WALBURGA PETEROVÁ
Oba to zaplatili životem
S výletem do malebných jižních Čech (v originále "ins Malerische Südböhmen" - pozn. překl) jsme se rozloučili účastí na bohoslužbě v poutním místě Nepomuk. V kázání byla připomenuta osobnost Jana Husa, který chtěl církev reformovat zevnitř, a také světce Jana Nepomuckého, který hájil církev navenek proti mocenským zásahům krále Václava IV. Oba to zaplatili životem.
Ackermann-Gemeinde in der Diözese Regensburg - Rückblick und Ausblick 2019 - 2020, s. 9
Autorka předchozí textové ukázky (má v tom čísle sborníku příspěvků hned několik) Walburga Peterová se narodila 17. února roku 1935 v Chudeníně (Chudiwa). V ročenkách sdružení Ackermann-Gemeinde řezenské diecéze nacházíme její jméno opakovaně a v té s podtitulem "Rückblick und Ausblick 2020-2021" je s ní otištěn i rozhovor, jehož titulek ji označuje jeho "Urgestein", tj. "prahorninu" zdejší organizace. Bylo mi kdysi nabídnuto předsednictví její české odnože, kterého se pak ujala pozdější nositelka Německého záslužného kříže (2006) paní Helena Faberová (znal jsem ji z českobudějovického biskupství, kde působil už za administrátora Kavaleho můj mladší bratr Václav Mareš, viz o ní podrobněji bakalářská práce Jany Prokopcové), když jsem vysvětlil příčiny svého odmítnutí. Ve zmíněné bakalářské práci je i docela podrobně charakterizováno sdružení, odkazující v názvu na "Oráče z Čech", zastoupeného pod jménem Johannes von Tepl i na webových stranách Kohoutího kříže. Walburga Peterová v rozhovoru ve zmíněné už ročence a také ve stručném životopise při udělení zlaté čestné jehlice, která je nejvyšším vyznamenáním člena Ackermann-Gemeinde (nadále "AG") vůbec, líčí v krátkosti docela krutý osud, který ji potkal vlastně ještě v raném věku, dříve než byla nucena z Čech odejít. Když jí byly pouhé 4 roky, zemřela jí matka a otec osiřelých 3 dětí zahynul při výkonu služby protiletecké obrany 3. ledna roku 1945 při bombardování Norimberka (Nürnberg). Cesta ke zjištění dívčího příjmení "naší" autorky vedle přes německý soupis domů v Chudeníně, připojený k digitálně dostupné české chudenínské kronice. Tam je doslova spíše ke konci psáno:
46. neu Lehrervilla
1924 durch Neubau : Wolfgang und Katharina Leitermann. 1934 Übergabe an die Tochter Seiß - Brandl. 1939 nach deren Ableben an den Ehegatten und die Kinder Wilhelm Seiß - Brandl und die minderjährigen Willibald, Walpurga und Gertrud zu je 1/4.
Wolfgang a Katharina Leitermannovi byli rodiči Franze Leitermanna, zastoupeného í samostatně na webových stránkách Kohoutího kříže, takže jejich dcera Marie, které dům čp. 46, novostavbu z roku 1924, předali rok předtím, než Walburga přišla na svět, byla Franzovou sestrou. Maria Leitermannová, která svým skonem v roce 1939 zanechala, jak jsme se právě dočetli, po sobě 3 nezletilá děcka, tj. syna Willibalda a dcery Walburgu a Gertrud, se podle oddací matriky dnes zcela zaniklé farní obce Červené Dřevo (Rothenbaum) narodila 2. srpna roku 1896 v Chudeníně a 26. ledna 1924 a 26. ledna byla rovněž v kostele Panny Marie Bolestné v Červeném Dřevě oddána farářem Václavem Zahradníkem (1868-1939) s úředníkem Wilhelmem Seiss-Brantlem (příjmení, psané později spíše "Seiss-Brandl" a získané adopcí syna jedné z dcer rodiny Brandlových z chudenínské usedlosti čp. 11, služky ve Vídni, jejím bratrem Antonem), který přišel na svět 26. ledna 1898 (ženil se tedy v den svých 26. narozenin) v Chudeníně čp. 11 jako syn tamního hospodáře a jeho ženy Franzisky, roz. Budweiserové ze zaniklého Kriegerova mlýna (Kriegermühle) v katastrálním území Svatá Kateřina (Sankt Katharina) u Chudenína. Po skonu své první ženy se otec, tehdy úředník landrátu v říšské už Železné Rudě (Markt Eisenstein) oženil s pečovatelkou (Fürsorgschwester, Säuglingsfürsorgerin für Bezirk Neuern), přidělenou úředně jeho osiřelým dětem. O svatbě byl zůstaven německy důkladný záznam chudenínské stavovské matriky, z něhož se lze dočíst i o dalších dvou dětech, synu Norbertovi a dceři Anneliese, narozených v letech 1941 a 1942, vzešlých už z jeho druhého manželství. Pozdější přípis zaznamenává i jeho úmrtí v Norimberku z počátku roku 1945. Zachoval se tak nejen ženichův a nevěstin podpis, nýbrž i data rodičů obou novomanželů. Vysvítá z nich, že nevěsta Gabriele, roz. Veitová (*13. listopadu 1905 v podkrušnohorském Jirkově /Görkau/, zemřela krátce po svých devětasedmdesátinách 8. prosince 1984 v seniorském domově bavorského města Burgkunststadt, pochována je ale ve farní vsi Mainroth, která je dnes částí právě zmíněného města), byla dcerou přadláka Ludwiga Veita a Karoliny Theresie, roz. Gröschlové, obou rovněž z Jirkova. První pobyty v přijímacích a sběrných lágrech ve Furth im Wald, Řezno (Regensburg), Bamberg a Lichtenfels a také na slámě u ne právě vstřícně naladěných sedláků následovalo nesnadné hledání nové existence pro každého z pěti sirotků. V jednom čísle "diecézního" vyhnaneckého časopisu "Glaube und Heimat" z roku 1957 na straně 167 nacházíme zprávu o tom, jak si každá sirota vede. Nejstarší Willibald je úředníkem při dole (Bergwerk) ve Wackersdorfu, dvaadvacetiletá tehdy Walburga telefonistkou na poště v Kulmbachu, Gertrud (Gerdi) pomáhá u daňového poradce v městě Burgkunststadt, kde bydlí i "macecha", Norbert se učil v Kulmbachu u dráhy a dosáhl označení "Jungwerker" a Anneliese se stala prodavačkou v domě módy v městysi Mainleus. Walburga po dosažení "Mittlere Reife" ve školním vzdělání už v roce 1953 vstoupila do "Junge Aktion" při "AG" v Bambergu a byla tam po 6 let diecézní navrhovatelkou (Diözesansprecherin). Působila i v sociálním díle (Sozialwerk) "AG". Po náhlé smrti svého manžela se v devadesátých letech minulého století přestěhovala z Düsseldorfu do obce Bodenwöhr v bavorské Horní Falci už na území Národního parku Bavorský les. Při tamní "AG" oživila literární kavárnu (Literarische Café) a organizovala výletní cyklistické túry za vlastní účasti, jakož i příhraniční studijní cesty. Více než deset let měla u sebe mladou Slovenku, která se chtěla zdokonalit v němčině. Stala se tak řečenou "matkou" mladé generace "AG" pro celou řezenskou diecézi. Protože její dvě děti žijí v Düsseldorfu a v Kolíně nad Rýnem (Köln am Rhein), stahovala se často za nimi zpět do Düsseldorfu, zůstala však v trvalém spojení s řezenskou diecézní "AG", která jí podle jejích vlastních slov zásadně formovala. Taková je zdánlivě jen křehká síla Oráče z Čech.
- - - - -
* Chudenín / Červené Dřevo / Furth im Wald (BY)
