ANTONIE PIFFLOVÁ

Erntezeit

Zu gold'ner Zeit erfüllt ein Klang
Die lichtüberflütete Erde,
Es spricht der Herr im Schöpfungsdrang
Sein mächtig eschallendes "Werde"!

Da reift der Saat, da quillt der Saft
Des Lebens in jedem Triebe,
Und eine heiße, göttliche Macht
Schwebt über den Welten - die Liebe.

Und eine jauchzende Seligkeit
Hält alle Wesen umfangen,
Es ist im goldenen Strahlenkleid
Der Herr durch die Fluren gegangen.

Čas žní

V ten zlatý věk hlas rozhrne
jas nad planoucí zemí.
Pán chce v stvoření větrném
říct "Staň se!" klasy všemi.

Zrno zrá, mízou kypí vzduch
a životem se chvěje,
tak mocným dechem činí Bůh
zem láskyplným dějem.

Teď blažeností zajásat
chce všechno písní živou:
na sobě osluněný šat
Pán prošel zlatou nivou.

Mainacht

Duftschwer senket sich hernieder
Mainacht auf mein träumend Haupt,
Vogel schloss die müden Lider,
Leise bebt der blaue Flieder,
Dem der Mondstrahl Küsse raubt.
Stille sonst. Nur Herzenstöne
Strömen durch den Blütenschnee,
Wecken, was als tot ich wähne,
Heimlich, aber heiß ersehne -
Alte Lieb' mit Lust und Weh.

Májová noc

Těžké vůně v nočním kraji
snáší máj na hlavu snící,
ptáci ve tmách umlkají,
luna políbení ztají,
modře chvíc se na šeřících.
Ticho tak. Jen srdcem vane
proud tónů jak květný déšť,
než v něm zase tajně vzplane,
co ani smrt neuhrane -
láska, jak ji znova chceš!

Pod pseudonymem Antonie Hartberg vyšly v prvních letech našeho století v "budějovickém čísle" časopisu Deutsche Arbeit tyto verše zdejší básnířky z její až v Drážďanech roku 1904 publikované sbírky Lieb und Leid. Stopa po její autorce je matná: rakouský časopis pro genealogii a heraldiku Adler v prvém čísle ročníku 1989-1990 přináší na stranách 21-23 medailon vídeňského metropolity kardinála Friedricha Gustava Piffla (1864-1932), rodáka z českého Lanškrouna (Landskron). V textu je i věta znějící v českém překladu takto: "Bratr se konečně vlastní pílí a také šlechetnou přímluvou bratrovou stal zemským školním inspektorem s titulem dvorního rady, oženil se s Antonií rozenou Fenzlovou a zůstal ve Vídni." My víme navíc tolik, že Rudolf Piffl, zesnulý 15. ledna 1944 v dolnorakouském Oberkreuzstetten (o jeho narození více níže, na webových stránkách Kohoutího kříže je zastoupen i samostatně), působil doložitelně v Českých Budějovicích jako tehdy ještě středoškolský profesor a c.k. okresní školní inspektor, vydal tu dokonce roku 1905 nákladem spolku Deutscher Böhmerwaldbund slavnostní řeč k Schillerovým slavnostem zdejších německých měšťanských škol. Se svou chotí Antonií, nepochybnou autorkou sbírky Lieb und Leid, odešel v roce 1909 do severočeského Chomutova (Komotau). O vztahu Antonie Pifflové k vídeňskému kardinálovi pak neklamně svědčí báseň právě k jeho úmrtí, vydaná knižně ve Vídni roku 1932. Na počátku osudového dvacátého století však stojí ono "budějovické" číslo Deutsche Arbeit. Nezapomínejme ani na okamžik, že Budějovice, v nichž už roku 1884 vznikl dodnes ve Spolkové republice činný Deutscher Böhmerwaldbund, byly nekorunovaným hlavním městem alespoň té rakouské Šumavy, která tu v Böhmerwaldliteratur promluvila hlasem dodnes nezaměnitelným a venkovsky opravdovým. Pátrání v českobudějovickém okresním archivu vydalo v březnu roku 2022 své nečekaně bohaté plody. Antonie Pifflová se narodila o půlnoci 13. února roku 1868 (pokřtěna byla až o 14 dní nato) v Mladé Boleslavi jako nemanželská dcera Magdaleny Fenzlové, jejíž otec Ignác Fenzl byl mladoboleslavským "komunálním oficiálem", matka Magdalena, roz. Hegrová, byla původem z Dalovic (Dallwitz) u Karlových Varů (Karlsbad). Vdala se 19. listopadu 1892 u sv. Mikuláše na pražské Malé Straně za Rudolfa Piffla, tehdy c.k. profesora německého gymnázia v Českých Budějovicích (Budweis), oddával je tehdejší kanovník v rakouském Klosterneuburgu Friedrich Piffl, pozdější vídeňský arcibiskup a bratr ženichův. Rudolph Gustav Piffl, jak je psán v lanškrounské křestní matrice, přišel na svět 4. ledna 1861 v Lanškrouně (Landskron) čp. 128 jako syn tamního knihvazače Rudolfa Piffla (syna soukenického mistra v Lanškrouně čp. 225 Johanna Piffla a Kathariny, roz. Boleslawsky z Lanškrouna čp. 87) a jeho manželky Marie Magdaleny, roz. Pino, dcery pekařského mistra v Doudlebech nad Orlicí (Daudleb) čp. 71 Františka Pino a Anny, roz. Hrobařové, rovněž z Doudleb nad Orlicí v dnešním okrese Rychnov nad Kněžnou. Stojí rozhodně za zmínku, že bezdětní manželé Rudolf a Anna Pifflovi adoptovali v Českých Budějovicích roku 1912 oboustranného sirotka Vojtěcha Zelenku (jeho mrtvý otec František Zelenka byl českobudějovickým holičem, mrtvá matka Marie byla roz, Nejedlá z Čakovic čp. 1 /Čakovice jsou dnes částí města Blatná v okr. Strakonice/), který mohl nadále užívat dvojitého příjmení Zelenka-Piffl. Jak zní v překladu ten verš jedné z Antoniiných básní: "Na sobě osluněný šat Pán prošel zlatou nivou." Tou zlatou nivou jsou i pro "šumavskou" literaturu Čechy před oběma světovými vojnami.

- - - - -
* Mladá Boleslav / České Budějovice