logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

LUDWIG LANDA

Ze školní kroniky

Slavnosti odhalení památníku padlých v Cetvinách (v originále "Kriegerdenkmals-Feier in Zettwing" - pozn. překl.) 12. října (rozuměj roku 1924 - pozn. překl.) se na pozvání účastnil učitelský sbor a s ním i školní děti. Řídící učitel pan Ludwig Landa (tj. pisatel vlastnoruční zprávy o události - pozn. překl.) položil jménem místní školní rady (v originále "im Namen des OSR" - pozn. překl.) a učitelského sboru po jednom (v originále "je einen" - pozn. překl.) ze dvou věnců, obou vlastní zásluhou vedení školy obstaraných, při čemž pronesl řeč, platící všem ve světové válce na poli cti padlým, pohřešovaným a také raněným bojovníkům. Podle něho by měla ona válečná oběť vést ke všeobecnému smíření lidí a národů (v originále "zu einer allgemeinen Versöhnung der Völker u. der Nationen" - pozn. překl.), tedy ke skutečné lásce k bližním. Život by měl v budoucnu náležet jen Bohu, který nám jej dal, jak praví slova modlitby:

"Pane,
Tvá je čest, Tvá je moc
a Tvůj je život
na věky věkův!"


Kronika německé obecné školy Cetviny 1877-1935

P.S. Ten památník dosud najdeme cestou od Cetvin kolem zaniklého Mikulova dál do Bělé. Na "českobudějovickém" webu "Spolek Jednadevadesátníci" nacházíme dokonce jakýsi pokus o rekonstrukci seznamu padlých, který byl součástí památníku a byl po druhé světové válce a následném "odsunu" místních lidí zničen, stejně jako hned po instalaci na samém počátku devadesátých let jeho skleněná náhrada s obecným textem z daru vyhnanců. Nyní figuruje obecný nápis bez udání jmen válečných obětí na desce z obtížněji zničitelné desce z dlaždicoviny.

Ludwig Landa se narodil v Českých Budějovicích (Budweis) dne 1. ledna roku 1868 v domě na Vídeňském předměstí (Wiener Vorstadt) čp. 28. Téhož dne ho v katedrále sv. Mikuláše pokřtil P. Adolf Rodler (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) jménem Ludwig Michael Landa, což zajímavým způsobem odkazuje na chlapcovy kmotry, jimiž byli českobudějovičtí Mallnerovi, otec Michael Mallner, obchodník ovocem a majitel domu na rohu českobudějovického náměstí (adresa Piaristická 1/16), jemuž se až dosud říká Mallnerův (od roku 1933 v něm sídlila Lidová záložna, zrušená v roce 1948), jeho žena Klara a syn Ludwig. Novorozencův otec, adjunkt zdejší obchodní komory Friedrich Landa, byl synem přísedícího "K.k. Militärökonomie-Kommission" v Praze Franze Landy a jeho ženy Anny, roz. Hořičkové, chlapcova matka Maria Magdalena byla dcerou Johanna Vavříka, krejčího a "Untermeistera" u téže pražské "K.k. Militärökonomie-Kommission" jako otec manželův, a Marie, roz. Peškové (v matrice "Maria, geb. Pešek"). V roce 1889 absolvoval tehdy jednadvacetiletý Ludwig Landa německý učitelský ústav v rodných Českých Budějovicích a působil nato na větším počtu obecných škol na Kaplicku a Novohradsku. V letech 1893-1895 to byl např. Bujanov (Angern), pak Malonty (Meinetschlag), Rychnov u Nových Hradů (Deutsch-Reichenau bei Gratzen), Ličov (Litschau, tam byla už "za republiky" německá škola "pro nedostatek žáků" později, tj. v roce 1924, zrušena) a od roku 1919 Cetviny. Na archu sčítání lidu z roku 1921 pro dům v Cetvinách tehdy posledního čp. 105 je pan řídící Landa zaznamenán se svou ženou Johannou (*19. března 1882 ve Vídni, označené na archu jako hlavní město státu nyní ("jetzt") zvaného "Deutschösterreich"), dcerou Margarete (*3. února 1911 rovněž ve Vídni) a služebnou Marií Steiningerovou (*26. září 1903 v Rapoticích /Rappetschlag/ se zemským určením "Böhmen, jetzt Čechosl. Rep."). Ještě jako učitel v Rychnově u Nových Hradů, kde předtím podle zprávy listu "Budweiser Zeitung" z 2. srpna 1910 uspořádal sbírku ve prospěch komitétu "pro zřízení památníku v Ischlu na Jeho Veličenstvo císaře jako nejvyššího lovčího", byl podle informace téhož pramene z 21. července 1914 (na týden přesně před atentátem v Sarajevu) jmenován spolu s Josefem Blauem, Rudolfem Merbellerem (oba mají i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) a ještě několika dalšími členem c.k. ústřední komise pro památkovou péči (K.K. Zentralkommission für Denkmalpflege) ve Vídni. Jistě stejně nezvyklá v té souvislosti je noticka "Budweiser Zeitung" z 28. února 1920 o tom, že Ludwig Landa, řídící učitel v Cetvinách, byl ustanoven referentem ministerstva zemědělství Československé republiky pro stav osiva a sklizeň (v německém originále "Saatenstands- und Ernte-Referent"). Stačí ovšem nahlédnout do cetvinské školní kroniky s Landovým věru osobitým rukopisem, aby nám bylo jasno, že šlo o osobnost výlučnou takříkajíc "slovem i písmem". Koncem srpna 1928 "über freiwilliges Ansuchen", tj. na dobrovolnou žádost, umožnila Zemská školní rada, jak ještě sám vlastnoručně zaznamenal, panu řídícímu odchod na trvalou penzi po 41 a půl roce školní služby. Od roku 1922 mu byl okresním školním výborem svěřen i dohled nad knihovnami v Cetvinách, Mikulově (Böhmdorf), Janově Vsi (Johannesdorf) a Tiché (Oppolz). Okresní školní výbor a také Německá zemská komise pro ochranu dětí a péči o mládež v Čechách (Deutsche Landeskommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge in Böhmen) se sídlem v Liberci (Reichenberg) vyslovily Landovi dík a čestné uznání za jeho letitou práci. Přesídlil do jihomoravských Valtic, kde podle nekrologu svého nástupce na cetvinské škole Johanna Plodeka (i on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) skonal 21. dubna 1934. Toho dne publikoval britský list "první fotografii" hlavy nestvůry, vynořující se z jezery Loch Ness. Šlo ovšem o "monster hoax", tj. monstrózní žert, jako by nemělo v následujících letech dojít k monstrozitám daleko horším, o nichž Ludwig Landa mohl mít sotva tušení.

- - - - -
* České Budějovice / Bujanov / Rychnov u Nových Hradů / Ličov, Benešov nad Černou / Cetviny / † † † Valtice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození v českobudějovické křestní matrice
Zpráva o jeho jmenování referentem ministerstva zemědělství Československé republiky pro stav osiva a sklizeň
Arch sčítání lidu z roku 1921 pro adresu Cetviny, Školní ulice čp. 105, kde bydlel se svou ženou Johannou, dcerou Margarete a služkou Marií
Steiningerovou z Rapotic (Rappetschlag)
Nekrolog do školní kroniky napsal jeho nástupce Johann Plodek

zobrazit všechny přílohy

TOPlist