MAXIMILIAN VON SPAUN
Dopis Leopoldu Bauerovi
Klášterský Mlýn, 18. srpna 1905
Vysoce vážený pane architekte,
Byť o pár dnů později, tak přece srdečný dík za vaše včasné sdělení ohledně Jaraye (Sándor Jaray /1845-1916/, původně pozlacovač, majitel renomované nábytkářské firmy ve Vídni, nositel Rytířského kříže řádu Františka Josefa, podle Bauerových návrhů vybavil např. interiér čítárny /knihovny/, který je úspěšně reprezentoval na Světové výstavě v americkém městě Saint Louis roku 1904 - pozn. překl.). - Mám od procesu s patenty odpor k advokátům a procesům vůbec; tentokrát však přece nemůže být, abych byl kdykoli tak podveden. Nevím ještě, kterých právních forem se chopit, mám pár známých pánů, jsou to ale drazí patroni; myslím toho chlapa žalovat ve Vídni, Kašperské Hory (v originále "Bergereichenstein" - pozn. překl.) by mně byly milejší. Právo se ale musí nalézt všude. Cítíme se opravdu dobře v nové ložnici, jen v koupelně je za chladnějších dnů proklatě zebe na nohy, poněvadž Bakhausen (pisatel má zřejmě na mysli Johanna Backhausena, dodavatele koberců do Spaunovy vily - pozn. překl.) ještě vůbec nic neposlal (...). Nechám ho ale také dvakrát tak dlouho čekat na peníze. Je mi jen líto, že to pro něho nijaký trest není. Teschner (Richard Teschner /1879-1948/, rodák z Karlových Varů, byl secesní malíř, grafik, loutkař, dekoratér, scénograf, libretista a hudební skladatel, z autorů samostatně zastoupených v Kohoutím kříži byli jeho blízkými druhy Gustav Meyrink, Paul Leppin a Oskar Wiener - pozn. překl.) pracuje na jednom mozaikovém obraze; potom přijde na řadu veranda. Kralikové mají teď plnou hlavu císařské návštěvy, bude je to stát pěkné peníze, ale je to přece jen krása; velice mě těší, že zavítá do malého německého městečka na Šumavě Vimperka (císař František Josef I. navštívil Vimperk 8. září 1905 po velkém požáru města v červenci předchozího roku - pozn. překl.), Kralik bude přijat v uniformě a jeho dostavěná vila se bude velice dobře prezentovat (Leopold Bauer projektoval v letech 1904-1905 pro ně ve Vimperku secesní vilu - pozn. překl.). Doufám, že se Vaší milé paní vede dobře, stejně tak i Vám. Mluvíváme ještě hodně o Vaší milé návštěvě. Taroky a chicon (zřejmě jde o španělskou karetní hru chinchon pro 2 až 4 hráče - pozn. překl.) se hrají každého dne večer. Dnes byl strýc a já ve velké uniformě na oslavě císařově (dopis je datován v den císařových 75. narozenin - pozn. překl.). Tedy všechno (dobré) srdečně od nás všech Vaší milé paní a Vám.
Umění, 2011, č. 5, s. 411
"Also herzlich von Haus zu Haus." Tou větou končí následující z konvolutu 22 dopisů adresovaných do Vídně (to je tedy ono "od domu k domu") architektu Leopoldu Bauerovi z Klášterského Mlýna, kde vyprojektoval vilu pro toho, kdo je psal. Ten dopis jsem vlastně vybral proto, že na Šumavě nebyla jak vidno jediná. Časopisu Umění stálo za to, publikovat celý soubor dopisů v německém originále i s příslušným textem o stycích šumavského skláře s vynikajícím vídeňským umělcem. Ani Spaun nebyl ovšem sklář ledajaký. Narodil se v Urfahru, dnešní součásti Lince, dne 15. února roku 1856 v rodině Maxe rytíře Spauna "staršího" (1827-1897) a jeho ženy Caroliny, roz. Lötzové (1836-1899). Otec byl původně notářem v Enži (Enns) a v Sankt Pölten, stal se poslancem hornorakouského zemského sněmu a od roku 1878 i sněmu říšského. Spaun "mladší" navštěvoval reálku, krátce studoval v Mnichově strojírenství, v letech 1874-1877 sloužil jako důstojník u dělostřelectva a nějaký čas působil i ve schwarzenberské knížecí lesní správě. Spaunové byli povýšeni do rytířského stavu už roku 1721 císařem Karlem VI., 1859 získali baronský titul, jehož prvým nositelem byl Joseph von Spaun (1788-1865), dvorní rada a ředitel rakouské státní loterie, známý i jako podporovatel Franze Schuberta. Jeho bratr Anton (1790-1849) byl významný literární literární historik a vlastivědný badatel. Josefův syn Hermann (1833-1919) se stal admirálem a v letech 1898-1904 velitelem rakousko-uherského loďstva. Admirálova choť Emma (1862-1904) pak byla neteří Ludwiga Lobmeyera, největšího rakouského obchodníka se sklem. Poněvadž její manželství zůstalo bezdětné, dovolil císař v listopadu přenesení titulu svobodného pána (barona) na admirálova synovce, jímž byl právě Max von Spaun "mladší". Ten získal sklárnu v Klášterském Mlýně roku 1879 od vdovy po Johannu Lötzovi a Franzi Gerstnerovi (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) Susanně Gerstner-Lötzové, když její syn a vyhlédnutý nástupce Anton Lötz předčasně skonal. Spaun se chopil vedení sklárny velmi odpovědně a cílevědomě. Velkým pomocníkem mu v tom byl od roku 1880 ustavený správce Eduard Prochaska. Už tři roky poté směla firma užívat ve firemním štítku dvojhlavého císařského orla a titul "k.k. priv. Glasfabrik". V roce 1897 si na libereckém veletrhu Spaun povšiml produkce tehdy ještě celkem málo známého Američana Louise Comforta Tiffanyho (1844-1933) a uvedl na trh "à la Tiffany" prvou kolekci secesního hutně tvarovaného skla s irizovaným dekorem pod názvem "Phänomen", a to za nižší ceny, než bylo obvyklé. Sklidil zejména na pařížské Světové výstavě v roce 1900, kde "art nouveau", tj. secese, slavila triumf a firma Johann Lötz Witwe získala Grand Prix. Spaun patřil vedle svých obchodních aktivit i jedním z nejvýznamnějších mecenášů Rakouského uměleckoprůmyslového muzea (Österreichische Museum für Kunst und Industrie). Za své zásluhy o sklářské podnikání byl oceněn propůjčením Řádu železné koruny 3. třídy, Rytířského řádu Františka Josefa a titulem obchodního rady. Svůj podnik vedl až do 18. listopadu 1908, kdy ho předal nejstaršímu synovi Maximilianu Robertovi (1883-1944). Byl už tehdy nejspíše churav, poněvadž zemřel v Klášterském Mlýně dne 31. července následujícího roku 1909. Poslední službou, kterou mu Leopold Bauer prokázal, byl návrh náhrobku v horní části hřbitova v Rejštejně, kde je deska se Spaunovým jménem dodnes k vidění.
- - - - -
* Urfahr, Linec (A) / Vimperk / † † † Klášterský Mlýn, Rejštejn
