GEORG SCHANTROCH

Divadelní pravidla

Poněvadž pořádek je jednou z hlavních zásad všech divadelních společností, domnívám se, že také u té mé nesmí v žádném případě chybět. Proto stanovuji pro udržení klidu a vystříhání se všech nepříjemností následující pravidla, jimiž se každý člen mé společnosti musí řídit.

Každý člen je povinen roli mu přidělenou v každém případě přijmout. Tomu, že direkce hledí vždy na to, umístit každého člena tak vhodně, jak jen možno, musí každý věřit, poněvadž je s tím spjata potřeba pokladny.
Pokud není ohlášeno jinak, je v 9 hodin každého dne zkouška, které se přirozeně účastní toliko ti, kdo v kuse - nebo v nastudovávané opeře mají co činit. Kdo tedy tu má co činit, a přišel by pozdě, takže by začátek nebo pokračování zkoušky, ať už jde o činohru nebo operu, zaplatí 6 krejcarů; za každou čtvrthodinu však 20 krejcarů. Jen nemoc, která je buď zřejmá, anebo byla stvrzena atestátem lékařovým, může omluvit nedostavení se ke zkoušce. Ten ovšem, kdo se nedostaví bez ohlášení, vystavuje se kromě trestu ve výši 1 zlatého zvláštnímu postihu ze strany direkce nebo vyšší vrchní direkce (v originále "von der Direction oder Hohen Ober-Direction" - pozn. překl.).
Hlavní zkouška nějakého kusu či nějaké opery musí být konána se stejnou akurátností jako představení. Proto nemá nikdo zkoušející členy přerušovat: v opačném případě má za trest zaplatit 20 krejcarů. Kromě toho se má pod trestem 10 krejcarů vyhnout zbylým zkouškám každého druhu.
V rolích svévolně škrtat nebo bez dovolení direkce vkládat řeči a scény se absolutně nepřipouští. Stejně tak málo nesmí být do oper bez dovolení vkládány zpěvní kusy nebo z nich naopak vypouštěny. Ten, kdo jedná proti tomu, zaplatí 1 zlatý pokuty.
Stejně tak není nikomu dovoleno přeskakovat bez dovolení při zkouškách celé scény, proslovy či zpěvní kusy. Je také každý povinen scény, proslovy a zpěvní kusy při zkouškách přednášet tak často a dlouho, jak to direkce uzná za potřebné. Ten, kdo se v takovém případě vzepře, zaplatí 30 krejcarů pokuty.
Ten, kdo se při zkoušce neobjeví včas na svůj výstup (v originále "auf sein Schlagwort" - pozn. překl.), zaplatí 6 krejcarů pokuty, kdo však dokonce není v divadle vůbec přítomen (v originále "zugegen ist" - pozn. překl.), zaplatí 10 krejcarů pokuty.
Čtvrt hodiny před začátkem představení má každý člen, který měl co činit v prvním aktu, který však má co činit později, čtvrt hodiny před začátkem aktu, ve kterém má co činit, být oblečen v šatně. Ten, kdo to zanedbá, platí 20 krejcarů pokuty. Aby nedošlo k nijakým sporům kvůli určení času ve 2. a 7. bodu pravidel, budou některé z městských hodin (v originále "eine der Stadt-Uhren" - pozn. překl.) vzaty jako vodítko, mající čas stanovit.
Neví-li nějaký člen, jak se v souladu se svou rolí má obléci, je povinen vyžádat si od direkce poučení. Ten, kdo však se objeví oblečen v rozporu s tím, jak má jeho kostým vypadat (v originále "übrigens kostümwidrig" - pozn. překl.), oblečen neřádně či dokonce špinavě, má připustit nápravu od direkce a dát k ní okamžitě dojít, aniž by zdržel představení. Ten, kdo tak okamžitě neučiní, zaplatí 30 krejcarů.
Ten, kdo se dostaví na představení buď příliš brzy, anebo naopak příliš pozdě, buď příliš brzy, anebo naopak příliš pozdě odejde, zaplatí v každém případě 20 krejcarů. Ten, kdo se dostaví na nějaké nesprávné místo či z něho odejde (v originále "oder abgeht" (!) - pozn. překl.), zaplatí 10 krejcarů. Ten, kdo svou roli dostatečně nezná a bez ohledu na všechna napomenutí se chyb dále dopouští, zaplatí napoprvé 1 zlatý, kterážto pokuta se při opětovných případech zdvojuje. Ten, kdo nějakou rekvizitu při zkoušce nepředepíše nebo nedá předepsat, musí si takovou obstarat sám. V případě zanedbání zaplatí týž 10 krejcarů, které vždy přicházejí k dobru rekvizitáři. Ten, kdo nějaký kus garderoby nebo rekvizitu ztratí, rozbije nebo poškodí, je povinen to zaplatit nebo dát spravit, i když se to přihodí během hry, jen s výjimkou toho, že by bylo (rozuměj v ději představení - pozn. překl.) předepsáno, že se tak stát musí.
Pokutami jsou zatíženy i případy následující:
Ten, kdo během svých scén u zkoušek jí, šije nebo plete, zaplatí 10 krejcarů.
Ten, kdo bez vědomí garderobiéra si vezme s sebou domů nějaký kus oděvu, zaplatí 20 krejcarů.
Ten, kdo, ačkoli má volnost, se bez dovolení direkce vydá do kraje nebo stráví jednu noc mimo město, může očekávat ostré napomenutí a zaplatí 2 zlaté.
Ten, kdo přijde na zkoušku opilý, zaplatí 20 krejcarů, na představení tolik, co činí polovina jeho týdenní gáže.
Ten, kdo střetem či excesem zabrání, aby se mohla konat zkouška, zaplatí 2 zlaté.
V případě, že jde o představení v létě, zaplatí 25 zlatých.
Jde-li o představení v zimě, zaplatí 50 zlatých.
Jakákoli extempore (v originále "extemporiren" - pozn. překl.) jsou v kusech či operách co nejpřísněji zakázány.
Nikdo nesmí být potřebnými statisty v kusech či operách vyloučen.
Bez povolení direkce nesmí žádný člen zpívat nebo muzicírovat na veřejných místech. Kdo se podle toho nezachová, zaplatí po zvážení okolností od 2 do 20 zlatých.
Každý člen je povinen odcestovat tam, kde to direkce uzná za vhodné, způsob cesty však je ponechán na vůli levnému výběru téhož.
Členové, kteří nemají nijaký roční kontrakt, jsou, tak jako direkce sama, povinni ohlásit oboustranný šestitýdenní výpovědní čas. Tuto podmínku šestitýdenní výpovědi neruší nic kromě všeobecného zemského smutku nebo smrti jedné z obou stran. Veškerá a každá ústní abdikace je však neplatná; nýbrž ten, kdo chce odejít, má to direkci oznámit písemně zdvořilým a náležitým způsobem šest týdnů předtím. Stejným způsobem nutno direkci sdělit také všechny ostatní žádosti.
Všech hádek nebo střetů jak na divadle, tak v šatně, je nutno co nejpřísněji se vystříhat. Cítí-li někdo nemocen nebo uražen (v originále "findet sich Jemand gekränkt oder beleidigt" - pozn. překl.), nechť se obrátí následujícího rána na direkci. Není-li pak s jejím výrokem spokojen, je na jeho svobodném rozhodnutí, zda se obrátí na vyšší vrchní direkci (v originále "so steht es ihm frey, sich an die hohe Ober-Direction zu wenden" - pozn. překl.). Ten, kdo se však na divadle nebo v šatně klidně i tak nechová, zaplatí, pokud střet vyvolá nebo k němu zavdá příčinu, 30 krejcarů. Jsou-li vinni oba, zaplatí oba. Na předchozí větu je ovšem třeba vždy brát ohled.
Inspicientům nutno, zejména v nepřítomnosti pana direktora (v originále "besonders in Abwesenheit des Hrn. Directeurs" - pozn. překl.) prokazovat takovou úctu a poslušnost jako páně direktorovi samému. Ten, kdo toho nedbá, zaplatí 30 krejcarů.
Každý hudební direktor nebo korepetitor se dostaví na zkoušku stejně tak dochvilně jako jakýkoli zpěvák či herec, v opačném případě zaplatí tutéž pokutu,
Každého půl měsíce, než je vydána gáže, přinese každý člen inspicientovi opery své po půl měsíce užívané zpěvní party, nápovědě však texty rolí (v originále "dem Soufleur aber die Rollen" - pozn. překl.). Ti, kdo se v tom opozdí, nedostanou nijakou gáži, dokud předepsané nedodají, jinak musejí zpěvní party opernímu inspicientovi, texty rolí po odevzdání suflérovi zaplatit, ti pak to, co chybí, doplní.
Inspicient je povinen případné pokuty každého půl měsíce bez ohledu ohlašovat. Aby však byla vyloučena jakákoli stranickost, zaplatí pro každou prokázanou benevolenci případnou pokutu v dvojnásobné výši.
Peníze z pokut jsou opatrovány direkcí. Inspicient o tom vede vyúčtování, které může být každému členovi dáno k nahlédnutí. Peníze budou použity k podpoře nešťastných herců nebo na pobavení společnosti.
Na divadle nebo v šatně nemá být trpěn nijaký cizinec, nad čímž má dohlížet inspicient.
Psi nesmí být přiváděni ani na zkoušky, ani na představení, ani do šaten, ani do divadla, ani do domu. V opačném případě má být u zkoušek za psa zaplaceno 10 krejcarů, při představení 20 krejcarů.
Sporné případy, které nejsou v těchto pravidlech obsaženy, budou podrobeny rozhodnutí vyšší vrchní divadelní direkce.

Doufám, že žádný člen nepodcení záměr, který mne pohnul k sepsání těchto pravidel, a jsem přesvědčen, že každému budou každému čestnému členovi vítány, poněvadž z jejich přesného dodržování mu lze očekávat čest, důstojnost a klid (v originále "Ehre und Ruhe" - pozn. překl.).

Georg Schantroch,
podnikatel a ředitel.

G. Schantroch, Theater-Regeln für die Gesellschaft der Schauspiel-Unternehmer (1807)

Předchozí jistě historicky významný text (tiskem vyšel v tyrolském Innsbrucku roku 1807) je v německém originále uveden titulem "Theater-Regeln für die Gesellschaft der Schauspiel-Unternehmer" a na začátku i na konci jménem autora, jímž byl Georg Schantroch. Vlastním podnětem k jeho samostatnému zařazení byla jednak několikerá zmínka o něm ve statích Reinholda Huyera na webových stranách Kohoutího kříže, z nichž tu lze citovat alespoň tuto krátkou pasáž:

"Fränkyho společnost se v zimě 1813 do Budějovic vrátila, následující zimy získal však budějovickou scénu ředitel divadla v Karlových Varech a v Teplicích (v originále "der Leiter des Karlbader und Teplitzer Theaters" - pozn. překl.) Georg Schantroch, jehož energickému vystoupení je vlastně co děkovat za to, že otázka novostavby divadelní budovy, která byla už po mnoho předmětem jednání, dospěla nyní činné fáze. Nehledě na zimu roku 1817 vedl Schantroch a po jeho smrti (1819) jeho vdova Therese (Terezie Schantrochová, roz. Sadílková, *1768 či 1760, †1828, dcera Karolina byla provd. Lutzová - pozn. překl.) se dvěma přerušeními budějovické městské divadlo ještě na podzim 1828. Zemřela 5. prosince téhož roku v Karlových Varech. S Therese Schantrochovou zmizelo z provinčních scén Čech jméno dobrého zvuku. Její choť Georg a ona sama považovali za věc své hrdosti, aby dokázali uspokojit publikum a nebáli se nijaké oběti, aby ve svých, cenzurou ovšem velice okleštěných produkcích přinášeli odpovídající rozmanitost. Mozartovy opery "Don Giovanni" a "Kouzelná flétna", Weberův "Čarostřelec" a "Preziosa", "Joseph (et ses frères)" od Méhula (Étienne-Nicolas Méhul, francouzský hudební skladatel, žil v letech 1763-1817 - pozn. překl.), Rossiniho "Tancred", Boieldieuův (François Adrien Boieldieu, francouzský hudební skladatel, žil v letech 1775-1834 - pozn. překl.) "Jean de Paris" a jiná operní díla střídaly divadelní hry, dramata a komedie vynikajících autorů jako byli rovněž samostatně na weových stranách Kohoutího kříže zastoupený Grillparzer ("Ahnfrau", "Sappho"), Lessing ("Emilia Galotti"), Schiller ("Loupežníci", "Úklady a láska" /v originále "Räuber", "Kabale und Liebe" - pozn. překl./), Iffland (August Wilhem Iffland, německý dramatik, žil v letech 1759-1814 - pozn. překl.), Halm (Friedrich Halm, vl.jm. Eligius Franz Josef svobodný pán Münch-Bellinghausen, žil v letech 1806-1871 a začal publikovat až ve třicátých letech 19. století, kdy už byli Georg i Therese Schantrochovi mrtvi, takže jimi nemohl být uveden; stalo se tak až za Josefa Lutze, jejich zetě - pozn. překl.) atd. Že se na hracím plánu objevila rovněž Karoline Pichlerová (i ta je samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), paní von Weißenthurn (Johanna Franul von Weißenthurnová, německá herečka a spisovatelka, žila v letech 1773-1847 - pozn. překl.) či takový Kotzebue (August von Kotzebue, německý spisovatel, dramatik a básník, žil v letech 1761-1819 - pozn. překl.), je něčím samozřejmým. Georg a Therese Schantrochovi vedli své divadelní podnikání po plných 44 let tím nejsolidnějším způsobem."

Nelze ovšem opomenout hned několikerý výskyt principálova jména v Jiráskově románu "F.L. Věk". Jirásek tam píše o Šantrochovi (takto je tam příjmením výlučně psán), jako o Čechovi, který hraje výlučně německy, poněvadž, jak to vysvětluje Václav Thám (i se svou ženou Paulou, roz. Butteauovou, byli členy Šantrochovy divadelní společnosti v Plzni) v rozhovoru s Věkem: "česky nikde, nikde nám nedovolí" (díl 3. ilustrovaného vydání. s. 328). V publikaci Dobravy Moldanové "Naše příjmení" najdeme nelichotivý výklad výrazu "šantrok" coby "lež, lichva, podvod", zdrobnělé "šantrůček" pak coby "korýtko", což Vachkův "Etymologický slovník jazyka českého a slovenského" obohacuje jednak připomínkou slovesa "(za)šantročiti" už u Klareta (Mistr Klaret, latinsky Magister Bohemarius Bartholomaeus de Solencia dictus Claretus, vlastním jménem Bartoloměj z Chlumce (asi 1320, Chlumec nad Cidlinou - 3. května 1370) byl český spisovatel, učenec, lékař a lexikograf, kanovník katedrály sv. Víta a mistr pražské univerzity), tj. ve 14. století, jednak Jankovou (Josef Janko /1869-1947/ byl českým germanistou) domněnkou, že jde o "výpůjčku" německého výrazu "Schand-trog" pro dřevěnou nádobu, v níž byli do vody ponořováni podvodní prodavači, což by podle domněnky téhož mohla být zase výpůjčka "českého" plurálu "šantroky"(!) Podle téhož autora mají české "vantroky" naopak původ v německém výrazu "Wandtrog"!. Ale teď vážně: Česká divadelní encyklopedie (ČDE) ve své internetové podobě věnuje Georgu Schantrochovi (jméno je tu psáno jen takto) obsáhlé heslo i s udáním pramenů. V plzeňské farní matrice zemřelých, sv. 38, se k datu Schantrochova úmrtí a pohřbu 14./16. března 1819 dočítáme i o jeho stáří a tedy pravděpodobném roce narození 1771, ve sv. 26 karlovarské úmrtní matriky, ke dni 5./7. prosince 1828 tu nacházíme i záznam o úmrtí jeho české manželky, roz. Sadílkové. Sám Schantroch se narodil v Prešpurku, tedy v dnešní Bratislavě, kde je doložen až jeho pobyt v roce 1787, kdy byl asi šestnáctiletý divadelním tympanistou a rekvizitářem u společnosti hraběte J. N. Erdödyho; tam dostal i první činoherní role. Jeho další dráha byla velmi bohatá, jak to lze z encyklopedie uvést jen několika málo zmínkami. Roku 1795 hrála jeho společnost ve Vídni (Nationaltheater), ve stejném roce je však doložen v Brně jako člen společnosti J. Rotheho již s manželkou Theresií (zpívala mj. roli Královny noci v Mozartově Kouzelné flétně /skladatel byl tehdy necelé 4 roky po smrti/ a vystupovala jako herečka). Kromě svých moravských působení ho se ženou nacházíme i v Lublani a v Terstu, často i v Klagenfurtu (česky bývalo město označováno místním jménem Celovec), než se mu v roce 1809 podařilo zakotvit v Karlových Varech (Karlsbad). Odtud na dva roky přešel jako ředitel do Českých Budějovic, kde se nepominutelně zasloužil o vznik samotné divadelní budovy. Po jeho smrti v jihočeské metropoli vedla společnost i jeho žena, jak u Huyera zmíněno. Oba nějaký čas ve městě i bydleli. Rozhodně tu nebývá připomínán tak často, jak by si zasloužil.

- - - - -
* Bratislava (SK) / České Budějovice / † † † Plzeň