KARL MAXIMILIAN ZEDTWITZ VON ZEDTWITZ

Projev k zakončení Všeobecné zemské jubilejní výstavy 1891

(Česky:) Velectěné shromáždění! Na sklonku naší všeobecné zemské jubilejní výstavy (německý oficiální název zněl Allgemeine Landesausstellung, český Všeobecná zemská výstava, přívlastek "jubilejní" však nakonec převážil natolik, že dnes mluvíme většinou jen o Jubilejní výstavě 1891 a v němčině se užívá označení Prager Jubiläumsausstellung 1891 - pozn. překl.) přijímám s radostí slova díků, kteráž ráčil jste, vážený pane starosto, jménem královského hlavního města Prahy výkonnému výboru věnovati. Od počátku působnosti své snažili jsme se, aby tato výstava na oslavu jubilea podniku hospodářsky veledůležitého před sto lety zde v Praze, hlavním městě tohoto požehnaného království pořádaného (řeč je o 1. průmyslové výstavě v Praze 1791, německy "Erste Gewerbeausstellung in Prag 1791", která byla prvou průmyslovou výstavou na evropském kontinentu vůbec a konala se v refektáři pražského Klementina u příležitosti korunovace Leopolda II. Habsburského za českého krále - pozn. překl.), důstojně a velkolepě provedena byla, a snaha naše má za sebou skvělý úspěch.
Na tomto zdaru našeho díla má vynikající podíl mravní i hmotná podpora, kteréž se nám dostalo slavnými zastupitelstvy městskými královské Prahy i předměstí.
U šlechetném zápalu vroucí lásky k vlasti snažili jste se hosti z dálných krajin proslulým pohostinstvím českého národa uctiti a s obětavostí důstojnou hlavního města země podporovali jste hmotně vlastenecký podnik, kterýž v zápasu proti překážkám a těžkostem přemnohým měl podpory takové velice zapotřebí.
Naše vděčnosť za to, tuto povolaným zástupcům obyvatelstva hlavního města vyslovená, platí každému jednotlivci, kdož živým zájmem a hojnou stálou návštěvou dokázali, že snahy naše pro výstavu od počátku pevně zakotveny byly v srdcích všeho lidu, který byl od první chvíle spolupracovníkem výstavy.
(Německy:) Toto spolupůsobení v naší zemské jubilejní výstavě jevilo se hned od počátku přípravných kroků v činnosti místních, okresních a krajinských výborů, v plodné činnosti obchodních komor v Praze, Budějovicích a Plzni, ve spolupůsobení četných hospodářských spolků a přispění zemědělské rady pro království České. Ona jevila se v upisování základního fondu, kterému ze všech částí země, ze všech společenských tříd našeho vlasteneckého obecenstva příspěvky docházely a umožnily tak, že výkonný výbor pracovati mohl od počátku bez použití značných úvěrů.
Když pak přikročeno bylo ke stavbě budov potřebných ku pojmutí tak četných vystavených předmětů, tu ukázala se veliká cena rozumného nadšení pro dílo výstavní a zdravého rozumu českého dělnictva, které, vzdorujíc všem nepohodám povětrnosti, z návrhů našich domácích inženýrů a techniků dovedlo vytvořiti hrdé stavby, jimž obdivovali se všickni navštěvovatelé výstavy, rovněž i pilné ruce našich domácích zahradníků, které opatřily celé rozsáhlé prostory výstavy nádhernými sady.
Když pak jsme v určený den přistoupili k zahájení výstavy, když prostorné budovy naplněny byly výrobky domácího řemesla a domácího průmyslu, když díla českého umění a poklady v zemi se nalézajících bohatých sbírek odhaleny byly navštěvovatelům, tu byly to jednotlivé výbory, které vpravivše se v organizaci výstavní správy neúnavně plnily dobrovolně předsevzaté povinnosti, jsouce ve dnech zvýšených požadavků podporovány spolky a korporacemi k národu příslušícími.
Kromě toho poslední dny ujaly se práce poroty, a není-li dosud uveřejněn výsledek neúnavné práce generální poroty, jest příčinou toho ohromné nahromadění materiálu a pak nesnadnosť, uskutečniti jednotlivá zákonná ustanovení.
Před bezprostředním uzavřením výstavy považuji také za svou povinnosť, poděkovati jménem výkonného výboru veškeré žurnalistice domácí i cizí, která podniku našemu přátelsky byla nakloněna.
Kéž nepřestane i nadále dílo naše počaté u vědomí vlastenecké povinnosti jako pravé dílo míru slaviti jako důležitý mezník v hospodářském životě české země. Také vyslovuji jménem výkonného výboru na sklonku naší výstavy všem spolupracovníkům tohoto díla nejupřímnější a nejsrdečnější díky.
Budiž mně dále dovoleno, abych osobně poděkoval pánům členům výkonného výboru za důvěru, s kterou přicházeli mi vždy vstříc, a za velkou laskavosť, kterou po celou dobu společné naší činnosti jevili. Nezištná jejich práce na velkém díle výstavním vynucuje si dík celé země, jehož nechť se jim také v nejbohatší míře dostane.

Jubilejní výstava zemská Království českého v Praze 1891 (1894), s. 815

P.S. Přetištěno beze změny, včetně přibližně dvou třetin textu (počínaje slovy Toto spolupůsobení...), jejichž německý originál v knize otištěn není a nemůže být tedy podroben zpětné "revizi". Prager Tagblatt ze dnů zakončení výstavy (tj. po 18. říjnu 1891) nepřináší o celé události ani noticku, natož nějaké záznamy projevů.

Když se v poslední větě projevu předsedy výkonného výboru alespoň pro Čechy českého jazyka tak slavné pražské Jubilejní výstavy z roku 1891 hovoří o vděčnosti celé země, lze si ji hned ověřit. Německé subjekty v království Českém se až na výjimky výstavy neúčastnily, a tak se stala triumfem svébytnosti těch českých. Když však ten, kdo se o to tolikerou měrou zasloužil, 25. března 1908 v Praze skonal, přinesly o tom Národní listy následujícího dne dvě věty tohoto znění, kterou cituji bez jakékoli změny:

Karel Max hr. Zedtwitz zemřel včera v poledne v paláci hr. Chotka na Malé straně. Dosáhl věku 64 let.

Ani zpráva téhož listu o pohřbu dne 28. března není vřelejší. Hovoří se v ní o převozu ostatků zesnulého do Aše a o účasti "zejména z kruhů šlechtických". Rod Zedtwitzů (někdy se v českých pramenech objevuje i psaní "Cedvicové") pocházel původně z Horních Frank ( Zedtwitz je dnes místní částí obce Feilitzsch v bavorském zemském okrese Hof) a je nerozlučně spjat s osudy Ašska. Prý se (podle lexikonu Modrá krev) dokonce pokoušeli o odtržení tohoto kraje od Českého království, vzbouřili se proti císařovně Marii Terezii a prosazovali příslušnost k Říši. Ašsko bylo dokonce jedinou oblastí v Čechách, které po třicetileté válce získalo i za vlády Habsburků svobodu augšpurského (luterského) vyznání. Právě ono bylo ovšem příčinou, proč k vlivnějším politickým úřadům v zemi zůstal Zedtwitzům přístup nadlouho uzavřen a komplikovaně rozvětvený rod postupně víc a víc chudl. Například hrabě Rudolf Zedtwitz (1860 - Modrá krev uvádí úmrtí "někdy po roce 1927") pracoval prý prakticky po celý život jako sluha v knihovně pražského Národního muzea. Do hraběcího stavu povýšil Zedtwitzovy v roce 1790 fackobavorský kurfiřt. Z jedné větve rodu, zvané Neuschloß-Sorg, pocházel hrabě Joachim Zedtwitz (1910-2001), který studoval na pražské lékařské fakultě, byl přítelem Mileny Jesenské a po obsazení zbytku Československa v roce 1939 organizoval útěky Židů (byl za to jmenován Izraelem jedním ze "spravedlivých mezi národy") a jiných odpůrců nacizmu do zahraničí. Karl Maximilian Zedtwitz z větve Schönbach, jíž na Ašsku náležel statek a panství Krugsreuth (dnes Kopaniny), se narodil 25. června roku 1844 v Českých Budějovicích (Budweis) jako syn Franze Ferdinanda Zedtwitze von Zedtwitz, narozeného 10. března 1812 v Aši a ve věku 32 let zesnulého v Českých Budějovicích ještě v roce narození synova 8. října 1844. Tak časně osiřelý potomek se v dubnu 1869 pětadvacetiletý v Praze oženil s devatenáctiletou tehdy Berthou Marií Rieger von Riegershofen (zemřela 30. března 1927 v Kopaninách). Stal se členem okresní školní rady v Aši, později delegátem zemědělských sdružení v české zemské kulturní radě a členem Zemského kulturního výboru. V letech 1875-1883 a pak od roku 1890 zastupoval stranu ústavověrných velkostatkářů v českém zemském sněmu; na říšské radě se 1893 připojil k tzv. Hohenwartovu klubu (založen 1891 zásluhou Karla Sigmunda von Hohenwarta /1824-1899/, sdružoval velkomajitele půdy (feudály) z českých zemí, německé klerikály i zástupce Slovinců, Chorvatů i Rusínů). Zedtwitz náležel k nejhorlivějším zastáncům konzervativního hnutí pro Selskou jednotu (Bauernbund-Bewegung), které předcházelo (po moravském vzoru vznikla 1889 v jižních Čechách Selská jednota pro království České, už rok nato vídeňskou vládou rozpuštěná). Byl i ředitelem České zemské banky a prezidentem generálního ředitelství Montan- und Industrialwerke A.G. v Dolním Rychnově (Unterreichenau) u Falknova nad Ohří (Falkenau an der Eger, dnes Sokolov, jehož je dnes Dolní Rychnov částí). Jeho literárně známý vnuk Franz Xaver Zedtwitz, jinak i příbuzný slavné Berthy von Suttner, narozený 12. března 1906 ve Vídni a padlý v uniformě wehrmachtu 22. června roku 1942 někde v okolí Sevastopolu, je mj. autorem básně Der alte Mäher (Starý žnec), jak ji ve svém červencovém čísle z roku 1994 přinesl zkráceně krajanský měsíčník Der Egerländer:

Bedächtig schließt die alte Hand
Sich um der Sense glatten Stiel.
Dann schwingt sie aus. Die Schwade schwand
Und seufzend sterbend, als sie fiel. --
So mäht er weiter, Schritt vor Schritt
Und alle andern mähen mit.

Der Sonnenstern im Nebelrauch,
Ein Blitzen, das durch Zweige bricht
Und Perlen malt im Erlenstrauch.
Und dann der Fernen klares Licht,
Am Waldesrand des Hähers Schrei,
Sie riefen ihn zur Tat herbei. --

Denn was er schon als Knabe tat,
Wenn ihn des Herbstes Wunder rief,
Ruft ihn von Neuen Mahd für Mahd,
Und was er fühlte rein und tief,
Das schreibt er am durchsonnten Rain
In glatte Schwaden groß hinein. --

Rozvážně starou rukou svou
svírá své kosy rukojeť.
Pak rozmach. Řada za řadou
pokosu lehá právě teď. --
Žne dál a dál, krok za krokem
šik ženců. Jdou jak útokem.

Sluneční kotouč v dýmu mlh,
větvemi když tak projde třpyt,
do perel v olšoví by zvlh'.
V jasu jak zdáli slyší znít
od lemu lesa sojčí křik,
volá ho k práci stálý zvyk. --

Už jako chlapec přivyknout
musil v jeseni vůni sen
a i teď vábí ho to žnout,
cítí to zhloubi celý den.
Tak píše prosluněná stráň
v těch rovných řadách cosi zaň.

Nedechlo snad z těch veršů přes všechny svahy času a zapomnění cosi závratně až šumavského?

- - - - -
* České Budějovice / † Praha / † † Kopaniny, Aš