ROSA SCHWARZBAUEROVÁ
O mém mrtvém bratrovi
Mého bratra i s jeho rodinou naložili v roce 1948 na vůz k přepravě dobytka (v originále "in einen Viehwagen" - pozn. překl.) a odvezli do Krušnohoří. Musel tam pracovat v uranových dolech. Pracoval do té doby, než onemocněl. V létě 1954 byl ještě s rodinou a s matkou v Horní Plané. Do Zvonkové (i ta už v zániku nesla jen české jméno - pozn. překl.). Seděli na břehu Vltavy (bylo to před vznikem Lipenského přehradního jezera - pozn. překl.), dívali se směrem k rodné končině a hořce plakali. To už trpěl rakovinou z ozáření (v originále "litt schon an Strahlenkrebs" - pozn. překl.). Je to strašlivá nemoc, kterou dostávají ti, co v uranových dolech pracují. Měl stále větší bolesti. Prosil mě, abych mu z Německa poslala nějaké léky. Posílala jsem mu i různé dobré věci od jídla, ale nevydali mu je. Na Vánoce byl v Krumlově u maminky a bratra Karla. Poslali ho odtud do českobudějovické nemocnice. Hrozně trpěl a byl úplně zlomený. Pět doktorů na něm údajně nijakou nemoc nenašlo. Pravděpodobně ho strach ze smrti v bolestných mukách dohnal k tomu, že se rozhodl skoncovat se životem sám. - O pohřbu prý bylo slyšet německé modlitby a zaznělo i dost projevů nad hrobem. Na rozloučenou mu ještě zahráli šumavskou hymnu (v originále "das Böhmerwaldlied" - pozn. překl.).
Hoam!, 1955, č. 3, s. 23-24
Ten prostý text poslala do redakce krajanského měsíčníku sestra Heinricha Hableho ze Zvonkové (za jeho narození jen Glöckelberg), který se 14. ledna roku 1955, zřejmě i těžce nervově nemocný (ve zprávě o úmrtí se píše "schwer nervenleidend") oběsil v prázdné tovární budově ve Vejprtech (německy Weipert). Bylo mu 42 let, měl se svou ženou dvě děti a bydlil předtím v Novém Zvolání (německy Neugeschrei), dnes části města Vejprty. Tady, ve městě, které je mj. rodištěm vídeňského kardinála Innitzera (žil v letech 1875-1955, tedy zemřel shodou okolností v témže roce jako náš sebevrah) a kde natáčel v roce 2006 Jiří Menzel proslulý film Obsluhoval jsem anglického krále podle románu Bohumila Hrabala, začíná v adventu 2012 mé putování po stopě Hableových sourozenců. Ten "bratr Karel" z mého českého překladu textu Rosy Schwarzbauerové, tedy Karl Hable, má na Totentafel 1947-2010, tj. na kompletním údajně seznamu zemřelých zvonkovských vyhnanců z webových stránek Gloeckelberg.at, vedle fotografie datum narození ve Zvonkové 29. ledna 1909 a datum úmrtí v Českém Krumlově (zde "Krumau") 7. května 1972. Heinrich Hable (asi jako sebevrah) kupodivu v tom seznamu chybí (zato najdeme na zmíněných webových stranách v kapitole o událostech v obci za meziválečná léta 1918-1938 /viz opět Gloeckelberg.at k datu 16. listopadu 1919 zprávu o tom, že toho dne našel žák druhé třídy u pazderny při Bližší Lhotě /Vorderstift, tehdy i česky Přední Štifta/ na stromě oběšeného vojáka "okupační" československé armády, rovněž tedy sebevraha). Podle seznamu majitelů domů v zaniklé dnes (Zadní) Zvonkové k roku 1945 bydlil se svou ženou Josefinou ve zdejším čp. 106, patřícím v roce 1918 vdově po Johannu Poferlovi Kathi Poferlové. Když jsem hledal v oddací matrice někdejší farní obce Glöckelberg informaci o svatbě nějakého Hablea či Hableho (je jich tu požehnaně), časově blízké datu Heinrichova a Karlova narození, našel jsem na straně 76 osmé matriční knihy zajímavý záznam. Ženich Vinzenz Hable, zdejší "borkař" ("Torfstecher") a syn Andrease Hablea a Kathariny, roz. Petschlové (i Petschlů je tu nepočítaně) si podle něho dne 30. května roku 1910 (tedy více než rok po narození Karlově) bere za ženu Agnes Poferlovou, bývalou děvečku ("gewesene Landwirtdienstmädchen") v Horní Plané (Oberplan), dceru tehdy už zesnulého podruha (Inwohner) Felixe Poferla a Johanny, roz. Strempflové, obou z Glöckelbergu. Nevěstě bylo 23, ženichovi 30 let. Jenže podle přípisu faráře Dr. Aloise Eßla, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, bylo manželství rozhodnutím krajského soudu v Českých Budějovicích (zde Budweis) v září 1924 zrušeno, poněvadž pohřešovaný Vinzenz Hable nepřežil den 14. června 1917. Agnes Poferlová byla tedy volná. A to mě vede k vysvětlení, proč jsem si z ženichů jménem Hable vybral právě onoho Vinzenze. Na zmíněném už seznamu "Totentafel 1947-2010" figuruje i jméno Rosy Schwarzbauerové s datem narození 31. března 1922 v Glöckelbergu a datem úmrtí dne 25. prosince 2009, tj. na Boží hod vánoční ve Schliersee. Hledal jsem v krajanském "diecézním" měsíčníku Glaube und Heimat nekrolog a našel posléze v březnovém čísle ročníku 2010 na straně 61 zprávu o skonu sedmaosmdesátileté Rosy Schwarzbauerové, roz. Poferlové z Glöckelbergu čp. 108 (usedlostní jméno "Schwarzjogl", majitelé v roce 1945 Josef a Berta Poferlovi, blízké stavení zvané čp. 109 i "Hegerhäusl" patřilo až do roku 1945 schwarzenberské knížecí správě a žila tu rodina Schwarzbauerova - viz k tomu satelitní snímek na Mapách Google s přesnou polohou a údaji o číslech popisných i majitelích všech zdejších usedlostí). S manželem Walterem Schwarzbauerem bydlleli ve Zvonkové v čp. 78 pod vrchem Kronberg. Po desetiletích byla v bavorském Schliersee na březích nádherného jezera téhož jména pochována po boku manžela (i jeho nacházíme s podobenkou na "Totentafel 1947-2010" s datem narození 23. října 1918 ve Volarech /Wallern/ a úmrtí 11. srpna 2003 ve Schliersee). Měli spolu dvě děti: dceru Eddu, provd. Schuppeovou, a syna Wolfganga. K Rosině svatbě se víže její vzpomínka, kterou stojí za to citovat v překladu doslova:
Vzali jsme 30. října 1945...
Vzali jsme 30. října 1945, tedy v době, kdy jsme už byli ve Schliersee a vrátili se ještě jednou domů (rozuměj do stále ještě nepřejmenovaného Glöckelbergu - pozn. překl.), mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou polední, zatímco čeští strážníci drželi v Karyho hostinci ("Gasthof Kary") přestávku na oběd. Nebyli jsme vysídleni, ale uprchli jsme v září 1945 sami. Teprve v roce 1959 jsme si ve Schliersee zbudovali vlastní dům.
Glaube und Heimat, 2010, č. 3, s. 61
V kronice zaniklé obce na zmíněné už také webové adrese Gloeckelberg.at najdeme ten svatební příběh, jemuž tehdy požehnal ve "zvíkovském" kostele sv. Jana Nepomuckého Božím jménem farář Ansbert Bieberle (občanským jménem Karl Bieberle, poslední glöckelberský farář, nástupce Engelmara Unzeitiga, *24. prosince v Křenově /Krönau/, okr. Svitavy, na kněze vysvěcen 6. srpna 1939, příslušník řádu marianhillských misionářú, †4. dubna 1982 v bavorském městě Nördlingen), také. I já ho sem dávám takříkajíc nazdařbůh, poněvadž nemám jistotu, že to všechno se vším opravdu souvisí. Copak ale může něco s něčím pro pána Boha nesouviset?
- - - - -
* Zvonková / † † † Schliersee (BY)
