KARL PÖRTL
Mahlerův koncertní cyklus v Českých Budějovicích
Budějovická hudební událost (v originále "ein musikalisches Ereignis für Budweis" - pozn. překl.), které v žádném jiném podobném provinčním městě nenajdete obdobu, koncertní cyklus velkého stylu, který by se musel i ve velkoměstech, ba dokonce i ve městě hudby, jakým je Vídeň, považovat za něco výjimečného! Hudební svátek, na který by byly v uměnímilovných městech už měsíce předem všechny vstupenky dávno vyprodány, k němuž by z daleka široka proudili dychtivci po ryzím umění, jen aby mohli slyšet a prožít, co vytvořil velký mistr Mahler!
Není to snad vůbec vzácnost provedení jeho velkých děl, která dává Mahlerovým koncertům pečeť výjimečnosti, nýbrž především strhující síla a umělecká výše, geniální vzlet jeho skladeb, co činí jejich uvedení posvátnými slavnostmi, slavnostmi duchovního povznesení a nábožného zniternění.
Mahlerův koncert v Budějovicích!
Kdo by neužasl nad možností vzdorovat v nějakém provinčním městě všem oněm těžkostem, odstranit všechny překážky, které takové provedení s sebou nese! Obrovský orchestr s moderní vláčnou ohebností, obrovský sbor se skvělou intonační jistotou, železná vůle dirigenta, který ukovává sta spoluúčinkujících k jednomu jedinému organismu, to jsou ty základní předpoklady koncertu Mahlerovy hudby.
A co těžkosti, které se samotným interpretům staví do cesty! Tvrdá práce při zkouškách je trnitou, avšak jedinou cestou, jak vzdorovat rizikům neúspěchu. Tak mnohý z těch, kdo při prvých zkouškách trpěl nedůvěrou v moderní hudbu, je z ní vyléčen čistým nadšením ostatních spoluúčinkujících.
Toto nadšení interpretů pro Mahlerovo dílo to je v prvé řadě, které dalo v Budějovicích vyrůst uměleckému činu té velikosti: proměnilo předsudek v nadšení, proměnilo namáhavou práci v radostnou tvorbu, přetvořilo odvahu v rozhodnutí troufnout si v Budějovicích na ten pokus.
Dnes už není tento pokus nijakým rizikem. Všeobecné nadšení učinilo všechnu ztajenou pochybnost bezpředmětnou a na její místo vetklo radostnou důvěru v úspěch.
Mahlerův koncert v Budějovicích!
To není jen příznivé svědectví o hudební úrovni účinkujících, nýbrž v jistém ohledu i o význačné hudební úrovni posluchačstva, poněvadž očekávání návštěvy, umožňující provedení koncertního cyklu, staví na závěrech z návštěvnosti velkých koncertů dřívějších. Budějovický hudební život byl odjakživa poměrně slušný. Před válkou přirozeně větší měrou než nyní v době poválečné. Příčinou není však nějaká nečinnost kruhů, povolaných k realizaci koncertů, nýbrž hospodářská a politická situace silně ztenčeného posluchačstva.
Právě problém financí je jedním z nejtěžších při pořádání koncertů ve velkém stylu. Je i důvodem toho, že také ve městech, která mají k dispozici žádoucí umělecký potenciál, dochází poměrně vzácně k uvedení větších děl Gustava Mahlera.
Hudbymilovné publikum budějovické projevilo početnou návštěvou velkých koncertních akcí své uznání jejich pořadatelům a opravňuje tak i očekávání téhož pro koncertní cyklus Mahlerův.
Úspěch závisí na všech.
Ten úspěch neznamená však jen zdar prvých moderních velkých koncertů v Budějovicích vůbec, nýbrž je i předpokladem podobných hudebních provedení v budoucnu, možnosti představení, uskutečňovaných jinak jen ve skutečných velkoměstech.
Budweiser Zeitung, 1924, č. 13, s. 1-2
Žalobná píseň
K jejímu budějovickému uvedení dne 11. března 1924
Podle jedné staré německé pohádky (jde o pohádku "Der singende Knochen" /tj. "Zpívající kůstka" ze sbírky bratří Grimmů, v prvém jejím vydání /1812/ označeném číslem 28, stejně jako roku 1961 v českém výboru z ní - pozn. překl.) zbásnil Mahler sám text k tomuto dvojdílnému sborovému dílu. Měla to být původně opera. Orchestrální úvod to také prokazuje svou formální výstavbou i v dnešní své podobě.
S veselou myslí vandruje poutník svou cestou, když uvidí na zemi ležet kůstku, ze které si vyřeže flétnu. Je to kost v zemi zahrabaného rytíře, zavražděného svým bratrem, žárlícím na něj pro jednu krásnou ženu. Tu ženu chce král vražedník pojmout za svou choť. S velkou pompou začíná svatební slavnost. Také poutník přichází do královského zámku zahrát. Jakmile však zaduje na svůj nástroj, flétna spustí nevýslovně smutný nápěv. S rouhavým posměchem přiloží sám král flétnu ke svým rtům. Tu vznáší zavražděný její žalobnou písní vůči němu strašlivou žalobu. Královna klesá mrtva k zemi, mani (v originále "die Mannen" - pozn. překl.) zděšeni prchají. Zámek se propadá do země, na jeho místě je vypáleno znamení věčného zármutku.
Budweiser Zeitung, 1924, č. 19, s. 1
P.S. Jde pouze o úvod k delšímu rozboru díla (vzniklo v letech 1878-1880, premiéru mělo v roce 1901), o němž Bruno Walter ve své knize o Mahlerovi píše: "První větší dílo, v němž se Mahlerova osobnost projevuje v plné své svébytnosti, nepochybně vzešlo z prsti lidové poesie, i když nikoli z oblasti romantiky lancknechtovské: zveršoval si Grimmovu pohádku o zpívající kosti a učinil ji podkladem pro Žalobnou píseň, skladbu pro sbor, sóla a orchestr; její hudba je inspirovaná a naprosto původní, přitom plna dramatického citu a vroucí lidskosti." Pohádka sama jeví jistou motivickou příbuznost s Erbenovou básní Zlatý kolovrat. Podobných referátů o Mahlerově díle napsal Karl Pörtl do českobudějovického německého listu Budweiser Zeitung v březnu roku 1924 hned několik.
O gymnazistovi Pörtlovi se dočítáme na webových stranách Kohoutího kříže ve vzpomínce, kterou věnoval Oskar Maschek jednomu písňovému večeru v českobudějovickém Německém domě. Také vyšebrodský cisterciák Severin Gottsmich neopomněl v krajanském měsíčníku připomenout někdejšího spolužáka, který v roce 1932 agilně "arrangierte", tj. "zaranžoval" abiturientský sraz rovněž na půdě Německého domu. V Českých Budějovicích se v Hradební ulici (Schanzgasse) čp. 18 Karl Josef Pörtl, jak byl dva týdny nato pokřtěn, narodil 3. června roku 1898 obchodníku Karlu Pörtlovi staršímu (jeho otec Mathias Pörtl byl zdejším pozlacovačem, matka Rosa byla roz. Schwarzová a rovněž zdejší) a jeho ženě Sofii, dceři budějovického krejčovského mistra Johanna Sedlmaiera a Marie, roz. Čurdové z Trhových Svinů. Z maturitního ročníku českobudějovického německého gymnázia narukoval 16. května roku 1916 do první světové války. Po válce vystudoval v Praze práva a nabyl titulu JUDr., pokračoval však ve studiích na Akademii hudby a dramatických umění (Akademie für Musik und darstellende Kunst) ve Vídni. V roce 1928 byl jmenován, jak mi sdělil spolu s předchozími údaji o otcově postgymnaziálním vzdělání jeho syn, hispanista prof.Dr. Klaus Pörtl, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, ředitelem Brněnské filharmonie (tehdy německá instituce Brünner Philharmoniker), místo však musil opustit z důvodů všeobecné hospodářské krize. Tady je snad na místě připomenout, že za své osobní návštěvy v Brně roku 1906 dirigoval Mahler 11. listopadu toho roku ve slavnostním sále tamního Německého domu s orchestrem Brünner Philharmoniker svou I. symfonii (viz www stránky Národního divadla Brno). Po návratu z Brna do rodných Budějovic zahájil Pörtl advokátní praxi v Divadelní ulici (Theatergasse) čp. 359, na níž ho nacházíme ještě roku 1939 v Adresáři Protektorátu Čechy a Morava. Na konci války ovšem unikl do Německa už z Prahy a s rodinou, tj. se ženou a třemi syny, uprchlými z Čech přes rakouský Linec, se sešel až v hornofalckém Eschenbachu. Zemřel v požehnaném věku 94 let 1. prosince 1992 ve Furthu blízko bavorské metropole Mnichova. Na hřbitově obce Oberhaching, jejíž je Furth součástí, byl tři dny nato i pochován. Nevím, co mu hráli při pohřbu, ale Mahler, jehož ostatně jeho rodem z Kaliště (Kalischt) u Humpolce lze považovat málem za Jihočecha - viz New World Encyclopedia, by mu jistě padl do noty.
- - - - -
* České Budějovice / † Furth, Oberhaching (BY) / † † Oberhaching (BY)
