JOHANN PLODEK
Školní rok 1928/29 začal...
Školní rok 1928/29 začal v sobotu dne 1. září a následující neděli konána mše svatá.
Následkem uvolnění místa řídícího učitele na zdejší obecné škole (v originále "an der hiesigen Volksschule", rozuměj škole ve dnes zaniklých Cetvinách /Zettwing/ - pozn. překl.) byl k 1. září tr. jmenován provizorním řídícím učitelem Johann Plodek, působící zde jako učitel od 16. září roku 1906.
(...)
Oslava 10 let existence Československé republiky (v originále na okraji strany titulek "Feier d. 10-jährigen Bestandes der Čechosl. R." - pozn. překl.)
U příležitosti letošního jubilea 10 let Československé republiky (v originále "10 Jahre Č.R." - pozn. překl.) byla 28. října na zdejší škole uspořádána oslava.
Na budově školy byla vyvěšena vlajka (v originále "Das Schule war beflaggt." - pozn. překl.). Jedna třída, vyzdobená chvojím a květinami, sloužila jako slavnostní prostor. Tady se v určený den se kolem půl desáté hodiny dopoledne shromáždili školáci, učitelský sbor, místní školní rada, obecní zastupitelstvo se starostou a rozliční hosté. Oslava byla zahájena básní "An das Vaterhaus" (tj. "Na otcovský dům" - pozn. překl.). Pak ozřejmil provizorní řídící učitel přítomným význam tohoto dne. S láskou k drahé domovině má být spojena úcta ke státu. Spořádaný stát zaručuje mír a je štěstím pro ty, kdo v něm přebývají. Je k tomu ovšem nutná občanská součinnost. Každý má mít dobrou vůli dát své síly do služby státu, nikdo se nemá vyhýbat spolupráci pro blaho velkého společenství. Občané a občanky se mají snažit být dobrými pravdymilovnými lidmi soucitného srdce. Dobrý, přímý, vždy k pomoci ochotný a připravený člověk vždy bude i opravdu dobrým občanem státu. To budiž naším předsevzetím dnes o desátých narozeninách republiky. Po tomto pamětním projevu zazněla v dvojhlasném provedení píseň "Die Heimat". Tím i skončila zdejším poměrům přiměřená oslava.
P.S. Tento zápis nacházíme na stránkách digitalizované školní kroniky zaniklé obce Cetviny.
Johann Plodek se narodil 18. června roku 1883 ve dnes opět samostatné obci Vráto (tehdy německy Brod) čp. 8 tesaři Wenzlu Plodekovi, synu chalupníka v Hlinsku (Hlinz) čp. 15 Johanna Plodeka a Rosalie, roz. Kollerové z Vráta čp. 24, a jeho ženě Marii, dceři chalupníka ve Vrátě čp. 8 Johanna Jungschaffera a Magdaleny, roz. Schinko z Vráta čp. 3. Kmotrem a kmotrou chlapcovými se stali Johann a Theresia Jaukerovi ze statku čp. 1 ve Vrátě. Záznam v rudolfovské křestní matrice (novorozence v kostele sv. Víta v Rudolfově pokřtil tehdejší zdejší farář Mathias Wonesch, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) provází i přípis o svatbě Johanna Plodeka s Ludmilou Slamkovou v Cetvinách dne 5. září roku 1911. To už tu byl Plodek, absolvent českobudějovického učitelského ústavu v roce 1903, od roku 1906 téměř na den přesně pět let učitelem zdejší obecné školy (v roce 1909 zaznamenává časopis Deutsche Arbeit jeho cetvinskou přednášku "Über körperliche Erziehung" /tj. "O tělesné výchově", konanou tu dne 3. června téhož roku), na níž se stala jeho žena, narozená roku 1888 v Cetvinách, učitelkou ručních prací. Ludmilin otec Franz Slamka, který přišel na svět roku 1854 v Litoměřicích (Leitmeritz), byl ředitelem cetvinské školy v letech 1874-1919 a najdeme ho rovněž samostatně na stranách Kohoutího kříže. O manželském páru Johanna a Ludmily Plodekových a jeho dalších osudech se lze dočíst i v následujících řádcích ze stránek krajanského měsíčníku "Glaube und Heimat".
Učitelovic na cetvinské škole
Katharina Plodeková
Můj tchán a učitel v hraničních Cetvinách Johann Plodek se narodil ve Vrátě (Brod) u Budějovic (Budweis) roku 1883. Jeho otec byl železničářem a vedl k tomu doma ještě malé hospodářstvíčko. Měli se ženou celkem pět dětí. Johann po vychození školy studoval na budějovickém učitelském ústavu. Po krátkém působení na Slovensku nastoupil v Cetvinách k řídícímu Slamkovi, který se stal později i jeho tchánem.
Ludmilla Plodeková (viz fotografie - pozn. překl.), říkali jí Lydi, byla o pět let mladší než Plodek, narodila se tu v Cetvinách a měla dva sourozence: sestru Cäcilii a bratra Franze. Získala v Linci (Linz) aprobaci učitelky ručních prací. Po svatbě se mladý pár zabydlel v domě na náměstí v Cetvinách (byl to opravdu městys, "Marktgemeinde" či "Marktflecken", s pouhými 512 obyvateli v roce 1930 ovšem - pozn. překl.) u rodiny Köpplovy. Narodili se jim dva synové: Bruno, později lékař, žijící dnes ve Weilbachu u bavorského Schrobenhausen a Ernst, vystudovaný strojní inženýr, který roku 1944 zmizel jako voják wehrmachtu kdesi v Rumunsku. Manželé Plodekovi působili v Cetvinách plných čtyřicet let až do vyhnání roku 1945.
Johann Plodek byl posledním řídícím učitelem zdejší německé školy. V roce 1945 byli oba internováni v Kaplici (Kaplitz) a zažili přitom i týrání a ponižování. Rok nato byli vysídleni a usadili se v už zmíněném Schrobenhausen (asi na půl cesty mezi bavorskými městy Ingolstadt a Augsburg - pozn. překl.). Získali tam malý domek, kde žili oba až do své smrti. Johann Plodek tam zemřel v lednu 1964, jeho žena v březnu 1975.
Vraťme se však ještě zpátky do Cetvin. Paní Plodeková to neměla s prací lehké. Dvakrát týdně vyučovala ručním pracem v Dolním Příbrání (Untersinnetschlag), také jako Cetviny (kromě cetvinského kostela Narození Panny Marie, dnes obnoveného - pozn. překl.) téměř beze stopy zmizelém, za války pak i v Tiché (Oppolz), obojí pěšky pěkný kus cesty daleko, v zimě navíc zapadalé spoustami sněhu. Pan Plodek ji za těch časných zimních jiter doprovázíval až téměř k samému Příbrání, aby jí prošlapal stopu. Sám musel být přesně v osm zase zpátky na začátek vyučování. Když býval o pololetních prázdninách jeden ze synů doma, prošlapával obvykle cestu za otce.
Někdejší žákyně cetvinské školy Marie Peirhoferová, rozená Pammerová, žijící v rakouském Ansfelden (mj. rodišti slavného rakouského "kantora" a hudebního skladatele Antona Brucknera - pozn. překl.), si vzpomíná: Znala jsem paní Plodekovou už od dob, kdy chodívala učit do Příbrání zrovna kolem našeho domu. Tehdy jsme bydleli tam, kde se říkalo Salzbacher Anwesen, mezi Mikulovem (Böhmdorf, ani z té vsi nic nezůstalo - pozn. překl.) a Příbráním. Ráda se u nás cestou zastavila a v zimě i vzala zavděk čajem či horkým mlékem. V létě se posadila před naším stavením na lavičku a to bylo zase podle naší maminky v horku proti žízni nejlepší podmáslí či kyselé mléko.
Pan řídící Plodek chodíval často své ženě kus cesty naproti: většinou se setkali u nás, poněvadž i on si rád chvilku odpočinul a pohovořil. V zimě byl můj otec zaměstnán výrobou opálek, vyplétaných s velikou zručností, kterou pan řídící upřímně obdivoval.
Později, když už jsem sama chodila do školy, směla jsem pana řídícího doprovázet na jeho cestě až k našemu domu. Tak jsem aspoň došla domů včas.
Když bylo v zimě mokro, "učitelovic" mohli vůči mně i bratru Pepimu prokázat své dobré srdce. Domluvili se s maminkou a dali nám promáčeným suché věci, hlavně punčochy a boty jsme si u nich mohli vyměnit za suché. Mokré věci se daly uschnout a druhý den byly připraveny zase k přezutí. Tak měla s námi i "učitelovic děvečka", školní služka Elisabeth, dost práce. Všechno bylo však vždycky vzorně obstaráno.
Poněvadž k nám domů bylo ze školy daleko, nemohli jsme být včas doma k obědu. Často jsme si s bratrem směli vzít jídlo u Plodeků. Když bylo teplo, skotačili jsme většinou venku na hřišti. I odtud nás zavolali, když učitelovým od oběda něco zbylo. Často vzpomínám na tu dobu. Kdy nám prokazovali tolik dobrého.
Pan řídící Plodek působil jako učitel v Cetvinách od 1. září roku 1906. Dokázal ve škole rozdávat přísnost i mírnost stejnou měrou a měl pochopení pro mládí a všechna jeho trápení i radosti. Až do poloviny třicátých let secvičoval rok co rok před Vánocemi se svými žáky krátké divadelní scénky, které se pak veřejně předváděly v sále hostince u Süků. Vybrané vstupné stačilo uhradit náklady za školní polévku podávanou v chladných ročních obdobích. Děti z potřebných rodin k ní dostávaly navíc tu a tam i nějaký ten kus šatstva.
Pan řídící Plodek zemřel 30. ledna 1964 v okresní nemocnici ve Schrobenhausen a spí svůj věčný sen na tamním hřbitově. Mnozí z někdejších jeho žáků se u jeho hrobu na chvilku zastaví a vzpomenou na školní časy v dalekých a do nenávratna zmizelých Cetvinách, na všechno co jim jejich "učitelovic" dokázali dát.
Glaube und Heimat, 1995, č. 7, s. 31-32
- - - - -
* Vráto / České Budějovice / Cetviny / Dolní Příbraní / Tichá / Kaplice / † † † Schrobenhausen (BY)
