ALFRED WATZLAWICK
O vstupu wehrmachtu do Kašperských Hor
V sobotu 8. října 1938 kolem 16. hodiny
vpochodovaly německé oddíly v proudech deště do Kašperských Hor (v originále "in Bergreichenstein" - pozn. překl.).
Neděle 9. října 1938 Kašperské Hory
Doufám, žes dostala můj uklidňující lístek (jde zřejmě o předešlou zprávu! - pozn. překl.) ze včerejška, který jsem dokázal předat jednomu vojenskému řidiči po vstupu vojsk do Bučiny (v originále "nach Buchwald" - pozn. překl.) a dostávám se po tom rozruchu teprve teď kolem 4. hodiny odpolední konečně k tomu, abych Ti konečně napsal něco podrobnějšího. Já se jako Ty o Hory (v originále "um Berg", jak se mezi místními Němci Kašperským Horám zkráceně říkalo - pozn. překl.) nikdy nestrachoval a měl jsem taky pravdu, všechno je v pořádku, žádné obydlí není zničeno nebo poškozeno. Tví rodiče, jak jsem Ti už psal, jsou zdrávi a plni radosti jako všichni lidé tady. Musel jsem ze Železné Rudy (v originále "von Eisenstein" - pozn. překl.) celou cestu k nám do Hor urazit pěšky, poněvadž v Železné Rudě nebylo nijaké auto k sehnání a i kdyby snad bylo, nebylo by s ním možno jet, poněvadž silnice byla až k Rohrbacherovi neprůjezdná pro nespočet padlých kmenů. Musel jsem čekat v Bavorské Železné Rudě (v originále "in bayer. Eisenstein" - pozn. překl.) a hlásit se na gestapu (v originále "bei der geheimen Staatspolizei" - pozn. překl.), poněvadž jednotky, které tam měly ležení, přešly hranice teprve včera. Dlouhým přemlouváním jsem pak přece jen dosáhl toho, že jsem kolem 3. hodiny odpolední mohl přejít hranice i já. V samotné české Železné Rudě (v originále "in Eisenstein /böhmisch/" - pozn. překl.) všechno jako po vymření, obydlí zničena a tomu podobně (v originále "und drgl. mehr" - pozn. překl.) a musel jsem se tedy rozhodnout k putování pěšky a kolem půl jedenácté jsem dorazil do Hor. Hned po příchodu radostné překvapení: na kostelní věži pod hodinami opravdu veliký a mnoha lampami ozářený hákový kříž a spousty vlajek s hákovým křížem, krátce všechno pořízeno pro nadšené přijetí.
Hoam!, 2005, č. 10, s. 26
Autorem dopisů z pozůstalosti Emmy Watzlawickové, roz. Kreussové (*27. ledna 1914 v Kašperských Horách, †11. listopadu 2002 ve Vídni), jak je v krajanském časopise zveřejnil Franz Kreuss (*1946 ve Vídni), předseda vídeňského sdružení Böhmerwaldbund, je Alfred Watzlawick, zde prezentovaný jako člen freikorpsu "Konrad Henlein". Narodil se dne 30. srpna roku 1899 na kašperskohorském náměstí (Ringplatz Bergreichenstein) čp. 143 (dnes je tam supermarket Coop) v rodině obchodníka Franze Watzlawicka (*5. prosince 1847, †5. září 1904, v obou případech v Kašperských Horách, syna Johanna Watzlawicka /*21. července 1819, †10. března 1901, v obou případech v Kašperských Horách/ obchodníka v Kašperských Horách čp. 148 a Anny, roz. Haasové /*11. března 1820 v Kašperských Horách/) a Marie, roz. Nauschové (*31. května 1854, †18. listopadu 1922, v obou případech v Kašperských Horách), dcery Josefa Nausche (*18. března 1827, †15. listopadu 1897, v obou případech v Kašperských Horách) a Marie, roz. Steinerové (*30. listopadu 1827, †25. listopadu 1906, v obou případech v Kašperských Horách). "Hory" tu nemají nijaké výjimky. Franz Watzlawick byl nějaký čas i kašperskohorským starostou (pozor: jeho jmenovec Franz Watzlawick /*1891/ byl v letech 1938-1945 posledním německým starostou města Prachatic a na webových stránkách Kohoutího kříže je zastoupen samostatně) a jako mistr tesařský koupil už v roce 1878 v údolí Losenice mezi hostincem "Felsenkeller" (tj. "skalní sklípek") a Rejštejnem (Unterreichenstein) položenou truhlárnu, už tehdy zařízenou na vodní pohon. Tak vznikla rozšířením provozů "Erste österreichisch-ungarische Kinderwagenfabrik 'Bohemia'". V témže roce 1878 jako ona byla v Kašperských Horách založena odborná škola pro zpracování dřeva (Holzfachschule), zajišťující podniku kvalifikovaný dorost. Vedle kočárků přibyla ve výrobním repertoáru firmy postupně i lehátka, lyže, sáňky, tříkolky, dětská autíčka, což spotřebou dřeva až v objemu deseti tisíců kubických metrů ročně bylo zárukou zisků i pro "lesní zemědělce" ("Waldbauern" či prostě "Wäldler") v širém šumavské okolí. Zakladatel Franz Watzlawick svěřil mezitím vedení podniku svému synovi, jímž byl Leo Watzlawick (1886-1969), jehož synové Ludwig, Rudolf, Josef a Alfred působili později v různých pozicích rodinné firmy. Alfred Watzlawick (tedy syn Franzův) byl ovšem znám i jinak než účastí ve "freikorpsu". Převzal vedení továrny, úmrtní oznámení v ústředním tiskovém orgánu NSDAP "Völkischer Beobachter" z 2. září 1944 nám dává vědět, že padl "za Vůdce a svou milovanou otčinu" ("für Führer und sein geliebtes Vaterland") dne 30. července téhož roku (víme odjinud, že to bylo u města Siedlce v dnešním Mazovském vojvodství na území Polska poté, co prodělával jako nadpraporčík /Oberfähnrich/ wehrmachtu ústup z Estonska před Rudou armádou), jako ředitel továrny v Kašperských Horách. Jakže to napsal ve své básni "Bohemia", která ovšem pojednává o zemi toho jména, nikoli o jen kdysi slavné kašperskohorské firmě, také jeden ze zdejších rodáků, rodáků z "Hor", židovský básník Joseph Hahn, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže?
Bohemie, (...)
vyvlastněný, vyděděný,
svou tváří i nadále potutelně se odvracející osud.
- - - - -
* Kašperské Hory / † Siedlce (PL)
