RAIMUND MATTULLA
Procházka Rejštejnem
Tomu, kdo sem do Rejštejna (celý tento text v Mattullově souhrnném pojednání o Rejštejně /Unterreichenstein" má název "Ein Gang durch den Ort" s připojeným seznamem čísel popisných domů a jejich obyvatel /z toho překladatel čerpal při jednotlivých poznámkách v závorce/ a připomíná minulost města, které je dnes čtvrtým nejmenším v České republice s méně než 250 obyvateli - pozn. překl.) dorazí cestou od Radešova (v originále "von Schröbersdorf" - pozn. překl.), stane po jeho levé ruce stavení zvané "Hochwegschmiede" (česky by se řeklo "kovárna při vysoké cestě" - pozn. překl.), obývané rodinou Wagnerových. Po svahu se táhne pěšina k Panniho vile (v originále "zur Panni-Villa" - pozn. překl.), směrem na Lichtenberg a Christensteig (viz plánek obce v obrazové příloze, v češtině se tato pomístní jména nedochovala - pozn. překl.). Huberův mlýn (v originále "die Hubermühle", měl čp. 37 - pozn. překl.) hned poblíž byl poháněn čilým Mlýnským potokem (v originále "vom munterem Mühlbachl" - pozn. překl.). Tremlova kovárna (v originále "Tremlschmiede", měla čp. 29 - pozn. překl.) stála za zastavení. Skoro vždycky stáli koně či voli k okování ve "stolici" (v originále "im 'Stuhl'", měla čp. 29 - pozn. překl.) před objektem kovárny (v češtině se ovšem výraz "stolice" používá pro označení typu dřevěného krovu - pozn. překl.). Uvnitř se činil kovář u komína, rozdmychával obrovským měchem oheň nebo znalými údery formoval nějakou podkovu. - Vedle kovárny stála v řadě za sebou Rascheů, Hasenöhrlů, Hasenkopfů a Nemetzů stavení. Kdo šel dál nahoru tak řečenou "Kozí uličkou" (v originále "die 'Goaßngossn' hinauf" - pozn. překl.), míjel obytné domy rodin Linzmeierových, Blechingerových, Klostermannových, Hableových, Fuchsových, Thurnerových a Mirwaldových (ty tři poslední byla čp. 41, 42 a 43 - pozn. překl.). Mohutné kaštany tam lemovaly břehy říčky Losenice (v originále "das Loßnitzufer" - pozn. překl.). Ta místy nevyplňovala kameny vyzděné koryto (v originále "sein gemauertes Flußbett" - pozn. překl.). Snesla-li se na ni průtrž mračen nebo po dlouhém období mrazů došlo k příliš prudkému tání sněhu, valily se tudy s bouřlivým i strach nahánějícím šuměním vzedmuté masy vody. Nesly na svých vlnách větve, keře, ba dokonce i vyvrácené stromy a kameny. Horní most přes Losenici v lokalitě zvané "na Písku" (v originále "am Sand" - pozn. překl.), jednoduchá dřevěná konstrukce, býval často vysokou vodou poškozen nebo přímo stržen.
Ještě před mostem zahýbala ulice doleva směrem na Kašperské Hory a Watzlawickovu fabriku (v originále "in Richtung Bergreichenstein und Watzlawickfabrik" - pozn. překl.). Tady se nacházel obchod zeleninou paní Sophie Hofmannové (čp. 45 - pozn. překl.), ševcovství Franze Engla (čp. 46 - pozn. překl.) a hostinec Löbel. Zdejší obytné domy patřily rodinám Mattullovým, Hasenkopfovým (Pauknerovým), Friedsamovým, Zoglauerovým a Wallischovým (čp. 44 a 47, 48 a 49 - pozn. překl.). V domě řečeném "Habla-Haus bydlela čilá předsedkyně katolického sdružení Frauenbund. V uličce zvané "Mühlgaßl" se nacházel dům rodiny Matschinerovy. Dál k Lichtenbergu bydlely rodiny Winterovy, Schmiedovy (Hammerschmiedovy), Weberovy, Lettlovy, Scherlovy, Wolfovy, Jandovy, Hablovy (Habla byl listonoš), Bauerovy, Schafhauserovy, Ernerlovy, Weishäuplovy, Pennerovy, Kratochwilovy a jiné. Na druhé straně Losenice stál obecní mlýn (v originále "die 'Gmoamühle'" - pozn. překl.).
Na kostelním návrší (v originále "am Kirchhügel" - pozn. překl.) se nacházely velké prostoné domy: Gansův dům (v originále "Ganshaus", měl čp. 58 - pozn. překl.), Klostermannův obchod potravinami (v originále "Lebensmittegeschäft Klostermann", měl čp. 57 - pozn. překl.), pivovar (tj. čp. 27 - pozn. překl.) a k Losenici blíž řeznictví Hoidn (čp. 90 - pozn. překl.).
Při břehu Losenice se táhla alej, která se k uličce zvané tu Schneidergaßl rozšiřovala. Tady se nabízelo dost místa pro houpačky, kolotoče, střelnice a boudy s házením hadráku nebo šipek na terč (v originále "die Schieß- und Wurfbuden" - pozn. překl.), které tu hostovaly o posvíceních. Zcela poblíž stál dům rodiny Lukschovy a také dům rodiny krejčovského mistra Heinricha Schustera (čp. 25 - pozn. překl.), jakož truhlářství Aloise Pollaka (čp. 19 - pozn. překl.), hromady prken pak odkazovaly na živnost koláře Saika (čp. 21 - pozn. překl.). následoval konsum. Naproti stála prostorná budova školy (čp. 107 - pozn. překl.).
Spojení s místní částí zvanou "Am Hochweg" (tj. "Na Vysoké cestě" by se řeklo česky - pozn. překl.) zajišťoval betonový most přes Losenici, postavený v roce 1928, tak řečený "Pochstein" vedle něj upomínal na dávno uplynulou dobu rýžování zlata ("rýžovní kámen" s miskovitými prohlubněmi, umístěný dnes na rejštejnském náměstí, sloužil údajně k roztírání zlatonosného písku - pozn. překl.).
Náměstí (v originále "der Marktplatz" - pozn. překl.) bylo dříve mírně stoupajícím travnatým návrším, které přetínala prašná cesta na Rehberk (v originále "nach Rehberg", rozuměj dnešní Srní - pozn. překl.). Ve třicátých letech (rozuměj dvacátého století - pozn. překl.), byla na náměstí zbudována mohutná zeď, která pak obdržela přezdívku "Hungermauer" (tj. "hladová zeď" - pozn. překl.). Dělí horní, výše položenou část od té dolní. Teď se mohly jarmareční stánky rozložit na dolní rovné části náměstí, čímž ovšem byla horní část trochu odtržena od obchodního ruchu. Centrální poloha náměstí zajisté svědčila početným obchodním živnostem kolem dokola. Zettlovo řeznictví (čp. 6 - pozn. překl.) bylo už trochu stranou středové polohy, ale přilehlé Marschatovo pekařství (čp. 60 - pozn. překl.), hostinec Schawarda/Hofmann (čp. 15 - pozn. překl.). Prenißlovo holičství (čp. 14 - pozn. překl.), Stinglova ševcovská živnost (čp. 61 - pozn. překl.), Kunzovo hodinářství, železářství a koloniál Prexlův (čp. 12 - pozn. překl.), hotel Baierl (čp. 11 - pozn. překl.) a svého času i Hörnischovo cukrářství, Bilochovo pekařství (čp. 10 - pozn. překl.) otevírala vesměs dveře svých živností rejštejnskému centru. V horní části náměstí, které dominují jako markantní body velká a malá kašna (v originále "die große und die kleine 'Gaschn' /Brunnen/ - pozn. překl.) spolu se sochou sv. Jana Nepomuckého, je situována i radnice (čp. 1 - pozn. překl.). Vlevo se náměstí uzavíralo obytným domem Regnerových a dále nahoře budovou fary (čp. 69 - pozn. překl.). Níže odtud stál obytný dům Anny Alferiové (čp. 3 - pozn. překl.). Doprava pokračovala řada budov domem rodiny Eduarda Pollaka (čp. 4 - pozn. překl.), Pfistererovým obchodem střižním zbožím (čp. 5 - pozn. překl.), už zmíněným Zettlovým hostincem a koloniálem Josefa Pollaka (čp. 7 - pozn. překl.). Závěr tvořila svou schodovitou lomenicí nápadná budova obecního skladiště (v originále "mit seinem Treppengiebel augenfällige Requisitenhaus", čp. 108 - pozn. překl.), která vedle bytů v horním patře (rodiny Hacklovy a Steinsdörferovy) poskytovala v přízemí prostor hasičskému nářadí a jinému obecnímu majetku.
Z náměstí vedla západním směrem silnice směrem na Myší Domky (osada dnes zaniklá - pozn. překl.), Čeňkovu pilu a Srní (v originále "in Richtung Maushäusl - Vinzenzsäge - Rehberg" - pozn. překl.). Bezprostředně za skladištní budovou stál dům rodiny Prinzovy (čp. 8 - pozn. překl.), vpravo odbočovala pěšina k místní části zvané Froschau (česky by se řeklo "Žabov" - pozn. překl.), kde se nacházela stavení rodin Gaschlerových (čp. 31 - pozn. překl.), Hepplerových (čp. 33 - pozn. překl.), Pfeiferových (soustružnictví, čp. 30 - pozn. překl.), Scheinostových (čp. 141 - pozn. překl.), Alferiových (čp. 32 - pozn. překl.) a Karglových (čp. 34 - pozn. překl.). Ústila sem pěší stezka, která vedla od mostu přes Otavu u Klášterského Mlýna, zvaného Klosterbrücke, tedy od otavského východního břehu přes lokalitu řečenou "Buidn" (v originále "von der Klosterbrücke aus am östlichen Ufer der Wottowa durch die Buidn" - pozn. překl.).
A tady, na úpatí skalnatého vrchu Meierstein (viz pověst o něm ze Stehlíkovy Země zamyšlené - pozn. překl.) vzniklo v letech 1920-1945 samostatné sídliště zvané "Schönau". Při odbočce ze silnice stálo truhlářství Josefa Pollaka (čp. 130 - pozn. překl.). Pěkné obytné domky rodin Baumgartnerových (čp. 131 - pozn. překl.), Nauschových (čp. 127 - pozn. překl.), Klostermannových, Bodryových (čp. 125 - pozn. překl.), Klempaových (čp. 121 - pozn. překl.), Stinglových (čp. 124 - pozn. překl.) a jiných tu stanuly v úhledné řadě. Na západním okraji sídliště se nacházel obecní chudobinec (v originále "das gemeindliche Armenhaus" - pozn. překl.), který nikdy nezel prázdnotou. Jeho obyvatelé byli často místními originály. Za zmínku stojí třeba tak řečený "Peter Üpp", muž s poruchou řeči, který chodíval na Svaté Tři krále od domu k domu, točil s hvězdou na tyči a mumlal si spíše pro sebe nesrozumitelná veršování.
Sportovní hřiště za chudobincem bylo uválcovanou plochou, využívanou zejména chlapeckými fotbalovými nadšenci.
Bylo odtud dobře vidět na místní část Rejštejna, tj. na Klášterský Mlýn (v originále "von hier überblickte man gut den Ortsteil Klostermühle" - pozn. překl.), dostupnou ovšem suchou nohou jen přes už zmíněný "Klosterbrücke". Hned za mostem stál hostinec Habla (zdejší čp. 5 - pozn. překl.), ve kterém bylo po celý rok vzorně postaráno o blaho hostí i letních rekreantů. Dál nalevo při cestě se nacházel "nový dům", napravo pak "starý dům (v originále " links das 'neue Haus' und rechts das 'alte Haus'" - pozn. překl.). Někdejší panský dům navazoval. Byla to dříve součást sklárny, stejně jako starý mlýn, stará brusírna a stoupa dole při řece Otavě (v originále "und das Pucherhaus unten an der Wottawa" - pozn. překl.). Tyto budovy byly přestavěny na obytné domy, zatímco byly zřízeny lepší, novým poznatkům vyhovující výrobní prostory. Za sklárnou s jejími vedlejšími budovami se dalo dojt ke kanceláři, k obytnému domu zahradníkovu a konečně ke Spaunově (Max von Spaun je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) vile, skryté za vysokými stromy.
Obyvatelé domů v Klášterském Mlýně pracovali téměř výhradně ve sklářské branži jako taviči, přinašeči a odnašeči, držáci modelů či forem (říkalo se jim česky i zadáci, seděli pod "verštatem" a drželi formu, do níž se foukalo, v originále "Modelhalter", jinak německy i "Formhalter" /na rozdíl od výrazu "Modelmacher", česky "formíř"/ - pozn. překl.), soustružníci, foukači, brusiči (kuliči), sklomalíři, rytci nebo skladníci. Jiní zas byli zaměstnáni jako úředníci za kancelářským stolem nebo pracovní síly v zemědělství nebo v zahradě.
K Rejštejnu se počítal i věnec samot kolem: rodina Heiningerova, řečená i Seidlova na samotě zvané Golledien nedaleko silnice do Kašperských Hor, osamělé dvorce Stingl, Florian a Hackl na výšině zvané Klapperl (stojí tam stejnojmenná lesní kaple Panny Marie Pomocné - pozn. překl.) nahoře nad městem, Gabrielhof rovněž při silnici na Kašperské Hory, samota Marxt na vrchu Meierstein, jejíž majitel byl znám jako obratný forman, dům rodiny Baumgartnerovy v lokalitě Lederfeirin a konečně Myší Domky s Wolfovou pilou a Karglovým pohostinstvím (v originále "und der Einkehr Kargl" - pozn. překl.).
Im Lande der künischen Freibauern (1992), s. 515-517
Z dokumentace, kterou se mi podařilo shromáždit, vysvítá, že byli tři muži jménem Raimund Mattulla, z nichž ten nejmladší je autorem německého originálu předchozího textu v krajanském sborníku. Vezměme to však po pořádku. Dne 5. srpna roku 1847 (nikoli 30. srpna téhož roku, jak uvádí arch sčítání lidu z roku 1921 pro dům čp. 61 v Rejštejně) se v Kaltenbachu, tj. v dnešních Nových Hutích čp. 50 (dnes stojí na tom místě rozlehlá budova tzv. Švehlíkovy chaty) narodil chlapec, kterého den nato v kostele sv. Martina na Novém Světě, nesmyslně zbořeném díky komunistické zvůli roku 1976, pokřtil lokalista Theodor Třebický jménem Raimund Johann Mattulla. Novorozencův otec Franz Mattulla, podruh (v originále "Inwohner", dalo by se říci i "nájemník") v Kaltenbachu, byl synem Adalberta Mattully, pivovarského mistra (sládka) v Okrouhlicích, panství Okrouhlice v Čáslavském kraji a Elisabeth, roz. Pokorny z Golčova Jeníkova na témže panství. Chlapcova matka Maria byla dcerou kaltenbašského revírníka Raimunda Hofbauera (odtud asi ten Raimund) a jeho ženy Marie, roz. Fuchsové ze zdejší místní části Planie. Raimund Johann Mattulla, jak se dovídáme ze zmíněného už archu sčítání lidu z roku 1921, se někdy v devatenáctém století ještě (nevíme kde) oženil s Aloisií, roz. Görtlerovou (*19. února 1852 v Úsobí /Pollerskirchen/ u Jihlavy), dcerou sklomalíře Josefa Görtlera z Úsobí čp. 143 a Anny, roz. Böhmové rovněž odtud z Úsobí. Ve sklářské osadě Vogelsang (dnes Podlesí) čp. 5 se jim narodil 30. srpna roku 1885 syn, kterého ještě téhož dne pokřtil v chrámu sv. Markéty v Kašperských Horách kaplan Ferdinand Kadláček týmž křestním jménem Raimund jako nosil novorozencův otec. Raimund Mattulla mladší se podle pozdějšího přípisu na záznamu kašperskohorské křestní matriky dne 24. listopadu 1919 v Rejštejně oženil s Annou, roz. Klimaovou (*30. března 1888 v Rejštejně, křestními jmény Anna Maria Theresia ji v tamním kostele sv. Bartoloměje pokřtil kooperátor P. Josef Němec), dcerou rejštejnského řídícího učitele Josefa Klimy (*30. ledna 1843 jako syn učitele v západošumavském Hyršově /Hirschau/ Andrease Klimy /jeho otec Johann Klima byl učitelem v zaniklém dnes Červeném Dřevě, německy Rothenbaum, matka Anna byla roz. Kutschera z Ronšperka, tj. dnešních Poběžovic/, a Theresie, roz. Zippererové z Friedrichsthalu /dnes Chalupy/) a Karoliny, dcery skláře v Klášterském Mlýně u Rejštejna Andrease Alferiho a jeho ženy Kreszenz, roz. Schmiedové z Klášterského Mlýna. To Raimundovi a Anně Mattulovým se 19. ledna 1923 tu v Rejštejně narodil "náš" Raimund Mattulla nejmladší, zemřelý 10. září roku 1993 po dovršení 70 let věku ve městě Amberg (žil v blízké hornofalcké obci Kümmersbruck). Ten celý místopis předků (i těch našich) je trochu delší než pouhá procházka Rejštejnem.
- - - - -
* Rejštejn / Podlesí / † † † Kümmersbruck (BY)
