logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

KLAUS PÖRTL (ps. KLAUS R. WALTER)

Z pamětihodných zápisků vysloužilého germersheimského profesora

Můj ctěný kolega Matthias Perl měl šťastný nápad zorganizovat tady v Germersheimu (spolková země Porýní-Falc - pozn. překl.) k mému odchodu v letním semestru roku 2003 německo-české hispanistické kolokvium, k němuž byla pozvána i zástupkyně Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (Budweis). Nechci lhát a stojím si za tím: jsem budějovickým rodákem a cítím se pořád jako "Böhme" (výraz "Čech" by tady asi nebyl namístě - pozn. překl.), což mi často slouží jako pohodlná výmluva pro mou příležitostnou nevypočitatelnost, připisovanou stereotypně právě Čechům a dávající prý rodině, přátelům či kolegům mnohdy pořádně zabrat (v originále "manchmal zu leiden haben" - pozn. překl.). Viděl jsem v celé akci příhodný důvod předat šarmantní kolegyni Heleně Zbudilové pro její českobudějovickou instituci měsíce předtím mnou namáhavě sepisovaný a v jednom svazku pak vázaný seznam asi pěti tisíc titulů odborných knih a textových souborů z oboru iberoromanistiky jako legat post mortem meam. Věděl jsem, že 90 procent těchto titulů není v České republice k sehnání, poněvadž se odtud dají knihy ze Západu normálně nakupovat až od devadesátých let minulého století. Jinými slovy: vítané gesto, které dokázalo mezi mnou a Čechy definitivně prolomit ledy. V roce 2005 jsem v rámci hostování vypsaného Herderovou nadací (Johann-Gottfried-Herger-Stiftung) pro penzionované německé profesory po jeden letní semestr přednášel na Jihočeské univerzitě; děkanovi, který se vyptával mých českých studentů, odkud se tu ten Němec, který neřekne slova česky ani německy, nýbrž k nim mluví toliko španělsky, vlastně ocitl, se zřejmě dostalo převážně pozitivních referencí, poněvadž jsem nyní od února roku 2007 už oficiálně pověřen českou stranou, abych převzal úvazek osmi hodin v týdnu od své kolegyně Zbudilové, která byla v konečném stádiu svého habilitačního řízení na pět měsíců z pedagogické práce uvolněna. Tak se jako penzionovaný německý profesor na jeden semestr vracím opět plně aktivní tam, odkud jsem vzešel, a to v doslovném smyslu toho slova: spatřil jsem - tak to alespoň vyprávěla moje maminka - světlo světa na klinice Dr. Říhy v českobudějovické ulici U Tří lvů, německy Dreilöwenhofgasse, a kus naproti tomuto už neexistujícímu soukromému sanatoriu (poliklinika v budově však alespoň v řadě jednotlivých soukromých ordinací trvá - pozn. překl.) je budova univerzity, kde budu mít příští měsíc přednášky a semináře o Cervantesovi či García Márquezovi, ve stejné ulici, v níž jsem se narodil (Ústav romanistiky Jihočeské univerzity opravdu sídlí v ulici U Tří lvů 1 - pozn. překl.). Také tady by člověk řekl s García Márquezem: lo real meravilloso (tj. zázračná skutečnost - pozn. překl.), ale tentokráte nikoli z Latinské Ameriky, nýbrž z divukrásných, idylických Čech.


K. Pörtl, Denkwürdige Erinnerungen eines altgedienten Germersheimer Professors (2007)

Prof.Dr. Klaus Pörtl se narodil 12. května roku 1938 v rodině českobudějovického advokáta JUDr. Karla Pörtla a jeho ženy Elisabeth, roz. Riegerové, dcery zdejšího velkoobchodníka se dřevem, přišlé však na svět v saských Drážďanech. Klausovi rodiče se v Budějovicích vzali v dubnu roku 1929. Otec už předtím psal hudební recenze (zejména o díle Gustava Mahlera) do Budweiser Zeitung a po válce, před jejímž samým koncem stačil uniknout z Prahy do Německa a ujít tak vyhnání z Čech, resp. útěku, který podstoupila jeho žena s tehdy sedmiletým Karlem a dvěma staršími Karlovými bratry přes Linec, aby se s manželem sešla už jako s regenschorim (hudebníkem a varhaníkem) katolické farnosti Eschenbach v bavorské Horní Falci. Eschenbach a okolí jsou také dějištěm vzpomínkové prózy "Ein böhmischer Lausbub"(tj. Uličník z Čech"), kterou Klaus Pörtl vydal pod pseudonymem Klaus R. Walter roku 2011. Líčí v ní i přátelství se svým českobudějovickým vrstevníkem Pavlem, který ho ještě před útěkem Pörtlových z města stačil ušetřit rabiátského zásahu svých starších bratří. Nerozlučné přátelství s Čechem prý přetrvalo i bezčasí železné opony. Klaus studoval v Německu a pak ve Španělsku, kde roku 1965 v Madridu i promoval, stal se v roce 1966 nakladatelským lektorem v Darmstadtu (Wissenschaftliche Buchgesellschaft Darmstadt), v letech 1967-1971 působil pak jako univerzitní lektor na Universidad de Navarra ve španělské Pamploně. V roce 1975 se habilitoval na univerzitě v Mohuči (Mainz) s oprávněním (venia) pro obor románské filologie se zvláštním ohledem na hispanistiku. Na téže univerzitě byl v letech 1971-1990 postupně asistentem, resp. asistujícím profesorem, soukromým docentem a posléze viceprezidentem pro studium a výuku. Od roku 1990 působil v Germersheimu na "filiálce" mohučské Johannes-Gutenberg-Universität jako profesor Institutu pro španělský a portugalský jazyk a kulturu až do doby, kdy v roce 2003 počíná úryvek jeho vzpomínek v naší přeložené textové ukázce. Paní docentka Zbudilová, o které je v ní rovněž řeč, působící nyní v knihovně Teologické fakulty Jihočeské univerzity, mi v listopadu roku 2011 sdělila po dotazu u prof.Dr. Pörtla, že jeho otec skonal v Mnichově dne 1. prosince roku 1992. Oborem badatelské práce Klause Pörtla je španělské, portugalské a latinskoamerické moderní divadlo i s ohledem na filmovou tvorbu (zejména Buňuel a Saura jsou podle vlastních slov jeho speciálními tématy). Hostoval už z toho důvodu na univerzitách v Kolumbii, Venezuele, Španělsku, USA, Chile, Rusku i Rakousku a podílel se na množství vědeckých sborníků, mj. i ze zmíněného českobudějovického kolokvia. Ten oblouk času je nádherný a nese ho lidská blízkost mimo a nad děsivé přeryvy historie.

- - - - -
* České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálka (2011) jeho knihy z nakladatelství Westkreuz Verlag
Životopis, který poslal v angličtině

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist