuity Dionysia Petavia, francouzsky psaného Denis Pétau /1583-1652/ a kladoucího počátek lidské chronologie ke stvoření Adama /k narození Krista tak údajně došlo v roce 3983/), víme však, že o své znalosti místopisu a historie Čech (pomyslíme-li, že Küniglovou matkou byla příslušnice rodu Černínů z Chudenic, měl by znát i abbé Dobrovského /ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže/, rovněž svobodného zednáře, jehož byl vlastně současníkem) podal svědectví v roce 1821 vydaným spisem "Bohemia oder Gedächtnissbeihilfe für die Liebhaber der böhmischen Geschichte durch ein Verzeichniss derjenigen Orte Böhmens, wo sich eine merkwürdige Begebenheit seit der ältesten Zeiten bis Ende 1818 zugetragen hat" (česky by titul zněl "Bohemia neboli podpora paměti milovníků české historie prostřednictvím seznamu oněch míst v Čechách, kde od nejstarších časů a do konce roku 1818 došlo k nějaké pozoruhodné události"). Rod Küniglů jinak pocházel z Tyrol, roku 1662 získal titul říšských hrabat a dědičných jídlonošů (truksasů), v roce 1712 pak přišel do Čech a c.k. komoří Leopold hrabě Künigl, Sebastianův otec a Kasparův děd, byl už 11 let nato v roce 1723 pasován císařem Svaté říše římské (národa německého) Karlem VI. na rytíře sv. Václava. Jde to všechno i se Šumavou, myslím, pěkně dohromady.
- - - - -
* Lnáře / Bezděkov / † † † Praha
