ENGELBERT DECHANT
Budějovické rybníky
Jihočeské chovné rybníky (v originále "Karpfenteiche" - pozn. překl.) leží v Budějovické a Třeboňské pánvi z nejmladšího období druhohor, i když tu nechybí ani původní staré paroviny Českého masívu. Terciérní uloženiny v budějovické tektonické sníženině (v originále "im Budweiser Kesselbruch" - pozn. překl.) sestávají hlavně z jílů, hlíny, písků, pískovců a štěrků, nad tím ještě náplavy Vltavy (Moldau) a Malše (Maltsch). Všechny tyto vrstvy jsou svou povahou pro zemědělství málo příhodné ať už proto, že jako písek a štěrk propouštějí vodu a pro své složení nejsou kořenům dobře průchodné, ať už naopak proto, že vodu nepropouštějí, takže následkem plochého, často zcela vodorovného uložení vrstev proměňují celá území v mokřiny. Aby byl ten bažinatý kraj přiveden k užitku, byly tu už před sedmi staletími založeny první rybníky, které brzy přinesly vyšší výnos než obdělávání polí. To, že při výnosnosti rybničního hospodářství sama o sobě byly do něho pojaty i výše položené paroviny Českého masivu, je nasnadě. Rybníky s terciérním dnem dosahují 380 až 420 metrů nadmořské výšky, zatímco ty na nedotčeném zemském trupu leží o 100 metrů výše. Chov kaprů vědomě, ale i nezáměrně kvalitativní a kvalitativní složení mikroorganického světa hluboce a důsažně proměňuje a při pravidelném obhospodařování vodstev množství výkyvů, způsobených polohou, půdními podmínkami, přítoky, okolní vegetací, prostě vymycuje, organismy pro chov příznivé všemi prostředky podporuje, jiné převahou těch zvýhodněných vytlačuje nebo rovnou ničí. Tím, že se rybníky téměř každým rokem vypouštějí, dostavují se po provedeném opětném napuštění nejprve ony formy. které delší vysušení přetrvaly, zbylé organismy však vymizely a z vnějšku nastupují na jejich místo zanášeny sem proudící vodou, větrem či prostřednictvím živočichů, kteří změnili stanoviště, organismy jiné. Mnozí obyvatelé mohou být titíž jako ti zničení, avšak také, a to je častějším případem, objevují se na scéně mnohé druhy nové. Jednou projevuje ten svět v malém velikou mnohotvárnost při současné individuální chudobě uvnitř druhu, jindy až neskutečnou spoustu živých tvorů, avšak jednotvárných. Bude-li předložen seznam nálezů jednoduchých živočišných a rostlinných forem u takových uměle udržovaných vod, nevypovídá nám ovšem ani zdaleka totéž, co nám může poskytnout podobný soupis pro přirozenou vodní nádrž, zůstavenou sobě samé. Rok po roce nacházíme tu vždy stejné, onde často zcela odlišné formy. Vystavíme-li ovšem takový soupis fauny a flory u většího počtu rybníků, dostáváme se už přírodě blíže, poněvadž přece i dva sousedící rybníky jsou odkázány svým osídlením na sebe navzájem a trvají ve své sounáležitosti. Z té příčiny je také vyloučeno, abychom omezili svá zkoumání na jeden rybník, který snad bude zakrátko vypuštěn a vykáže poté obraz zcela odlišný, Téměř všechny větší i menší vodní nádrže byly zkoumány častěji, aby byl získán srovnávací materiál.
Zkoumané rybníky jsou tyto: západně od Budějovic (Budweis) 3 rybníky za Litvínovicemi (dnes na mapách Horní, Prostřední a Dolní litvínovický rybník - pozn. překl.) a velký vesnický rybník u Šindlových Dvorů (v originále "bei Schindelhöf", na starých mapách je rybník označen jménem Schindelhöfer Teich, na nových pak Šindlovský rybník - pozn. překl.), na severozápadě 3 rybníky u Remlových Dvorů (v originále "bei Römelhöfen", dnes sídliště Vltava - pozn. překl.), zejména ten prvý, dále malé vodní nádrže na východ od Porákova dvora (Porakhof), oba Vávrovské rybníky (v originále "die beiden Wawrowsky-Teiche", dnes na mapách Malý a Velký Vávrovský rybník - pozn. překl.) za vojenským cvičištěm (v originále "hinter dem Exerzierplatz" - pozn. překl.), rybníky u Matušky (v originále "bei Matuška" - pozn. překl.), rybník Černíš (v originále "Czernitzer-Teich" - pozn. překl.), Nový a Starý Vrbenský rybník (v originále "Neu- und Altfellinger Teich" - pozn. překl.), Dasenský rybník (v originále "Kronfellern-Teich" - pozn. překl.), Starohaklovský a Novohaklovský rybník (v originále "Alt- und Neu-Hackelhöfer Teich" - pozn. překl.) velké hlubocké rybníky (v originále "die großen Frauenberger Teiche", autor může mít namysli zejména Bezdrev a Munický rybník, na starých mapách Bestrewer-Teich s Münitzer-Teich - pozn. překl.), mrtvé rameno Vltavy u Dlouhého mostu (v originále "das Altwasser der Moldau bei der langen Brücke" - pozn. překl.), na severu vesnické louže u Kněžských Dvorů a Hrdějovic (v originále "die Dorftümpel von Pfaffenhöf und Hartowitz" - pozn. překl.), na severovýchodě Nemanický rybník (Nemanitzer-Teich), na východě pokusné rybníky české zemědělské školy (s dovolením pana profesora V.J. Štěpána, jemuž jsem za mnohá sdělení a rady zavázán díkem), rybníky v Hlinsku (Hlinz) a Dobré Vodě (Gutwasser), na jihovýchodě dva malé rybníky na půl cesty mezi vesnicemi Mladé (Lodus) a Pohůrka (Bucharten), malé vesnické rybníky v Pohůrce a Starých Hodějovicích (Hodowitz), nádrž u stříbrných dolů při Srubci (v originále "das Stauwasser beim Silberbergwerk Strups", dnes na mapách nádrž v místě zvaném "Na verku" prostřed lesa u Srubce - pozn. překl.), na jihu mrtvé rameno Malše v lokalitě U Špačků (v originále "das Altwasser der Maltsch beim Spatzenhäusel" - pozn. překl.), konečně rybník Punčocha a Široký rybník u Kosova (v originále "der Punčocha- und der Kossauer-Teich" - pozn. překl.) na jih od Kamenného Újezda (Steinkirchen).
P.S. Původně byl celek, jehož jedinou drobnou součást předchozí text tvoří, pod titulem "Die Mikroorganismen der Budweiser Teiche" čtyřiadvacetistránkovou úvodní ozdobou výroční zprávy německé c.k. reálky, zveřejněné na závěr školního roku 1913/1914 (Jahresbericht der deutschen k.k. Staats-Realschule in Budweis, veröffentlicht am Schlusse des Schuljahres 1914).
Řezan pilolistý a jiné vzácné rostliny okolí Českých Budějovic
Hodně pozornosti vzbudil v poslední době nález jedné vodní rostliny (Stratiotes aloides, řezan pilolistý, dříve zvaný řezan aloesovitý, v německém originále "Wasserschere, auch Krebsscheere, Wasseraloe, Sichelkohl" - pozn. překl.), která byla označena za novum české flory. Znám však údajně nové stanoviště výskytu (mrtvé rameno Malše za lokalitou U Špačků /v originále "Altwasser der Maltsch hinter dem Spatzenhäusl - pozn. překl./) už od roku 1913 a uvedl jsem informaci o této rostlině i ve své práci "Die Mikroorganismen der Budweiser Teiche" (Jahresbericht der deutschen k.k. Staats-Realschule in Budweis, veröffentlicht am Schlusse des Schuljahres 1914) na straně 8. Také zkušený znalec jihočeské flory, ředitel české rybářské školy ve Vodňanech (v letech 1920-1934 - pozn. překl.) V.J. Štěpán, zná to místo už dlouho. Řadu let zásobuji pokusné rybníky této školy materiálem Stratiotes, aby také tam rostlina zdomácněla, zatím ovšem bez úspěchu. Navíc podnikám na místo jejího výskytu každoročně s vyššími třídami německého státního vyššího reálného gymnázia botanicko-zoologický výlet, takže tato rostlina by měla být známa i širším budějovickým kruhům. Skutečnost, že se Stratiotes dříve v Čechách nevyskytovala, prokazuje Čelakovský (Ladislav Josef Čelakovský /1834-1902/, syn básníka Františka Ladislava Čelakovského a český botanik - pozn. překl.), který ho ve své čtyřsvazkové práci Prodromus květeny české (1-3, 1867-1875, dodatky 1881) neuvádí. Přesto mohl podle hojného výskytu v lokalitě U Špačků být tu domovem už po několik desetiletí a zde je třeba hledat i výchozí bod jeho dalšího rozšíření v Čechách. Podle Dr. Vinzenze Brehma (žil v letech 1879-1971, narodil se v Doupově /Duppau/ a zemřel v Linci, matka pocházela ze Stříbra /Mies/, jeho synovcem byl spisovatel Bruno Brehm, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), autora učebnice Lehrbuch der Botanik für die Oberklassen der deutschen Mittelschulen in der Tschechoslowakischen Republik (vyšla v Liberci /Reichenberg/ roku 1923 - pozn. překl.), je Stratiotes k nalezení dokonce už i na Chebsku (v originále "im Egerland" - pozn. překl.) Jak se dostal do mrtvého ramene Malše, není známo, pravděpodobně sem byl zanesen vodními ptáky od Dunaje (Donau), kde není nijak vzácný, např. ve starém dunajském řečišti při Gänsehäufel (písečný ostrov s plážovým koupalištěm - pozn. překl.) ve Vídni (podle poznámky redakce Budweiser Zeitung pod čarou na první straně čísla, kde Dechantův text vyšel, se tato rostlina v hojném počtu vyskytuje /"sehr zahlreich steht"/ i v mrtvém rameni Černého potoka u Bedřichova nedaleko Světlíku /v originále "in einem Altwassergraben in Friedrichsau bei Kirchschlag", zaniklý Bedřichov je ovšem už na starých mapách spíše názvem velkého rašeliniště na jih od obce Světlík - pozn. překl.).
Poněvadž na jaře s prvními fialkami nastává u mladé i starší populace jistý nárůst zájmu o botaniku, aby ovšem naštěstí, myslím pro domácí floru naštěstí, rychle ochabl, budiž v následujících řádcích poukázáno na některé jiné vzácné rostliny budějovického okolí, jejichž podrobný popis lze vyčíst v každém botanickém klíči (doporučit mohu titul Schulflora von Österreich od Dr. Leo Helmera).
V lokalitě U Špačků se dá najít i bublinatka obecná (Utrikularia vulgaris, německy Gemeiner Wasserscchlauch), stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum, německy Ähriges Tausendblatt), závitka mnohokořenná (Spirodela polyrhiza, německy Vielwurzelige Teichlinse), žebratka bahenní (Hottonia palustris, německy Europäische Wasserfeder) a zvonečník černý (Phyteuma nigrum, německy Schwarze Rapunzel). Za Čtyřmi Dvory (Vierhöf) rdest smáčknutý (Potamogeton compressus, německy Flachsstängeliges Laichkraut), na Vltavě vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora, německy Straußblutiger Gilbweiderich), u Českého Vrbného (Böhmisch-Fellern) vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata, německy Dreiblättriger Fieberklee), u Poříčí (Pořitsch) pryskyřník velký (Ranunculus lingua, německy Großer Hahnenfuß), při Dobré Vodě kosatec sibiřský (Iris sibirica, německy Sibirische Schwertlilie či Wiesen-Schwertlilie), směrem k Rudolfovu (Bergstadtl) zdivočel badil úzkolistý (Sisyrinchium angustifolium' německy Schmalblättriges Blauauge). U rybníka Bezdrev se dá najít nehtovec přeslenitý (Illecebrum verticillatum, německy Quirlige Knorpelmiere) a pobřežnice jednokvětá (Litorella uniflora, německy Europäischer Strandling), na Munickém rybníce kotvice plovoucí (Trapa natans, německy Wassernuss), plavín leknínovitý (Limnanthemum nymphaeoides, německy Heimische Seekanne /Dechant ovšem uvádí výraz "Seerosenblättrige Sumpfblume", užívaný někdy pro plavín štítnatý - pozn. překl./) a voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae, německy Europäischer Froschbiss). V lese u Chotýčan (Schmidtgraben) roste pérovník pštrosí (Struthiopteris germanica či Matteuccia struthiopteris, německy Straußenfarn či Straußfarn).
Z Kletě (Schöninger) se dá najít: olše zelená (Alnus viridis, německy Grün-Erle), zběhovec jehlancovitý (Ajuga pyramidalis, německy Pyramiden-Günsel), tučnice obecná (Pinguicula vulgaris, německy Gemeines Fettkraut) a plavuník zploštělý (Lycopodium complanatum či Diphasiastrum complanatum, německy Gewöhnlicher Flachbärlapp).
Na cestě z Adolfova (Adolfsthal) k Dívčímu Kameni (Maidstein) je k nalezení sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium, německy Serpentin-Streifenfarn), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum, německy Österreichische Gämswurz), růže převislá (Rosa pendulina, německy Hängefrucht-Rose či Gebirgs-Rose) a u Ovčína (Schafstall) ještě tomkovice vonná (Hierochloe odorata, německy Duftendes Mariengras).
Ten, kdo chce vidět mokřadní rostliny na jejich přirozených stanovištích, ať podnikne výlet na slať (autor má zřejmě na mysli Červené blato, na starých mapách "Hütten-Moos" u Jiříkova Údolí /Georgenthal/ - pozn. překl.) východně od nádraží Nové Hrady (Gratzen). Nachází se tam blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris, německy Blumenbinse či Blasensimse /Dechant uvádí označení "Sumpfblumensimse" - pozn. překl./), bříza pýřitá (Betula pubescens, německy Moor-Birke), borovice blatka (Pinus uliginosa, německy Moor-Kiefer), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia, německy Rundblättriger Sonnentau), rojovník bahenní (Ledum balustre či Rhododendron tomentosum, německy Sumpfenporst), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia, německy Rosmarinheide /Dechant uvádí ovšem označení "Poleiblätriger Kienporst" - pozn. překl./), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum, německy Rauschbeere /Dechant uvádí označení "Moorheidelbeere" - pozn. překl./), klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos, německy Gewöhnliche Moosbeere) aj..
Seznam by ovšem mohl být obohacen o ještě mnohé rostliny další. Odborník by snad mnohé dobře známé vynechal. Pro něho však tyto řádky psány nebyly. Měly by příteli přírody být jen návodem (v originále "sollen nur dem Naturfreund ein Fingerzeig sein" - pozn. překl.), aby se mohl hlouběji obírat "miloučkou, milovanou vědou" (v originále "mit der scientia amabilis" - pozn. překl.). Zároveň kéž by si však vzal k srdci, že uvedené tu rostliny musí být šetřeny co přírodní památníky, aby flora jižních Čech, která už tak jako tak kulturou zle utrpěla, neměla snad zchudnout ještě více.
Budweiser Zeitung, 1924, č. 35, s. 1-2
P.S. Na tento text v českobudějovickém německém listě navázal o pouhá dvě čísla později článek pod titulem "Seltene Pflanzen der Budweiser Umgebung" a podtitulem "(Eine Anregung)", jehož autorem byl Rudolf Hoschek, i samostatně včetně překladu zmíněného článku zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže). Viz na webu na podobné téma i doplňky Červeného seznamu z roku 2011 od Aleny Vydrové z Jihočeského muzea.
Podle českobudějovických "knih obyvatel" sv. F II 298 a F IX 486 se Engelbert Dechant narodil ve Vídni dne 21. září roku 1882. Ve Vídni je také "veden" až do roku 1912, kdy je k 11. červenci ustanoven definitivním učitelem na německé reálce v Českých Budějovicích. Z Vídně si přivedl i svou první manželku Marii Karolinu, která ovšem 26. února roku 1922 ve 30 letech zemřela na infarkt myokardu a byla pochována podle německého záznamu českobudějovické úmrtní matriky, který uvádí i její rodné příjmení Dufka, na hřbitově v Mladém (Lodus). Dechant se ve Vídni 20. srpna 1923 oženil znovu s Bedřiškou, roz. Budíkovou, která přišla na svět v Brně 6. června roku 1897. Z druhého manželství vzešla dcera Inge, narozená v Českých Budějovicích 15. října 1924. Poslední informací, kterou nám českobudějovický archiv dokáže poskytnout, je pak poznámka o Dechantově odhlášení ze zdejšího pobytu na Linecké ulici (Linzerstraße) čp. 13, a to ke dni 13. ledna roku 1939 do tehdy už "říšských" Prachatic (Prachatitz), spadajících do nacistického záboru československého pohraničí. Připsána tužkou je nová prachatická adresa, znící opravdu výmluvně: Grenzsiedlung Nr. 304. Na "Grenzsiedlung" byla 24. října 1938 přejmenována část města při Vodňanské ulici, do té doby nesoucí označení "Česká kolonie" (dnes ulice Chlečického a U Hvězdárny). V maturitní vzpomínkce Steffi Skoupy-Puhaneové se s ním na stránkách Kohoutího kříže setkáváme ještě v červnu 1939 právě v Prachaticích. Od budějovických rybníků se ocitáme v "Grenzstadt", na hranici nikoli snad Čech, nýbrž opravdu převratných historických časů. Nemohly dobře skončit. V krajanském měsíčníku jej nacházíme podle seznamu odsunutých z Prachatic v roce 1948 v bavorském (švábském) Krumbachu. Další zmínka o něm, mezi těmi, kdo "neúnavně a nezištně dali své umělecké schopnosti do služeb dobré věci" je z roku 1953. Engelbert Dechant zemřel v Krumbachu v prosinci 1964.
- - - - -
* Vídeň / České Budějovice / Prachatice / † † † Krumbach (BY)
