logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HANS TRACHTA

Dva vánoční dopisy z Brazílie*

Váš dopis a vánoční dárky dokazují, že na nás šumavská domovina (v originále "die Böhmerwaldheimat" - pozn. překl.) nezapomíná. Za ty malé peněžní obnosy (v originále "Scherflein" - pozn. překl.) darem od našich krajanů jako dík odsloužím podle pokynu dárců deset mší svatých.


Glaube und Heimat, 1987, č. 3, s. 2

P.S. Co ještě přibrat za důkaz, že i rodáci z jindřichohradeckého německého jazykového ostrova ("Neuhauser Sprachzunge / NhSZ") brali "die Böhmerwaldheimat" za domov sobě nejdražší? Stálo jim to za mši, jak se říká (legenda praví, že Jindřich Bourbon po prohlášení: "Paříž stojí za mši" přestoupil z protestantské na katolickou víru, čímž uklidnil své poddané a v roce 1594 byl korunován francouzským králem, Francie tak vytvořila s Navarrou personální unii a Jindřich vešel ve známost jako Jindřich IV., jehož mj. proslavil tzv. Edikt nantský /1598/, zrovnoprávňujíci protestanty s katolíky - pozn. překl.). Co chybí k tomu, abychom my Češi uznali německé Šumavany alespoň za své krajany?

Srdečné zaplať Pán Bůh za Vaše velkorysé dary misii! Boží požehnání pro rok 1989, zejména za Vaše nasazení v "Glaube und Heimat".
Dnes je duchovní obnova, prohloubení a péče o hodnoty opravdu lidské naléhavější než kdy jindy, aby lidé nezanikli v hmotařství. Ta zvrácená ideologie (v originále "Ungeist" - pozn. překl.) se nezastavuje ani před chyšemi chudých. K tomu přistupuje bezpočet sekt jako světově rozšířený spiritismus (tj. komunikace se záhrobím - pozn. překl.)! Důležité je tu křesťanské poučení, všude ale chybějí kvalifikovaní katecheti a kněží. Na jednoho kněze připadá deset tisíc věřících (a co teprve "nevěřících"! - pozn. překl.). Takže myslím, že náš úkol tady, naše vzdělávání kněží na filosoficko-teologické vysoké škole by mohlo mít svou cenu. Proto si vyprošuji i nadále vaši modlitbu.

"Denn in Gottes Segen
Ist alles gelegen!"
(tj. "Neb v Božím požehnání
je všechno, co nás chrání!" - pozn. překl.)

Váš P. Hans Trachta
Casa di Retiros Padre Anchieta Rua Capuri,
15000 s./n. São Conrado,
CEP 22600 Rio de Janeiro


Glaube und Heimat, 1989, č. 3, s. 4

Nekrolog pátera Trachty jsem bohužel nenašel v "diecézním" měsíčníku "Glaube und Heimat", nýbrž v krajanském měsíčníku "Der Südmährer", zasahujícím i "domovský okres" Neubistritz, tj. Nová Bystřice, který v územním členění České republiky připadá k jihočeskému okresu Jindřichův Hradec. "Jihomoravská" krajanská příslušnost Nové Bystřice vychází ze začlenění někdejšího okresu k "říšské župě" Niederdonau (Dolní Dunaj) po zániku Rakouska v rámci tzv. "Východní marky" ("Ostmark"¨) v letech 1938-1945. Je patrné, že členění v duchu "šumavské" českobudějovické diecéze má přece jen trvalejší platnost. Hans (Johann) Trachta přišel na svět 27. srpna roku 1905 (alespoň podle archu sčítání lidu z roku 1910) ve stavení čp. 102, zvaném "beim Trachter" v Lodhéřově (Riegerschlag), které je tam až dosud k nalezení. Otec Wenzel Trachta (*23. září 1870 v Lodhéřově čp. 33), syn Johanna Trachty z Lodhéřova čp. 33 (otec i matka Wenzela Trachty mají na jeho křestním záznamu uvedenu lodhéřovskou adresu ve dnes už neexistujícím stavení čp. 33, odkud vzešel i nacistický "Kreisleiter" Karl Multerer, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže), jehož rodiče Franz Trachta a jeho žena Katharina, roz. Kubátová, pocházeli z Roseče (20 km na jihovýchod od města Soběslav), a Margarethe, dcery Mathiase Multerera z Lodhéřova čp. 33, a jeho ženy Marie, roz. Fenzlové rovněž z Lodhéřova, byl zedníkem. I Hansova matka Maria (*16. června 1876 ve Vídni XVIII.) je na zmíněném už archu sčítání lidu z roku 1910 uvedena jako "Hilfsarbeiterin bei Baugewerbe", tj. zednická pomocnice. Poté, co vychodil v Lodhéřově obecnou školu, odešel Hans na gymnaziální studia do Lince, kde i maturoval. Se 6 dalšími svými kamarády (jedním z nich byl i Friedrich Quatember, rovněž mající samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) nato roku 1926 vstoupil do jezuitského řádu (zatímco Quatember tak učinil v rakouské provincii řádu, Trachta odejel přímo do Brazílie, kde byl přijat tamní centrální "římskou" provincií Societas Jesu, viz o tom zpráva listu "Linzer Volksblatt" ze 14. července 1926). Po dlouhém duchovním výcviku byl zprvu činný několik let v kněžské službě. Roku 1963 se stal ředitelem jezuitského exercičního domu v Rio de Janeiro a vykonával tento úřad po 27 let. V roce 1989 mohl oslavit 50. jubileum svého kněžství. Po odchodu na penzi vypomáhal i ve vysokém věku v koleji "Santo Inácio". Přes velkou vzdálenost od rodných míst citil vždy krajanskou soudržnost, vzpomínal na lodhéřovská mladá léta a na svou dalekou cestu do světa. Poslední slova jeho vzpomínky zněla podle slov superiora zmíněné koleje: "Gott liebt mich! Es ist phantastisch…" Což je to třeba překládat? Stojí snad za zmínku, že farnost Lodhéřov byla od 1. ledna roku 2020 sloučena s farností Jindřichův Hradec za proboštství třicátého v pořadí zdejšího probošta P.Mgr. Ivo Prokopa, od roku 2022 i sídelního kanovníka Katedrální kapituly sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, který nějaký čas působil i v regionálním oddělení Jihočeské vědecké knihovny.

- - - - -
* Lodhéřov / † † † Rio de Janeiro (BRA)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na snímku kněží brazilské diecéze Lins z roku 1959 stojí ve druhé řadě šestý zleva, před kněžími uprostřed sedí kardinál Jaime de Barros Câmara, tehdejší arcibiskup
První z jeho poděkování v Glaube und Heimat
I jeho v krajanském časopise představil Josef Dichtl jako jednoho "z otců, pocházejících ze Šumavy"

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist