INGRID WITTMANN-ROBLOVÁ
Volarské Vánoce v koloběhu roku*
Konečně tu byl 24. prosinec a začal půstem. Nebyla nijaká snídaně a jen ten, kdo půst po celý den opravdu dodržel, mohl uvidět ve skoku "zlatého koníka". Toho už vyhlížely u okna, aby jim snad nic z toho zjevení neušlo. Jenže zrovna v tom okamžiku, kdy se od okna odvrátily zrakem na to, co se děje ve světnici, viděla babička za jejich zády přeletět toho zlatého koníka kolem stavení. V poledne byly k obědu - byl to přece postní den bez sytého jídla - zelí s hrachem, chlebové placky (v originále "Backzelten", někde bývá i tvar "Bachzelten" či "Backzeiten" - pozn. překl. ), dušené švestky (předtím ovšem uchovávané v sušeném stavu - pozn. překl.) a v některých domech tzv. "Kletzenbrot" (doslova "křížalový chleba", sladký černý chléb s ořechy a ovocem - pozn. překl.).
Až do přelomu devatenáctého a dvacátého století bylo obvyklé se postit "bis die Sterne am Himmel leuchteten" (tj. "než se na nebi rozsvítí hvězdy" - pozn. překl.). Potom se večer až do chůze na půlnoční pilně modlívalo. V devadesátých letech devatenáctého století pronikl do domácností i vánoční stromek. Bělokorá jedle byla zdobena červenými jablíčky, pozlacenými ořechy, cukrovím a pestrými papírovými řetězy. Teprve později se užívalo dodnes obvyklých vánočních ozdob. Za časů našich prarodičů byly dárky ještě opravdu nepatrné. Pro chlapce jezdec na koni z perníku a mnohde třeba i "Ouffngschbül" (hračka v podobě opice, tančící na dřevěné tyčce). Děvčata dostávala dřevěné panenky, řečené "Docken".
O půlnoci se konala se vší slávou mše s velkým hudebním doprovodem orchestru, "mit Pauken und Trompeten" (tj. česky "za hlaholu trub a kotlů" - pozn. překl.). Sbor zpíval "Wallerer Christmette" (tj. "volarskou vánoční mši" - pozn. překl.) od neznámého mistra. Ten koncert si nechtěl nikdo nechat ujít a tak byl kostel vždycky plný až do posledního místečka. Při cestě z kostela domů se muselo dávat pozor na cestu, poněvadž "wer auf dem Heimweg von der Mette fällt, stirbt im nächsten Jahr" (tj. "ten, kdo na cestě domů z půlnoční upadne, příštího roku zemře" - pozn. překl.).
Když přibyla selka ode mše domů, zašla do stále a dala každému kusu dobytka, "das in dieser Nacht reden kann" (tj. "který této noci dokáže mluvit" - pozn. překl.) kus vánočky do žlebu.
Den 25. prosince byl slaven jako vlastní sváteční den, Boží hod vánoční. Pro posilu přišly podobně jako o Velikonocích či svátcích svatodušních na stůl dva druhy masa. Kolem třetí hodiny odpolední se v kostele slavily zpívané božíhodové nešpory (v originále "die Vesper" - pozn. překl.) za spoluúčinkování chrámového sboru a velkého orchestru.
B. Sitter, Wallern - Tirol im Böhmerwald (1991), s. 62
Na téměř pětadvaceti stranách doložila autorka v knize o Volarech bohaté šumavské zvykosloví (proto v titulu ten odkaz na celý koloběh roku), z nichž jsem pro překlad zvolil jen ten jeho vánoční vrchol ve městě, která má čtyři jedle ve znaku. Paní Ingrid se tu nenarodila. Spatřila světlo světa dne 15. května roku 1947 už po vyhnání v dolnobavorské, tehdy samostatné ještě obci Niederpöring (od roku 1972 je částí obce Oberpöring) v zemském okrese Deggendorf. Její otec Fritz Robl (Roblshuasra-Fritz) zato přišel na svět 26. května 1915 ve Volarech, Obere Bachzeile čp. 176, a řekl bych, že z jeho písemností dcera musila ve svém příspěvku čerpat zcela nepochybně (proto se následující řádky věnují jeho osudům podrobněji). Ingridin děd z otcovy strany byl volarským mistrem obuvnickým, babičce Johanně, roz. Haselsteinerové, se "po domě" říkalo po volarsku obšírně "Steiner i da Höllgousssn". Fritz Robl mladší po vychození obecné a měšťanské školy v rodných Volarech absolvoval obchodní školu v Plzni, aby nabyl znalostí potřebných pro vedení otcovy živnosti. Jenže přišla hospodářská krize a otec synovi poradil dát se na dráhu učitelskou. Ten ukončil studia na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích (Budweis) maturitou s vyznamenáním a učil pak na různých školách prachatického okresu. Věnoval se i atletice a stal se "sudetoněmeckým mistrem" v trojskoku. Za československé mobilizace prchl do Bavor a přidal se jako mnoho jiných k freikorpsu. Po připojení k "Říši" se dne 3. června 1940 oženil s dcerou volarského souseda Roblových Annou Schilhanslovou ('s Schouffer Annerl) a hned dva dny nato narukoval k wehrmachtu. V jeho uniformě prošel téměř celou Evropou a byl třikrát raněn. Dne 20. března válečného roku 1944 se mu narodil syn Fritz a v posledním roce války skončila Roblova válečná anabáze v italském zajetí. Domů do Volar už se po válce nevrátil, ale stačil odtud před odsunem rodičů propašovat do Bavor mnoho cenných věcí. Pracoval jako pomocný dělník v zemědělství a pak se u otce vyučil ševcovině. Na přímluvu Oskara Grubera (zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), tehdy školního rady ve Freyungu, stal se Robl v roce 1947 řídícím učitelem jednotřídky v obci Niederpöring, kde se mu, jak už zmíněno, narodila dcera Ingrid. Roku 1952 byl přeložen na střední školu v bavorském městě Landshut. Státní zkoušku složil s vyznamenáním. V letech 1957-1958 působil jako docent na státním ústavu pro vzdělání učitelů na reálných školách a v roce 1959 se stal ředitelem státní reálky v Kaufbeuren, kde žil až do svého odchodu na penzi roku 1976. V té době sepsal několik učebnic pro reálné školy a nadmíru se angažoval v krajanském hnutí ve prospěch rodných Volar, pro jejichž někdejší obyvatele a vyhnance vymohl patronát bavorského města Waldkirchen (městem je od roku 1972). V roce 1987 skonala Roblova žena a Ingridina matka Anna a on se rok nato už třiasedmdesátiletý znovu oženil s někdejší učitelskou kolegyní Gertrud Hofstätterovou, zesnulou po 11 letech manželského soužití roku 1999. Rok nato zemřel Ingridin bratr Fritz a zanechal po sobě ženu a dva syny. Ingrid má se svým manželem Herbertem Wittmannem dva syny a dceru, takže její otec se stačil dožít pěti vnuků, než 29. února 2004 zavřel oči naposledy a je pochován v Ebenhofen, části bavorské obce Biessenhofen, švábský zemský okres Ostallgäu, kde Wittmannovi žijí. Není jistě bez zajímavosti, že zdejší dechová kapela přiznává na své webové stránce i českomoravský repertoár.
- - - - -
* Niederpöring, Oberpöring (BY) / Volary
