logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ JOSEF SLAMKA

Městys Cetviny

Městečko Cetviny (v originále "Der Marktflecken Zettwing", v titulu "Der Markt Zettwing" - pozn. překl.) leží v údolí na pravém břehu řeky Malše (v originále "am rechten Ufer der Maltsch" - pozn. překl.), která pramení při obci Sandl a po 7 kilometrech toku přijímá zprava Kabelský potok (v originále "Granitzbach" - pozn. překl.), tvořící tu teď s ní hranici mezi Čechami a Horními Rakousy. Odtud se Malše klikatí údolím (v originále "durch das Maltschbachtal" - pozn. překl.) u Příbraní (v originále "gegen Sinnetschlag" - pozn. překl.), kde se nato obrací k jihu, provléká se soutěskami a nánosy štěrku (v originále "durch Schluchten und Steingerölle" - pozn. překl.), dosahuje posléze Cetvin a po celý svůj tok až k Dolnímu Dvořišti (v originále "bis gegen Unterhaid" - pozn. překl.) tvoří přirozenou zemskou hranici. Pode vsí Příbraní pramení potůček, který se dotýká vsi Mikulov (v originále "das Dorf Böhmdorf" - pozn. překl.), míří do Cetvin a spojuje se tam pod místními lidmi užívaným jménem Frauenbach s Malší na jejím pravém břehu. U Janovy Vsi (v originále "bei Johannisdorf" - pozn. překl.) na vrchu zvaném tu Pirschtlingberg (dnes má na mapách název "Nad Malší" - pozn. překl.) se zároveň sbírá malý vodní tok, který se pod zde užívaným jménem Hinterbach vlévá u Panského mlýna v Cetvinách (v originále "bei Herrenmühle in Zettwing", zbudován Rožmberky, stál tu od roku 1593 - pozn. překl.) do Malše. Největší přítokem Malše je ovšem na jih od Cetvin Windhaager Bach (dnes na mapách název "Mardesbach" - pozn. překl.), ústící do Malše na jejím levém břehu pod mostem přes ní (v originále "unterhalb der Maltschbrücke", ten most ovšem bychom dnes na mapách marně hledali - pozn. překl.). Městys Cetviny čítá 105 domů a 537 obyvatel. Farní kostel se vyskytuje podle zřizovacích dokladů (v originále "in den Errichtungsbüchern" - pozn. překl.) už v roce 1384. Listinně se dá doložit, že v roce 1620 bylo celé městečko nepřítelem vypáleno. stejný osud potkal Cetviny dne 9. června roku 1795, kdy neopatrností jedné obyvatelky domu čp. 74 vypukl požár, jehož následkem městečko až na několik málo domů lehlo popelem. Cetvinám se dostalo v různých časových obdobích skvělých výsad od jejich vlastníků: 1418 od Oldřicha z Rožmberka (v originále "von Ulrich von Rosenberg", právo trhu, které tehdy Cetvinám udělil, se rovná povýšení na městys - pozn. překl.),1498 od Petra IV. z Rožmberka (v originále jen "von Peter", ten je zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), 1563 a 1577 od Viléma z Rožmberka (v originále jen "von Wilhelm", i on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), 1596 od Petra Voka z Rožmberka (v originále "von Peter Wok von Rosenberg", je rovněž samostatně zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), 1612 od Jana Jiřího ze Švamberka (v originále "von Hans Georg von Schwanberg", také on má na webových stranách Kohoutího kříže samostatné zastoupení - pozn. překl.), 1623 od Marie Magdaleny hraběnky von Buquoy a konečně 1681 došlo i k potvrzení všech těchto udělených výsad Ferdinandem hrabětem von Buquoy. Cetviny mají ve znaku růži. Před více než 150 lety, jak vypráví pověst, bylo městečko navštíveno morem, strašlivým hostem, jemuž až na několik málo osob podlehlo veškeré jeho obyvatelstvo. V upomínku na tuto truchlivou událost byla později na kdysi břízami porostlém výšinném hřbetu nad Cetvinami zbudována malá kaple a v ní vystavena socha sv. Šebestiána (v originále "die Statue des h. Sebastian" - pozn. překl.). Zpočátku měla být tato kaple navštěvována zdejšími lidmi porůznu během roku, později byl stanoven k uctívání světcově 20. leden a v současnosti se počet lidí, proudících sem toho dne, dá počítat na tisíce. V Cetvinách měl být zřízen i v Čechách první hamr na výrobu kos (česky označovaný i výrazem "kosárna" - pozn. překl.), po němž později následovaly dva podobné hamry v Mostkách u Kaplice (v originále "in Pernlesdorf bei Kaplitz" - pozn. překl.). Městys Cetviny sestává ze dvou částí. Ta větší z obou leží výše a tvoří čtyřúhelník s náměstím, na němž stojí dvě kašny a kamenný sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého (v originále "mit dem Standbilde des h. Johann von Nepomuk" - pozn. překl.). Při úpatí sloupu se seskupují kamenné sochy sv. Floriána, sv. Šebestiána, sv. Jana a sv. Pavla (to byli dva bratři z Říma, sťati oba v roce 362, ctěni jako ochránci před nečasem i přímluvci za déšť zároveň, podobně jako sv. Šebestián také jako ochránci před morem" - pozn. překl.). V řadě stavení na jižní straně náměstí stojí radnice a pivovar obce. Na západní straně náměstíčka se nachází kostel, vedle něho budova fary a západně od ní budova školy. Ta je jednopatrová, ze tří stran obklopena loukou a zahradou, na severu ohraničena silnicí na Leopoldschlag, vybavena dvěma učebními místnostmi a učitelskými byty, zbudována v roce 1842. Druhá část městyse leží níže, sestává povětšinou z menších domků a nese jméno Prägarten. Do Cetvin vedou dvě okresní silnice, jedna odbočující od linecké zemské silnice v Dolním Dvořišti (v originále "in Unterhaid" - pozn. překl.) a vedoucí sem do Cetvin přes Rychnov nad Malší a Tichou (v originále "über Reichenau an der Maltsch und Oppolz" - pozn. překl.), ta druhá rovněž odbočující od zmíněné zemské silnice už v Leopoldschlagu a mířící do Cetvin odtud. Z Cetvin pak vybíhají ještě dvě silničky: jedna směrem na východ přes Mikulov a Příbraní na Pohoří na Šumavě (v originále "nach Buchers" - pozn. překl.) a Sandl, druhá jižním směrem romantickým údolím, v němž leží dva vodní hamry, z nichž je dnes v provozu jen jeden, přes Windhaag do Freistadtu. Dva kamenné mosty, jeden na právě zmíněné silničce (ten je dnes u rakouské obce Mairspindt už za českou hranicí na rakouském území - pozn. překl.), druhý na té do Leopoldschlagu (v roce 2006 tu vznikl nový most dřevěný - pozn. překl.), zprostředkují přechody přes Malši do Horních Rakous. Klima je v Cetvinách a v Mikulově, poněvadž obojí lokality leží v údolí, chráněném před studenými větry, relativně teplé a zdravé, v Janově Vsi a v Příbraní pro vyšší a odkrytější polohu o něco drsnější. Jakost půdy v okolí je pro polní hospodářství průměrně dobrá, pěstují se tu všechny druhy obilí, luštěniny a okopaniny i len. Obyvatelstvo je jazykově německé a s výjimkou jedné israelitské rodiny vyznání římskokatolického (v originále "christkatholisch" - pozn. překl.). Před lety byla v Cetvinách i v Mikulově významným způsobem výdělku výroba a bělení nití (v originále "das Anfertigen und Bleichen des Zwirnes" - pozn. překl.), které nacházely odbyt v dolnorakouském Groß-Siegharts (zastarale česky Velký Zikharec - pozn. překl.) a v českých Domažlicích (v originále "Taus in Böhmen" - pozn. překl.) provozu. V současnosti se hotovením tohoto obchodního artiklu zabývá už jen málo obyvatel, poněvadž strojní a tovární přádelny snížily ceny do té míry, že rukodělný výrobce musí v soutěži podlehnout. Hlavním zdrojem obživy obyvatel je zemědělství.


J. Märten, Heimatkunde des Bezirkes Kaplitz (1894), s. 179-181

P.S. Je trochu bizarní, že Johann Märten, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, v tam přeložené předmluvě ke své kaplické vlastivědě, z níž pochází i německý originál předchozí textové ukázky, jmenuje autora stati o Cetvinách Karlem Slamkou. Opravovat tu chybu nebudu, i omyly mají svou cenu.

Ze školní kroniky

Franz Jos. Slamka, nar. dne 28. listopadu 1854 v Litoměřicích (v originále "in Leitmeritz" - pozn. překl.) v Čechách, byl poté, co absolvoval c.k. učitelský ústav v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.) ustaven dne 1. října 1874 ustaven podučitelem, dne 30. září 1877 učitelem ve Vyšším Brodě (v originále "in Hohenfurt" - pozn. překl.), konečně dne 18. srpna 1887 řídícím učitelem v Cetvinách (v originále "in Zettwing" - pozn. překl.); nastoupil dne 31. srpna téhož roku svou službu tamtéž.


Kronika německé obecné školy Cetviny 1877-1935


Výnosem Zemské školní rady (v originále "L.Sch.R." - pozn. překl.) ze dne 16. března 1919 Z. 2 A 1186 / 16356 byl řídící učitel Franz Slamka na svou žádost od 1. září 1919 přeložen do trvalého důchodu. Okresní školní rada v Kaplici (v originále "in Kaplitz" - pozn. překl.) vyslovila mu výnosem z 24. dubna 1919 Z. 134/1 za to, že po téměř 45 let věnoval všechnu svou sílu školní službě, dík a uznání.


Kronika německé obecné školy Cetviny 1877-1935

P.S. Toto jsou dva vlastnoručně pořízené záznamy cetvinské školní kroniky, totiž z autorova nástupu do Cetvin a z jeho odchodu na penzi 32 let nato. Vlastně o sobě leccos pověděl sám. Víme však, že jeho otcem byl na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích v roce 1867 ustavený c.k. "Lehrerbildner" Anton Slamka (*15. ledna 1824 v Čakově /Groß-Czekau/ u Českých Budějovic), bohužel už dva roky nato v 45 letech věku na plicní tuberkulózu v Českých Budějovicích zemřelý a tehdy ještě na Staroměstském hřbitově pochovaný. Děd z otcovy strany Franz Slamka působil jako školský pomocník v Horní Plané po boku Josefa Jenneho, tamního učitele Adalberta Stiftera (ten má ovšem na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení). Syn Franz Josef se Antonu Slamkovi a jeho ženě Marii, roz. Čečatové, narodil za jeho působení v Litoměřicích, absolvoval v Českých Budějovicích učitelský ústav, kde otec tak krátce působil, ve 20 letech pak zahájil svou učitelskou kariéru ve Vyšším Brodě, odkud po 13 letech odešel do Cetvin. Dne 17. května roku 1881 se ještě ve Vyšším Brodě šestadvacetiletý oženil s Caecilií, roz. Springerovou, o 9 let než on mladší dcerou hostinského na Panském domě (am Herrnhause) čp. 82 při vyšebrodském náměstí. Narodili se jim ještě ve Vyšším Brodě dcera Caecilia (*29. října 1883) a syn Franz Josef Anton (*19. srpna 1886), už v Cetvinách pak druhá dcera Ludmilla (*30. května 1888), která se 5. září 1911 provdala za jednoho z cetvinských učitelských nástupců Johanna Plodeka, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže. Pan učitel Slamka nebyl stejně jako jeho předčasně zemřelý otec, výborný hudebník a metodik výuky počtů zároveň, pedagog ledajaký. Velice aktivní byl v učitelských spolcích, přednášel např. o způsobech dorozumívání zvířat jako o "neznámých jazycích", hlavně však svým skonem 6. července roku 1933 v Cetvinách, kde byl i pochován, ušel prozíravě katastrofě nejen středoevropské, nýbrž světové. I Malše by mohla vyprávět.

- - - - -
* Litoměřice / České Budějovice / Vyšší Brod / † † † Cetviny

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Dcery Caecilia a Ludmilla na snímcích z let 1901 a 1906Dcery Caecilia a Ludmilla na snímcích z let 1901 a 1906
Jeho podpis v cetvinské školní kronice
Nekrolog v českobudějovickém německém listu
Zaniklé Cetviny na výřezu Seidelovy pohlednice

zobrazit všechny přílohy

TOPlist