logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ PREXL

Vimperské hnízdo "tažných ptáků"

Ideje hnutí Wandervogel (WV) přinesl do našeho městečka (rozuměj Vimperk - pozn. překl.) jeden přítel koncem roku 1922. Zpočátku to bylo jen pár chlapců, kteří se pro ně nadchli, pak se jich přidružovalo víc a víc, až naší skupině nadešel čas rozkvětu a síly. Hned od samého začátku jsme pěstovali kult lidové písně a když jsme vyrazili o volných dnech z města ven nebo jsme spolu usedli ve veselém kruhu, vždycky byl u toho náš milý "Zupfgeigenhansl" (to je i titul zpěvníku hnutí WV z roku 1909, viz blíže Wikipedia - pozn. překl.), který mezi námi mladými rád pobýval.
Dařilo se nám stále líp (v originále "es ging stetig vorwärts" - pozn. překl.). Snažili jsme se odstranit své chyby a pracovat na zlepšeních, pomáhat si navzájem, vyrobit si potřebné věci a zbudovat knihovnu s vybraným fondem (v originále "eine auserlesene Bücherei" - pozn. překl.), konat hodně vandrování, poznávat domovinu a její lidi, zpívat často pro potěšení a radost o svatbách a na náměstích a návsích (v originále "an Ring- und Dorfplätzen" - pozn. překl.), na krásných skrytých koutech domova a být šťastni.
Měli jsme své "hnízdo" v jednom starém domku, bylo by ale prostě pěkné zřídit si sami své vlastní. Kolik krásných chvil jsme tu strávili! Museli jsme však odejít, poněvadž se domek přestavoval, a my se stěhovali, i když jen nakrátko, do jiného. Sešli jsme se k poradě a rozhodli se, zbudovat si vlastní přístřeší.Výnos naší první vánoční hry v roce 1923 jsme si uložili stranou a tím byl učiněn počátek. Rodičovské a hudební večery, dary, sbírky atd. brzy rozhojnily malou sumičku a my jsme neznaveni dále u díla. Obyvatelstvo našeho města nás rádo vidí a podle možnosti podporuje, kamkoli přijdeme, jsme vlídně přijímáni, což pociťujeme s vděčným srdcem.
Pan Jan (v originále "Johann" - pozn. překl.) Schwarzenberg nám daroval 10 plnometrů, naše domovská obec 5 plnometrů stavebního dřeva a od pil v okolí nám bylo dřevo rovněž přislíbeno. Vydavatelství Johann Steinbrener, které nás vůbec už často velkoryse podpořilo, vděčíme za tisk pohlednic se zpodobením projektovaného domova. pan Leopold Czech nám bezplatně pořídil štoček, za jehož návrh jsme zavázáni díkem panu staviteli Maierlovi. Pan geometr Bradatsch (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) se postaral o vyměření obcí Vimperk za 200 korun přenechaného nám stavebního pozemku na lokalitě zvané "Steinfels". Všem místním skupinám hnutí Wandervogel v Sudetech jsme zaslali pohlednice s prosbou, aby je zakoupili v náš prospěch. Od tří Němců v Americe jsme obdrželi darem 500 korun, a to od bratří Antona a Karla Sellnerových a Adolfa Holzingera, všech rodem z Vimperka.
Je naší snahou zřídit domov mládeže příštího léta, aby se tak nám a putujícím kolem německým mladým stal útočištěm, z něhož bychom mohli nezlomně pokračovat ve svém působení jako součást našeho milovaného německého národa, jemuž a našemu šumavskému domovu by naše dílo bylo ku prospěchu (v originále "ihm und unserer Waldheimat zugute kommt!" - pozn. překl.)! Jakkoli nás už postihl mnohý útok, je v německé povaze věrnost ideálu, radost z dobývání, potěšení z boje proti všemu zlu a podlosti. Kéž je nám k tomu, abychom dílo našeho mládí dotvořili, dána odvaha, síla a útěcha!


Waldheimat, 1926, č. 2, s. 30

Jak známo, historie tu není zrovna pro útěchu. Jak o tom svědčí překlad textu Erika Nerada na webových stranách Kohoutího kříže, byla v roce 1938 skupina WV ve Vimperku, kterou alespoň podle článku v proslulém měsíčníku Waldheimat (1924-1933) Franz Prexl roku 1926 vedl, nejprve začleněna do tělocvičného sdružení Turnverband a pak rozpuštěna likvidačním komisařem (Stillhaltekomissar) NSDAP. Vypukla válka, která pohltila životy tolika mladých lidí, prošlých řadami WV. Ti, kdo i tak přežili, stali se jako praví "tažní ptáci" obětí československého "odsunu", jehož předmětem ovšem nebyli ani tak nějací opeřenci, nýbrž někdejší německy hovořící občané bývalé "první republiky". Jméno Franze Prexla je nám známo naposledy ze zprávy listu Budweiser Zeitung s datem 11. března 1939, kdy ve Vimperku, tehdy už připojeném k nacistické říši, promluvil zřejmě už jako člen NSDAP (Pg.=Parteigenosse) a "Amtsverwalter" k uctění výročí "březnových padlých" (vžil se pojem "Märzgefallene") z Kadaně roku 1919 (městská kronika uvádí, že se tak stalo "za úplňku" /"bei Vollmond"/ u památníku obětí války obklopeného dvěma pylony s rozžatými ohni na jejich vrcholech). Bizarní podrobností je, že podnět k někdejším demonstracím za právo sebeurčení v nové republice vzešel od sociálního demokrata Josefa Seligera (1870-1920), na jehož jméno nacisté rozhodně při svém zneužití jubilea nebyli ochotni se odvolávat. Téhož roku 1939 vypukla jejich "zásluhou" druhá světová válka, během níž a po ní nemáme zatím o Franzi Prexlovi žádné další zprávy. Snad jen jedna možná stopa: Böhmerwäldler Heimatbrief ve svém 4. čísle v roce 1949 uvádí v seznamech odsunutých z Vimperka Franze Prexla, učitele jazyků, nyní žijícího ve švábském Osterbergu. Víme zato, že se podle vimperské křestní matriky narodil dne 27. listopadu roku 1903 na vimperské adrese Mariahilf čp. 148 a dva dny nato ho ve vimperském kostele Navštívení Panny Marie kaplan Wenzel Ždichynec, který o tom pořídil i opravdu krasopisný záznam v křestní matrice, pokřtil jménem Franz Wenzl Prexl, poněvadž chlapcovým kmotrem byl se svou ženou Marií vimperský knihvazač Wenzl Heger. Novorozencův otec Thomas Prexl (*31. srpna 1873 v Anníně /Annathal/), povoláním rovněž knihvazač, byl synem brusiče skla Heinricha Prexla, adresou Vimperk-město čp. 20 a Theresie, roz. Gottalové z Vimperka-Adolf čp. 8. Franzova matka (*15. května 1875 v Březové /Pirkenhammer/, okr. Karlovy Vary /Karlsbad/) byla dcerou brusiče porcelánu z Březové čp. 86 a Barbary, roz. Ecklové z Březové čp. 19. Pozdější přípis nás zpravuje o svatbě Franze Prexla, úředníka firmy Steinbrener, bytem Vimperk-předměstí čp. 207, s Marií Iglerovou (*3. října 1907 ve Vimperku čp. 83), bytem Vimperk-předměstí čp. 248, dcerou vimperského tiskařského sazeče Adolfa Iglera, bytem Vimperk-předměstí čp. 248, a Marie, roz. Ederové ze Svinných Lad (dnes jen část obce Borová Lada) čp. 14. Stejně nám všem utkví v paměti jen ti kdysi možná i nějaký čas nevinně šťastní "tažní ptáci".


- - - - -
* Vimperk

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození ve vimperské křestní matrice
Záznam vimperské křestní matriky o narození jeho ženy
Záznam vimperské oddací matriky o jeho svatbě
Záhlaví jeho článku a ilustrace, která jej doprovázela

zobrazit všechny přílohy

TOPlist