IGNAZ OBERPARLEITER
|
Mahnwort Es eilt die Zeit im raschen Lauf zum Meer der Ewigkeit, Dem Hauche gleich verflüchtigt sie, - kaum gestern, ist es heut; Es ballet sich der Tage Zahl zu Monden, Jahren bald, Du denkst es kaum, mein lieber Freund, so bist du auch schon alt. Vorbei des Lebens Tatendrang, dein Ziel: das Weltenall, Ein and'res Volk, ein and'rer Geist beherrscht den Erdenball; Doch lässt die Spuren seiner Bahn das Rad der Zeit zurück, Auf ihre Sprache heftet sich des Forschers kundiger Blick; In Marmor gräbt er Wort für Wort, was das Jahrhundert spricht, Ob es zum Ruhm der Menschheit sei, zum Spott, es zaudert nicht -- Ein Spiegel sei die Chronik doch, sie zeig der Zeiten Bild, Ob Schatten auch vorüberziehen -- nur Wahrheit sei ihr Schild. |
Napomenutí Plyne čas, kvapí k moři dál, co se zove věčnost, prchavý jako pouhý dech, včera i dnes jen host; počet dní v měsíce se kupí, brzy v shluky let, sotva pomyslit stačíš, brachu, začneš šedivět. Přešel tak život i činy, cíle: i vesmír sám je jiný než býval ten svět, co patříval jen nám; zanechat stačí však stopu, aby jedenkrát zas pak v budoucnu na tvé promluvě ulpěl byť jeden zrak; v mramoru najít chce slovo staletí zapadlých, a nechť už má to být k slávě nebo to vzbudí smích -- buď věrným zrcadlem času, který nám bylo žít, ať jistě měl i své stíny -- kéž jen pravda je mu štít. |
|
P.S. Úvod k nejcennějšímu dodnes odkazu autorovu, jímž je kniha zvaná Gedenkbuch der Stadt Kaplitz (1911), představuje kupodivu tato vlastní jeho báseň. |
|
|
Gruß an meine Heimat Ich grüsse dich, mein Böhmerwald. Lass deine Wipfel rauschen! Ich will in deinem Schattenreich Dem Lied der Heimat lauschen. Es klingt so süß wie Mutters Sang, Der einst durch meine Jugend klang... Ein Wand'rer schritt ich durch die Welt, Heidi! mit festen Stecken, Sah Städte, Dörfer, reich an Glanz, Des Auges Lust zu wecken. Doch trank ich fremder Länder Wein, Bei Sang und Scherz gedacht' ich dein. O Heimat, grüner Böhmerwald, In deiner Wälder Prangen Nahmst du mit deinem herben Reiz Mir Herz und Sinn gefangen. Wie blühst du stolz und doch so traut, Wie klingt so süß der Heimat Laut! Bin ich einst müde und am Ziel, Kann mich kein Lied mehr wecken; Soll meinen Leib zu ewigen Ruh Der Heimat Erde decken. Denn schlaf ich gut; von ihr ein Baum Umschatte meine letzter Traum! Drum Böhmerwald, dir gilt mein Gruß, So lang mein Blut noch kreiset, So lang mein Mund noch lebenswarm Der Heimat Schönheit preiset; Ich grüsse dich, ob jung, ob alt, Dich, meinen deutschen Böhmerwald! |
Pozdrav domovu Zdravím tě, moje Šumavo, nech v stromech vítr zpívat! Chci, stín tvých lesů nad hlavou, v tvář domovu se dívat. Ta píseň v dětství začíná, sladká jak slova matčina. S poutnickou holí do světa jsem se kdys dychtiv vydal, města, která jas oblétá, jsem s volnou zemí střídal. Ať víno teklo, zpěv ať zněl, já na tebe nezapomněl. Zelená, rodná Šumavo, tvé lesy potemnělé svou drsnou krásou dumavou pronikly duši cele. V paměti srdce zachovám hrdost i něhu domova! Teď, když jsem u konce svých sil, jediné melodie mi netřeba, chci, abych byl jen tam! Ať domov kryje rodnou hroudou můj hrob! Chci spát - strom do sna zašumí mi snad! Zdravím tě proto, Šumavo, mám ještě trochu času, než zhasnu, zmožen únavou, chci chválit tvoji krásu. Buď zdráva, jen děj se co děj dál naší rodnou řečí zněj! |
|
Waldheimat, 1933, č. 1, s. 1 |
|
Ignaz Oberparleiter se narodil 3. dubna 1846 v Kaplici. Jeho otec byl v městečku obuvníkem a je třeba říci, že to řemeslo zdědil po předcích přišlých sem až z Tyrolska. Už v kaplické trojtřídce se ševcův synek projevoval jako talent a jeho učitel doporučil rodičům, aby mu umožnili další studia. Tak je roku 1860 začal tehdy obvyklou cestou "na výměnu" do zcela českého města Soběslav kvůli zdokonalení ve druhém zemském jazyce. Nižší reálku navštěvoval potom v Krumlově a roku 1864 vstoupil do budějovického "Pädagogia", aby nabyl učitelského vzdělání. Bydlil tu ve zdejším semináři, který musel pro válečné události roku 1866 opustit, aby se vrátil do rodného města a učil tam pak po mnoho a mnoho budoucích let. Věnoval se tam vedle svého povolání nejen tehdy velmi čilému spolkovému životu, nýbrž i literatuře: vedle veršů to byly lidové povídky a také žádané divadelní hry, provozované nejen místními ochotníky, ale brzy ceněné i v širším okruhu pro živost a jadrnost námětů i podání. Mívaly stejně jako jeho prozaická tvorba příznačně humorné ladění. Ocenění získaná za života - tak povídka Das Vermächtnis byla svého času vyznamenána první cenou v soutěži celozemského spolku Bund der Deutschen - doprovodilo po Oberparleiterově smrti 3. ledna 1922 uznání významem jistě trvalejší, byť snad už dávno zašlé v proudu tolika převratných událostí našeho století. V srpnu roku 1925 byla na spisovatelově rodném domě odhalena péčí Heimatgruppe Kaplitz vídeňského spolku Sudetendeutsches Heimatbund pamětní deska, která byla ovšem podobně jako ta na doklad kaplického působení významného pedagoga Ferdinanda Kindermanna von Schulstein po válce novou českou mocí odstraněna a zničena. Dcera Ignaze Oberparleitera Maria byla také spisovatelkou a je i samostatně zastoupena na stránkách Kohoutího kříže.
- - - - -
* Kaplice / Soběslav / České Budějovice / † Kaplice
