OTTO KUPLENT
Jen pro připomínku!
Následující vyhláška byla vyvěšena na obecní desce ve Vimperku (v originále "in Winterberg"; zatímco k německému originálu přeloženého zde Kuplentova textu je jako doklad přetištěna německá verze vyhlášky /viz obrazová příloha těchto stránek/, připojuji ke svému překladu opis /i co do řádkování věrný/ nejspíše paralelní české podoby rozkazu generálmajora Harmona, jak mi byl ve svém česky psaném originále laskavě v digitální kopii poskytnut v odpovědi na mou žádost paní Danou Vošahlíkovou ze Státního okresního archivu v Prachaticích, kde je uložen ve fondu ONV Prachatice - RNB, pod inv.č. 213, ve fasc. č. 96 - pozn. překl.):
HEADQUARTERS XXII CORPS
APO (Army Post Office) 250
US ARMY
23. srpna 1945.
VĚC: Přesídlení německého obyvatelstva.
PRO: Commanding General, 94th Infantry Division.
Commanding General, 8th Armored Division.
Commanding General, I Czech Tank Corps
1. Na Potsdamské konferenci bylo dosaženo shody v principu o přesídlení německého obyvatelstva z Československé republiky a Československá vláda vydala nyní rozkaz zastaviti veškeré přesídlení německého obyvatelstva z Československé republiky až budou učiněna opatření pro dopravení sudetských Němců do nových domovů.
2. Aby budoucí přesídlení Němců bylo učiněno co možná nejřádněji a nejlidštěji, je zamýšlen následující postup, a veškerá pomoc bude Čechům poskytnuta při uskutečnění tohoto programu:
a) České úřady provedou úplné sčítání lidu, aby se zjistilo, kterým Němcům bude dovoleno zde zůstati, a kteří budou přesídleni. Počítá se, že asi 60% Němců bude přesídleno. Ti, kteří zde zůstanou, budou roztříděni následovně:
1) na Němce, jejichž práce je podstatná pro stát,
2) na Němce, kteří se účastnili českého podzemního hnutí, byli pronásledováni Nacisty, nebo mohou dokázati protinacistickou činnost.
b) Češi provedou odhad, aby se mohlo určiti, který majetek bude Němcům zabaven, který bude moci býti vyvezen, a který si budou moci ponechati ti Němci, kteří zde zůstanou.
3. Stejným způsobem bude postupováno v Sovětském pásmu. Během tohoto řízení nesmí býti žádný Němec přesídlen a žádný majetek zabaven. Jediným účelem jest zjistiti počet Němců, kteří mají býti přesídleni, a částku majetku, která bude zabavena, až německé obyvatelstvo bude přesídleno.
4. Úředníci, kteří budou vykonávati tento program, obdrží rozkazy od Ministerstva Národní Obrany a budou spolupracovatis Místními Národními Výbory.
Na rozkaz General Majora Harmona:
S/ C S HANNUM
Lt Col ACD
Asst Adj Gen
Reprodukováno 94th Infantry Division Artillery.
Tolik vyhláška. Skutečnost byla jiná a navzdory rozkazu amerického generála nebraly české úřady nijaký ohled na to, o jaké Němce tu jde (v originále "gleichgültig um welche Deutsche es sich handelte - pozn. překl.).
F. Pimmer-H. Harwalik (ed.), Winterberg im Böhmerwald (1995), s. 559
V americkém vojenském dokumentu se předpokládá "přesídlení" 60% Němců. Přitom v Československu zůstalo v roce 1950 (číslo celkem 165117 "neodsunutých") zhruba 5% z původního počtu 3,231688 Němců podle sčítání lidu z roku 1930 (k 1. lednu 2001 žilo v osamostatnělé České republice už jen 39106 lidí hlásících se k německé národnosti, tj. o dost méně než třeba Poláků). Bylo tedy "odsunuto" zhruba 95% německého obyvatelstva. O osudu jejich majetku netřeba se ani šířit. Pro anglický výraz "transfer" byl, jak víme, zvolen namísto "přemístění" či "přesídlení" prapodivný oficiální český překlad slovem "odsun" (není ani v Machkově Etymologickém slovníku mezi odvozeninami slovesa sunouti: jen přísun a posun tu nacházíme). Co se týče samotného objektu "odsunu", vešla už 22. května 1945 v platnost vyhláška o zákazu užívání slova Sudety a jeho odvozenin (ministerstva vnitra v exilu považovalo užívání pojmu "sudetský Němec" za trestné už ve svém návrhu ze 14. února 1942 a Ministerská rada je ve vyhlášce z 31. srpna 1942 označila za "protiústavní" - viz k tomu Wikipedia. V pamětní knize města Vimperk najdeme zápis o tom, že 28. srpna 1945 navštívil zasedání Městského národního výboru major Brewster, "šéf správy civilních záležitostí USA armády" s českým tlumočníkem poručíkem Musilem a mj. se prý "netají obavami před konflikty a ničení majetku Němci při zabírání neb předčasné konfiskaci jejich majetku a napomíná, aby se tato akce prováděla s rozmyslem a rozvahou, aby ostatnímu světu nebyla dána příležitost nenáviděti Čechy a Československo." Následuje věta: "Za tyto pokyny mu bylo NV poděkováno." Z věty vysvítá, že jeho obavy byly vlastně tehdy ještě chápány jako pokyny. O generálmajoru Ernestu Nasonu Harmonovi, autorovi publikovaného rozkazu viz blíže Wikipedia. Je asi třeba dodat, že k 1. prosinci 1945 měl být dokončen odchod US Army z Československa (viz o tom doslovně webová stránka obce Dýšina s reprodukcí srdečně vřelého dopisu právě generálmajora Harmona na rozloučenou s obyvateli jazykově české obce Dýšina u Plzně). A nyní k osobě pisatele titulní "připomínky" v německém krajanském sborníku. Otto Kuplent přišel na svět dne 8. března roku 1895 v rodině sklářského dělníka Karla Kuplenta (1858-1922), rodáka z Františkova (Franzensthal) u Kvildy (Außergefild), a jeho ženy Marie, roz. Kübelbeckové z Kaltenbachu (dnes Nové Hutě). O rodu Kuplentových se na webových stránkách Kohoutího kříže lze ostatně více dočíst u jména Franze Kuplenta, staršího Ottova bratra a sociálně demokratického aktivisty. Tam se dovíme i o tom, že v roce 1893 přesídlil sklářský dělník Karl Kuplent z Vimperka do Dvorů (Meierhöfen), dnes jedné z částí města Karlovy Vary, kde našel práci u firmy Moser a kde se narodil i jeho syn Otto. Ten prožil své dětství s rodiči a sourozenci už opět v šumavském Vimperku, chodil tam i do školy a v letech 1909-1912 praktikoval u knihtiskařské a nakladatelské firmy J. Steinbrener, kde byl následně zaměstnán jako průmyslový a nakladatelský ekonom (Industrie- und Verlagskaufmann) v jejím obchodním oddělení až do svého válečného nasazení v řadách 91. "šumavského" pěšího pluku. Po skončení války byl od 1. června 1919 do 15. července 1936 úředníkem, později jednatelem vimperské okresní nemocenské pokladny. Dne 8. listopadu roku 1930 ho v Korkusově Huti (Korkushütte) P. Ferdinand Mathe (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) oddal s Elisabeth Nowakovou (*12. června 1904 ve Vimperku), dcerou proslulého uměleckého sklorytce Rudolfa Nowaka (*20. srpna 1870 ve Vimperku) a Anny, roz. Fuchsové (*8. prosince 1874 ve Vimperku), dcery rovněž vimperského sklomalíře Wenzla Fuchse. Od 16. července 1936 do září osudného roku 1938 byl Otto Kuplent vedoucím úředníkem okresní nemocenské pokladny v krušnohorských Kraslicích (Graslitz). Dne 22. září 1938 byl pro své politické smýšlení zatčen příslušníky nacistického freikorpsu a převezen jako vězeň do koncentračního tábora Dachau. Po návratu z "převýchovy" do domovského Vimperka k ženě a dvěma dětem se už nesměl vrátit k původní profesi a zastával různá náhradní pracovní místa. Po svém vysídlení se ocitl v Dolním Bavorsku a roku 1948 se stal úředníkem AOK (Allgemeine Ortskrankenkasse), tj. všeobecné místní nemocenské pokladny, ve městě Pfarrkirchen (od roku 1972 se stalo sídlem zemského okresu Rottal-Inn). K 1. červnu 1950 byl jmenován jejím správním inspektorem. Už 1. listopadu 1953 ho však oční choroba donutila odejít do důchodu. Tam v Pfarrkirchen zemřela i jeho žena, kterou pochovával na hřbitově Gartlberg-Friedhof kněz, který je kdysi na Šumavě sezdával, shora zmíněný P. Ferdinand Mathe. Už od mládí byl Otto Kuplent zapojen do sociálně demokratického a odborového hnutí. Byl důvěrníkem "československé" DSAP (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in der ČSR) pro okres Prachatice a celou jižní Šumavu a předákem sdružení německých nemocenských pokladen pro jižní Čechy. Při jeho pohřbu 21. března 1969 na mnichovském Západním hřbitově (Westfriedhof) zazněla nad čerstvým hrobem i tato slova Almara Reitznera (1923-1988), mj. i autora německé knihy o Alexandru Dubčekovi z roku 1968, o právě zesnulém: "Nie hatte es sich Otto Kuplent selbst und seine Umwelt leicht gemacht, denn er kämpfte mit offenem Visier, war von fanatischen Rechtsbewusstsein und gab nicht auf, solange noch ein Funken Hoffnung in einer Sache lag. Sein unbeugsame Wille konnte auch im KZ Dachau nicht gebrochen, sondern nur vorübergehend gefesselt werden." (tj. "Otto Kuplent to nedělal sobě a svému okolí nikdy lehkým, poněvadž bojoval s odkrytým hledím, byl ovládán fanatickým smyslem pro spravedlnost a nevzdával nijakou věc, dokud v ní planula byť jen jiskérka naděje. Jeho neoblomnou vůli nezlomil ani koncentrák v Dachau, nejvýš jen přechodně spoutal."). Kuplent před svým nečekaným skonem bydlil u svého syna a jmenovce v Mnichově, městě, které se stalo symbolem tolikerého zlomu v životě nás všech, ať už máme na mysli neblahou "dohodu" z roku 1938, či československé vysílání amerického rádia Svobodná Evropa (RFE) z tamní Anglické zahrady.
- - - - -
* Dvory, Karlovy Vary / Vimperk / Korkusova Huť / † † † Mnichov (BY)
