KARL NORBERT MRASEK

Der Böhmerwald Urwaldwildnis. Ragender Riesen strebende Säulen, Tannen und Fichten spannen und keilen In kühnem Gebildnis Aeste, Gezweige und Nadelgerüst Zum Riesengewölbe, das keiner ermisst, Bogen um Bogen unendlicher Weiten Hoch über den Menschlein, die da schreiten, Moos und Farne aus kühlem Dunkel Leuchten wie fahles Mondlichtgefunkel Matten, magischen Patinaglanz, Sonnenlichter lohen und züngeln Ueber die Stämme in goldenen Kringeln, Ueber den Moosgrund in zitterndem Tanz. Erhabenes Schweigen. -- In sumsendem Reigen Läuten die Käferlein durch den Wald. Und zwischen der Stämme schimmernden Weiten In feierlich gemessenem Schreiten Wandelt der Ehrfurcht lichte Gestalt.	Šumava Divočina. Strmících obrů sloupoví steré jedlí i smrků vzhůru se dere a divoce vzpíná. Větve a jehličí se tu šeří v klenbu, co nikdo zdola nevyměří, jíž žádná dálka světa nevystačí, natož človíček, co pod ní kráčí. Mech s kapradím, propast chladivá září bledě, jak luna uplývá a pak zas divně matnou patinou paprsků slunce, které stromy proniká a zlatě se lomí jak v němém tanci než zas pominou. Vznešené mlčení. -- Z roje v rej se mění bzučící hmyz, co plní les A mezi kmeny, co dálka jen jim stačí slavnostně zpříma mírnou stopou kráčí pokora světlá jak dar od nebes.
Sudetendeutsche Anthologie - Lyrik (1930), s. 122
Ein alter Lindenbaum stand vor der Schenke, Der sein Gezweige wie ein König trug. In seinem kühlen Schatten Tisch und Bänke, Dort sitzen Knechte und es kreist der Krug. Sie schwatzen Unsinn, brüllen, schon berauscht, Entweihen roh das Heiligtum der Linde - - - Der Baum bleibt unbewegt. Wiegt sich und rauscht Uralte Weisheit in die ew'gen Winde.	Ta stará lípa před hospodou stála, široce trůnila tu jako král. V chladivém stínu chasa sedávala, nad stoly džbánek s pivem koloval. V náladě už nesmysly povídal leckdo bez úcty k posvátnosti stromu - - - Stál nehnutý. Koruna šumí dál moudrostí pradávnou, jak vítr věčnou k tomu.
Sudetendeutsche Anthologie - Lyrik (1932), s. 199

Ta báseň, vlastně básně dvě, jen téhož názvu, pocházejí ze dvou vydání knihy Sudetendeutsche Anthologie - Lyrik, která vyšla nejprve 1930 a pak znovu v roce Goetheova jubilea 1932 a Karl Norbert Mrasek v té druhé z nich má v záhlaví své účasti i faksimile rázného podpisu. Narodil se 9. května 1892 (pro německou literární historii je to květnové datum dnem Schillerovým) v moravském Brně, které formovalo okolní krajinou i svým osobitým koloritem města, za někdejších časů jakéhosi předpolí císařské Vídně, tolik německy píšících autorů. Stačí připomenout jména jako Hugo von Hofmannsthal, Ferdinand von Saar, Richard von Schaukal, Maria von Ebner-Eschenbachová. Jeden z literárních souputníků Mrasekových, Karl Hans Strobl z blízkého německého jazykového ostrova jihlavského, napsal o něm v prosinci 1934 do časopisu Der Ackermann aus Böhmen tato slova: "Útěk ke kráse je mu duchovní nutností. Jak ale mužní a dozrává, je mu i neklamnou útěchou ještě jiné významové váhy. Dokáže v ní totiž dosáhnout především vyrovnání s rozpory lidské existence, sentimentalita a juvenilní stesk básnických začátků ustupují zpředmětnění tónu a lyrický základ nezvyklé vypravěčské síle." Poněvadž autorova literární žeň vykazuje především románovou prózu (figuruje v ní i titul Balthasar und die Bischöfe o barokním mistru Balthasaru Neumannovi, jehož věhlasem se zaštiťují zejména chebští Němci), najdeme tu také "šumavskou novelu" Die Säumerglocke (Soumarský zvon), kterou vydal ještě v brněnském německém nakladatelství Stil-Verlag téhož roku, co se na knižním trhu objevila i lyrická antologie zmíněná úvodem. Mrasek, původem ze starousedlé brněnské úřednické rodiny, absolvoval v rodném městě 1. Německé státní gymnázium, poté několik semestrů práv na univerzitě ve Vídni, které mu nakonec dopomohly až k titulu vrchního účetního rady a mnoha významným kontaktům s osobnostmi moravského i rakouského společenského a kulturního dění. Uvádí ho na svých stránkách i Ottův slovník naučný (Dodatky - ty mimochodem označují Die Säumerglocke za román!) i Kulturní adresář ČSR (zde je zmíněno také jeho choť Angela, rozenou Ferdusová, jakož i syn Ernst). Jenže přišla válka a následný odsun, v Brně provázený zvláště závažnými krutostmi. Za války Mrasek ztratil milovaného syna, který padl na frontě, násilné vysídlení přineslo s sebou i nenávratnou likvidaci mnoha literárních rukopisů a osobního archívu autorova. Patřil už před válkou k nejvýznamnějším literárním osobnostem Brna a Moravy vůbec (už roku 1928 získal zemskou moravskou literární cenu) a po odsunu v bohaté tvorbě rozhodně neustal. Poškození zraku přitom u něho vedlo téměř k oslepnutí. Krajanské sdružení brněnských rodáků ve Spolkové republice Německo mu roku 1967 udělilo za neúnavné aktivity kulturní cenu. Po vyhnání chtěl Mrasek zakotvit zprvu ve Vídni, nezůstal však a žil později v Hesensku, ve městech Fuldě a Darmstadtu. V něm také posléze několik dní před svými třiadevadesátými narozeninami zesnul 26. dubna 1985. Výčet titulů, které figurují v článcích k jubileím Mrasekovým, je nanejvýš přesvědčivý a pro naše téma i těch pár veršů na ukázku zůstává jedním z příspěvků nejhlubších ve své výstižné platnosti a výrazné dikci.

- - - - -
* Brno / † Darmstadt (HE)