KARL STUMPFI

Albia Vimperk, ČSR

Albia Liliput
Neuestes Briefmarken Album
Europa und Übersee
Mit ungefähr 1800 Markenfelden
und 1000 Abbildungen
"Albia" Winterberg, Č.S.R.
Verlag J. Steinbrener, Winterberg

(tj. Albia Liliput
Nejnovější album na poštovní známky
Evropa a zámoří
S téměř 1800 známkovými poli
a 1800 vyobrazeními
"Albia" Vimperk, Č.S.R.
Nakladatelství J. Steinbrener, Vimperk - pozn. překl.)

Stará alba, známky různých zemí, etikety, obálky

P.S. Takovýchto titulů a záhlaví v němčině i češtině lze i nadále poměrně snadno najít u mnoha sběratelů a adresátů mezi válkami.

Na webových stránkách Kohoutího kříže byl již před ním zastoupen jeho syn Friedrich C. Stumpfi ("Stumpf" je mimochodem německý výraz pro "pařez"). Vimperská knihařská tradice je naprosto nepominutelná a poněvadž v krajanských časopisech je životopis Karla Stumpfiho uveden více nežli třikrát, nelze se prostě vyhnout jeho samostatné připomínce. Navíc v souvislosti s přeshraničním dosahem Steinbrenerovy firmy, který byl opravdu mimořádný. Karel Boromejský Jan Stumpfi se podle českého zápisu protivínské křestní matriky narodil na zdejším zámku (Protivín čp. 1) jako syn schwarzenberského lesního kontrolora v Protivíně, jehož otcem byl Alexander Stumpfi, knížecí schwarzenberský správce v Kystře u Loun (v matrice psáno (v Kistře okresu Lounského), matkou paní Paulina Schönauerová z Vršovic. Chlapcovou matkou byla podle téhož zápisu Eleonora, dcera Vincense Schönauera, knížecího schwarzenberského lesmistra v Prášilech (v matrice "knížecího forstmistra v Stubenbachu") a Anny, roz. Halletzové z Arnoštova (v matrice "z Ernstbrunu") čp. 5. Zpráva o úmrtí Karla Stumpfiho "mladšího" v "Budweiser Zeitung" z 13. října 1934 připomíná tento jeho původ z "einer angesehenen Schwarzenbergischen Forstbeamterfamilie", tj. z vážené rodiny schwarzenberských lesnických úředníků, a také nepochybnou skutečnost, ¨že byl bratrem paní Eleonory Steinbrenerové, manželky továrníkovy. Vimperský pohřeb se podle nekrologu měl konat ve středu 10. října 1934. Tak se dostáváme k nepodepsanému vzpomínkovému textu v krajanském časopise "Böhmerwäldler Heimatbrief" z října roku 1954 pod titulem Karl Stumpfi zum Gedenken" u příležitosti 20. výročí jeho skonu. Byl později v témže periodiku otištěn roku 1970 i k výročí Stumpfiho narození. Přečíst si ho v českém překladu stojí rozhodně za to.

Památce Karla Stumpfiho

Anonym

Odpovídá tradici tohoto krajanského časopisu, že udržuje živou vzpomínku na markantní osobnosti našeho domova a přibližuje ji i těm mladším mezi námi. Následující tuto zásadu chceme dnes věnovat několik slov památce Karla Stumpfiho, od jehož úmrtí uplyne letos dvacet let.

Když se v časných ranních hodinách dne 8. října 1934 rozšířila Vimperkem kvapem větru (v originále "mit Windeseile" - pozn. překl.) truchlivá zvěst, že předchozí noci podlehl své srdeční chorobě (přidružovalo se k ní podle novinového nekrologu i astma - pozn. přřekl.) pan Karl Stumpfi, rozhostil se městem opravdový smutek. Zesnulý se totiž těšil u všech vrstev obyvatelstva té největší oblibě a vážnosti. Od těch dob uplynulo dvacet let. Rozeseti sice vysídlením po celém Německu, žijí však mezi krajany ještě mnozí z těch, jimž byl Karl Stumpfi nejen příkladným nadřízeným, nýbrž i otcovským přítelem a tyto řádky budou určitě pohnutkou přátelského vzpomenutí.
Karl Stumpfi pocházel ze staré a uznávané rodiny lesnických úředníků, po mnoho let stojící ve službách knížat Schwarzenbergů. Dne 1. října roku 1870 spatřil světlo světa na knížecím schwarzenberském zámku v Protivíně (v originále "zu Protivin" - pozn. překl.), kde byl jeho otec zaměstnán jako lesní kontrolor (v originále "wo sein Vater als Forstkotrellor amtete" - pozn. překl.). Už po třech letech přesídlili rodiče do Vimperka. Tady našel otec místo ve stejném služebním postavení. Život na vimperském zámku nabízel v tehdejší době mnoho proměnlivých zážitků a bohatou inspiraci. Každým rokem se tu scházela pod vedením knížete zu Schwarzenberg vznešená lovecká společnost, k níž většinou náležely vůdčé osobnosti aristokracie a politiky velké habsburské říše. Živé aktivity a pestrý ruch plnily rozsáhlé haly a dvory (v originále "die weiten Hallen und Höfe" - pozn. překl.) a nabízely mladým přihlížejícím mnoho látky k vidění a k vyprávění.
Po vychození obecné školy ve Vimperku a nižšího gymnázia v Českém Krumlově (v originále "und des Untergymnasiums in Krummau" - pozn. překl.) absolvoval Karl Stumpfi obchodní školu v Českých Budějovicích (v originále "die Handelsschule in Budweis" - pozn. překl.). Cesty tam byly tehdy ještě malým dobrodružstvím pro budoucí světoběžníky (v originále "noch kleine Weltreisen" - pozn. překl.). Vimperk ležel stranou dopravních komunikací a až do Strakonic (v originále "bis Strakonitz" - pozn. překl.) se jelo romantickým, ale značně nepohodlným žlutočerně natřeným c.k. poštovním dostavníkem.
Své první místo nalezl Karl Stumpfi v jednom starém pražském obchodním domě, jehož prostředí jako by nám tak působivě zdávna vylíčil Gustav Freytag ve svém proslulém románu "Soll und Haben" (z roku 1855, jedna z nejčtenějších německých knih 19. století, v českém překladu "Má dáti - dal" - pozn. překl.). Snad ve všech mladých lidech skrytá touha po dálkách ho přiměla ve 27 letech věku vycestovat přes moře do Spojených států severoamerických. Dne 10. dubna 1897 opustil na palubě poštovního parníku "Persia" přepravní společnosti Hapag (dnes od roku 1970 "Hapag-Lloyd" - pozn. překl.) v Hamburku (v originále "von Hamburg" - pozn. překl.) starý svět a po čtrnáctidenní plavbě se ocitl 24. dubna 1897 v newyorském přístavu (dnes je třeba k témuž spojení podstoupit přibližně týž počet letových hodin - pozn. překl.).
V USA zůstal Karl Stumpfi téměř sedm dlouhých let. Jakkoli nedokázal v zámoří nashromáždit nijaké hmotné bohatství, rozšířil podstatně svůj myšlenkový obzor a naučil se posuzovat hodnotu a cenu domova z vyššího hlediska než dosud. Dvě dalekosáhlé historické události měl příležitost zažít docela zblízka: španělsko-americkou válku v roce 1898 a zavraždění prezidenta Mac Kinleye roku 1901.
Právě tady na kusu světa, který mu bylo dáno poznat a mnohostranně zažít, došel sám k nejhlubšímu osobnímu pocitu, že domov je každému z lidí nejkrásnějším a nejdražším místem této širé Země. Po návratu z New Yorku, kde v posledním roce svého amerického pobytu působil u firmy G. Klein & Sohn, která byla generálním zástupcem nakladatelství J. Steinbrener v USA, nastoupil ve Vimperku jako účetní do téhož domovského podniku, kde díky své znalosti angličtiny pracoval v anglo-americkém exportním oddělení.
Dne 10. září roku 1907 uzavřel Karl Stumpfi manželský životní svazek s nejstarší dcerou vrchního městského lesního ve Volarech (v originále "aus Wallern" - pozn. překl.) Wilhelma Waltera. Z tohoto harmonického manželství vzešli tři synové. Zatímco nejstarší Karl padl roku 1943 ve válce v Rusku a nejmladší Walter se stal obětí tragické nehody, žije třetí z nich Friedrich C. Stumpfi jako nakladatelský úředník Steinbrenerovy firmy ve Schärdingu (firma tam existuje dodnes - pozn. překl.).
Hned po první světové válce, kdy Steinbrenerovo nakladatelství převzalo Fischerovu pražskou firmu na výrobu alb, stal se Karl Stumpfi jednatelem této instituce, která pod názvem "Albia, spojené továrny na alba Fišer & Steinbrener ve Vimperku, ČSR" (německy "Albia, Vereinigte Albumfabriken von Fischer und Steinbrener, Winterberg, ČSR" - pozn. překl.) a díky jeho osobní iniciativě a neúnavnému nasazení doznala nejen rychlého vzestupu, ale stala se v Československé republice vedoucí firmou svého oboru vůbec (vyráběla i různé předměty včetně školních tašek /!/ - pozn. překl.).
Karl Stumpfi se těšil nedílné příchylnosti svých podřízených, s nmiž dokázal komunikovat s velkou znalostí lidí a jemným taktem. V pozdějších letech žil v ústraní jen pro svou rodinu, které byl opravdu příkladnou hlavou (v originále "für die er ein vorbildliches Oberhaupt war" - pozn. překl.).
Pěstování společenských styků nebyl však předtím nijak vzdálen (v originále "gepflegter Geselligkeit war er jedoch keineswegs abhold" - pozn. překl.). Patřil k zakladatelům vimperské stolní společnosti "Krohwinklia" (její název se odvolává na Nestroyovu hru "Freiheit in Krähwinkel" /1848/, v českém překladu "Svoboda v Kocourkově" - pozn. překl.), sdružení vážených místních osobností, které na způsob proslulé "Schlaraffie" dávalo průchod kultivovanému humoru.
Těžká oční choroba, vedoucí u pravého oka až ke ztrátě vidění, ve spojení s vážným onemocněním srdce, vedla bohužel k příliš časnému životnímu odchodu tohoto muže, který ve vzpomínce mnoha někdejších obyvatel Vimperka dále přetrvává jako příklad láskyhodného a tolerantního spoluobčana.

Böhmerwäldler Heimatbrief, č. 74 (1954), s. 156-157

- - - - -
* Protivín / Vimperk / Český Krumlov / České Budějovice / Volary / † † † Vimperk