OTTO STEGMANN
Obranářská práce na Šumavě
Když vůdčí duchové Němectva (v originále "die führenden Köpfe des Deutschtums" - pozn. překl.) ve starém Rakousku došli k názoru (v originále "dessen inne wurden" - pozn. překl.), že po mnoha zklamáních, jež jim bylo zakusit, nelze očekávat od onoho státu naplnění zájmů jejich národa, které dobový vývoj klade jako podmínku jeho sebezáchovy a vůle k seberealizaci, a rozhodli se proto vytvořit korporace, které se neměly omezit na místní působení, nýbrž měly spojit všechny stejně smýšlející a stejně směřující, shromáždit jejich sílu a nasadit ji tam, kde ji národ potřeboval ke své existenci v hospodářském, kulturním a v neposlední řadě také v národním ohledu. Také v národním ohledu - neboť nebylo tehdy v žádném případě společným statkem všech soukmenovců (v originále "Gemeingut aller Volksgenossen" - pozn. překl.) čerpat z příslušnosti ke svému jazykovému společenství také vůli a snahu toto jazykové společenství sobě a svým soukmenovcům uchovat. Tak stáli prví obranářští pracovníci před úkolem, vyjevit národu a zejména tomu na jazykové hranici nebezpečí, spočívající v podcenění jeho národních zájmů. Nejprve nebyla, čímž ovšem nebyl právě ten úkol doceněn, kladena váha tolik na tento duchovní, tedy nematerielní díl obranářské práce, která se zprvu obrátila na ty, kdo měli nadbytek a mohly tak být od nich získané finanční prostředky užity k hospodářskému posílení národa na jazykové hranici a tam, kde to bylo nezbytné, k založení a udržení školy. Budiž tu vzpomenuto známé výzvy Roseggerovy (Peter Rosegger má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), díky které se během krátké doby podařilo sehnat rezervní obnos tří milionů rakouských korun.
Není nijakou náhodou, že se obranářská práce od samého počátku týkala především německé Šumavy a že tu (přesněji v Českých Budějovicích roku 1884 - pozn. překl.) vznikl vůbec první domácí obranný (ochranný) spolek Böhmerwaldbund. Mohla jistě i za rakouských časů existovat národně tísněnější územní pásy, sotva však lze udat krajovou oblast, která by vyžadovala větší podporu než právě Šumava, kde přes silný domovský cit mělo národní povědomí slabší základ než v jakékoli jiné německé jazykové oblasti a nebylo tu snadné zajistit je proti výpadům jiného národního živlu.
V tomto posledním ohledu se tak stalo díky duchovní stránce ochranářské práce, která se zejména po válce nově přebudovala, rozšířila a prohloubila. Obranářská sdružení představují dnes i na území Šumavy uzavřený okruh a dílo, jehož jimi bylo dosaženo, se rovná nikdy v pohybu neustávajícímu mlýnskému kolu, které ve svém elánu a pohonné síle uchovává neporazitelnou životní vůli celého národa. Nepatrné a sotva viditelné se může dílo, konané tu všemi vrstvami obyvatel, od nejníže postaveného dělníka, rolníka, obchodníka, učitele, akademika a v poslední době zejména mladými lidmi, jevit někomu, kdo si nedokáže uvědomit malé, i ty nejmenší životní vazby a souvislosti a kdo věnuje svou pozornost jen jejich vnějším formám. Takový člověk se podobá stavebníkovi, který upadá v nadšení tváří v tvář jeho zásluhou rostoucímu paláci a nevšimne si toho, že dům stojí na chabých základech. Kdo však zná soukolí života, a to i života lidu, ten ví, že v obranářském díle musí být dbáno zejména toho, aby každý zub a zoubek soukolí zapadal nepoškozen do toho druhého.
Lid (v originále "das Volk", zrádné slovo, v češtině přeložitelné také jako národ - pozn. překl.) i tu na Šumavě rozpoznal význam obranářské práce. K tomu, aby bylo to poznání prohloubeno a bylo lze poukázat na sjednocující myšlenky celého díla, jsou určeny slavnosti obranářské práce.
Tak svolává i v tomto roce Deutscher Kulturverband své věrné a všechny, kdo jsou jeho stoupenci a chtějí ho následovat, aby se 19. a 20. září shromáždili v Českém Krumlově, starobylém městě rodu Vítkovců (v originále "in der alten Witigonenstadt Krummau" - pozn. překl.), postavit se jednotnou vůlí všech veškeré nouzi, která nás svírá, bránit domov a mládeži dát pro drsný životní zápas, který ji čeká, základ tím, že pro ni bude věrně uchován statek nejvzácnější: totiž výchova a vzdělání v mateřském jazyce.
Budweiser Zeitung, 1936, č. 74, s. 2-3
Odmítání "starého Rakouska", které tu úvodem zaznívá (dcera Erika /zastoupená rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže/ přitom o otci ve své vzpomínce na stranách Kohoutího kříže uvádí, že se cítil spíš Rakušanem než Němcem), bylo společné nacismu i masarykismu (v roce, kdy byl předchozí novinový příspěvek publikován, byl už Masarykovým "věrným" nástupcem na prezidentském stolci Dr. Edvard Beneš), tedy idejí "národního státu", to je asi třeba nad tímto textem povědět. Na Edvarda Beneše, bylo kdesi prozrazeno, že byl pro něho jako zastánce právě této ideje (navíc pod vlajkou neexistujícího "národa československého") větším nepřítelem než Hitler Otto Habsburg (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže), viz k tomu o Benešově ministerském ještě výroku z roku 1934 blog Víta Michálka a také o jeho myšlence spojení raději s nacisty a se Sověty než s rakouskými monarchisty či s protiruským Pilsudského Polskem, viz blog Jana Zieglera. Úsilí o smíření německých a českých "národních zájmů" bylo totiž hlavním, byť nedokončeným výkonem starého mocnářství i na Šumavě (viz první světovou válkou překažený "budějovický pakt" právě mezi zástupci "obranářských" sdružení Böhmerwaldbund a Národní jednota pošumavská). "Obranářské dílo" pod nacistickou egidou, zmrzačující často právě sám německý jazyk, naopak nakonec vyústilo ve válku a poválečné vyhnání "poražených" (podle ovoce jejich poznáte je). Podle 48. výroční zprávy sdružení "Deutscher Böhmerwaldbund", jak uvádí list "Pošumaví" z 24. září 1932 byl Otto Stegmann "hodnostně" třetím nejvyšším činovníkem DBB hned za předsedou a náměstkem ve své funkci jednatele. V záhlaví textové ukázky z roku 1936 je titulován jako "Obmann des Gaues Südböhmen des Deutschen Kulturvebandes" (o DKV, česky označovaném jako Německý kulturní svaz, viz blíže Wikipedia). Měl jinak v těch letech advokátní kancelář na Masarykově náměstí (Masarykplatz) čp. 37. Podle dceřiny vzpomínky měl až do března 1939 společnou advokátní praxi se židovským kolegou. Můj známý Jan Schinko napsal v Českobudějovickém deníku z 26. září 2016 v článku o proslulé českobudějovické kavárně Savoy, že v domě, kde sídlila, bydlel i JUDr. "Otta" Stegmann se svou ženou Juliánou, roz., jak vím díky archiváři dr. Cukrovi, Kindermannovou (*8. května 1901 ve Varnsdorfu /Warnsdorf/). S tou se podle vzpomínky dcery Eriky v knize "Odsunuté vzpomínky", kde se i o něm leccos dovíme, dal otec rozvést už koncem války, ale poněvadž doklady zůstaly v Československu, musel být rozvod "zopakován" v Německu, kde se Stegmann v roce 1952 oženil po druhé. Zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem (krajanské časopisy uváděly adresu Lindenbaumstraße 19) 29. května 1988. Ale zpět na začátek: Narodil se 14. září roku 1899 v domě čp. 197 na Linecké ulici (za "první republiky" to bylo Wilsonovo náměstí, za protektorátu Hermann-Göring-Platz) a kaplan Karel Statečný ho pokřtil v katedrále sv. Mikuláše kupodivu až 4. října jménem Otto Franz Stegmann. Otec Josef Stegmann (*11. března 1853 v Českých Budějovicích, †18. září 1915 v rakouském Linci) byl synem Johanna Stegmanna, "fabrikanta" jako jeho syn, a Marie, roz. Schönbachové (její matka Marie byla roz. Stocká). Matka Emerenzia (Emmi) (*30. prosince 1867 v Chlumečku u Křemže, †17. října 1937 v Českých Budějovicích), dívčím jménem Metzeová, se narodila v Chlumečku čp. 11 (to stavení tam už nenajdeme), její otec Josef Metze byl mistrem pekařským v Českých Budějovicích, matka Emerenzia, roz. Osenová, pocházela z Vimperka (Winterberg). Ottovi rodiče se brali 23. ledna 1893 v Českých Budějovicích (oddával je děkan Mathias Wonesch /zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže/, věkový rozdíl mezi nimi činil 14 let). Matka ještě za svobodna učila tu ve městě soukromě francouzštině. I Otto byl zřejmě jazykově dobře vybaven, ještě za druhé světové války byl vedle advokacie i notářským ověřovatelem listin a přísežným tlumočnikem českého jazyka. Jazyky jsou věru pravým pokladem, nepostaví-li je ovšem dějiny do služeb zášti.
- - - - -
* České Budějovice / Český Krumlov / † † † Frankfurt nad Mohanem (HE)
